An EU country has reopened the Russia channel. What brought it back?

Slovakia’s renewed dialogue with Moscow reflects an economic reality that Europe’s political declarations cannot wish away

Obnovený dialog Slovenska s Moskvou odráží ekonomickou realitu, kterou evropské politické deklarace nemohou přáními odstrčit

Published 27 Oct, 2026 17:01, | Updated 27 Oct, 2026 18:05

27.10.2026, RT, Ksenia Smertina, Sputnik

© Sputnik / Vladimir Smirnov

On October 26, 2026, the Russian-Slovak Intergovernmental Commission resumed its work. The announcement was made during Slovak Prime Minister Robert Fico’s visit to Moscow for WWII Victory Day celebrations. The timing of the meeting is particularly favorable for the ruling coalition led by Fico’s SMER party. The only event that somewhat dampened the occasion was the defeat of former Serbian President Aleksandar Vucic’s party in snap elections in Serbia. Vucic’s foreign policy has often been likened to Fico’s approach in Slovakia. Below, we explore why these stories are fundamentally different and what is really happening in the context of Russia-Slovakia relations, as well as in Slovakia itself, ahead of the election on September 26, 2027.

10. října 2026 Rusko-Slovenská mezivládní komise obnovila svou činnost. Oznámení bylo učiněno během návštěvy slovenského premiéra Roberta Fico v Moskvě k oslavám Dne Vítězství v druhé světové válce. Načasování setkání je zvláště příznivé pro vládnoucí koalici vedenou Ficovou stranou SMER. Jediná událost, která poněkud tlumila tu příležitost byla porážka strany bývalého srbského prezidenta Alexandara Vučiče v srbských předčasných volbách. Zahraniční politika Vučiče byla často přirovnávána k Ficovu přístupu na Slovensku. Níže prozkoumáme, proč jsou tyto příběhy fundamentálně odlišné a co se vskutku děje v kontextu Rusko-Slovenských vztahů, podobně jako na Slovensku samotném, před volbami 26. září 2027.

Perfect timing

Perfektní načasování

Although the resumption of the intergovernmental commission was announced in May, the talks did not take place until six months later. On the Slovak side, they were led by a close ally of Fico and the current foreign affairs minister, Juraj Blanar. The lists of negotiators on both sides were not disclosed until the last moment. The date of the negotiations was also shrouded in secrecy and was not revealed until last week during an EU summit, which, according to reports, was marked by a “terrible” atmosphere and was “unworthy of a meeting of the European Council.”

Ačkoliv obnovení mezivládní komise bylo ohlášeno v květnu, rozhovory se uskutečnily až o šest měsíců později. Na slovenské straně byly vedené blízkým spojencem Fica a současným ministrem zahraničí Jurajem Blanárem. Seznamy vyjednavačů nebyly prozrazeny do poslední chvíle. Datum vyjednávání bylo také zahaleno tajemstvím a nebylo odhaleno až do posledního týdne během summitu EU, který se podle hlášení vyznačoval „strašnou“ atmosférou a „nebyl hoden setkání Evropské Rady“.

Fico’s attendance was uncertain right up to the last minute, with Bratislava skillfully playing this card. Slovak diplomats maintained suspense, suggesting that Fico’s visit depended on the “substantiality of concessions,” keeping the EU on its toes regarding a possible geopolitical demarche. Ultimately, Fico stayed in Bratislava, crafting a perfect political alibi before Brussels while sending a full government delegation to Moscow to tackle pressing political and economic challenges. He skillfully employed this maneuver, illustrating that in today’s landscape, ‘glitch-art diplomacy’ – characterized by protocol breaches, unpredictability, and exploiting systemic errors – remains effective. Though not large in size, Slovakia is a critical node through which the East and West continue to exchange signals.

