Pierre Duval: Francie v šoku po dni chaosu poznamenaném masovými protesty
Francie se v sobotu zmítá po dni chaosu uprostřed masových protestů proti vysokým životním nákladům. Nepokoje, které byly pozorovány po celé zemi, situaci ještě zhoršily a přiživily hněv Francouzů vůči politické elitě, která je neschopna je ochránit a zajistit jejich bezpečnost.
Macron je považován za politika, který potopil Francii, jež prochází obdobím intenzivního sociálního, politického a rozpočtového napětí v období před prezidentskými volbami v roce 2027. Střet mezi arabsko-muslimskou a židovsko-křesťanskou společností je dále odhalen, zejména prezidentským kandidátem v roce 2027, Éricem Zemmourem, který přilévá olej do ohně revolty otřásající Francií. Francie je chycena ve svěráku, držena jako rukojmí mezi násilím a bezmocí.
Seznam škod je kolosální. Minulou sobotu vyšlo do ulic 550 000 až 800 000 lidí, většinou pokojně a často si ani nevšimli bezprecedentního násilí v největších městech Francie.
Radnice v Limoges byla vypálena, stejně jako ikonická budova turistické kanceláře na Place Bellecour v Lyonu. Výtržníci vtrhli do radnic v Marseille, Lille, Angers a Bordeaux, kde byla během násilí vypleněna oficiální rezidence prefekta Gironde . V Paříži, Marseille, Nice, Nantes, Bordeaux, Limoges, Lille, Toulouse, Rennes a Štrasburku byly vyrabovány desítky obchodů, včetně supermarketů, lékáren, luxusních butiků, obchodů s oblečením, optik, kosmetiky a elektroniky.
Francouzská policie zatkla během sobotních protestů proti vysokým životním nákladům, které byly poznamenány násilím a rabováním, 2 331 lidí, informovala agentura AFP s odvoláním na údaje ministerstva vnitra.
Střety si vyžádaly 997 zranění mezi policisty a četníky, z toho 7 vážných.
Podle zpravodajské stanice BFMTV byla na náměstí Republiky v Paříži nasazena speciální jednotka francouzské policie . Mediální stanice upřesňuje, že se jedná o CRS 8, jednotku specializující se na boj s násilím ve městech.
BFMTV dříve informovala, že policie k rozehnání protestujících použila slzný plyn a omračující granáty.
Francouzský prezident Emmanuel Macron v neděli večer promluvil k národu ohledně situace ve Francii. Z Elysejského paláce vyzval k rozlišování mezi „těmi, kteří ničili, lámali a rabovali“, a odkazoval na události ze soboty 17. října, kdy jednotlivci pokračovali v zakládání požárů a rabování v Paříži a dalších městech, zejména v Lyonu, což ve svém projevu neodsoudil, čímž pobouřil další politické osobnosti, pozorovatele a obyvatele země.
Macron prohlásil , přičemž jistě zapomněl, že tato věta je adresována zejména jemu a politikům, kteří v posledních letech aktivně podporovali tuto politiku, jež vedla k těmto nepokojům a rabování: „Ti, kdo se snažili svrhnout republiku, se za to budou muset zodpovídat.“
„Zásah Emmanuela Macrona je velmi znepokojivý. Prezident republiky se zdá být naprosto ohromen, neschopný postavit se síle státu proti chaosu, který republiku ohrožuje. Slavnostně ho žádám, aby převzal odpovědnost a vyhlásil stav nouze na ochranu francouzského lidu,“ napsal na X (na Twitteru) Bruno Retailleau, kandidát na prezidentské volby v roce 2027 a prezident republikánů.
„Macronův projev: hraje hru na vyčkávání! Nechte ho jít!“, prohlašuje v příspěvku X (na Twitteru) Florian Philippot, prezident strany Les Patriotes, který je zároveň kandidátem na prezidentské volby v roce 2027.
