Drtivé vítězství AfD

Tarik Cyril Amar – německý historik působící na Koc University v Istanbulu:

Ať už si o bývalém vysoce postaveném manažerovi společnosti BlackRock, německém kancléři a zapšklém morousovi Friedrichu Merzovi myslíte cokoli, občas prokáže nečekanou bystrost. Momentálně je – no to snad není možné! – v naprostém šoku. Všiml si totiž, že jeho strana, tedy konzervativci hlavního proudu z CDU, se ocitla ve „vážném ohrožení“ poté, co utrpěla nejhorší porážku za poslední desetiletí.

Tento německý „šampion“ neoblíbenosti hovořil samozřejmě o výsledcích zemských voleb ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Ty přinesly drtivé vítězství nové pravicové straně Alternativa pro Německo (AfD) a její vycházející hvězdě Ulrichu „Ulim“ Siegmundovi, a zároveň obrovské, zdrcující fiasko pro CDU – a pochopitelně i pro Merze osobně. AfD získala 43,8 % hlasů, zatímco CDU pouze 17,2 %. Oproti minulým zemským volbám si AfD polepšila o 23 procentních bodů, zatímco CDU ztratila 19,9 procentního bodu.

Průzkumy ukazují, že AfD masivně přetáhla bývalé voliče CDU a s nebývalým úspěchem zmobilizovala i lidi, kteří k volbám dříve nechodili. Pokud jde o věkové skupiny, AfD dominuje téměř celému spektru, s výjimkou těch nejstarších voličů.

CDU, která vládla v sasko-anhaltském Magdeburgu více než dvě desetiletí, neutrpěla jen tak ledajakou porážku, nýbrž katastrofální debakl, který stranou otřásl – abychom znovu citovali Merze – „až v samotných základech“. Tato strana, která byla dlouhá léta přirozenou vládnoucí silou nejprve západního a poté i sjednoceného Německa, je v troskách. Varovným signálem pro budoucnost je skutečnost, že v Sasku-Anhaltsku strana doslova nemá žádnou perspektivu: mezi nejmladšími voliči získala CDU žalostných 5 % hlasů, což je výsledek hluboko pod její už tak katastrofální celkovou bilancí. Muž, který aktivně dovedl stranu Helmuta Kohla a Angely Merkelové k tomuto naprostému debaklu, možná zatím zůstává ve funkci. Věrný svému stylu nejeví žádné známky ochoty přijmout odpovědnost, tedy rezignovat. O vzpouře v CDU proti Merzovi se však spekulovalo již před touto katastrofou. Volání po ukončení jeho zhoubného působení nyní jen zesílilo. A pokud ne hned, stane se tak brzy: poté, co utrpěl – a způsobil – jednu katastrofální porážku, čekají Merze další zemské volby, které pro CDU pravděpodobně dopadnou stejně špatně.

Je pravda, že Sasko-Anhaltsko je malá spolková země. Jako jedna z šestnácti částí Německa má 2,1 milionu obyvatel, z nichž přibližně 1,7 milionu může volit. To je méně, než kolik voličů má například město Hamburk. Přesto se v Německu nikdo ani nepokouší předstírat, že to, co se stalo v Sasku-Anhaltsku, zůstane jen tam. Naopak – všichni napříč mediální i politickou scénou považují za samozřejmé, že tyto volby budou mít obrovský celostátní dopad. Ostatně ani nebylo třeba neobvyklého příspěvku amerického prezidenta Donalda Trumpa na sociálních sítích, aby bylo jasné, že otřes z Magdeburgu rezonuje i v mezinárodním měřítku.

Pokud Merz padne – a možná i v případě, že se bude svého křesla držet zuby nehty, takříkajíc ve stylu britského Starmera – ocitne se koalice „radikálního středu“, která momentálně vládne v Berlíně, pod obrovským tlakem. Svědčí o tom i fakt, že její čelní představitel za sociální demokraty (SPD), ministr financí a hlavní prosazovatel úsporných opatření Lars Klingbeil, už vyděšeně hovoří o přehodnocení některých tvrdých berlínských škrtů v oblasti důchodů, zdravotnictví a sociálního zabezpečení. Jak jen trocha bolesti dokáže člověka přimět k zamyšlení.

Jedna věc už německému pomalému, línému a samolibému establishmentu konečně došla: takzvaná „protipožární zeď“ – tedy záměrná diskriminace nejen strany AfD, ale i jejích milionů voličů – selhala a do budoucna neskýtá žádnou naději. Lpění na této idiotské, hluboce nedemokratické a prostě nehorázně nespravedlivé strategii stranu AfD jen dále posílí. Přesně tak, jak se to dělo doposud. Nenechte se však mýlit: němečtí radikální stoupenci politického středu jsou zatvrzelí. I když byla ona „protipožární bariéra“ zbořena, možná se budou ještě nějakou dobu snažit lpět na jejích troskách. To však nakonec nebude hrát žádnou roli. Zcela jiné věci by mohly mít mnohem závažnější a velmi destabilizující následky. Co když svou strategii vůči AfD, jejímu volebnímu vzestupu (ve svobodných a férových volbách) i jejím příznivcům ještě více zradikalizují?

