Konec milostných vztahů v západní Evropě

26.11.2025, Témata: Feminismus, Evropská unie, Vztahy mezi lidmi, Společnost, 1092 slov

André Waroch

Od zániku nucených/domluvených sňatků ve 20. století jsme se v západní Evropě dostali, pokud jde o milostný život mužů a žen, do fáze, kterou Houellebecq v 90. letech nazval rozšíření oblasti boje, tj. rozšíření liberalismu na všechny oblasti života, včetně sexu a milostných vztahů, které budeme přesněji nazývat sexuálně-emocionálními vztahy.

Až do roku 2010 jsme se stále nacházeli v první verzi tohoto liberalismu, jak jej popsal Houellebecq: muž usiloval o sexuální (nebo sexuálně-emocionální) vztah s jednou nebo více ženami. Žena měla za úkol vybrat si mezi všemi svými nápadníky (obvykle z jejího bezprostředního okolí). Již jsme se nacházeli v hypergamií: tendenci žen přijímat sexuálně-emocionální vztah pouze s velmi malou částí mužů a zcela odmítat všechny ostatní.

Jedná se o přirozenou tendenci, kterou lze v nejčistší podobě pozorovat u zvířat. Ve skupině goril oplodňuje všechny samice pouze jeden samec. Ostatní samci, pokud se neodváží postavit dominantnímu samci a porazit ho, nebudou mít v životě žádný sexuální styk.

U pávů nejde o to, aby samec byl fyzicky nejsilnější, ale aby byl samicemi považován za toho, který má nejkrásnější ocas. Princip je však stejný, stejně jako výsledek: 70 až 90 % samců umírá, aniž by se jim podařilo dostatečně zaujmout samici, aby se s ní spářili.

Tato hypergamie má zřejmou funkci: zabránit zhoršení druhu tím, že zajistí, aby pouze nejschopnější samci mohli předávat své geny.

Lidská společnost však nefunguje úplně stejně jako zvířecí společnost. Tato hypergamie byla proto v průběhu staletí každou civilizací korigována jiným způsobem. Západ ji potlačoval s nejvyšší přísností: sňatky domluvené rodinami, zákaz cizoložství a polygamie (která je pouze formalizací, kodifikací a logickým vyústěním hypergamie) a morální a společenské odsouzení celibátu.

To vše, jak jsme již řekli, se ve 20. století rozpadlo. Nyní si žena volí svobodně, ale až donedávna si mohla vybírat pouze mezi muži ze svého bezprostředního okolí: přáteli, spolužáky, kolegy z práce atd.

V roce 2010 způsobila digitální revoluce dvě vzájemně se posilující revoluce: triumf feminismu a triumf hyper-hypergamie seznamovacích aplikací.

Feminismus přesvědčil ženy, že muži jsou v podstatě násilníci, lháři, vykořisťovatelé, obtěžovatelé, egoisté, idioti a perverzní; že ženy utlačují již desítky tisíc let a že všechny špatné činy proti nim jsou pouze legitimní odplatou. Ideologie ilustrovaná mnoha hashtagy: #metoo, #balancetonporc, #allmenaretrash atd. V tomto kontextu bylo zcela zřejmé, že jakýkoli pokus o balení na veřejném prostranství (ulice, bar, noční klub, škola, práce) bude od nynějška považován za abnormální a deviantní chování. Muži byli tedy vyzváni, aby se již nepokoušeli oslovovat ženy nikde jinde než na místech, kde se za to platí a která jsou více či méně k tomuto účelu určena: bary, noční kluby a samozřejmě především ve virtuálním a bezrizikovém prostředí seznamovacích aplikací.

