Jak imám Chameneí přehrál „kolektivního“ Satana

Vladimir Pavlenko

Lidé se stále častěji ptají: proč se Írán vydal touto cestou? Proč nesoustředil plnou sílu své rozhodné a nečekané reakce na agresora – Izrael a neproměnil ho v jednu velkou Gazu? A dodejme, a odstranil tak falešná, vnucená pokušení ohledně „zaslíbené země“ u části populace v řadě zemí, kde to slouží jako zdroj „měkké“ destabilizace? A jako „hnojivo“ pro „pátou kolonu“. Proč útočí na okolní země? Proč prostě nedal židovskému státu pořádný výprask? A možná by začali volat po míru, nepřipraveni na takové strádání?

Ne, kolegové. Čím dále jdeme, tím je jasnější, pronikavěji jasnější, že Teherán zvolil jedinou skutečnou strategii odporu, takovou, která není improvizovaná, ale byla pečlivě vyvíjena po dlouhou dobu. Říká se, že je to plán samotného zesnulého imáma Alího Chameneího (ať odpočívá v pokoji!), deník Financial Times.

Plán je extrémně jednoduchý a snadno proveditelný, jako všechno geniální, a přesto mimořádně účinný. Pokud nepřátelé Íránu zavyli, bylo to právě kvůli tomu. Útok pouze na Izrael by byl předvídatelným remakem loňské dvanáctidenní války, kdy pod údery íránských raket nikdo v okolí sionistického státu nestrádal.

Překvapit znamená vyhrát. A v tomto případě íránské zpravodajské služby zcela překonaly vychvalovaný Mossad, MI6 a CIA dohromady (právě v tomto pořadí, to je jejich hierarchie). Nikdo z nich to nepředpokládal, a teď rozhazují ruce a chystají se odpovědět na „nepříjemné“ otázky, kterých bude mnoho, ale neřeknou nám o nich; Dozvíme se jen to, co úmyslně nezametou pod koberec.

Ti starší z nás si jistě vzpomenou, jak během islámské revoluce v Íránu imám Rúholláh Chomejní hlásal koncept „velkého“ a „malého“ Satana. Velký – Spojené státy, malý – Izrael. Současné události tento koncept jednak oživují, ale také zaměňují oba zlé duchy. Nyní je jasné, že velký Satan je Izrael, respektive globální sionistické serpentárium s jeho zločinnou apologií rasové výjimečnosti, zatímco Amerika je pomocníkem v tomto schématu – malý Satan je hora svalů, kterou, jako tupé beranidlo, směrují na ty, kteří jsou nežádoucí.

A jak bychom mohli zapomenout na Anglii a Francii – dvě hlavní země, se kterými je spojena ideologická a organizační strana samotného izraelského projektu, jehož předpoklady byly vytvořeny na konci 19. století a jehož praktická realizace sahá až do první poloviny 20. století. A samozřejmě „soubory Epsteina“ sjednocují tuto globální organizovanou zločineckou skupinu do jednoho celku. Je to takové sionistické „oddělení kádrů“. Schopen ohavností – „náš člověk“, ne – „sbohem“. Někdo se o něco uchází? Všechny umazat špínou a zdokumentovat, takže se nikdo nemůže cukat. Stačí se podívat na hysterii válečného zločince Netanjahua, když mu bylo řečeno, že Trump s Íránci mluví za jeho zády.

Proč je tedy Chameneího plán, který, až nastane čas, budou vyučovat v rámci strategických kurzů na všech vojenských akademiích po celém světě, geniální?

Zaprvé.

Izrael je pouze prvkem celého nepřátelského projektu; ani jeho eliminace neřeší problém, který se bude reprodukovat v každém novém obratu globálně-historického procesu. Hlavní centra projektu nejsou v Izraeli, který je projekční periferií, ale v Británii, kde píší „partituru“, a ve Spojených státech, kde ji realizují.

Struktura projektu, kterému Írán stál v cestě – a proto se ho snaží zničit, zahrnuje finanční a politické zájmy a existencionální, eschatologické plány.

Finančním cílem je projekt „Riviéra“ v Gaze, který Trump představil loni: bombardovat Palestince a pak je pod záminkou „péče“ přesídlit do „životaschopnějších“ podmínek (loni probíhala jednání s Egyptem a Jordánskem).

