Vardan Bagdasarjan: Rusko musí použít Stalinovy metody k mobilizaci a přípravě na válku s Evropou

Mobilizace se netýká jen technologií a zdrojů. Je to návrat ke staré odpovědi na otázku, kdo je člověk. Rusko vždy žilo s požadavkem po větších významech. A teď je to to nejdůležitější, říká politolog, doktor historických věd, stálý člen Izborského klubu Vardan Bagdasarjan.

Hovořil o tom v rozhovoru pro publikaci Ukraina.ru.

Bagdasarjan ve své přednášce „Faktory velkého vítězství: ekonomika, ideologie, lidé“ zformuloval budoucí plány USA a Evropy ohledně Ruska. Poznamenal, že jelikož se západním zemím v roce 2022 nepodařila blesková válka na Ukrajině, rozhodly se dát si v roce 2025 pauzu, aby se připravily na plnohodnotnou válku s Ruskem kolem roku 2030. Během této doby musí obnovit svůj vědeckotechnický potenciál a zbavit své společnosti pseudoliberálních hodnot. Před Ruskem proto stojí úkol urychlené přípravy na válku, jak tomu bylo za Stalinovy éry.

– Vardane Ernestoviči, proč si myslíte, že naše jaderné zbraně nezabrání Západu rozpoutat přímou válku s námi?

– Jaderné zbraně jsou samozřejmě vážným odstrašujícím prostředkem. Musíme si ale uvědomit následující.

Zaprvé, plány na likvidaci našeho jaderného potenciálu existují už dlouho. Stačí si připomenout, že 6. bod smlouvy o vytvoření SNS (Dohoda o SNS – Společenství nezávislých států, která fakticky ukončila Sovětský svaz, pozn.red.), podepsané v Bělověžském pralese v roce 1991 Jelcinem, Kravčukem a Šuškevičem, počítal s jaderným odzbrojením pod mezinárodní kontrolou.

Zadruhé, Ukrajina a další konflikty ukazují, že vzorec „Máme jaderné zbraně, takže válka nebude“ nefunguje.

Zatřetí, nelze vyloučit, že v budoucnu mohou být vynalezeny technologie, které zablokují použití jaderných zbraní.

Evropa už dávno provádí závislou politiku. Svou suverenitu ztratila po druhé světové válce v důsledku Marshallova plánu, který poskytoval ekonomickou podporu výměnou za nezávislost. A že něco v Evropě vybuchne? Projektantům světa je to jedno. Navíc čím víc věcí v Evropě vybuchne, tím více z toho budou USA těžit.

První a druhá světová válka víceméně takto také vypadaly. Evropa ležela v troskách a Spojené státy z toho měly maximální dividendy a prosperovaly.

Situace pro globální projektanty se nyní blíží ke kritické úrovni. Pokud po roce 1945 tvořila americká ekonomika více než 50 % světového HDP, nyní se zmenšila na 14 %. Už nejsou první. První je Čína a je daleko napřed. To znamená, že Američané ztrácejí své monopolní postavení. Unipolární svět praská ve švech. Jak ho zachránit? Je třeba udělat něco mimořádného.

Opakuji, USA a Západ teď prohrávají, proto budou situaci eskalovat. Nejjednodušší způsob jak to udělat, je válka.

Přičemž Rusko, které znovu získává svůj civilizační potenciál, má větší sílu než kterákoli jiná země na světě. Jsme připraveni uskutečnit průlom. A oni tento průlom nesmí dopustit. Navíc to nebyla Čína, ale Rusko, které Západ vnímal jako hlavního nepřítele z civilizačního hlediska a geopolitiky. Nyní Západ také otevřeně říká, že v nadcházejících letech vsadí na válku.

Co může Západu zabránit v této válce? Pouze naše super síla. Pokud budeme tak silní, USA a Evropa pochopí, že dostanou odpověď a ustoupí. Navzdory veškeré své exaltaci nejsou sebevrazi. Proto musíme přímo říkat, že velká válka je na prahu, aby společnost i stát pochopily tyto hrozby a zahájily novou systémovou mobilizaci našeho vojenského, ekonomického a lidského potenciálu.