Zatímco obtěžování na ulici je nyní na vrcholu (skuteční sociopati se touto zastrašovací kampaní vůbec nezabývali, protože se jich stejně netýkala), normální muži, kteří ještě nezavrhli veškerý milostný život, udělali vše, co jim feministické aktivistky (podporované ostatními ženami) řekly: zaregistrovali se na seznamovacích webech. Tak se mohla rozběhnout hypergamie. Místo toho, aby si musela vybírat ze stovky nebo dvou set mužů ve svém okolí, měla průměrná žena přístup k desítkám tisíc mužů v celém svém regionu. Zatímco většina mužů už tak měla velké potíže najít si ženu, tato obtíž se proměnila v téměř nemožnost.

Není třeba hledat další důvody nedávného poklesu návštěvnosti těchto aplikací, který systém jen neochotně přiznává a snaží se zakrýt skutečný důvod a tvrdí, že „mladí“ odešli, protože nyní dávají přednost seznamování „v reálném životě“ (rozuměj: znovu utrácet peníze v nočních klubech a barech).

Ve skutečnosti to nejsou „mladí lidé“, kteří tyto aplikace opustili. Jsou to muži, a opustili je proto, že ženy s nimi nechtějí spát. A neutekli proto, aby se vrátili k balení „v reálném životě“ (což jim bylo zakázáno a stále je zakázáno, což byl jeden z hlavních důvodů, proč se smířili s tím, že to budou dělat přes aplikace); prostě vzali na vědomí definitivní odmítnutí ze strany západních žen a přestali s nimi jakékoli pokusy o milostnou interakci.

V poslední době kolují podivná videa, hlavně na TikToku, ve kterých si ženy stěžují a „nerozumí, proč“ je muži už nesvádějí. Připomeňme si, že tyto ženy nemají vůbec v úmyslu spát s muži, kteří by je chtěli znovu oslovit. Hledají pouze potvrzení, které jim umožní získat „sebevědomí“ potřebné k tomu, aby se mohly ucházet o „chada“, tedy dokonalého muže, svalnatého, inteligentního, hezkého a bohatého, který už nemusí „balit“; stačí, když hne prstem.

Tento muž, „chad“, který představuje maximálně 5 % mužů, je ve skutečnosti jediným beneficientem této digitální revoluce v milostných vztazích. Monogamní závazek, který od něj ženy očekávají, nikdy nebyl dál od jeho zájmů. Může si dovolit vybírat z neomezeného množství žen, které jsou mu k dispozici, a měnit partnerky podle svých rozmarů.

Dvě změny, které se na první pohled mohou jevit jako protichůdné (studie INSERM, viz zdroj): v letech 2006 až 2023 počet sexuálních styků žen poklesl, dokonce se propadl o 28 % (na rozdíl od toho, co naznačují všichni ti youtuberové, kteří si stěžují, že se ženy staly odpornými zvrhlíky), zatímco počet jejich sexuálních partnerů se téměř zdvojnásobil. Vysvětlení je jednoduché: ženy mají mnohem méně sexu, zejména proto, že jsou stále méně často ve vztahu, ale upřednostňují jednorázové známosti s „chady“, od nichž doufají, že jeden z nich jim nakonec nasadí prsten na prst, a kteří se ve skutečnosti spokojí s tím, že si je „předávají“ mezi sebou.

Tento souběžný triumf hyper-hypergamie a feminismu měl v praxi následující výsledek: vysokoškolačky s diplomy v kapse ve čtyřiceti letech stále žijí samy, bez dětí, v garsoniérách páchnoucích kočičí močí. Muži se zdají být ve skutečnosti méně zasaženi. Smířili se s nemožností jakéhokoli sexuálně-emocionálního vztahu se západní ženou. Menšina z nich odjíždí do zahraničí hledat manželku. Pro ostatní je to život věnovaný práci, volnočasovým aktivitám mezi muži a stále častějšímu využívání prostituce a pornografie.