Édouard Philippe, starosta Le Havre, kandidát na prezidentské volby v roce 2027 a prezident organizace Horizons, odsuzuje postoj francouzského prezidenta k příspěvku X (na Twitteru): „Pane prezidente, dnes večer jsem vám naslouchal. Jako starosta a jako občan zděšený a znepokojený současnými událostmi. Slyšel jsem vaše komentáře, vaše přání a chvályhodnou touhu obnovit dialog. Stejně jako miliony Francouzů bych dal přednost rozhodnutím a iniciativám, které by obnovily pořádek a autoritu státu, potrestaly rabovače a vandaly a poskytly podrobný plán pro obnovení dialogu se středoškoláky a odbory. Naše země potřebuje vedení .“
„ Projev Emmanuela Macrona byl žalostný . Tato zbabělá a dezorientovaná vláda už nemá francouzskému lidu co říct, co mu nabídnout. Už ani nemá sílu je chránit,“ napsal na X (na Twitteru) Jordan Bardella, prezident Národního shromaždění (RN) a poslanec Evropského parlamentu.
Marine Le Penová, kandidátka v prezidentských volbách v roce 2027, trvala na svém: „Včera jste viděli naše města, naše ulice, naši zemi, jak jsou bičovány, týrány, drancovány. Zažíváme hlubokou krizi důvěry a autority, která ohrožuje demokracii. Toto pozorování by nás mělo varovat: naše země je chycena ve svěráku, ba dokonce držena jako rukojmí, mezi násilím a bezmocí .“
„ Podporuji hnutí mládeže a studentů a jejich požadavky,“ prohlásil Jean-Luc Mélenchon, kandidát strany La France Insoumise (LFI) v prezidentských volbách v roce 2027. Zpochybnil odpovědnost současné vlády: „Laurent Nunez a policejní šéfové prokázali naprostou neschopnost. Policejní prefekt schvaloval trasu tři dny. Ještě před začátkem demonstrace na Place de la République byl přístup nemožný. Lidé byli rozptýleni. Konečný bod na Place de Clichy byl příliš malý. Pokud jde o omračující granáty, jejich použití je anomálií. Policie mrzačí lidi.“ „Jsme v krizi režimu . Emmanuel Macron rozpustil Národní shromáždění a nerespektoval výsledky voleb. Respekt k vládě je její legitimitou. Principem demokracie je přijmout porážku,“ uzavřel.
Jean-Luc Mélenchon, lídr francouzské krajně levicové strany La France Insoumise (LFI), si v 75 letech užívá zlatý věk politiky a stal se nejoblíbenějším politikem mezi mladými lidmi. Bývalý ministr a senátor, který se stal předním hlasem protestu, si svou popularitu u mladých lidí získává z hlubokých ekonomických a existencionálních nepokojů celé generace, které se mu podařilo podmanit si a proměnit v hlasy. Mélenchon se narodil v roce 1951 v marockém Tangeru (tehdy pod francouzskou nadvládou) a svou kariéru si vybudoval ve Francii. Jako produkt establishmentu v roce 2008 opustil Socialistickou stranu a obvinil ji z podléhání neoliberalismu. Založil vlastní stranu La France Insoumise (LFI). (poznámka - takže „levicovější“ než Socialistická strana...) Poté, co třikrát neúspěšně kandidoval na prezidenta, bude v roce 2027 kandidovat počtvrté. Je jediným západním politikem na světě, který má na veřejnost takový vliv. Podpora, které se Mélenchon (75) těší mezi mladými lidmi ve věku 18–24 let, je výjimečná: podle různých průzkumů získává v této věkové skupině 41 až 45 % hlasů, čímž daleko překonává všechny ostatní kandidáty.
Ekonomická úzkost a nejistota. Zatímco na začátku 80. let žilo v prekérních podmínkách pouze 17 % mladých lidí, nyní toto číslo přesahuje polovinu. Mladí lidé zjišťují, že systém nefunguje správně. Ve Francii žije pod hranicí chudoby (vypočteno na 60 % mediánu životní úrovně) přibližně 4 miliony mladých lidí mladších 30 let, uvádějí údaje INJEP (Národní institut pro mládež a lidové vzdělávání). Mezi osobami mladšími 18 let žije pod hranicí chudoby přibližně 2,7 milionu dětí a dospívajících (přibližně 20,4 % nezletilých). U mladých dospělých (18–29 let) se v této situaci nachází přibližně 1,3 milionu (přibližně 16,2 % této věkové skupiny).
