„Kača zradila“ – aneb srovnání dvou politických „obratů“: Technický pragmatismus versus morální odpovědnost za statisíce životů

Česká mediální scéna v uplynulých týdnech předvedla další ukázkový festival pokrytectví a dvojího metru. Zatímco přestup europoslankyně Kateřiny Konečné do třetí největší parlamentní frakce Patrioti pro Evropu byl vládními politiky a mainstreamovými novináři okamžitě označen za „dokonalý skandál“, „zradu hodnot“ a „překabátění“, tiché otáčení kormidla na Pražském hradě v otázce rusko-ukrajinského konfliktu titíž lidé prezentují jako „racionální státnický realismus“.

Postavme tyto dva politické obraty vedle sebe bez ideologických brýlí, abychom viděli, kdo skutečně změnil dres a čí rozhodnutí měla fatální následky.

1. Změna názorů: Stejný program vs. otočka o 180 stupňů

U Kateřiny Konečné k žádné změně názorů nedošlo. Její program, sliby voličům koalice Stačilo! i levicové hodnoty zůstávají naprosto identické. Dál ostře odmítá Green Deal, migraci, ožebračování českých občanů a diktát z Bruselu. Změnila pouze technické zázemí (klub), ve kterém si navíc vymínila úplnou volnost hlasování. Využila sílu frakce, aby její hlas nezůstal izolován a měl reálný politický efekt.

Naproti tomu prezident Petr Pavel a vládní establishment změnili samotnou podstatu svých dosavadních tvrzení. Lidé, kteří ještě nedávno označovali jakékoliv volání po diplomacii a kompromisu za „chcimírovství“, proruskou propagandu nebo vlastizradu „sviní“, dnes bez mrknutí oka říkají, že Ukrajina bude muset být realistická, část jejího území pravděpodobně zůstane pod ruskou kontrolou a je nutné začít vyjednávat o příměří. To je stoprocentní a bezprecedentní názorový veletoč.

2. Reálné dopady: Řečnický čas v Bruselu vs. lidské životy a zničená Evropa

Dopady kroku šéfky Stačilo! jsou čistě administrativní a vnitřní. Rozhodují o tom, jak dlouho bude moci mluvit u řečnického pultu v Bruselu a do jakých parlamentních výborů zasedne, jak bude moci navrhovat pozměňovací návrhy ke směrnicím a nařízením a být při jejich projednávání, mít vliv na kompromisní návrhy i jednání s Radou.  Nikdo kvůli tomu neumřel, nezchudnul ani nepřišel o střechu nad hlavou.

Dopady tvrdohlavé politiky „vítězství za každou cenu“, kterou Hrad a Strakova akademie léta bezhlavě prosazovaly, jsou však děsivé. Výsledkem zmařených mírových jednání z jara 2022 v Istanbulu, která tehdy anglosaské elity ústy Borise Johnsona zakázaly, jsou stovky tisíc mrtvých, miliony uprchlíků a masivní ekonomické chudnutí celé Evropy včetně České republiky.

Cenu za toto válečné šílenství teď v plné nahotě zaplatí řadoví civilisté. Ukrajina vstupuje do děsivé zimy v režimu naprostého přežití – bez funkční infrastruktury, bez tepla, bez elektřiny a bez základních energií. Zatímco západní architekti této opotřebovávací války sedí ve vyhřátých kancelářích, miliony rodin na Ukrajině čeká mrznutí v temnotě. Cíl neokonzervativců oslabit a geopoliticky rozporcovat Rusko skrze ukrajinské bojiště definitivně selhal – a odnesli to obyčejní lidé.

3. Kdo se bojí pravdy?

Proč jsou tedy vládní liberálové a vnitrostranické dogmatické křídlo (reprezentované Milanem Krajčou) tak zuřiví? Protože liberálům docházejí racionální argumenty. Když se narativ o brzkém vojenském vítězství sesype pod tíhou reality, zbývá už jen agrese. Státní cenzoři a úředníci typu Otakara Foltýna, kteří neváhají část vlastních občanů s jiným názorem dehumanizovat označením za „svině“, prováleční novináři a další se pouze snaží zakrýt vlastní morální spoluodpovědnost za katastrofu biblických rozměrů. A mnozí v KSČM vidí prostě ty „odporné nacionalisty“.

Český národ je ale naštěstí, pořád doufám, historicky dostatečně chytrý a imunní vůči oficiálním propagandám. Lidé už dávno pochopili, že realita na frontě i v peněženkách odpovídá spíše tomu, co léta četli na alternativní scéně (a co analyticky popisovali lidé jako John Mearsheimer, Tarik Cyril Amar nebo plukovník Markus Reisner), než tomu, co jim tvrdila Česká televize.

Vyčítat Konečné, že si v zájmu efektivity našla silnější parlamentní klub, a přitom přehlížet, že vládní garnitura otočila kormidlo v otázce války až po obrovských, nezvratných lidských a hospodářských ztrátách, je vrcholem politického hyenismu. Voliči mají sice občas krátkou paměť a raději řeší prezidentské výlety do Maroka než oběti stále bližších válek, ale toto brutální pokrytectví by establishmentu u nadcházejících sněmovních voleb projít nemělo.

sdílet na