Zatímco ženy také zveřejňují videa, ve kterých si stěžují, že život svobodných žen je finančně příliš náročný, muži se naopak zdají být spokojeni s tím, že jim tento život svobodných mužů přináší mnohem větší ekonomickou nezávislost. Vysvětlení tohoto zdánlivého rozporu je jednoduché: ženy si volí velmi špatně placená povolání, nechtějí pracovat mnoho hodin a mají nákladný životní styl; muži se rozhodují pro výnosnější povolání a neváhají pracovat přesčas, aby si mohli financovat radosti, jejichž náklady si spočítají, aby nežili nad své poměry.

Jinými slovy: ženy znovu objevují, že pár byl struktura, která ženám umožňovala nakupovat za peníze mužů. A že samy svou hloupostí a nedůsledností ukončily svou vlastní existenci jako paraziti.

La fin des relations amoureuses en Europe occidentale vyšel 23.11.2025 na euro-synergies.hautetfort.com.

Český překlad Zvědavec

---

Feministky prosí muže, aby se vrátili, ale stále je za všechno obviňují

9.7.2025, Témata: Feminismus, 1841 slov

Brandon Smith

Pokud jde o rozdělení rolí mezi pohlavími, jedna pravidla platí už po generace: muži jsou zodpovědní za všechno, ženy za nic.

Samozřejmě existují výjimky z tohoto pravidla, ale ve většině případů je pravda, že moderní západní ženy mají vážný problém převzít odpovědnost, když se něco pokazí. Od raného věku jsou učeny, že jsou oběti: oběti mužů, oběti společnosti, oběti „patriarchátu“, oběti náboženství, oběti biologie, oběti okolností atd.

Feministické hnutí je postaveno výhradně na myšlence, že ženy mohou své oběti využít jako zbraň k ovládání společnosti.

Nadále se domnívám, že feminismus je KLÍČOVÝM hnutím, které podkopalo úspěch západní kultury. Jejich fanatismus vedl ke zničení jaderné rodiny (nejdůležitějšího faktoru zdravé společnosti). Pomohly usnadnit téměř kolaps Západu a tento problém je třeba řešit, než bude příliš pozdě.

Nedávno jsem narazil na článek v New York Times, který vysvětluje úpadek západních vztahů způsobem, který je zároveň zábavný i depresivní. Esej se jmenuje „Muži, kam jste se poděli? Vraťte se, prosím“. Autorka (padesátnice z Chicaga) vzpomíná na staré časy randění, kdy byli muži snadným terčem pro vykořisťování.

„Věděly jsme, co funguje. Věděli jsme, jak zachytit výraz tváře, gesto, významný okamžik – právě tak, aby to vzbudilo fantazii a otevřelo peněženku. Pochopila jsem přesně, jaké signály lákají průměrného 18- až 36letého cis heterosexuálního muže. Co ho přitahovalo. Co ho nutilo vracet se. Nebyla to intimita. Nebyla to vzájemnost. Byl to přístup k simulaci – čisté, rychlé a bezproblémové...“

„…Tato dynamika tiše zanikla. Vstoupili jsme do éry, kdy mnoho mužů již nehledá ženy, aby zapůsobili na jiné muže nebo překonali rozdíly. To dělají jinde. Sami. Vyřadili nás.“

Autorka naznačuje, že éra snadných peněz a snadného sexu pro ženy byla produktem mužské dynamiky soutěže a statusu (viní muže). Zdá se však, že také nostalgicky vzpomíná na ty časy a touží po jejich návratu. Byla to éra „Sexu ve městě“ na konci 90. let a na počátku 21. století, která vzešla ze sexuální revoluce druhé vlny feminismu. Byla to éra, v níž byla promiskuita a chamtivost žen oslavována jako vrcholný projev emancipace žen.

Myšlenkou bylo proměnit raná léta dospělosti žen v dionýskou orgii; rozdávat sex každému muži se slušným vzhledem a tučnou peněženkou v naději, že nakonec uloví celoživotního platícího milence. Manželství a možná i rodina by přišly v jejich 30 letech (nebo možná 40), ale ne dříve, než si užijí co nejvíce zvrácené zábavy, jaké budou schopny.

