Łukasz Jastrzębski: Zelená dohoda a zbrojení

Myśl Polska

Když v lednu letošního roku Evropská lidová strana (která zahrnuje Občanskou platformu a Polskou lidovou stranu) požadovala zrušení některých ustanovení „Zelené dohody“, byl jsem si jistý, že jde o reklamní tah.

Abych citoval klasika, co může být špatného na slibu?

Když Evropská lidová strana navrhla návrat k méně restriktivní klimatické politice z doby před rokem 2019 a zveřejnila dokument podepsaný předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a dnešním německým kancléřem Friedrichem Merzem, v němž se píše, že politika „Evropské zelené dohody“ přijatá v roce 2020 vyžaduje naléhavé změny, napsal jsem, že má menší hodnotu než toaletní papír.

Když Rafał Trzaskowski během prezidentské kampaně prohlásil, že „Zelená dohoda je pryč“, tvrdil jsem, že lže jako Tusk. A měl jsem pravdu!

Evropská komise nyní navrhla změnu klimatického zákona EU a stanovila cíl EU do roku 2040 snížit čisté emise skleníkových plynů o 90 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Eurokraté se odvolávají na údajnou „silnou podporu občanů pro opatření EU v oblasti klimatu“. Tato myšlenka znamená úplné vyvraždění zbytků polského průmyslu. Je to rána pro polské zemědělství. A v konečném důsledku je to obrovská loupež peněz polských rodin.

Nakonec samozřejmě trochu povolí a lhůtu prodlouží. Aby se mohli prohlásit za obránce svých národů. To všechno je nesmysl. Nikdo při smyslech nevěří, že průmysl Evropské unie má rozhodující vliv na klima naší planety. Nikdo při smyslech nevěří, že… Jen naprosto naivní člověk by věřil, že Spojené státy, Čína, Indie, Rusko, Saúdská Arábie, Indonésie, atd. půjdou ve šlépějích Evropské unie. Musíme přestat opakovat tuto idiocii, že se rozvíjíme pouze a výhradně díky Evropské unii, podporováním jejích myšlenek a plněním bruselských směrnic.

Národní státy mají své vlastní zájmy. Globální korporace mají své vlastní zájmy. Žádný seriózní člověk nevěří těmto nesmyslům o bratrství, komunitě, společné budoucnosti a fetiši cestování bez pasu. Podle mého názoru je většina těchto šílených nápadů produktem jednání lobbistů seriózních států a korporací. Každý člověk s trochou selského rozumu si uvědomuje, že Spojené státy, Čína, Indie, Rusko platí specialisty, kteří oslabují evropské země a tlačí je do těch nejabsurdnějších řešení.

Předseda Národní demokracie Roman Dmowski napsal:

„Považuji za velmi užitečné čas od času přemýšlet o tom, co bych dělal, kdybych byl nepřítelem Polska, kdyby obnova Polska byla pro mě nevýhodná a kdybych mi šlo o jeho zničení. V první řadě bych vynaložil veškeré své úsilí a nešetřil oběťmi, abych zabránil tomu, aby v této zemi převládl zdravý rozum, aby se chování Poláků nezačalo řídit střízlivým zhodnocením vztahů a situace jejich země. V Polsku bych na své náklady udržoval legii lidí, jejichž povoláním by bylo šířit zmatek pojmů, uvádět do oběhu různé lži, vnucovat ty nejbláznivější myšlenky. Kdykoli bych si všiml, že Poláci začínají svou situaci vidět jasně a vydávají se na cestu k nápravě vztahů a posílení země, okamžitě bych udělal vše pro to, abych jejich pozornost odvedl jiným směrem, abych jim předložil nějaké nové ideje, nové plány, abych vytvořil nějaké nové hnutí, v němž by se utopilo vznikající zdravé myšlení.“

Proč by to mělo být v Evropě jinak? Toto pravidlo je zde naprosto použitelné. A nejde ani o to, že by jiné země považovaly Evropu za nepřítele. Stačí, že ji považují za vážného konkurenta nebo potenciálního konkurenta.

Kromě této globální hry se hraje i hra lokálnější. Seriózní evropské země nepovažují Evropskou unii za zlaté tele, před kterým se musí klanět. Považují Unii za vynikající nástroj pro zvýšení svého vlivu, bohatství a bezpečnosti. Dnes nejsou schopny konkurovat Číně ani Spojeným státům, ale jsou schopny podojit Polsko nebo Rumunsko.

Do značné míry to platí i pro NATO.