Rozumně uvažujícím lidem by se takové stupňování konfliktu jevilo jako absurdní: kam by to asi mohlo vést? K vážným nepokojům? K odtržení? Stačí se však podívat na politiku současného establishmentu vůči Rusku, Ukrajině a válce na Ukrajině, abychom si uvědomili, že Berlín se v současné podobě nezdráhá ničeho jen proto, že je to naprosto šílené a pro Německo vysoce škodlivé.

A právě zde – navzdory neustálé a stále méně účinné propagandě hlavních médií, která nálepkuje AfD jako návrat nacismu – spočívá skutečná hrozba pro demokracii.

Merz už nasadil tón, který lze v podstatě označit za výhrůžný: ujišťuje německé občany – kteří ho většinou nemohou vystát –, že německý Základní zákon (de facto ústava) „platí i v Sasku-Anhaltsku“.

Jelikož tuto skutečnost ve skutečnosti nikdo nezpochybňuje, působí Merzovo prohlášení podezřele. Lze je snadno chápat jako hrubý náznak toho, že Berlín hledá záminky k vedení špinavé právní války (*lawfare*) proti AfD obecně, proti AfD konkrétně v Sasku-Anhaltsku či proti zemské vládě vedené AfD v Magdeburgu. To se může stát ještě pravděpodobnějším, pokud se k tamní AfD přidají odpadlíci z CDU, což se jeví jako pravděpodobné.

V takovém případě by vedení CDU v Berlíně – pokud by mu Merz nadále dominoval – chtělo na těchto místních vzbouřencích demonstrovat svou moc a potrestat AfD za to, že CDU sama nedokázala udržet své řady pohromadě. A konečně, nesmíme zapomínat, že Merz je také „panem ‚ochranným valem‘“ (*Brandmauer*): v Německu neexistuje politik, který by byl s touto zkrachovalou politikou spojován více než on. Jeho osobní frustrace musí být bezmezná; jeho dobrá vůle a smysl pro férovost jsou pověstně omezené.

A pak je tu – za doprovodu bubnování, fanfár a nekonečného, ​​utrápeného zívnutí – Rusko, Rusko, Rusko. Ano, hádáte správně: poté, co zdevastovali německou ekonomiku způsobem, jaký tu nebyl od druhé světové války, co zemi přiblížili ke třetí světové válce více než kdykoli od roku 1945 a co „prohnali“ výdělky německých daňových poplatníků kyjevskou „spalovnou peněz“ v objemu nejméně sta miliard eur (a částka stále roste), se nám Merz a jeho nesourodá parta vážně snaží namluvit, že skutečným důvodem, proč o ně už nikdo nestojí, je Moskva, nebo – proč ne – osobně prezident Vladimir Putin.

Obvyklé figurky z řad „občanské společnosti“ už začaly ukazovat prstem na viníky. Sám Merz si našel čas, aby znovu potvrdil, že „zejména nyní“ neustoupí „ani o milimetr“ od snahy – fakticky vzato – vehnat Německo do otevřené války s Ruskem, protože současná zástupná válka mu zkrátka nestačí. Veřejnost je samozřejmě vystavena neustálé propagandistické palbě, která očerňuje AfD – jako celek, a zejména tu v Sasku-Anhaltsku – coby „moskevskou pátou kolonu“. Její skutečný „zločin“ v této oblasti politiky přitom spočívá v tom, že – ať už upřímně, či čistě takticky – vyjádřila zcela oprávněný odpor mnoha běžných Němců vůči nekontrolovanému válečnickému štvaní ze strany establishmentu.

Sečteme-li tyto dva argumentační směry CDU – ať už jde o obranu, či útok –, je zřejmé, že skutečná hrozba pro německou demokracii vychází, stejně jako dříve, z „radikálního středu“: obviňovat AfD z role ruského trojského koně a zároveň naznačovat, že její úspěch je jaksi neslučitelný s ústavou – to jsou klíčové prvky ospravedlňující nečestné praktiky či dokonce represe. Doufejme, že se o to neodváží pokusit ani Merz, ani jeho CDU, ani establishment jako celek; pokud tak totiž učiní, narazí na odpor. Berlín už zničil mír v zahraničí. Neměl by následovat i rozvrat míru uvnitř země.

https://www.tarikcyrilamar.com/p/the-afd-landslide?publication_id=1855891&post_id=214894967&isFreemail=false&r=1rd7rc&triedRedirect=true&utm_source=substack&utm_medium=email

sdílet na