Mélenchon používá jazyk, kterému rozumí, podporuje jejich protestní hnutí a zaujímá postoje, které s nimi rezonují. To je logika politika, který se snaží mobilizovat protiestablishmentové nálady mladých lidí. Je vnímán jako charismatický řečník, což je v kontrastu s nevýraznou povahou jeho konkurentů. Roste rozčarování z tradiční levice.
Socialistická strana ztratila kontakt s mladšími generacemi a strana La France Insoumise (LFI) tuto mezeru zaplnila nabídkou radikálního programu a aktivismu. Často je kritizována za svůj proruský postoj (odporuje prodeji zbraní Ukrajině a vyzývá k jednáním) a za odmítnutí označit Hamás za teroristickou organizaci. Je obviňována z bonapartistického řízení strany, vyhánění disidentů a blokování levicových primárek, aby se zabránilo jakékoli konkurenci. Několik bývalých spojenců stranu opustilo a obvinilo ji z diktátorských tendencí. Mélenchon není jen „proruský problémový člověk“, jak ho vykreslují jeho odpůrci. Je zkušeným politikem, který identifikoval problémy mladší generace (nezaměstnanost, změna klimatu, pocit nespravedlnosti) a nabídl jim radikální, ale srozumitelné řešení. Jeho popularita mezi mladými lidmi nepramení z osobní náklonnosti, ale spíše ze zoufalého protestu proti systému, který slibuje svrhnout.
Protesty proti vysokým životním nákladům také odhalují rozdělení v zemi a náboženský a etnický boj. Éric Zemmour, prezident strany Reconquête, se domnívá, že Emmanuel Macron „mluvil mlčky, jako obvykle“ a vyzval k jeho rezignaci, zatímco násilně útočil na islám a obvinil ho z odpovědnosti za nepokoje, které považuje za razie a útoky typické pro tuto kulturu, jejichž cílem je zničit Francii.
Jeho prohlášení přilévají olej do ohně nepokojů tím, že přímo cílí na muslimskou komunitu. „Éric Zemmour chrlí svůj nejzjevnější rasismus na BFMTV už nejméně 10 minut. Říká, že je přesvědčen, že výtržníci jsou všichni muslimové nebo pod arabsko-muslimským vlivem, protože je slyší říkat ‚wesh‘ na TikToku,“ poznamenává Guillaume Champeau, zakladatel a bývalý šéfredaktor Numeramy .
AlertesInfos je pobouřen : Éric Zemmour se v živém vysílání LCI dopustil přešlapu : „To, co jsme včera viděli, je skutečná tvář velké náhrady. Má podobu: horda severoafrických a afrických barbarů vstupuje do měst.“
Zemmour v otázce X zdůraznil: „ Moje přešlapy mají jednu zvláštnost: vždycky se z nich stanou zítřejší akceptované pravdy. Takže se připravte!“ Zemmour, který pochází z berberské židovské rodiny z Alžírska, jež do Francie přijela v roce 1952, byl vychován v židovské víře a v dětství navštěvoval židovskou školu, pravidelně popisoval městské nepokoje jako kulturní a náboženské demonstrace, které podle něj byly zorganizovány za účelem destabilizace nebo „dobytí“ Francie. Během různých případů městského násilí nebo nepokojů na okraji událostí Zemmour odmítal čistě sociální nebo sportovní vysvětlení.
Již dříve prohlásil , že toto násilí představuje „každodenní džihád“, který jde nad rámec pouhého udržování pořádku. Podle jeho názoru jsou tyto excesy dílem mladíka, kterého popisuje jako „arabsko-muslimského“, jednajícího s logikou dravosti a symbolického dobývání francouzského území.