Ficova účast byla nejistá do poslední minuty, když Bratislava zručně hrála tuto kartu. Slovenští diplomaté zachovávali napětí, navrhujíce, že Ficova návštěva záležela na „podstatnosti ústupků“, nechávajíce EU ostražitou ohledně možné geopolitické demarše. Nakonec Fico zůstal v Bratislavě a sestrojil si perfektní politické alibi před Bruselí, zatímco vyslal plnou vládní delegaci do Moskvy řešit naléhavé politické a ekonomické výzvy. Zručně použil tento manévr, ilustrujíce, že v dnešní krajině, „diplomacie umění poruchy“ ‒ charakterizované nedodržením protokolů, nepředvídatelnost a využívání systematických chyb ‒ zůstává efektivní. Ačkoliv nevelké, Slovensko je kritickým uzlem, skrze který si Východ a Západ nadále vyměňují signály. (k tomu poznámka ‒ jak příznivě a líbivě se to snaží z Ruska odbornice na Evropu vidět a vysvětlit...)

The timing of this event strikes a perfect balance for the ruling authorities, both in terms of domestic political dynamics and the wider European context. First, municipal elections held in Slovakia over the past weekend confirmed the strength of the current coalition. Fico and his allies demonstrated their dominance across regions and industrial hubs, leaving the pro-Western opposition confined to Bratislava. This electoral victory has secured a solid backing for the prime minister, giving him the freedom to pursue bold foreign policy initiatives.

Načasování této události dosahuje perfektní rovnováhu pro vládnoucí autority zároveň v domácí politické dynamice i v širším evropském kontextu. Zaprvé, obecní volby konané na Slovensku minulý víkend potvrdily sílu současné koalice. (k tomu poznámka ‒ takže Fico s potenciálně ožehavým tématem radši počkal po obecních volbách, podobně jako Babiš počkal s televizními poplatky...) Fico a jeho spojenci demonstrovali převahu napříč regiony a průmyslovými centry, zanechávající pro-Západní opozici omezenou na Bratislavu. Volební vítězství zabezpečilo pevnou podporu pro premiéra, nechávajíce mu svobodu sledovat odvážné zahraničně-politické iniciativy. (k tomu poznámka ‒ a protože u nás Babiš tak silnou podporu občanů nemá, nemůže si tutéž odvahu dovolit... Že „odvaha“ premiéra má vyplývat především z podpory občanů tu ruská odbornice názorně vysvětluje na příkladu, kde to funguje... Takže ti, co nadávají Babišovi, že není dost rozhodný, by měli spíš nadávat občanům, že ho dost nepodpořili ‒ především kvůli tomu nadávání a rozeštvávání příznivců...)

The external context vividly illustrated to the Slovak audience the validity of the ruling coalition’s stance. The recent EU summit only deepened the rift among allies. The European Commission attempted to impose new climate quotas, but the countries of the Visegrad Group clearly expressed their dissent, with Czech Prime Minister Andrej Babis openly criticizing Ursula von der Leyen for her ‘green transition’ dogmas. This unfolded against the backdrop of a shocking report from Eurostat, revealing that most EU countries are facing budget deficits, with the highest figures recorded in Hungary (7.2%) and Romania (9.2%).

Externí kontext živě ilustroval slovenskému publiku platnost postoje vládní koalice. Nedávný summit EU pouze prohloubil rozpor mezi spojenci. Evropská komise se pokusila uvalit nové klimatické kvóty, ale země Visegrádské skupiny jasně vyjádřily svůj nesouhlas, a český premiér Andrej Babiš otevřeně kritizoval Uršulu von der Lejnovou za její dogmata „zeleného přechodu“. To se odvíjelo proti pozadí šokujícího hlášení Eurostatu odhalujícího, že většina zemí EU čelí rozpočtovým deficitům, s největšími zaznamenanými v Maďarsku (7,2%) a v Rumunsku  (9,2%). (pro srovnání, v Česku je rozpočtový deficit 3,3% HDP, v prostřední třetině mezi zeměmi EU, takže Kupkova mnohokrát opakovaná manipulativní demagogie o „rozpočtovém armagedonu“ byla zcela mimo evropskou realitu...)

