Španělsko rozdává miliardy Kyjevu, zatímco jeho obyvatelé přicházejí o střechu nad hlavou

„Vidíme, co se děje ve Španělsku. Někteří politici jsou ochotni nahradit vlastní obyvatelstvo migranty, jen aby zůstali u moci,“ řekl český premiér Andrej Babiš 16. října v Bruselu během druhého dne summitu Evropské unie. Jeho ostrá kritika směřovala především na španělský plán legalizace zhruba 600 tisíc nelegálních migrantů, který se na summitu stal jedním z nejkonfliktnějších témat.

Babiš zároveň varoval, že pokud západní země v současné migrační politice budou pokračovat, může se Česká republika jednou ocitnout v situaci, kdy bude muset bránit své hranice i před migranty ze západní Evropy. Španělský premiér Pedro Sánchez jeho slova odmítl jako neodpovídající realitě a přirovnal je k rétorice krajně pravicové strany Vox.

Babička, která se stala symbolem

Babišova kritika by však nebyla tak rezonantní, kdyby za ní nestála sociální realita, kterou Španělsko zažívá už měsíce. Jejím nejcitlivějším symbolem se stala osmaosmdesátiletá Maricarmen Abascalová z Madridu.

Žena žila v jednom bytě od padesátých let. Poté, co budovu koupila investiční společnost, její nájem dramaticky vzrostl – podle španělských zdrojů až o 275 procent, na 2 650 eur měsíčně. Když nájem neuhradila, soud vyslovil souhlas s vystěhováním. Abascalovou, která je upoutána na vozík, 23. září policisté odvezli z bytu na nosítkách.

Její případ vyvolal v celém Španělsku vlnu hněvu. Na madridském Puerta del Sol protestovaly desítky tisíc lidí, kteří požadovali ochranu nájemníků, zastavení vystěhování zranitelných osob a omezení spekulací s bydlením. Sánchez mluvil o „sociální tragédii, kterou nemůžeme přijmout“, avšak jeho vláda se ocitla pod obrovským tlakem.

O několik dní později soud umožnil Abascalové vrátit se do bytu. (Poznámka - mezitím již zemřela v nemocnici!) Španělská vláda následně předložila balíček opatření: ochranu zranitelných nájemníků před vystěhováním do roku 2030, omezení krátkodobých turistických pronájmů a zásahy proti fondům, které hromadně skupují nemovitosti.

Bydlení jako politický test

Španělská bytová krize není výmyslem opozice. Kombinace masové turistiky, krátkodobých pronájmů, zahraničních investic do nemovitostí, rostoucích nájmů a migračního tlaku vytvořila situaci, v níž se bydlení pro mnohé Španěly stává nedostupným. Právě proto se případ jedné babičky z Madridu proměnil v celonárodní politickou krizi.

Sánchezova vláda přitom dlouhodobě prezentuje sociální politiku jako svůj hlavní identitní znak. V lednu 2025 premiér oznámil nový státní plán bydlení, který měl mimo jiné věnovat zvláštní pozornost seniorům, mladým lidem a zranitelným skupinám. Praxe však ukazuje, že pro část obyvatel přišla pomoc příliš pozdě.

A právě zde se otevírá politická otázka, kterou Babiš v Bruselu formuloval mnohem ostřeji: má stát zdroje na ambiciózní zahraniční a migrační politiku, když nedokáže zajistit důstojné bydlení vlastním seniorům?

Peníze pro Kyjev, problémy doma

Španělsko se v podpoře Ukrajiny řadí mezi výrazné evropské hráče. Podle údajů madridské vlády se jeho vojenská pomoc Kyjevu mezi lety 2022 a 2026 vyšplhala na 3,795 miliardy eur a Španělsko financuje devět procent evropského úvěrového balíčku pro Ukrajinu, tedy zhruba 2,7 miliardy eur ročně.