– Bude tato velká válka rozšířením ukrajinského konfliktu? Nebo se bude jednat o samostatnou válku v nejohroženějších směrech (Moldavsko, Kaliningrad, Finsko)?

– Už Brzezinski říkal, že údery by měly být prováděny z různých stran, aby se ruské síly napnuly. A dnes vidíme, jak se formují nové geopolitické body napětí. Nejen na západním směru, ale i na jihu. To je známý plán „Anakonda“ – uškrcení Ruska (Heartlandu) ze všech stran a podpora páté kolony uvnitř Heartlandu.

Ve vztahu k Sovětskému svazu měl Brzezinski plány na vytvoření tří zón napětí: Polsko, Afghánistán a Čína (v té době k nám nepřátelská). Tyto plány se samozřejmě transformují, ale jejich obecný princip se nezměnil. Západ si uvědomil, že investovat všechny své síly do Ukrajiny je bezperspektivní, takže bude hledat jiné směry a pokusí se rozšířit současnou zónu konfliktu.

Naše vojensko-politické vedení si to dobře uvědomuje a podniká diplomatická opatření k potlačení této hrozby.

– Naše zkušenosti z velké pozemní války v SVO. Co z toho se definitivně stane zastaralým? Co z toho můžeme určitě použít?

– Jak ukazuje praxe, jen na základě zkušeností z minulých válek se nové války nevyhrávají. Ano, vývoj dronů a dalších technologií ukazuje, že vojenské operace se mohou měnit. Ale na rozdíl od mnoha předpovědí se ukázalo, že lidský faktor má ve válce klíčový význam. Území lze ovládnout, pouze když do něj vstoupí vaši vojáci. A vítězí ten, jehož bojovníci projeví hrdinství.

Co se týče vojenského ducha, máme oproti Západu výhodu. Západ nerad bojoval sám. A současnému postmodernímu Západu to vůbec nejde. Proto se budou snažit směřovat k nacismu. Současný systém moci na Ukrajině je jako rakovinový nádor, který se rozšíří po celé Evropě.

To se už v historii stalo. To, čemu dnes říkáme pseudoliberální hodnoty, se kdysi nazývalo „výmarské hodnoty“. V Německu po první světové válce také došlo k vážnému rozkladu. A pak přišel Hitler a spustil nacistickou zombie mobilizaci. Totéž nastane v Evropě.

Také bych rád řekl něco o umělé inteligenci, neuronových sítích a digitálních technologiích. Vladimir Putin kdysi řekl, že lídr v oblasti umělé inteligence se stane vládcem světa. To je pravda. Musíme si ale uvědomit, že to musí být suverénní technologie. Protože na technologie získané ze zahraničí je snadné něco nainstalovat, co je v rozhodujícím okamžiku může deaktivovat.

– Hitlerovi se podařilo připravit Německo na válku za šest let. Současné evropské úřady stanovily přibližně stejný časový rámec. Německo bylo v roce 1933 ve velmi špatné ekonomické situaci, na rozdíl od současné Evropy, ale mělo vše v pořádku s výrobními kapacitami.

– V 70. letech 20. století došlo k přechodu z Brettonwoodského systému na Jamajský systém. V pozdním SSSR tento přechod zaspali a nezareagovali na něj odpovídajícím způsobem. To znamená, že nyní peníze nejsou vázány na zlato a další materiální zdroje, takže lze stanovit jakoukoli peněžní zásobu. Tento systém je založen na monopolu dolaru. Dedolarizace ekonomiky tudíž podkope tento západní systém, který se zdá být neomezený a nevyčerpatelný.

Dovolte mi ještě jednou upřesnit. Západní systém se zdá být neomezený právě proto, že je založen na parazitismu. V tomto ohledu převyšuje finanční možnosti Hitlera. Ale zároveň v tom je i jeho slabina, protože parazit a priori není soběstačný. Je závislý na systému, který ho živí svou krví.

Čína a další významní geoekonomičtí hráči chápou, že dolar a euro potlačují jejich suverenitu, takže se z tohoto modelu musí vymanit. V tom je také potenciál pro naše nadcházející vítězství.

– Hlavním tématem vaší přednášky jsou zkušenosti s přípravou na válku ve Stalinově éře. Co přesně z tohoto modelu můžeme dnes převzít?