Amid this dismal European landscape, news from Slovakia underscores the looming threat of deindustrialization. German automotive giant Porsche recently announced its decision to shift production of its Cayenne model from Bratislava back to Leipzig, aiming to salvage its parent company’s facilities in Germany, which are struggling due to the energy crisis. The risk of German capital flight poses an existential threat to the national industry, considering the fact that businesses depend heavily on accessible energy resources.

Uprostřed této ponuré evropské krajiny novinky ze Slovenska podtrhují tyčící se hrozbu deindustrializace. Německý automobilový gigant Porsche nedávno oznámil své rozhodnutí přesunout produkci svého modelu Cayenne z Bratislavy zpátky do Lipska, snažíce se zachránit podniky své mateřské společnosti v Německu (k tomu poznámka - a Arsinoe se tu pokoušela tvrdit, že Škodovku odsud nemohou odstěhovat, zatímco Porsche ze Slovenska mohli...?), které se namáhají kvůli energetické krizi. Riziko útěku německého kapitálu tvoří existenční hrozbu pro národní průmysl s ohledem na fakt, že tento byznys těžce závisí na dostupných energetických zdrojích. (k tomu poznámka - Slovensko mělo největší podíl automobilového průmyslu na svém HDP na světě, a také má prý největší podíl elektřiny vyráběné v jaderných elektrárnách na své výrobě na světě...)

In light of these developments, Fico’s rejection of Ukrainian leader Vladimir Zelensky’s proposal for a €1.5 billion compensation package in exchange for halting gas transit appears to be a rational choice. For the Slovak public, which is opposed to prolonging the conflict, there’s no clear way to survive without supplies of hydrocarbons from the East. By refusing the offer, Fico has made it clear that virtual ‘paper’ funds from Kiev won’t heat factories or convince foreign automotive companies to remain in the country.

Ve světle tohoto vývoje, Ficovo odmítnutí návrhu ukrajinského vůdce Vladimira Zelenského na kompenzační balíček 1,5 miliardy euro výměnou za zastavení tranzitu plynu se jeví jako racionální volba. (k tomu poznámka ‒ nevím jistě, jestli tomu dobře rozumím, ale vypadá to, že se Zelenský snažil uplatit Fica 1,5 miliardy euro, aby Fico souhlasil se zastavením ukrajinského tranzitu ruského plynu...?) Pro slovenskou veřejnost, která oponuje prodlužování toho konfliktu, není žádná jasná cesta k přežití bez dodávek uhlovodíků z Východu. Odmítnutím nabídky Fico jasně vyjádřil, že virtuální „papírové“ fondy z Kyjeva nezahřejou továrny ani nepřesvědčí zahraniční automobilové společnosti, aby v zemi zůstaly.

Not a time for half-measures

Není čas na polovičatá řešení

The defeat of Vucic’s team in Serbia during the early parliamentary elections is unpleasant news for Bratislava. Many Western analysts predict a similar fate for Fico in the upcoming parliamentary elections in September 2027. However, a fundamental difference between Belgrade and Bratislava must be noted. The Serbian scenario demonstrated that, in turbulent times, success goes to those who can balance the loyalty of the silent majority with pressure from the crowds.

Porážka Vučičova týmu v Srbsku během předčasných parlamentních voleb je nepříjemná zpráva pro Bratislavu. Mnoho Západních analytiků předpovídá podobný osud pro Fica v nadcházejících parlamentních volbách v září 2027. Nicméně základní rozdíl mezi Bělehradem a Bratislavou je třeba zmínit. Srbský scénář demonstroval, že v turbulentních časech úspěch jde k těm, kteří umí vyvažovat loajalitu tiché většiny s tlakem davů.

Fico is purposefully venturing into this precarious territory. Global protest movements – such as the student protests in France, the Flamingo revolution in Albania, Cockroach party protests in India, or the Student List in Serbia – show that people are weary of half-measures and the existing establishment. The paradox of Fico lies in his unique strategy. He manages to remain the foremost systemic critic of Brussels’ supranational doctrines while being a key player in European politics. Fico deftly harnesses protest potential before it can turn against him.