Problém je, že ženy mají biologické hodiny, a proto bylo po tisíce let manželství pro něžné pohlaví tou nejdůležitější věcí. Promarnit dvacátá léta rozdáváním svého těla za nic? To byla nepředstavitelná šílenost. To by je odsoudilo k desítkám let utrpení jako osamělé staré panny žijící z milodarů ostatních, a upřímně řečeno, nic se nezměnilo. Bezdetné kočičí dámy jsou stále realitou a stále jsou trapné.

Jen v prvním světě jsou tyto ženy schopné přežít.

Nikdo se na starou pannu nedívá jako na „silnou“ nebo svobodnou. Každý cítí její selhání. Její zoufalství. Její snahu vyrovnat se s osudem. Proto stále častěji vidíme paniku mezi ženami, které uvěřily feministickému podvodu. Uvědomují si, že muži už je nepronásledují.

Začalo to jako vtip mezi levicovými aktivisty, kteří se smáli „vzestupu incelů“. Počet svobodných mužů, kteří odmítali vstoupit do světa randění, raketově rostl a feministky tvrdily, že je to dobře. Ať se „oškliví ubožáci“ utápí ve své osamělosti, zatímco ženy si budou užívat svobody a zábavy, až jim bude špatně. Tento trend však pokračoval do té míry, že většina mužů z randění úplně vycouvala.

Nedávné průzkumy odhalily, že 63 % mladých mužů ve věku 18–29 let je svobodných. Přibližně 30 % mužů nebylo sexuálně aktivních po dobu jednoho roku nebo déle. V roce 1980 bylo 60 % dospělých ve věku 25 let ženatých nebo vdaných. Dnes je to pouze 20 %. Muži opouštějí vztahy a manželství rekordním tempem, a protože muži jsou iniciátory vztahů (muži jsou biologicky předurčeni k riskování a pronásledování), ženy začínají pociťovat tlak.

Nejnovější údaje předpovídají, že do roku 2030 bude 45 % žen ve věku 25 až 44 let svobodných a bezdětných, a to ne nutně z vlastní vůle. Pokud je žena svobodná a bezdětná ve věku kolem 35 let, její šance na založení rodiny exponenciálně klesají spolu s její plodností.

Říká se tomu epidemie ženské osamělosti a na západní společnost dopadá jako nákladní vlak. Dokonce i feministky začínají mít obavy. Jak píše New York Times:

„Není to tak dávno, kdy i jednorázový románek mohl skončit propletenými končetinami a společnou snídaní. Když přespání neznamenalo začátek vztahu, ale jen ochotu být ještě pár hodin člověkem. Dnes je i takovýto neplánovaný kontakt vzácností. Vybudovali jsme tolik hranic, že jsme odřízli právě ty okamžiky, které dělají vztahy nezapomenutelnými...“

„Myšlenka, že zranitelnost je hrozbou namísto pozvánkou, vytvořila kulturu váhání, ve které muži obcházejí intimitu, ale nikdy do ní nevstoupí. Výsledkem jsou tisíce malých sil. Všichni předstírají blízkost, ale nikdo neudělá krok, který by je spojil. Izolace. Osamělost. Hlad po kontaktu, který nemá kde zakotvit...“

Ale samozřejmě, Times se nezdá, že by ženy považoval za byť jen v nejmenším viníky tohoto stavu. Místo toho pokračuje ve hře na obviňování:

„Takže řeknu tohle: Chybíte nám. Nejen mně, ale celému světu, který jste kdysi pomáhali utvářet...“

„Pamatujeme si vás. Tu verzi vás, která zůstávala u stolu. Která se smála z celého srdce. Která kladla otázky a čekala na odpovědi. Která se dotýkala, aniž by brala. Která poslouchala – opravdu poslouchala – když mluvila žena.