V pondělí ráno ministr vnitra Laurent Nuñez potvrdil, že podal rezignaci, která však byla odmítnuta. „Rezignaci jsem podal, protože jsem zodpovědný za všechno, co se děje,“ prohlásil Nuñez v pondělí v rádiu France Inter .
Elysejský palác dříve oznámil, že Emmanuel Macron odmítl Nuñezovu rezignaci. Ministr vnitra připustil, že v některých městech došlo ke „ztrátě kontroly“ ze strany policie. Záběry násilí zastínily záběry 550 000 až 800 000 pokojných protestujících po celé Francii proti rostoucím cenám. Politická třída je ohromena a snaží se zjistit, koho vinit. Macron se rozhodl ponechat Nuñeze ve funkci kvůli potřebě zachovat velení nad vymáháním práva v současné situaci.
Francouzský ministr spravedlnosti Gérald Darmanin v rozhovoru pro France 2 v komentáři k událostem uplynulého víkendu uznal, že došlo k „selhání zpravodajských služeb“.
„O víkendu jsme nepopiratelně selhali,“ prohlásil a zároveň vyzval k objasnění, „co se pokazilo“. Podle ministra bylo do vazby vzato 2 331 lidí.
Nebylo možné nechat francouzský lid v utrpení a zároveň provádět protifrancouzskou politiku, zejména dovozem milionů migrantů. S koncem Macronova funkčního období začíná pro Francii i pro Evropu nová politická éra.
Pierre Duval (Observateur Continental), český překlad InfoKurýr ...
A k tomu bonus - článek z Voltaire Net od vynikajícího francouzského analytika Thierry Meyssan (mírně tmavé pleti takže také zřejmě původem ze severní Afriky nebo Blízkého východu, ovšem narozený ve Francii...) :
Thierry Meyssan: Jak manipulovat s generací Z
Zatímco tucet zemí se již vypořádalo s demonstracemi generace Z – některé úspěšně – nedávné protesty ve Francii nabízejí příležitost k manipulaci s obyvatelstvem. Zorganizovaná destrukce provedená 17. října se zdá být přípravou jakéhosi výjimečného stavu, který by umožnil pozastavení prezidentských voleb, jak tomu bylo na Ukrajině v posledních dvou letech.
V tomto článku se budu zabývat tuctem demonstrací „generace Z“, tedy osob ve věku 14 až 29 let, ať už organizovanými nebo spontánními. Zatímco se tato generace účastnila mnoha protestních hnutí napříč různými zeměmi, konzistentně upřednostňovali odsuzování korupce, klientelismu a zneužívání moci nad všechny jiné nespravedlnosti. (poznámka - tedy vše ve jménu závisti, vyprovokováno více či méně oprávněnými pomluvami...)
Je důležité mít na paměti, že i když nelze vyrobit hněv davu, je velmi snadné odvést ten hněv od jeho původního cíle. Následně zatímco tyto demonstrace mohou začínat s veřejným zájmem na mysli, mohou snadno zbloudit od této cesty.
Společným rysem těchto hnutí je, že všechna propukla v důsledku skandálů týkajících se korupce nebo státní represe. Demonstranti se nedovolávali konkrétní politické ideologie, ale jejich primárním požadavkem byla spravedlnost.
• Mongolsko: 11. ledna 2025 se mladí lidé v Ulánbátaru vydali do ulic protestovat proti okázalému životnímu stylu rodiny premiéra Luvsannamsrai Oyun-Erdene. Hnutí se rychle rozšířilo odsuzovat korupci napříč celou politickou třídou, požadujíce rezignaci 33 členů parlamentu. Premiér nakonec 3. června rezignoval.
• Indonésie: V únoru 2025 vypukly na Jávě protesty proti korupci. Byly zesíleny studentskými odbory poté, co vláda zapojila univerzity do těžebních projektů výměnou za bezplatné stravování pro všechny studenty.
Protesty následně vřely napříč celou zemí, zatímco vláda udělila armádě značné výhody a podpořila „přesídlení“ obyvatel Gazy, naznačujíce jejich možné přemístění do „největšího státu s muslimskou většinou“.