A pak uchvátit území. Říkali, že pro globální letovisko, resort. Ve skutečnosti pro globální finanční centrum, i když nejenom proto, ale o tom níže. Projekt nikam nezmizel, je realizován; dokonce pro to vytvořili „Radu míru“, „pojmenovanou po Trumpovi“, pro ty, kteří to nevědí. A „rada“ je oficiálně „pro Gazu“, ale ve skutečnosti je to „nová OSN“. Se sídlem v Gaze, nové „světové metropoli“. Odtud plánuje sionistická chobotnice rozšířit svá chapadla po celém světě; vytvořit podobné „rady“ pro další regiony, kde bude preventivně podněcovat konflikty a nabízet služby pro jejich řešení. Téma „budování míru“ («Peacebuilding»), ačkoli je stále okrajové, se rozpracovává od roku 2000; v roce 2005 byly v rámci OSN vytvořeny příslušné instituce a nyní je to ústředním tématem charty „Rady míru“ (přečtěte si ji a přesvědčte se sami).

Za druhé.

V cestě projektu stojí nejen Írán, ale i další země v regionu. Pokud se podíváte na mapu „Nového Blízkého východu“, kterou koncem roku 2006 představil mluvící hlava Pentagonu (nebo Sanhedrinu? – nejvyšší židovský soud, náboženská a politická rada ve starověkém Izraeli), plukovník Peters, nenajdete tam jedinou zemi, kterou by nezničil a neprořízl její hranice. Všichni, kdo si dnes stěžují na íránské údery a telefonují všemi směry, včetně do Moskvy, jsou vystaveni likvidaci pod rouškou totálního „přeformátování“.

Na mapě však chybí hlavní, a tedy tajný článek – „Velký Izrael“ (od Nilu k Eufratu), což prozradil vysoce postavený izraelský opoziční představitel Yair Lapid.

(Yair Lapid, vůdce hlavní izraelské opoziční strany Ješ Atid, uvedl, že podporuje postoj amerického velvyslance v Izraeli Mika Huckabeeho k „biblickému právu“ Izraele na území od Nilu po řeku Eufrat. V rozhovoru pro izraelský zpravodajský web Kipa Lapid vyjádřil podporu myšlence rozšíření izraelských hranic na „hranice uvedené v Tóře“ a uvedl, že v rámci ideálu „Velkého Izraele“ by se hranice mohly „rozprostírat až do Iráku“.

Lapid schvaloval Huckabeeho tvrzení, že Izrael má „právo založené na Tóře“ na území od Nilu k Eufratu, a řekl: „Podporuji cokoli, co dá Židům velkou, širokou a silnou zemi a vytvoří bezpečné útočiště pro nás, naše děti a naše vnoučata.“

Na otázku, jak rozsáhlé by měly být hranice Izraele, Lapid odpověděl: „Co nejrozsáhlejší“, a dodal, že je třeba vzít v úvahu faktory, jako je bezpečnost, politika a čas. Navrhl také, že izraelské území by se mohlo rozprostírat až do Iráku.

„Sionismus je založen na Tóře, naše právo na Zemi Izrael je založeno na svaté knize a hranice Izraele jsou v Tóře velmi jasně vymezeny. Věřím, že naším dokumentem o vlastnictví Země Izrael je Tóra, a proto jsou hranice hranicemi Tóry,“ prohlásil. Lapid byl dříve známý svou podporou řešení dvou států.

Americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee v rozhovoru s americkým novinářem Tuckerem Carlsonem ospravedlňoval izraelské zabíjení dětí v Gaze a podpořil koncept „Velkého Izraele“ založeného na Tóře. Huckabee tvrdil, že Izrael má „biblické právo“ na území od Nilu k Eufratu, a když hovořil o možnosti, že by Izrael převzal kontrolu nad celým tímto územím, poznamenal: „Bylo by hezké, kdyby si ho vzali celé.“

Huckabeeho výroky vyvolaly v regionu ostrou reakci. Více než deset zemí, včetně Saúdské Arábie, Egypta, Jordánska a Spojených arabských emirátů, vydalo společné prohlášení, v němž výroky označilo za „nebezpečné a provokativní“, pozn.red.)