Nejste pryč, ale vaše přítomnost slábne. V restauracích, v přátelstvích, v pomalých rituálech romantického sbližování. Ustoupili jste – ne do zloby, ale do něčeho měkčího a zároveň tvrdšího: do vyhýbání se. Do vyčerpání. Do zanedbanosti.

Možná vás nikdo nenaučil, jak zůstat. Možná jste to jednou zkusili a bolelo to. Možná vám svět řekl, že vaší rolí je poskytovat, plnit, chránit – a nikdy necítit...

Poslouchejte, muži, vaše neúčast začíná ženy stresovat. Prostě přiznejte, že nezvládáte intimitu. Prostě přiznejte, že nezvládáte tyto „silné“ ženy s jejich obrovským intelektem a emocionálním géniem. Potřebujete se naučit, jak se chovat, to je vše. Prostě se k nim plazte zpátky a ony vás zase budou tolerovat. Není to hezké? Dávají vám druhou šanci...

Autorka se ani v nejmenším neptá, PROČ jsou muži vyčerpaní? Ani v nejmenším se nezeptá žádného skutečného muže, co si myslí nebo cítí, než napíše svůj nesmyslný pamflet. Skrytá za nesnesitelnou a květnatou prózou, stále obviňuje muže a zároveň je žádá, aby se vrátili. A to by vám mělo říct vše, co potřebujete vědět o feminismu obecně.

Chtěl bych feministkám položit otázku za milion dolarů, které se tak dlouho vyhýbají: Zvažovaly jste možnost, že vás muži ignorují a nechtějí se vám zavázat, protože problém jste VY? Odpověď je samozřejmě ne.

Jsem muž v polovině čtyřicítky, který naštěstí unikl většinu wokeismu v randění, ale myslím, že i tak mohu NYT vysvětlit, proč muži odcházejí, pokud jsou ochotni poslouchat.

1) Nejprve musím říci, že autorka v (svých) padesátých letech, která stále touží po neformálních setkáních jako v sitcomu, jako by jí bylo dvacet, hodně prozrazuje o tom, proč jsou moderní ženy tak nevědomé. Skutečný život není Sex ve městě – většina mužů s prostředky netouží po dlouhodobých vztazích s ženami v babičkovském věku. Měla by už být ve šťastném vztahu nebo manželství, měla dost času na to, aby na to přišla.

Feminismus přiměl ženy věřit, že mohou žít podle svého vlastního plánu. To ale nemohou.

2) Muži jsou obzvláště opatrní vůči ženám s minulostí. Ženy iniciují 70 % rozchodů a rozvodů a vliv feminismu na rodinné právo učinil rozvod pro ženy snazším a lukrativnějším než kdykoli předtím. Čím je žena starší, tím více má za sebou a tím méně je pravděpodobné, že s ní muž bude chtít vážně chodit, natož jí nasadit na prst drahý prsten.

Západní ženy byly naučeny, že ve dvaceti letech se musí bavit a ve třiceti nebo čtyřiceti letech hledat vážný vztah. To znamená, že ignorují své nejlepší vyhlídky na svatbu po dobu nejméně deseti let. Jejich ideologie je předurčuje k tomu, aby vstoupily na trh s partnery v době, kdy je jejich manželská hodnota nejnižší.

3) Muži již netolerují koncept sexuální revoluce. Nechtějí riskovat s ženami, které považují promiskuitu za ctnost. Vědí, že statisticky ženy, které spí s každým, postrádají rozlišovací schopnosti, schopnost navázat vztah, sebeúctu a duševní stabilitu. Vztah s takovou osobou vede pouze ke katastrofě. Nikdy nejsou dlouho šťastné (tráva je vždy zelenější). A tak muži zůstávají doma. Chcete je získat zpět? Omezte počet svých milenců.