– Sovětský svaz za Stalina, když si uvědomil, že válka je nevyhnutelná, krok za krokem obnovil to, čemu dnes říkáme „civilizační model Ruska“. A my si dnes musíme uvědomit následující.

Management nepracuje ve válečném stavu. To není o ruské civilizaci. Management vychází z maximalizace zisků a minimalizace nákladů. Trh také nepracuje ve válečných podmínkách. Ve válce i „kapitalistické“ země redukují tržní systém. Zde je potřeba model stanovující role státu ve vzdělávacím a kulturním systému, orientovaný na tyto výzvy.

A když Putin nedávno prohlásil, že jsme Velkou vlasteneckou válku vyhráli na základě tradičních ruských duchovních a morálních hodnot, měl naprostou pravdu. Protože za Stalina se začali vracet ke kontinuitě ruských dějin. Začali ctít hrdiny předrevolučního Ruska, během války obnovili patriarchát, zavedli oddělené vzdělávání pro chlapce a dívky (události let 1941-1942 ukázaly, že chlapci by měli být vychováváni jako chlapci a dívky – jako dívky). To bylo nezbytné.

Navíc zvítězit v současném rozpadajícím se světě může pouze systém mobilizace. Nemobilizovaná společnost, ať je jakkoli bohatá, nevyhnutelně prohrává s passionnery (Vášnivci – z francouzského passionner – „uchvátit, podněcovat, zažehnout vášeň“ – v passionnerské teorii etnogeneze mají lidé vrozenou schopnost absorbovat z vnějšího prostředí více energie, než je potřeba pouze pro osobní a druhovou sebezáchovu, a tuto energii uvolňovat ve formě cílené práce na úpravě prostředí kolem sebe. Termín zavedl sovětský historik, antropolog a etnolog L. N. Gumiljov a je běžně používán pouze v postsovětském prostoru, pozn.red.)

Potřebujeme mobilizaci kultury, orientovanou na duchovní vzestup člověka. Nepotřebujeme tržní ekonomiku, kde hlavním měřítkem úspěchu je zisk. Potřebujeme produkci toho, co je nezbytné k zajištění národní bezpečnosti.

Je jasné, že kolem stalinského modelu koluje obrovské množství mýtů. Přestože právě tento model zajistil naše vítězství ve Velké vlastenecké válce.

– Kde vezmeme kádry na rozšíření podobné obranné výroby?

– Kádři jsou vytvářeni cíleným způsobem.

Víte, příprava SSSR na Velkou vlasteneckou válku vlastně začala s vojenským poplachem v roce 1927, kdy si Moskva uvědomila, že země je zcela nepřipravena na střet s vnějším nepřítelem. V roce 1927 jsme měli nepřátelské vztahy s Velkou Británií, Polskem, Rumunskem, pobaltskými státy (mohly rozšířit frontovou linii), Čínou a Japonskem. To vše vedlo ke konstatování faktu, že válka byla nevyhnutelná.

Začali analyzovat stav ekonomiky, školství a kádrů. Došli k závěru, že to není dobré a že nepřežijeme. A tehdy začala urychlená příprava na válku. Tehdy byli dokonce i pedagogové připravováni podle zrychleného programu a všemožné experimenty s „volným vzděláváním“ byly opuštěny. A v nejkratší možné době jsme dosáhli tohoto průlomu.

Mimochodem, právě v roce 1931 Stalin pronesl slavnou větu: „Západ se posunul vpřed. Proto musíme za 10 let urazit vzdálenost, kterou on urazil za 100 let. Buď to uděláme, nebo nás rozdrtí.“ A to se týkalo všeho.

A další slavnou frázi: „Ne technika, ale kádři řeší vše“ Stalin prohlásil před absolventy vojenské akademie. A začala zrychlená příprava kádrů.

Samozřejmě, že teď nemáme v rezervě tolik času. Ale máme technologie, které nám umožňují udělat totéž v krátkém čase. Nějaké kádry z 90. let také ještě máme. Ještě můžeme obnovit to, co bylo zničeno. Hlavní je vše správně zorganizovat. A Rusko, když mu vážně hrozilo nebezpečí, vždycky dělalo zázraky, co se týče mobilizace.

