V přední řadě revoluce

Philip Giraldi, 9.9.2026

(Poznámka - tohle je „Amerika z té lepší stránky“... Zvýraznění přidáno... Zejména viz citaci G.Washingtona a jak platí třeba i pro současnou Evropu nebo i Česko...)

Minulý víkend jsem strávil jako účastník každoroční konference Ron Paul Institute, která se koná v okolí Washingtonu, v severní Virginii. Letošním tématem bylo „V první řadě revoluce“ a přibližně 500 účastníků, kteří zaplnili taneční sál hotelu Hilton, se rozhodně dočkalo toho, co jim téma setkání slibovalo. Mezi vynikajícími řečníky byli kongresman Thomas Massie, Dennis Kucinich, Jim Webb, Josh Paul, Michael Vlahos, Max Blumenthal a Joe Kent. Tucker Carlson také promluvil k účastníkům prostřednictvím videopřenosu. Vzhledem ke katastrofálnímu stavu naší bývalé republiky během tohoto víkendu Dne práce byli řečníci inspirováni k tomu, aby se nepříteli postavili čelem, což také učinili, v naději, že vytvoří impuls pro skutečnou revoluci, jejíž základem budou blížící se listopadové volby do Kongresu. Osobně musím říci, že jsem nikdy neviděl takové nadšení na akci, kterou lze označit za politické shromáždění, kde publikum stálo na nohou, tleskalo a hlasitě vyjadřovalo souhlas s tím, co zaznívalo z pódia.

Mám za to, že videozáznamy projevů, z nichž každý trval asi půl hodiny, budou za pár dní k dispozici na webových stránkách Ron Paul Institute. Čtenářům Unz.com vřele doporučuji, aby navštívili Paulovy stránky a začali si záznamy sami prohlížet. Řečníci byli a jsou všichni mimořádně dobře informováni o tom, co trápí naši zemi, a při prezentaci svých fundovaných analýz se s ničím nepárali.

Zjednodušeně řečeno, vidí vládu a národ, které byly podmaněny a okupovány cizí mocností, včetně zjevných kroků, které tuto kontrolu ještě posílily a hrozí, že ještě zhorší postavení skutečných občanů naší kdysi ústavní republiky na úroveň občanů druhé třídy. Jakmile byla naše země podmaněna, zapojila se do řady válek, v nichž nehrozilo žádné bezprostřední nebezpečí ze strany kohokoli, dostala se téměř na pokraj bankrotu a zbavila lid jeho základních svobod.

Tím agresorským státem, který posílil svou schopnost diktovat zahraniční politiku USA a zároveň omezuje svobodu projevu občanů, kteří se snaží proti dějícímu se vzepřít, je samozřejmě Izrael, jenž v součinnosti se svou mocnou domácí lobby napadl a zkorumpoval americké instituce způsobem, který přesahuje veškerou představivost. Vize téměř nepředstavitelné postupné nadvlády malého Izraele nad supervelmocí Spojenými státy, zejména v posledních 25 letech, si dokonce vysloužila přezdívku: „Ocas, který vrtí psem!“

V důsledku toho byla Konference Rona Paula snahou amerického lidu o obnovení ústavy a republiky, se zvláštním důrazem na Listinu práv, kterou prezident Donald Trump a Kongres pošlapali způsobem, jaký dosud neměl obdoby. Několik řečníků citovalo moudrost prvního amerického prezidenta George Washingtona, který ve svém rozloučkovém projevu k národu v roce 1796 varoval před zapletením se do zahraničních záležitostí. To, co tehdy řekl a jak to řekl, je dnes stejně důležité, pokud jde o cizí národy a jejich lobbisty, jako tomu bylo před 230 lety. Řekl:

„Dodržujte dobrou víru a spravedlnost vůči všem národům. Pěstujte mír a harmonii se všemi. … Při realizaci takového plánu není nic podstatnějšího než vyloučit trvalé, zakořeněné antipatie vůči určitým národům a vášnivé náklonnosti k jiným a místo nich pěstovat spravedlivé a přátelské city vůči všem. Národ, který si vůči jinému dopřává zvykem zakořeněnou nenávist nebo zvykem zakořeněnou náklonnost, je do jisté míry otrokem.

Je otrokem svého nepřátelství nebo své náklonnosti, přičemž každé z nich stačí k tomu, aby jej svedlo z cesty jeho povinností a zájmů. Nepřátelství jednoho národa vůči druhému vede oba k tomu, že jsou ochotnější urážet a ubližovat, chytat se i nepatrných důvodů k pohoršení a chovat se povýšeně a neústupně, když dojde k náhodným či bezvýznamným sporům.

„Stejně tak i vášnivá náklonnost jednoho národa k druhému přináší řadu zel. Sympatie k oblíbenému národu, která v případech, kdy neexistuje žádný skutečný společný zájem, napomáhá iluzi o smyšleném společném zájmu a vštěpuje jednomu národu nepřátelství druhého, svádí první k účasti na sporech a válkách druhého bez adekvátního podnětu či ospravedlnění. Vede to také k poskytování výsad oblíbenému národu, které jsou ostatním odepřeny, což může dvojnásobně poškodit národ, jenž tyto ústupky činí, jednak tím, že se zbytečně vzdává toho, co měl zachovat, a jednak tím, že vzbuzuje žárlivost, nepřátelství a sklon k odvetě u těch, jimž jsou rovné výsady odepřeny; a poskytuje to ambiciózním, zkorumpovaným nebo oklamaným občanům (kteří se oddávají „oblíbenému národu“) možnost zradit nebo obětovat zájmy své vlastní země, aniž by se vystavovali nenávisti, někdy dokonce s oblibou, když pozlátkem zdánlivého ctnostného smyslu pro povinnost, chvályhodné úcty k veřejnému mínění nebo chvályhodné horlivosti pro veřejné blaho zakrývají nízké či pošetilé ústupky pramenící z ambicí, korupce nebo zaslepenosti.