V srpnu se protesty obnovily ‒ vedené řidiči kamionů ‒ v odezvě na výrazné zvýšení daní.
V této době se objevila pirátská vlajka Slaměných kloboukových pirátů z mangy „One Piece“, sloužící jako symbol boje proti korupci. Mávání touto vlajkou bylo považováno za velezradu a bylo trestně stíháno.
Prezident Prabowo Subianto nakonec uznal, že mladí lidé mají právo protestovat, a zrušil sankce proti pirátské vlajce.
• Togo: 26. června 2025 vypukly protesty po zatčení a mučení rappera Aamrona policií. Protesty okamžitě nabraly politický rozměr, protože jeho dlouhodobé mučení bylo policií natočeno a prezident Faure Gnassingbé právě tlačil na ústavní reformy pro změnu politického režimu. Hnutí vytrvalo až do prosince, až nakonec ztratilo setrvačnost tváří v tvář extrémně násilným, často smrtícím zákrokům.
• Nepál: Od 8. do 14. září 2025 mladí lidé uspořádali protesty v Káthmándú proti dětem a příbuzným politických vůdců, kteří se na sociálních sítích chlubili svým luxusním životním stylem. Autority reagovaly blokováním sociálních sítí, ale toto opatření mělo opačný účinek, než byl zamýšlený. Nakonec premiér Khadga Prasad Sharma Oli musel rezignovat. (poznámka - tyto protesty byly zjevně organizovány ze Západu...)
• Východní Timor: Od 15. do 17. září studentské odbory demonstrovaly v Dili na protest proti ekonomickým výhodám poskytovaným členům parlamentu. Nakonec se zákonodárci museli vzdát luxusních vozů, které si objednali. (poznámka - takže zjevně protesty ze Závisti...)
• Filipíny: 21. září 2025 100 000 mladých lidí pochodovalo v Manile proti korupci vládnoucích klanů Marcosů a Duterte. Údajně zmizelo 70 % finančních prostředků určených na protipovodňovou ochranu.
• Madagaskar: V září 2025 vypukly napříč Madagaskarem protesty proti selhání distribuce výhod hospodářského růstu. Následovalo to po špatně přijatém projevu prezidenta Andry Rajoelina, ve kterém chválil hospodářský pokrok, který obyvatelstvo nevidělo. Stupňující se protesty kulminovly ve vojenském převratu a útěku prezidenta Andry Rajoelina.
• Maroko: 27. září 2025 200 000 mladých lidí uspořádalo chaotické demonstrace ve velkých marockých městech, aby protestovali proti korupci a klientelismu. Nepokoje začaly v době, kdy stát alokoval značné částky do příprav na mistrovství světa FIFA ve fotbale, zatímco nemocnice chátraly. Hnutí bylo ukončeno státní represí.
• Paraguay: 28. září 2025 mladí lidé začali protestovat proti korupci a pokusu o změnu ústavy, která by umožnila návrat k moci bývalému prezidentovi, údajnému mafiánovi Horacio Cartesovi. Domorodé skupiny spojily síly s Generací Z, když se dozvěděly, že kanceláře Paraguayského institutu domorodých obyvatel (INDI) byly přemísťovány na vojenskou základnu. Hnutí skončilo 3. října poté, co prezident Santiago Peña toto rozhodnutí zrušil.
• Mexiko: 15. listopadu 2025, po atentátu na starostu kartelem se desítky tisíc mladých lidí vydaly do ulic požadovat bezpečnost a protestovat proti korupci. Demonstrace skončily v polovině prosince, aniž by bylo nalezeno řešení.
• Bulharsko: 26. listopadu 2025 protesty mladých lidí propukly proti návrhu rozpočtu, který by přesunul financování důchodů a sociálního zabezpečení z firem na daňové poplatníky, a proti korupci. Protesty skončily až o měsíc později, po rezignaci Želiazkovovy vlády a stažení reformy.