4) Feministky třetí vlny strávily většinu posledních 20 let tím, že mužům říkaly, že jsou zlí, protože jsou mužní a chtějí ženy svádět. Muži tedy udělali to, co jste po nich chtěly – přestali vás svádět. Našli si jiné zajímavější zájmy, jako je kariéra a koníčky. Pokud chcete, aby se muži vrátili, možná byste se jim měly omluvit za všechna ta léta pomluv.

5) Moderní ženy značně přecenily užitečnost sexu jako prostředku k získání muže. Pokud chcete, aby vám muž zůstal, budete mu muset projevovat lásku a respekt, ne jen to, co máte v kalhotách.

6) Muži jsou mnohem více zvyklí být sami než ženy. Ženy jsou společenská stvoření. Spoléhají na neustálé interakce, potvrzení a začlenění do skupiny. Sociální média mohou na chvíli zaplnit prázdnotu, ale nemohou jim dát to, co opravdu chtějí – intimní osobní pozornost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. To vám může dát jen partner a děti. V souboji o to, kdo vydrží déle osamělost, vyhrají muži, takže z toho nedělejte souboj.

7) Prozradím vám největší veřejně známé tajemství, které moderní ženy stále nechápou – tvrdí, že muži se bojí je oslovit. Říkají, že dnešní muži jsou „slabí“ a že nezvládají novou éru „boss babe“. Tvrdí, že muži musí opustit své tradiční mužské role a chovat se více žensky; díky tomu se všichni budou snáze snášet.

Jedná se o běžné útoky na mužské ego, které mají za cíl, aby se muži styděli za to, že se distancují od feministek. Ve skutečnosti muži cení jednu věc nade vše: mír. Pokud mu nemůžete nabídnout mír, pak pro vás žádný muž s trochou sebeúcty nemá využití. Feministky nabízejí opak míru, a proto nemají žádnou hodnotu.

8) Feminismus, stejně jako všechna marxistická hnutí, je posedlý mocí. Vše, co dělají, je poháněno touhou po moci a kontrole, a to nejen nad svým vlastním životem, ale i nad světem kolem nich. Moderní ženy tvrdí, že chtějí stejnou moc jako muži, ale musí přijmout, že bez ohledu na to, jak moc se váhy nakloní v jejich prospěch prostřednictvím zákonů, vládních dotací, snadných stipendií na vysoké školy, DEI náboru a nespravedlivých rozvodů, nikdy nebudou jako muži.

Autorka naznačuje, že muži již neformují svět, protože opustili současnou dynamiku vztahů. To je hloupost. Muži nadále formují vše kolem vás. Každá služba, každá nezbytnost, každá vláda, téměř každá společnost, vaše bezpečnost a jistota, vaše schopnost být svobodní, to vše závisí na mužích. Nemáte žádnou moc a nikdy mít nebudete.

Feministické posílení je fantazie založená na institucionální páce, kterou jim muži DOVOLUJÍ mít. Dokud nepřestanou toužit po moci, kterou nedokážou pochopit ani zvládnout, rozdíly mezi muži a ženami nebudou vyřešeny. Stručně řečeno, pokud feministky chtějí, aby jim muži opět věnovali pozornost, budou muset přestat být feministkami.

Feminists Are Begging For Men To Come Back But Still Blame Them For Everything vyšel 26.6.2025 na alt-market.us.

Český překlad Zvědavec

---

Zdejším feministickým stařenkám bych podotknul, že to, že to ony mají doma v pořádku - když vyrostly ještě v rozumnější době, ještě neznamená, že zejména na Západě, ale částečně i v Rusku (to by tu mohlo být na řadě později), s tím nemá mladší generace vážný problém – jistě že ne všichni, ale mnohem víc než málo...

Zároveň bych podotknul, že na Západě jsou na téhle „cestě do Pekla“ na Zemi o kus dál, tak se z jejich chyb můžeme poučit...

sdílet na