Podpora Ukrajiny proti ruské agresi je legitimní a strategicky nezbytná. (Poznámka: Jak pro koho?! Ve skutečnosti je podpora Ukrajinských nacistů a teroristů naprosto nelegitimní a strategicky idiotská!) Otázkou však není, zda pomáhat, ale jak tuto pomoc uvést do souladu s domácími prioritami. Když stát dokáže mobilizovat miliardy pro zahraniční politiku, občané právem očekávají, že stejnou rozhodnost projeví i při řešení nájmů, sociálního bydlení a ochrany nejzranitelnějších.

Španělská vláda v březnu oznámila, že celková pomoc Španělska Ukrajině dosáhla čtyř miliard eur. V témže období však země čelila sociální nespokojenosti natolik vážné, že musela přijít s balíčkem daňových úlev na energie, dočasným zmrazením nájmů a podporou zranitelných domácností.

Migrace jako politická volba

Druhým bodem Babišovy kritiky je španělský plán legalizace přibližně 600 tisíc nelegálních migrantů. Na summitu proti němu vystoupily mimo jiné Dánsko, Itálie a Polsko, která se obávají „pull efektu“ – tedy toho, že velkorysá legalizace v jedné zemi přiláká další migranty do celé Evropy.

Sánchez tvrdí, že jde o odpovědné a humanitární řešení. Kritici namítají, že taková politika může v době akutního nedostatku bydlení ještě více zatížit sociální systém, trh s nájmy a veřejné služby. Případ Maricarmen Abascalové ukazuje, proč je tato debata ve Španělsku tak výbušná: stát, který nedokáže ochránit osmaosmdesátiletou ženu před vystěhováním z bytu, v němž prožila sedm desetiletí, si těžko může dovolit ignorovat otázku priorit.

Evropa potřebuje pořadí priorit

Babišova slova byla jistě ostrá a politicky účelová. Španělský premiér má právo na obranu a migraci nelze redukovat na jednoduché heslo. Nelze však přehlédnout, že kritika zasáhla citlivý nerv: evropské vlády stále častěji slibují solidaritu navenek, zatímco doma se potýkají s bytovou krizí, rostoucími nájmy a vyčerpanými sociálními systémy.

Španělsko se tak stalo testem pro celou Evropskou unii. Pokud si chce udržet podporu občanů pro pomoc Ukrajině i pro humánní migrační politiku, musí nejprve prokázat, že dokáže chránit své vlastní obyvatele. Jinak se jí dříve či později vrátí otázka, kterou položil Babiš: koho vlastně stát upřednostňuje?

Martin Kovač - InfoKurýr - pravděpodobně převzato odněkud ze Slovenska?

(Martin Kovač vychází na InfoKurýr a asi nikde jinde v Česku, ale loni v jednom článku psal „u nás na Slovensku“, a také zde potřebuje upřesnit, že Andrej Babiš je „český premiér“...)

---

(K tomu bonus - článek ZeroHedge o migraci)

„Nahrazení Evropy“: Film potajmu sleduje peníze stojící za masovou migrací v Evropě financovanou z daní

Nový dokument investigativní mediální agentury Muckraker sleduje migrační trasu ze západní Afriky přes Španělsko a Francii do Velké Británie a zkoumá to, co agentura popisuje jako síť udržovanou daňově financovanými humanitárními programy, nevládními organizacemi a dokonce i západními vládami.

Sedmačtyřicetiminutový film „Nahrazení Evropy“ je založen na měsících výzkumu a utajených záběrech, které zkoumají logistiku a klíčové aktéry nevládních organizací stojící za masovou migrací do Evropy, jež ničí národy.

„ Celý migrační proces je hra ,“ říká šejk M. Kromah, kterého Muckraker identifikuje jako zaměstnance Mezinárodní organizace pro migraci při OSN. Tvrdí, že Španělsko má finanční motivaci k udržení počtu příchozích, protože snížení počtu příchozích by mohlo ohrozit financování EU.

Muckraker tvrdí, že veřejně financované instituce pomáhají udržovat migrační toky, které evropské vlády veřejně slibují kontrolovat. Rozhovory vyvolávají otázky ohledně dohledu, pobídek k výdajům a hranice mezi humanitární pomocí a usnadňováním nelegálního překračování hranic do Evropy cizinci.