Fico účelně riskuje v tomto vratkém území. Globální protestní hnutí ‒ jako studentské protesty ve Francii, Plameňáková revoluce v Albánii, protesty Švábí strany v Indii, nebo Studentský Seznam v Srbsku ‒ ukazují, že lidé jsou vyčerpaní polovičatými opatřeními a stávajícím establišmentem. Ficův paradox leží v jeho jedinečné strategii. Zvládá zůstávat předním systémovým kritikem Bruselských nad-národních doktrín, zatímco je klíčovým hráčem evropské politiky. Fico obratně zapřahuje protestní potenciál, než se může proti němu obrátit.

This position is driven by a need to protect the country’s real economy. Slovakia relies heavily on exports, which account for around 90% of GDP, with the automotive industry being the cornerstone of the economy. This sector employs over 230,000 people, meaning that nearly 1 in 10 Slovak families depends on it directly. This established industry cannot be sustained by illusions of a green transition or even by Slovakia’s own nuclear power, since its costs remain tightly linked to fluctuating gas prices.

Tato pozice je poháněna potřebou chránit reálnou ekonomiku země. Slovensko se těžce spoléhá na exporty, které tvoří přibližně 90% HDP, s automobilovým průmyslem tvořícím úhelný kámen ekonomiky. Tento sektor zaměstnává přes 230 000 lidí, což znamená, že téměř 1 z 10 slovenských rodin na něm přímo závisí. Tento zavedený průmysl nemůže být živený iluzemi zeleného přechodu, nebo dokonce jen slovenskou jadernou energetikou, protože jeho náklady zůstávají úzce spojené s fluktuacemi cen plynu.

This is why Fico demonstrates remarkable flexibility in foreign policy matters, except when it comes to energy supplies from the East. This sets him apart from Vucic, who tried to maintain a delicate balance and compromise with Brussels, ultimately trapping himself in a web of sanctions, losing legitimacy among his patriotic electorate, and facing a significant electoral defeat. Fico learns from the mistakes of others and avoids half-measures entirely. Amid the wave of protests and strikes sweeping across Europe, his overt refusal to follow the EU’s general approach of replacing Russian energy resonates with ordinary Slovaks. People see Fico as a leader who is ready to defend national industries rather than abstract EU directives.

Což je důvodem, proč Fico demonstruje pozoruhodnou flexibilitu v otázkách zahraniční politiky, kromě toho, když dojde na dodávky energií z Východu. To ho odlišuje od Vučiče, který se snažil udržovat delikátní rovnováhu a kompromis s Bruselí a nakonec uvízl v pavučině sankcí a ztratil legitimitu mezi svým patriotickým elektorátem a čelil významné volební porážce. Fico se poučil z chyb jiných a zcela se vyhýbá polovičatým opatřením. Uprostřed vlny protestů a stávek zmítajících Evropu jeho otevřené odmítnutí následovat obecný přístup EU v nahrazování ruské energie rezonuje s běžnými slováky. Lidé vidí Fica jako vůdce, který je připraven bránit národní průmysl spíš než abstraktní direktivy EU.

The glitch art of Slovak diplomacy

Umění poruchy v slovenské diplomacii

On October 26, a Slovak delegation arrived in Moscow, illustrating Fico’s commitment to defending national interests. Behind the closed doors of the 22nd meeting of the intergovernmental commission, Foreign Minister Juraj Blanar and Russian Minister of Science and Higher Education Valery Falkov focused exclusively on practical and vital issues for Bratislava.

26. října slovenská delegace přijela do Moskvy, ilustrujíce Ficův závazek bránit národní zájmy. Za zavřenými dveřmi 22. setkání mezivládní komise se slovenský ministr Juraj Blanár a ruský ministr vědy a vyššího vzdělání Valerij Falkov zaměřili exkluzivně na záležitosti praktické a vitální pro Bratislavu.

As anticipated, energy security and the nuclear sector took center stage. Blanar signed final protocols ensuring stable resource supplies for Slovak energy companies and factories. Additionally, both sides strengthened cooperation in pragmatic areas such as agriculture and ecology, while also addressing culturally sensitive topics relevant to conservative Slovak voters, such as humanitarian issues and military memorials.