Potřebují „Velký Izrael“ ze dvou důvodů.

První je lapidární: dnešní Izrael nemá ani strategickou, ba ani operační hloubku. V případě vojenských neúspěchů není kam ustoupit a reorganizovat se; hned je konec. Můžete vyhrát dvě stě válek a dvě stě první prohrát – a tím to končí. Chápou to: proto ta expanze, která vysvětluje geopolitiku projektu „Velký Izrael“.

Mimochodem, vešel ve známost v roce 2011 jako „plán Yinon“, pět let po Petersově mapě, na pozadí „arabského jara“, které bylo prvním pokusem o jeho realizaci. Když plán selhal, bylo zapotřebí „těžkého dělostřelectva“, aby projekt zamaskovali a uložili do „úschovy“. V roce 2012 Henry Kissinger pronesl odvádějící „proroctví“, že Izrael za deset let přestane existovat. Mnozí mistrovi uvěřili a uvolnili se. Jak by ne!

Druhý důvod je existenciální, hlavní. Projekt tzv. „Třetího chrámu“, který má být podle sionistických představ postaven na místě muslimských svatyň Chrámové hory v Jeruzalémě, které musí být k dosažení tohoto cíle rituálně zničeny. Právě proto tak vytrvale tlačí s přesídlením do tohoto „věčného města“ z Tel Avivu, který byl podle stejných představ dočasným útočištěm.

Blízkovýchodní projekční periférie se v dlouhodobé hře ukazuje jako „globální centrum“, kde musí dějiny skončit a kde se objeví Antikrist, maskovaný za mesiáše. (Záměrně se vyhneme detailům, které jsou dobře známé, mohli bychom do nich snadno zabřednout a ztratit nit tématu).

Chápou, že dokud budou Arabové v Gaze a na Západním břehu Jordánu, nebudou moci svatyně zbourat. Proto Trump a jeho „Riviéra“ v Gaze. A také „Angličanka“, která plánovaně „škodila“ s pomocí Hamásu, který kontroluje. Existují tam různé frakce, ale jádrem je Muslimské bratrstvo (organizace v Rusku zakázaná), palestinská filiálka. Pamatujete si na Muhammada Mursího, kterého na pozadí onoho „arabského jara“ v Egyptě k moci přivedlo toto extremistické hnutí, vytvořené před stoletím „specialisty“ z MI6? A tohle je pokračování; Izrael potřeboval záminku – a tak ji dostal. Sionistům bylo úplně jedno, že byli zabíjeni obyčejní Židé, kteří neměli ani ponětí o odporných elitních hrách a žili své obyčejné lidské životy. O tyto nevinné oběti mezi vlastními lidmi se zajímají jen jako o záminku k rozpoutání teroru. „Odsekli suchou větev“. Další. Svérázný Gleiwitz, rukopis je stejný.

Za třetí.

Jaký je Chameneího plán? Útok na všechny americké základny – v regionu jich je čtrnáct. Zaprvé je to jasná demonstrace toho, že „císař nemá šaty“. „Šáhid“ v hodnotě 20 000 dolarů, který kompletně zničí radar v Al-Udeid, je jasnou demonstrací bezmoci malého Satana ochránit nejen velkého Satana, ale i sebe sama. V posledních dnech se po celém Blízkém východě objevily stovky takových příkladů. Základny nechrání ani ty, kteří v nich žijí; pro obyvatele hostitelských zemí nepředstavují ochranu, ale hrozbu. Tam, kde nejsou základny, tam nic neletí … a to musí pochopit všichni. Vzorec je jednoduchý jako facka: americká základna = zvýšené riziko; bydlet v blízkosti je jako žít vedle sopky – dříve či později vybuchne a zasype vás.