Širší záležitostí je, zda by masová migrace, špatná asimilace a explodující veřejné náklady evropského sociálního státu, z něhož profitují migranti, mohly zvýšit fiskální tlak a politickou nestabilitu .

Zde je zpráva Muckrakeru:

Zaměstnanec migrační agentury OSN připouští, že Španělsko lodě nezastaví, protože fondy EU jsou příliš lákavé. Katolická nevládní organizace, která ročně vydělává 225 milionů eur (cca 5.6 miliardy Kč), přiváží příchozí na pevninu a platí jim za pobyt. Aktivisté značí trasy k francouzským hranicím. A novináři, kteří to natáčeli, byli napadeni a málem zatčeni.

Investigativní mediální agentura Muckraker strávila dva měsíce sledováním západoafrické migrační trasy od začátku do konce: od pašeráckého centra Nouadhibou v Mauritánii, přes Kanárské ostrovy ve Španělsku a španělskou a francouzskou pevninu až po Lamanšský průliv a Spojené království. Výsledkem je nový dokument: NAHRAZENÍ EVROPY .

Ústředním bodem filmu je, že pohyb desítek tisíc nelegálních imigrantů do Evropy není chaotický. Jde o kontrolovaný systém provozovaný pašeráky, veřejně financovanými nevládními organizacemi, aktivistickými sítěmi a vládami, z nichž některé před kamerou přiznávají, že z něj profitují.

Mezi zjištění dokumentu patří:

• Zaměstnanec Mezinárodní organizace pro migraci při OSN říká, že Španělsko úmyslně nechává lodě pokračovat v plavbě, aby mohlo i nadále dostávat finanční prostředky z EU.
• ACCEM, katolická nevládní organizace, která v roce 2024 obdržela přibližně 225 milionů eur, převážně od španělského státu, přiváží na pevninu imigranty z Kanárských ostrovů, ubytovává je v táborech a vyplácí jim měsíční kapesné.
• Stovky migrantů jsou letecky přepravovány z Gran Canaria do Madridu.
• Ve španělském pohraničním městě Irun skupina aktivistů namalovala stopu, která vede migranty kolem policie do Francie, kde městský azylový dům ubytovává lidi bez dokladů.
• Agentura OSN pro migraci tvrdí, že prioritou by mělo být „usnadnění, nikoli omezování“ migrace.

Kde to začíná: Mauritánie

Většina lodí na západoafrické trase vyplouvá ze Senegalu, Maroka, Západní Sahary a zejména z Mauritánie. Desítky tisíc nelegálních imigrantů, kteří přistáli na Kanárských ostrovech, vypluly z pobřeží Mauritánie.

Nouadhibou v Mauritánii je důležitým výchozím bodem pro lodě směřující na Kanárské ostrovy. V Nouadhibou místní zdroj sdělil Muckrakeru, že mladé migrantky jsou znásilňovány a drženy „jako otrokyně“ a že jejich únosci volají jejich rodinám, aby požadovali výkupné. Na otázku, zda za to mohou zločinci, nebo policie, odpověděl: obojí: „Dělá to policie… protože spolupracuje se zločinci, kteří pašují lidi.“ Dodal, že mezi migranty, kteří se chtějí dostat do Evropy, cestují i ​​obchodníci se zbraněmi a drogami.

Muckraker také navštívil centrum podpory migrantů v Nouadhibou, které provozuje OAMR (Organizace pomoci migrantům a uprchlíkům), jež spolupracuje s Mezinárodní organizací OSN pro migraci. Na zdi je transparent s nápisem „Projet Julia Taft – Fáze II“: projekt budování kapacit, který nabízí školení, osvětovou činnost a podporu uprchlíkům, žadatelům o azyl a migrantům v Nouadhibou. Jako financující subjekt je uvedeno velvyslanectví USA v Mauritánii. Na otázku, zda Spojené státy hradí také pekárnu a počítačovou učebnu centra, zaměstnanci odpověděli, že ano.