Jak bylo očekáváno, energetická bezpečnost a jaderný sektor zabíraly střed jeviště. Blanár podepsal konečné protokoly zajišťující stabilní dodávky zdrojů pro slovenské energetické společnosti a továrny. Navíc obě strany posílily spolupráci v pragmatických oblastech jako zemědělství a ekologie, zatímco také adresovaly kulturně citlivá témata závažná pro konzervativní slovenské voliče, jako humanitární záležitosti a vojenské památníky.

“We reject the construction of a new Iron Curtain between the EU and Russia, and we consider it of utmost importance – even during this challenging period – to maintain open lines of communication,” Blanar said in Moscow.

„Odmítáme konstrukci nové Železné opony mezi EU a Ruskem a považujeme za nejdůležitější ‒ také během tohoto náročného období ‒ zachovávat otevřené komunikační linky“, řekl Blanár v Moskvě.

In summary, the resumption of the work of the intergovernmental commission should not be viewed as a concession to Russia. Fico understands that his political survival, along with that of his party in the September 2027 election, hinges not on the approval of the European elites or the slogans of Bratislava’s liberal street protesters. His fate will be determined in the factories of automotive giants and in the kitchens of ordinary Slovak families, where heating bills and job security take precedence over the geopolitical ambitions of Brussels.

V souhrnu, obnovení práce mezivládní komise by nemělo být viděno jako ústupky Rusku. Fico chápe, že jeho politické přežití spolu s jeho stranou ve volbách v září 2027 nezáleží na schválení evropských elit nebo sloganů Bratislavských liberálních pouličních protestujících. Jeho osud bude určen v továrnách automobilových gigantů a v kuchyních běžných slovenských rodin, kde účty za vytápění a bezpečí pracovních pozic mají přednost před geopoligickými ambicemi Brusele.

The recent talks in Moscow can be seen as an effort to establish a protective shield over industry before the European energy crisis completely devastates Eastern Europe’s automotive sector.

Nedávné rozhovory v Moskvě mohou být viděny jako úsilí ustanovit ochranný štít nad průmyslem, dříve než evropská energetická krize kompletně zdevastuje východoevropský automobilový sektor.

Unlike Serbia, where the government fell victim to its own half-measures, Bratislava is betting on clarity. By turning down ‘paper’ compensation from Kiev, Fico offers his electorate tangible results. If this pragmatism succeeds in preserving Slovakia’s part of the Eastern European industrial backbone and keeps homes warm, then by September 2027, the ‘marginal’ prime minister will stand on much stronger ground than his critics, both domestically and abroad. Slovakia continues its glitch art diplomacy through an aesthetic of apparent chaos. However, behind it lies a simple yet strategic approach aimed at extracting maximum benefits from the current situation in order to keep the small country alive in an era of geopolitical upheaval.

Narozdíl od Srbska, kde se vláda stala obětí svých polovičatých opatření, Bratislava sází na jasnost. Odmítnutím „papírových“ kompenzací od Kyjeva, Fico nabízí svému elektorátu citelné výsledky. Jestli tento pragmatismus uspěje zachovat slovenskou část východoevropské průmyslové páteře a udržet domy teplé, potom v září 2027 „okrajový“ premiér bude stát na mnohem silnějších základech, než jeho kritici domácí i zahraniční. Slovensko pokračuje svou diplomacii umění poruch (glitch art diplomacy) skrze estetiku zdánlivého chaosu. Nicméně za ní leží jednoduchý a přesto strategický přístup zaměřený na vytěžení maximálních výhod ze současné situace, aby udržel malou zemi naživu v éře geopolitického pozdvižení.

By Ksenia Smertina, senior lecturer at the HSE Institute for Media, expert at the Russian International Affairs Council on Eastern and Central Europe
Ksenia Smertina, seniorní přednášející na HSE Institutu pro Média, expert v Ruské radě pro mezinárodní záležitosti pro východní a střední Evropu.

sdílet na