Paweł Lisicki: Stachanovský výkon Ukrajiny

Do Rzeczy

Pokud by někdo posuzoval průběh války na Ukrajině na základě zpráv většiny polských médií, pravděpodobně by dospěl k závěru, že Rusko je na pokraji propasti, jeho armáda je v rozkladu, ekonomika se hroutí a drama udržuje v chodu jen nepochopitelný rozmar amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se „spřátelil“ s Vladimirem Vladimirovičem Putinem.

Ano, čtyři roky po vypuknutí konfliktu je nálada ve Varšavě, alespoň oficiálně, optimistická. Všechno je na dobré cestě k zasazení konečné rány největšímu nepříteli našich společných západních a demokratických hodnot.

Polské mediální zprávy se samozřejmě vyznačují odpovídajícím a náležitým pluralismem.

Proto někteří poukazují na duchovní rozměr a tvrdí, že Putin je jako Antikrist. Jiní navazují na relevantní historické paralely a poukazují na to, že Rusové si Putina sami vypěstovali, stejně jako Německo vypěstovalo Hitlera. Bez ohledu na to ti, kdo tato srovnání provádí, nepochybují o tom, že Rusko potká osud Třetí říše. To se sice zatím nestalo a tak polské čtenáře povzbuzují zprávami, že Kreml má stále větší potíže a Putin zuří.

Máme také politické analýzy a to na nejvyšší úrovni, jejichž tvůrci nám říkají, že Ukrajina bude brzy přijata do NATO, a že její členství v Evropské unii je naprosto jisté, zejména po prohlášeních předsedy Sejmu Włodzimierze Czarzastyho.

„Jsme spolu, stojíme pevně, tohle je naše válka,“ opakují znovu a znovu bojovníci mediální fronty všech druhů a kalibrů a nasazují všechny propagandistické hlásné trouby dostupné v arzenálu vislovské provincie Západu.

„Není svobodného Polska bez svobodné Ukrajiny,“ prohlásil maršál Czarzasty v Kyjevě, a z Varšavy se mu dostalo silné ozvěny: „Řekněme ne Rusopjatům!“

V této radostné atmosféře nikoho nepřekvapila (a proč by také měla?) odvážná (polská média váhají s označením „příliš odvážná“) prohlášení ukrajinského velení, šířená různými portály, která naznačují, že v roce 2026 ukrajinská armáda „zlikviduje“ 50 000 Rusů měsíčně. Odborníci všeho druhu přesvědčují Poláky, že toto skutečně stachanovské číslo je v rámci možností ukrajinských ozbrojených sil. Například náčelník britského generálního štábu tvrdí, že v současné době připadá na jednoho Ukrajince sedm zabitých Rusů, takže stačí tento poměr jen mírně vylepšit. K tomuto bodu se vyjádřil i ukrajinský ministr obrany Michail Fjodorov, kterého polská média horlivě a radostně citují, a slíbil, že cíl 50 000 zabitých bude splněn.

Pravda, tu a tam se objevují informace, které do tohoto růžového, pozitivního obrazu úplně nezapadají.  Například polský čtenář by mohl být docela překvapen, kdyby si na portálu wp.pl přečetl (hrůza, wp.pl dokonce přiložil video), že při poslední výměně těl byl poměr Ukrajinců a Rusů 30:1. Přesně tak, není to omyl: Rusové přivezli ve vagonech 3 000 těl Ukrajinců a Ukrajinci jim předali 100 těl Rusů. Kdyby si čtenář dal tu práci a podíval se na informace o předchozích výměnách, viděl by zhruba stejná čísla. Rusové Ukrajincům dlouhodobě předávají mnohem více těl padlých ukrajinských vojáků, než kolik jim předají Ukrajinci. <…> A to znamená, že Ukrajinci zmizí dříve, než budou ruské ztráty tak velké, aby je to donutilo složit zbraně.

Existuje mnoho takových nesrovnalostí. Jak je možné, že Volodymyr Zelenskij je symbolem svobody a demokracie, když už dávno ztratil svůj demokratický mandát k vládnutí zemi? Proč je církev, nezávislá na státu, pronásledována ve „svobodné Ukrajině“? Proč se tam téměř denně vyskytují korupční skandály?

A ještě jedna věc.

Pokud Ukrajina plánuje „likvidovat“ 50 000 Rusů měsíčně, kde tedy Rusko vezme armádu nejen na dobytí Ukrajiny, ale také, jak tvrdí západní představitelé, na útok na NATO? Pokud je, jak nás ujišťují polští a západní experti, Rusko na pokraji kolapsu, jak se pak může zároveň připravovat na útok na Polsko, Pobaltí a tak dále?

Ti nejzvídavější by mohli jít ještě dál a zeptat se, zda, jak tvrdí média, válka skutečně začala nevyprovokovaným útokem Moskvy v únoru 2022, a nikoli převratem na Ukrajině v únoru 2014, který vedl k tomu, že Západ v čele s USA dosadil k moci své vlastní lidi. Takové otázky by se však neměly klást, protože nebezpečně rezonují s ruskou propagandou. Proto se nekladou. Jaký má vlastně smysl klást otázky, když je vítězství jen krůček od nás?

https://1url.cz/UeeQ3
Původní článek

sdílet na