Proválečná propaganda v euroatlantickém táboře si klade za cíl podojit národy (společnosti), které se nacházejí v centrální části kontinentu. Dědictvím vlád Solidarity a post-Solidarity je panské pohrdání vším na Východě. Nejsou to jen lidé z řad bývalé Solidarity, kteří se zbláznili. Bývalý prezident Alexander Kwaśniewski tvrdí, že naše bezpečnost závisí na přežití Ukrajiny. Nevysvětluje však, v čem to má spočívat. Možná si spletl zájmy našeho národa se svými vlastními. Protože já neztotožňuji zájmy Polska se zájmy společnosti pana Mykoly Złoczewského. Díky rusofobii dnes mnoho lidí skutečně věří, že „Rusové“ jen čekají na vstup do Polska a anektování Białystoku.

Proto příkaz, abychom se vyzbrojili nezpůsobil žádný výrazný odpor. A toto vyzbrojování je založeno především na tom, že zbraně vyrobené na Západě nakupují za obrovské množství peněz země jako Ukrajina, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Finsko,..

Jan Engelgard, šéfredaktor „Myśl Polska“, správně poznamenává: „Američané, kteří mají zájem vnutit své zbraně všem za velké peníze, poukazují na Polsko jako na příklad pro země NATO, které se zdráhají. Aby ospravedlnili tyto hrůzné výdaje (cca 200 miliard zlotých ročně!) – bijí do válečných bubnů, odhalují se plány na evakuaci uměleckých děl v případě války, za praktické absence odporu Sejm zmocňuje prezidenta k ukončení úmluvy o nepoužívání protipěchotních min, plánuje se výstavba krytů a probíhá výstavba Východního štítu.“

V nesmyslném šílenství vyčleňujeme gigantickou částku 5 % HDP na zbrojení. Nakupujeme obrovské množství vybavení, které z velké části dáváme Ukrajině.

Válka je nepravděpodobná. Nevěřím, že Bělorusko nebo Ruská federace zaútočí na jakoukoli zemi, která je v NATO. A to nejen proto, že je v NATO, ale prostě nemají na tom ani zájem. Na světě je opravdu málo zemí, které dělají politiku, aniž by nesledovaly nějaký zájem.

Zvládání strachu je účinné, toto umění dokonale ovládají Občanská platforma (PO) a Právo a spravedlnost (PiS). Prakticky nikdo nemá odvahu křičet „Král je nahý“. Ovce jsou celý život strašeny hrozným vlkem, který má přijít z lesa a sežrat je. Vlk chodí velmi zřídka, někdy vůbec. Ovce jsou celý život pečlivě stříhány a hlídány. Nakonec je přijde porazit ten, kdo je strašil a hlídal. Pastevecký pes dostane zbytky.

Prosperita je výsledkem práce a spravedlivé mzdy, nikoli dotací, emigrace a regulací. Mír je výsledkem především moudré mezinárodní politiky a obchodních dohod, nikoli počtu nakoupených tanků, objednaných lodí, hrozivých transparentů a povzbudivých legend. Musíme směřovat naši zemi cestou přirozeného rozvoje, musíme obnovit primát produktivní ekonomiky nad spekulativní, musíme obnovit morální a sociální význam kultury, musíme zachovat tradiční model rodiny, národa a státu. Abychom toho však dosáhli, musíme svrhnout víru ve svatou dvojici – Evropskou unii a NATO.

Nezastávám se okamžitého odchodu z Evropské unie. Protože to není realistické. Příklad Maďarska a Slovenska ukazuje, že je možné vyvážit a získat zpět alespoň něco z toho, co jsme v procesu přizpůsobení ztratili. Ale přesně tím bychom měli Bruselu vyhrožovat. Moudrá země by investovala do silného hnutí Ne Evropské unii. Protože díky němu by mohla říct: „Chtěli jsme, ale „barbaři před branami“ jsou připraveni nás z EU vyvést. Takže to musíte vzít v úvahu a povolit nám náhubek a vodítko.“

Španělsko nám ukázalo, že tento mechanismus je realistický i ve vztahu k NATO. Madrid měl sílu říct ne 5 % HDP na zbrojení a věc se odkládá o deset let. Evropská unie je kolos s hliněnými nohama. Dříve nebo později padne.

Bylo by dobré, kdybychom byli připraveni a do této živoucí mrtvoly vložili co nejméně peněz.

Lukasz Jastrzębski

https://1url.cz/NJEy0
Původní článek

sdílet na