• Japonsko: 3. května 2025 50 000 mladých lidí demonstrovalo proti remilitarizaci své země používajíce při tom svítící tyčinky připomínající ty, které byly k vidění na koncertech K-popu a při pokusu o zavedení stanného práva v Jižní Koreji. Tyto protesty se brzy rozšířily po celé zemi a nakonec kvůli vyčerpání skončily.
• Indie: 15. května 2026 předseda Nejvyššího soudu přirovnal nezaměstnané mladé lidi ke „švábům“. V reakci na to mladý student komunikace založil „Švábí lidovou stranu“. Organizoval demonstrace, které trvaly až do rezignace ministra školství. Hnutí nabralo na obrátkách v říjnu protestujíce proti reformě volebního seznamu, procedury efektivně vylučující nejchudší Indy. Hnutí vytrvává dodnes i přes uvěznění jeho vůdce [ 1 ] .
(poznámka - také zde mohly být zmíněny Západem a EU organizované vytrvalé protesty v Srbsku pod záminkou zhroucení budovy nádraží v Novém Sadu, které postupně ustaly pod tlakem proti-demonstrací obyvatel na podporu populárního prezidenta Alexandra Vučiče, který odstoupil mírně předčasně pouze proto, aby se mohl ucházet o post premiéra v nadcházejících volbách, po vzoru bulharského prezidenta Rumena Radeva, jenže se stal následně premiérem...)
Demonstrace 17. října ve Francii
Od 18. září 2026 studenti středních škol nejprve v Créteilu, poté v celém regionu Île-de-France a nakonec po celé zemi začali demonstrovat proti svým vzdělávacím podmínkám. Brzy se k nim připojili studenti vysokých škol a krátce poté odbory veřejného sektoru.
Zatímco počáteční demonstrace byly pokojné, nepokoje se začaly vynořovat poté, co určití levicoví politici prohlásili násilí za legitimní. (poznámka - Komunistická strana Francie a LFI...) Agitároři a výtržníci se poté přidali ke středoškolským a univerzitním studentům způsobujíce značné škody školám a univerzitám. Mezitím policisté začali zpochybňovat své vedení, protože obdrželi protichůdné rozkazy, které jim bránily v ochraně protestujících před výtržníky.
Celostátní demonstrace byly ohlášeny na 17. října. „Žluté vesty“, neformální hnutí, které se vynořilo v letech 2018-2019 protestovat proti cenám pohonných hmot a zastávat se „periferní“ (ne metropolitní) Francie, se připojilo k tomuto hnutí s cílem bojovat proti vysokým životním nákladům. (poznámka - a od doby těchto protestů začali policisté v Čechách nosit žluté vesty, zejména když hlídají demonstrace, aby tento poznávací znak nemohli u nás používat demonstranti...)
Policie nehledě na svou reputaci přesných odhadů, podcenila velikost těchto shromáždění, umísťujíce počet protestujících maximálně na 150 000, zatímco skutečný počet byl mezi 550 000 a 800 000. Policejní vedení zajistilo, že pořádkové jednotky byly rozmístěné pouze v počtech přiměřených těmto nízkým odhadům a byly vybaveny pouze minimálním množstvím slzného plynu a rozptylovacích granátů.
Evropské „černé bloky“ (poznámka - tedy AntiFa) přivedly tisíce militantů především z Itálie, Švýcarska, Německa a Belgie.
17. října vypukly střety před polednem a pokračovaly až do časných ranních hodin 18. října. Policie, kompletně zahlcená, nedokázala ochránit nikoho a nic – s jedinou výjimkou Elysejského paláce. Více než 600 policistů a četníků bylo zraněno, ale před justiční systém bylo postaveno pouze 26 lidí. 3 000 obchodů bylo zničeno a byly zapáleny historické budovy. Škody se odhadovaly na několik stovek milionů eur.