Fond pro uprchlíky Julie Taftové je program ministerstva zahraničí spravovaný Úřadem pro populaci, uprchlíky a migraci. Program byl založen v roce 2000 a pojmenován po Julii Taftové, která Úřad vedla za prezidenta Clintona. Umožňuje americkým ambasádám poskytovat granty přímo malým místním nevládním organizacím. Výzva k předkládání návrhů amerického velvyslanectví v Nouakchottu z roku 2022 nabízela až 50 000 dolarů (cca 1.1 milionu Kč) na projekt a jako potenciální příjemce uváděla migranty, uprchlíky a navrátilce.

Španělská záchranná služba odtáhla u El Hierra loď plnou migrantů.

Příjezd: Kanárské ostrovy

U pobřeží El Hierro natočil Muckraker loď plnou migrantů, z nichž téměř všichni byli muži ve vojenském věku. Loď byla odtažena španělskou námořní záchrannou službou. Jeden muž byl odnášen na nosítkách, zjevně bezvládný.

Příchozí jsou odváženi do provizorních táborů. Obyvatelé hlásili dny bez práce („jen jídlo a spaní“) a muže, kteří chodili pít a snažili se vrátit s noži. Migrant ze Senegalu popsal ještě ponuřejší praktiku během samotné plavby: cestující obvinění z čarodějnictví jsou svázáni a vhozeni do moře.

Migranti před táborem na Kanárských ostrovech.

Zdroj z OSN: „Migrace je hra“

Na Kanárských ostrovech se Muckraker setkal se šejkem M. Kromahem, který v té době pracoval pro Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM) při OSN a má více než deset let zkušeností s pomocí migrantům. Kromah byl na El Hierro vyfotografován se španělskou ministryní pro sociální začleňování, sociální zabezpečení a migraci Elmou Saiz a místními vládními úředníky.

Šejk M. Kromah s Elmou Saizovou, španělskou ministryní pro sociální začleňování, sociální zabezpečení a migraci. „Celý migrační proces je hra,“ řekl Kromah Muckrakeru. „Každý chce svůj podíl.“ Řekl, že pašerácké sítě si účtují 50 000 až 60 000 eur (cca 1.25 až 1.5 milionu Kč) za loď.

Na otázku, proč Španělsko nezastavuje příchody migrantů, odpověděl, že vláda nechce. Španělsko podle něj každoročně dostává od Evropské unie obrovské částky peněz na řízení migrace, a pokud by lodě přestaly připlouvat, peníze by vyschly. Strategií podle něj bylo „minimalizovat rozsah migrace, ale ne ji úplně zastavit, aby mohli peníze nadále dostávat“.

Kromah šel ještě dál a tvrdil, že část peněz byla předávána v hotovosti a do jednacích místností přinášena v kufrech. Řekl, že i speciální policisté nasazení na ostrovech, kteří dostávali zhruba trojnásobek platu běžného policisty, „chtějí, aby lodě připlouvaly každý den“.

„Všichni tady chtějí jen vydělat na všech ostatních,“ řekl. „Takže když se na to podíváte pozorně, je to hra.“

Migranti čekají na letišti na Gran Canarii na letecký převoz na španělskou pevninu.

Letěl na pevninu

Pak následuje transfer. Na letišti na Gran Canarii Muckraker našel několik stovek afrických mužů čekajících na letecký převoz do Madridu. Tento proces probíhá několikrát týdně a organizuje ho ACCEM.

ACCEM: Nevládní organizace, která provozuje španělské migrantské tábory

Jednou z hlavních organizací odpovědných za přivážení nelegálních imigrantů z Kanárských ostrovů na španělskou pevninu a jejich ubytování v táborech po příjezdu je ACCEM.

Migrantský tábor provozovaný organizací ACCEM na španělské pevnině. Celý název ACCEM je Asociación Comisión Católica Española de Migración, Španělská katolická komise pro migraci. Podle vlastní výroční zprávy za rok 2024, kterou uvedl španělský mediální server Infovaticana, ACCEM v roce 2024 přijala přibližně 225 milionů eur, z čehož 88 % pocházelo od španělské ústřední vlády. V daném roce zaměstnávala 3 839 lidí a spravovala 9 812 ubytovacích míst.