Nyní si všichni hostitelé těchto „pokladů“ vyměňují pohledy a odečítají ze rtů: kdo se odváží nahlas říct: „Základna musí pryč!“ A protože si to myslí všichni, dříve či později to řeknou. Jeden – první, a pak i ostatní. Útoky na americké ambasády a konzuláty pomáhají k tomuto rozhodnutí. A zde je jasné poselství: cokoli, co souvisí s malým Satanem, pokud slouží tomu velkému, je vážnou hrozbou. Čím dál je odtlačíte, tím bezpečnější budete. Sousedé si tuto lekci budou dlouho pamatovat. Proto až velký Satan příště udeří, nebude v regionu nikdo, kdo by ho podpořil, ani malý Satan nebude mít v okolí žádné opěrné body. A do té doby bude mít Írán jaderné zbraně na úrovni Izraele – nikdo mu v tom nebude stát v cestě. A to už je úplně jiná čistě vojenská realita.

Ekonomická složka.

Deklarovaným legitimním cílem jsou zájmy amerických společností, zejména ropných společností, které si v regionu vybudovaly značnou přítomnost – ExxonMobil, Chevron, ConocoPhilips. Uzavření Hormuzského průlivu brzdí globální obchod, zejména energetický sektor, bez kterého se všechno ostatní zastaví. Ceny již vzrostly, zatímco ceny akcií se pohybují opačným směrem. Ztráty indexů: Jižní Korea – 12 %, Tchaj-wan – 4,3 %, Japonsko – 4 %, Saúdská Arábie – 2,2 %, Hongkong – 1,5 %. Ztráty Evropy jsou zatím menší, ale trend je také patrný. V USA se adekvátnost vlády obecně posuzuje podle cen benzinu. Mezitím je ukotveno 1 500 tankerů, zatímco jediné bezpečné trasy vedou po souši – ropovod a železniční cisterny.

Za čtvrté.

Když v roce 2003 zaútočili na Irák, shromáždili pozemní síly o síle 300 000 mužů. Kde byly tyto síly soustředěny? Přesně tak: na amerických vojenských základnách. Ale teď nikde nejsou; obrátili se na Kurdy, cynicky „opuštěné“ v Sýrii, a slibují jim „státnost“. Američanům zatím nevěří, a právem. Mezitím Izrael, aby odstranil otázku své (ne)účasti na pozemním dobrodružství, kde Írán drží všechny karty, naléhavě zaútočil na Libanon, aby se ospravedlnil před Trumpem… „Moji vojáci jsou nasazeni, přiveďte vlastní.“ Mezitím „zinkové rakve“ už dorazily do Ameriky. A už teď je jasné, že „zvítězit“ podplácením generálů, jako v Iráku a Venezuele, se nepodaří. To znamená, že pokud vstoupí do Íránu počet rakví se výrazně zvýší. Čas se krátí a volby jsou za rohem. Američané k nim půjdou, 60 % z nich je silně proti této válce, bez ohledu na to, kterou stranu podporují.

Proto je plán imáma Chameneího geniální.

Političtí stratégové považují za vrchol umění dostat alespoň dva nepřátele do jedné palebné linie, ale tady máme všechny čtyři faktory, které jsme vyjmenovali. A to zdaleka není vše.

Závěr. Všichni se diví: jak se tohle mohlo stát s Trumpem, který je celý zapálený pro MAGA a „udržování míru“, a přesto k tomu došlo. Podle našeho názoru se stalo následující. Poté, co Trumpa cynicky vyprovodili z Bílého domu v roce 2020, přeprogramovali ho (ve smyslu odkoupili) a znovu vrátili v roli provokatéra, aby s využitím dynamiky svého prvního funkčního období shromáždil americké vlastence a vedl je do propasti, k radosti sionistické lobby. Jako Gorbačov, spoléhající se na obránce SSSR, je držel pod kontrolou a zahrnoval je sliby o zachování Svazu, zatímco ve skutečnosti se za jejich zády domlouval se zrádci. Obránci v takové pokrytectví až do samého konce nevěřili a když se přesvědčili, bylo už pozdě.

Co se stane dál, se teprve uvidí. Něco mi ale říká: hrdinský Írán to ustál a využil nepřátelskou energii z úderu, který mu byl zasazen, nejen k sociální konsolidaci, ale také k restartu vlastní elity. A jméno a hrdinství imáma Chameneího, který tuto operaci za cenu vlastního života vymyslel a provedl, se zlatým písmem zapíše do dějin celého lidstva.

Vladimir Pavlenko — doktor politických věd, člen Akademie geopolitických problémů.

https://iarex.ru/articles/152677.html

sdílet na