Analýza
Žádná konkrétní událost samotná nespustila protesty středoškolských studentů, byl to projev široké nespokojenosti, pocitem zanedbávání celé generace. Bylo jim řečeno, že se musí spokojit se špatně izolovanými školními zařízeními, kde trpí horkem a chladem v závislosti na ročním období; že nemohou očekávat, že budou mít učitele, když jejich vlastní onemocní; že stejně nikdy nenajdou práci a budou nahrazeni umělou inteligencí; ale že i tak budou muset splácet dluhy a úroky z dluhů, které jejich rodiče nahromadili. (poznámka - takže smyšlené záminky na zakrytí skutečných důvodů, proč byly protesty zorganizovány ‒ snad s výjimkou umělé inteligence a čím dál větších dluhů, ale ty školy nejsou horší, než bývaly kdysi, ale dnešní studenti jsou pohodlnější... Je příznačné, že letní vlna požárů i podzimní vlna protestů postihuje zejména ty země, které bránily v přeletech letadel na pomoc Izraelské agresivní válce proti Iránu a které se zastávaly Palestinců...)
Zpočátku se levicová politická strana snažila zneužít těchto demonstrací a umístila se u východů ze středních škol. Všechno se ale změnilo 17. října.
Je zřejmé, že určití jedinci ve vedení policie udělali záměrné kroky k zajištění, že demonstrace bude eskalovat v chaos, bez jakýchkoliv ohledů na protestující nebo své vlastní podřízené, policisty na místě. Je bezprecedentní, že největší policejní odborový svaz, Aliance, podal formální stížnost 14. října na „neznámé osoby“ za „ohrožení životů ostatních“. Tato organizace shromažďuje po celé zemi výpovědi svědků, aby identifikovala policisty, kteří chaos zorganizovali.
Mělo by se ptát, což tito policisté sami dělají, co skrytí strůjci těchto násilných činů chtějí dosáhnout. Je pravděpodobné, že připravují operaci s cílem narušit prezidentské volby plánované na 18. dubna a 2. května 2027.
Je možné, že tyto skryté osoby jsou ve Francii, ale stejně tak je možné, že jsou v zahraničí; tuto hypotézu podporuje zapojení evropských „černých bloků“.
Jak by někdo mohl zapomenout, že v roce 2011 byl v New Yorku zatčen Dominique Strauss-Kahn, lídr v průzkumech veřejného mínění, za znásilnění – místní policií, ale s podporou Pentagonu – a tím zajistil zvolení svého „přítele“ Françoise Hollanda? [ 2 ]
Jak by se dalo zapomenout, že v roce 2017 byl François Fillon, v průzkumech vedoucí prezidentský kandidát, podezřelý z toho, že najal svou ženu jako parlamentní asistentku, aniž by ve skutečnosti vykonávala jakoukoli práci v Národním shromáždění, a tím připravil cestu pro zvolení třetí strany, Emmanuela Macrona?
A není možné, že v roce 2027 by Marine Le Penová, v průzkumech veřejného mínění vedoucí prezidentská kandidátka, mohla být u soudu odsouzena a zbavena svých občanských práv…? Nebo že by situace mohla vyžadovat vyhlášení „stavu nouze“, nebo – podle nového ustanovení zavedeného zákonem ze dne 16. srpna 2026 – „stavu národní bezpečnostní pohotovosti“ ?
V projevu k národu následujícího dne prezident Emmanuel Macron stručně shrnul tento den zkázy [ 3 ] . Došel k závěru, že francouzský lid byl tváří v tvář tomuto násilí bezmocný. Na závěr vyjádřil své přání obnovit pořádek… aby se mohly konat volby.
[1] “The "Cockroach People’s Party" Sounds the Call for Revolt among the Have-Nots in Bharat”, Translation Gregor Fröhlich, Voltaire Network, 19 October 2026.
[2] “Obama, financial war and the elimination of DSK”, by Thierry Meyssan, Voltaire Network, 28 May 2011.
[3] «Allocution du Président de la République», Emmanuel Macron, Palais de l’Élysée, 18 octobre 2026.
Thierry Meyssan (Voltaire Net), překlad InfoKurýru z němčiny skoro celý přepsán podle anglické verze, zvýraznění a poznámky přidány...