ACCEM se svými cíli nijak netají. V roce 2023 její prezidentka Pilar Samanes Ara spolupodepsala dopis vyzývající k vytvoření „bezpečnějších a legálnějších cest“ pro migranty do Evropské unie a Španělska. Dopis tento požadavek přímo spojil s Agendou OSN 2030 a popsal migraci jako „transformační sílu pro růst a rozvoj“.

Před táborem ACCEM se Muckraker setkal s mužem ze Senegalu, který tam žil téměř rok bez práce. Řekl, že obyvatelé dostávali od ACCEM zhruba 75 eur měsíčně (cca 1800 Kč, v podstatě almužna...) a také jízdenky na autobus nebo metro. Dokonce i ti, kteří tábor opustili bez dokladů, peníze a jízdenku nadále dostávali, uvedl. Znal přítele, který se přestěhoval do jiného španělského města a nadále dostával platby.

Plán OSN

To, co Kromah popsal, je v souladu s rámcem zveřejněným samotnou OSN. V září 2015 Valné shromáždění OSN přijalo Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, která je založena na 17 cílech udržitelného rozvoje.

V tematicky souvisejícím dokumentu s názvem „Migrace a Agenda 2030“ IOM uvádí, že Agenda uznává migraci jako „ústřední rozvojovou otázku“ – migrace byla poprvé výslovně zahrnuta do globální rozvojové agendy. Dokument popisuje migranty a děti jako „agenty rozvoje“ a vysvětluje, že migraci lze spojit s každým z cílů Agendy 2030. Závěr: Úsilí by se nemělo zaměřovat na zastavení migrace. Prioritou by mělo být její usnadnění, nikoli omezování.

Je to stejný rámec, na který se odvolávala prezidentka ACCEM, když volala po nových cestách do Evropy. OSN stanovuje agendu, nevládní organizace jako ACCEM ji realizují a financují ji evropští daňoví poplatníci.

Malovaná stezka do Francie

Billboard v Irunu ve Španělsku vítá migranty a ukazuje cestu z autobusového a vlakového nádraží k Červenému kříži a radnici. V Irunu, posledním španělském městě před Francií, migranti denně přijíždějí na autobusové nádraží. Z autobusového nádraží vede stezka malovaných stop k Červenému kříži a dále k radnici, kde se s migranty denně setkává aktivistická skupina Irungo Harrera Sarea. Členové aktivistické skupiny sdělili Muckrakeru, že skupina pomohla překročit španělské hranice do Francie přibližně 40 000 migrantům.

Muž, který namaloval stopy, řekl Muckrakeru, že stezka měla migrantům umožnit překročit hranice, aniž by je chytila ​​policie; plánoval jich namalovat více, „protože se ztratí“. Aktivisté potvrdili, že migrantům říkají, kterými autobusy mají jet, aby se vyhnuli chycení. Billboard poblíž vlakového nádraží ukazuje celou trasu.

Ředitel Pausa, veřejně financovaného azylového domu pro migranty v Bayonne ve Francii. Stezka vede do Pausa, azylového domu ve francouzském Bayonne, který získal miliony eur z veřejných financí. Jeho ředitel Muckrakeru sdělil, že centrum provozuje městská rada Bayonne a neudržuje „žádné fotografie, žádná jména“. Migranti tam podle něj zůstanou několik dní, pak nastoupí do autobusu a „cestují po celé Evropě“ – s doklady nebo bez nich.

Napaden v Paříži

Josh Rubin, spoluzakladatel Muckrakeru, po útoku na Eiffelově věži. U vchodu do Eiffelovy věže našel Muckraker náměstí plné pouličních prodejců z řad migrantů. Když tým začal natáčet, prodejci je obklíčili. Josh Rubin, spoluzakladatel Muckrakeru ( @joshbrubin ), byl napaden a při nastavování kamery utrpěl silné krvácení do hlavy. (poznámka - takže Židovská agentura Muckracker si vybrala Katolickou agenturu ACCEM, na kterou se snaží svádět veškerou migraci? Zaměřili se na tuto jednu trasu přes Kanárské ostrovy...)