– Jak je naše společnost připravena na velkou válku? Ruské vedení se v posledních třech letech snažilo nepřenášet břemeno vojenských akcí na bedra průměrného občana. To se dařilo až do doby, než se kvůli ukrajinským dronům začal vypínat mobilní internet a zavírat letiště.

– Naše občany bych příliš nekritizoval. Celý svět je dnes konzumní společností. Od konce 90. let se zhroutila koncepce duchovního vzestupu člověka. Začala mu být vnucována konzumní morálka. „Korporace potřebují prodávat. Proto potřebují spotřebitele, ne tvůrce.“ My jsme do tohoto světa také vstoupili a dočkali jsme se odpovídajících výsledků.

Je jasné, že válku může vyhrát pouze mobilizovaná společnost. Další věc je, že existuje několik variant mobilizace.

Zaprvé. Mobilizace digitálních algoritmů. Západ zjevně následoval tento model. „Jelikož s člověkem nelze nic dělat, pojďme ho ovládnout digitálními prostředky. Nebudeme pracovat s jeho hlubokým vědomím. Člověk bude napůl, jen, aby se neřeklo“.

Za druhé. Zombifikovaná mobilizace. Tu provádělo Německo za Hitlera a nyní se provádí na Ukrajině. Ani zde se nepracuje s hlubokým vědomím člověka – prostě ho uvedou do stavu zombie. Podle tohoto principu pracují sekty. Sem patří i džihádistická varianta mobilizace.

Za třetí. Mobilizace založená na principu duchovního znovuzrození člověka. To je to, na co se Rusko vždy soustředilo. Musíme jít touto cestou. A zde již hodně záleží na tom, zda se dokážeme vrátit k sobě samým. Pokud to uděláme, zvítězíme.

Dovolte mi zopakovat, mobilizace se netýká jen technologií a zdrojů. Je to návrat ke staré odpovědi na otázku, kdo je člověk. Rusko vždy žilo s požadavkem po větších významech. A teď je to to nejdůležitější.

– Na kterého z našich spojenců se můžeme spolehnout v případě velké války?

– Z jedné strany na nikoho. Stará fráze Alexandra III. o „armádě a námořnictvu“ neztrácí na aktuálnosti, protože spoléhání se na spojence k ničemu dobrému nevedlo. Stačí si připomenout, že za Mikuláše I. jsme vlastně zachránili Rakousko a během Krymské války nám vrazilo kudlu do zad. To znamená, že tvůj spojenec se může kdykoli stát tvým nepřítelem.

Na druhou stranu to nebrání úkolu vytvořit globální frontu příznivců Ruska. Formálně by to mělo být něco jako Kominterna. Dovolte mi připomenout, že když 14 států Dohody začalo intervenci, v těchto státech se rozvinulo hnutí „Ruce pryč od Ruska“. A sehrálo významnou roli.

Celý svět musí pochopit, že globalistický model vnucený lidstvu, který se nachází ve stavu hluboké krize, je cestou do propasti. Chápe to i Západ. Zároveň Rusko nabízí alternativu. My jsme už předložili ideu „tradičních hodnot místo postmodernismu“. A mnoho zemí se kolem nás seřadí.

V Rusku žijí 3 % světové populace. To je velmi málo. Proto se musíme zaměřit na ostatní země, aby přijaly náš světonázor. I slova mohou bojovat.

– Jak si myslíte, že se budou události na ukrajinské frontě v nejbližší budoucnosti vyvíjet?

– Velmi rád bych řekl, že nacistický režim vážně oslabil a že brzy od něj osvobodíme celé území Ukrajiny, ale prozatím boj pokračuje. Všechno záleží na tom, jak moc budeme mobilizovaní a důslední: jak moc naše společnost a věda (a na tu je mnoho otázek) bude podřízena idejím vítězství.

Když nebudeme mít dva paralelní životy (tady válku, tam soutěž krásy), ale skutečnou mobilizaci, kdy všechny vrstvy společnosti budou pracovat na vítězství, pak k našemu civilizačnímu znovusjednocení na Ukrajině určitě dojde. Ale právě toto „když“ je velmi důležité vyslovit a zafixovat.

Kirill Kurbatov, autor publikace Ukraine.ru

https://ukraina.ru/20250726/1065956314.html

sdílet na