„Proti zákeřným úskokům zahraničního vlivu (prosím vás, abyste mi věřili, spoluobčané) by měla být ostražitost svobodného lidu neustále bdělá, neboť historie i zkušenost dokazují, že zahraniční vliv je jedním z nejzhoubnějších nepřátel republikánské vlády. Aby však byla tato ostražitost užitečná, musí být nestranná, jinak se stane nástrojem právě toho vlivu, kterému je třeba se vyhnout, místo aby proti němu sloužila jako obrana. Nadměrná přízeň k jednomu cizímu národu a nadměrná nechuť k jinému způsobují, že ti, koho tyto city ovládají, vidí nebezpečí pouze na jedné straně, a slouží k zakrytí a dokonce k podpoře intrik vlivu na straně druhé. Skuteční vlastenci, kteří se mohou bránit intrikám oblíbence, se mohou stát podezřelými a nenáviděnými, zatímco jeho nástroje a oběti si uzurpují potlesk a důvěru lidu, aby se vzdali svých zájmů.“

Všichni řečníci na akci Rona Paula doufali, že zapálí oheň, který by inspiroval Američany k uplatnění jednoho z mála práv, která si dosud zachovali, ačkoli i to je zpochybňováno oběma hlavními stranami s cílem dosáhnout zkorumpovaných výsledků, a tím je volební proces. V listopadu se naskytne příležitost zbavit se mnoha zrádců, kteří prodali naši zemi Izraeli. Pokud kandidát upřímně netouží po tom, co je skutečně „America first“, musí být v této otázce zpochybněn a poražen. Pokud Izrael tak obdivují, možná je na čase, aby se zřekli svého občanství Spojených států amerických a přestěhovali se do země, kterou zřejmě tak milují. Jelikož je Izrael na základě hlasování v Knesetu židovským státem, někteří z těch, kteří jsou „křesťanskými sionisty“, jako Mike Johnson a Ted Cruz, by se tam mohli cítit nevítáni, i když pro své pány odvedli obdivuhodnou práci a přitom v Kongresu předstírali, že jsou loajálními Američany.

Pokud listopadové volby přinesou do Kongresu dostatek disidentů, kteří skutečně milují svou zemi a chtějí chránit její svobody, možná by se podařilo zbavit se Donalda Trumpa, který je bezpochyby loutkou premiéra Benjamina Netanjahua a izraelské lobby. Trump je bezpochyby hluboce nevzdělaný a plný nenávisti, muž, který se mstí každému, kdo se mu postaví do cesty, a bez obalu hovoří o vyhlazení celých národů, zatímco financuje a vyzbrojuje Izrael, který páchá genocidu v Gaze a na Západním břehu Palestiny. Kromě toho je to muž, jehož prst spočívá na jaderné spoušti, a zprávy naznačují, že se svými spolupracovníky několikrát nadhodil „možnost“ použití takových zbraní, pravděpodobně za účelem zničení Íránu a dalších národů ve jménu „Velkého Izraele“. Je to šílenec, jehož moc je třeba výrazně omezit nebo zcela odstranit.

Zbavit se Trumpa a jeho přisluhovačů by byl jistě dobrý začátek, ale i zbytek té havěti ve vládě, která plní příkazy Izraele, musí pryč. Demokraté jsou na lásce k Izraeli téměř stejně závislí jako republikáni. Uvedu jen jeden příklad: při nedávném veřejném vystoupení Hillary Clintonová prohlásila, že „především“ škoda, kterou způsobil Benjamin Netanjahu, spočívá v tom, „…jak vážně poškodil především Izrael. A za druhé, vnímání Izraele lidmi nejen ve Spojených státech, ale po celém světě, a to je třeba napravit.“ Pro Hillary i pro mnoho liberálních demokratů není problémem to, že Izrael „poškozuje“ životy Palestinců, problémem je, že Netanjahu poškozuje veřejný obraz Izraele, nikoli to, že záměrně okrádá a zabíjí stovky tisíc nevinných Palestinců. Lidské utrpení ani lidská práva ji nezajímají, když je tu narativ čekající na to, aby ho ovládli její nejlepší přátelé – Židé. Všimněte si jejího komentáře z doby, kdy byla ministryní zahraničí za Baracka Obamy a právě si přečetla zprávu o strašlivém zabití Muammara Kaddáfího při převratu organizovaném Washingtonem: „Přišli jsme, viděli jsme, zemřel!“ řekla s úšklebkem a pak se zasmála.

V nedávné době, pod „jsem sionista“ Joe Bidenem ministr zahraničí Antony Blinken, který je sám Žid, si podobným způsobem postěžoval, jak zpravodajství o izraelských zvěrstvech šířené na internetu „ovládlo narativ“ a mělo „velmi, velmi náročný dopad na narativ“. Problémem není probíhající masakr ani omezování amerických občanských svobod, jde o to, jak zajistit, aby o tom tisk informoval bez jakýchkoli výčitek, pokud je do toho zapojen Izrael. Tato vnímání vysvětlují, proč se židovští miliardáři v posledním roce a půl pustili do nákupní horečky médií. Doufejme, že je i všechny jejich příznivce čeká v listopadu nepříjemné překvapení, až se projeví protiizraelské hlasy, které rozhodnou o tom, kdo bude a kdo nebude zvolen. Ať revoluce začne!

Front Row At the Revolution vyšel 7.9.2026 na unz.com, český překlad Zvedavec.news ...

sdílet na