O několik kilometrů dál navštívil Muckraker nevládní organizaci ARDHIS, která pomáhá migrantům žádat o azyl jako LGBT uprchlíci. Jeden migrant, obeznámený s komunitou, uvedl, že mnoho z těch, kteří žádají o azyl, nejsou gayové: „Říkají, že se jen chtějí dočkat pomoci…“

Calais a Lamanšský průliv

Muži se modlí mezi stany v táboře.
Přibližně 100 stanů v táboře ve skladu poblíž Calais. Pro ty, kteří se chtějí dostat do Británie, je Calais poslední zastávkou ve Francii, kde provizorní tábory slouží jako výchozí body pro překročení Lamanšského průlivu. Místní soukromý člen bezpečnostní služby popsal, jak migranti kradou z obchodů a zabíjejí farmářovu kozu, aby ji snědli. Obchodníci s lidmi se mísí s obyvateli těchto táborů, které v posledních letech zažily smrtící střelby.

Muckraker se vydával za dobrovolníka a natáčel skrytými kamerami. To týmu umožnilo dostat se do tábora v opuštěném skladu. Muži tam byli, uvedli, že pocházejí ze Súdánu, Maroka a Egypta. Tým napočítal přibližně 100 stanů pod jednou střechou, kobercem pokrytou modlitební zónu s hromadami Koránů a maskované muže, kteří sledovali návštěvníky. Když si jeden muž všiml kamery, atmosféra se změnila. „Nesouhlasím s tím, abyste tady fotili,“ řekl jeden z mužů. Dav se přiblížil a tým vytlačil ven.

Migranti se shromažďují se svými věcmi na místě setkání u silnice poblíž Calais. Mezinárodní pašerácké sítě si tyto přechody organizují samy. Mnoho pašeráků jsou sami nelegální migranti, často z Iráku, Albánie a kurdských oblastí. Večer před odjezdem opouštějí tábory stovky migrantů a míří na předem domluvená místa setkání podél pobřeží. Muckraker strávil v Calais týdny, kde tyto pohyby pozoroval a shromažďoval informace.

Nejtěžší bylo dostat se k místu odjezdu. Afghánský migrant, který sám plánoval přechod, týmu řekl, že pašeráci nedůvěřují nikomu, kdo mluví anglicky nebo francouzsky, a předpokládají, že jde o špiony nebo policisty. Varoval, že by mohli být zbiti, zraněni nebo dokonce zabiti. Jednou v noci poslal týmu místo, odkud měla loď vyplouvat, a poté varoval, aby byli opatrní, protože pašeráci jsou ozbrojeni.

Tým odjel k pobřeží a čekal. Ve tmě sledovali, jak nafukovací člun vyráží na otevřenou vodu, zatímco se podél břehu pohybují skupiny mužů, o kterých měli podezření, že by mohli být pašeráci. Člun se měl otočit a na pláži vyzvednout cestující.

Migrant se ve vodě setkává s francouzským policistou, zatímco se nakládá loď plující do Velké Británie. Kolem 5. hodiny ranní se z dun k vodě rozběhlo více než 50 lidí, včetně muže s batoletem v ruce. Více než 15 minut nebyl na pláži jediný policista. Když policie dorazila, loď se právě nakládala. Policisté to brzy vzdali a vrátili se pěšky na pláž. Loď, kterou se pokusili zastavit, úspěšně vyplula a později dorazila do Velké Británie.

Spojené království

Hotel v Anglii, který ubytovává žadatele o azyl V Anglii žadatelé o azyl žijící ve státem financovaném hotelu sdělili Muckrakeru, že ubytování a strava jsou zdarma, dostávají asi 300 liber měsíčně (cca 8600 Kč) a že univerzita je pro ně také zdarma. Jeden z nich uvedl, že v hotelu bydlí už tři roky.

Podívejte se na celé video zde:

Youtube/svJUbYFCRPc

Zdroj: Tyler Durden, ZeroHedge, český překlad InfoKurýr, zde s korekturou a poznámkami...

sdílet na