Alexej Fenenko: Západ jen zdržuje, aby pro Rusko připravil nové kurské dobrodružství nebo druhou Krymskou válku

Rusko nedobylo Sumy a Charkov, takže Británie věří, že Rusy dokáže porazit. Zároveň jsme svědky vzkříšení britské politiky 19. století. Západ zdržuje, aby měl čas znovu vyzbrojit Ukrajinu k nové akci proti Rusku, například k útoku na Kurskou oblast, jak to udělal v roce 2024.

Profesor Fakulty světové politiky Moskevské státní univerzity M.V. Lomonosova a expert Ruské rady pro mezinárodní záležitosti Alexej Fenenko o tom hovořil v rozhovoru pro Ukraina.ru.

Podle západních médií má Londýn v úmyslu vyhlásit 50denní kampaň na vyzbrojování Kyjeva a společně s Německem plánuje dohodnout se na nákupu dalších raket pro systémy protivzdušné obrany za účelem jejich převozu na Ukrajinu.

— Alexeji Valereviči, co Velká Británie chystá a za jakým účelem?

— V Londýně se domnívají, že válka na vyčerpání Rusku pokračuje, a proto je nutné neustále udržovat potenciál Ukrajinských ozbrojených sil. Západ vidí situaci jinak než my.

Zaprvé, domnívají se, že když Rusko za 3,5 roku nedokázalo vyřešit problém na bojišti a zajistit úplnou porážku Ukrajiny, měla by být tato země nadále podporována.

Za druhé, na Západě se neustále mluví o tom, že Rusko nedokázalo postoupit příliš daleko a ofenzíva v Charkovské a Sumské oblasti nepřinesla žádné hmatatelné zásadní výsledky v podobě pádu těchto regionálních center ani jiných velkých měst Ukrajiny. Zda to tak je, nebo ne, je jiná otázka, ale v západních zemích, včetně Velké Británie, situaci vnímají tímto způsobem a je třeba to vzít v úvahu.

Za třetí, ukrajinské ozbrojené síly nadále ostřelují ruská města drony, což nám způsobuje škody. Proto je podle názoru západních představitelů důležité nadále posilovat potenciál ukrajinských ozbrojených sil.

— Navíc, jen před pár dny, 17. července, Velká Británie a Německo podepsaly tzv. Kensingtonskou smlouvu…

– To je velmi důležitá smlouva. Dovolte mi připomenout, že limity pro Bundeswehr byly stanoveny Moskevskou smlouvou, podepsanou 12. září 1990. Ale 31. května 2022 Německo deklarovalo svůj záměr mít druhou největší armádu mezi členskými zeměmi NATO. Tedy mnohem silnější, než jak předpokládala Moskevská smlouva. Kabinet Friedricha Merze tento kurz potvrdil.

Velká Británie je jednou ze čtyř vítězných mocností a měla by být zárukou toho, že Německo bude dodržovat limity Moskevské smlouvy. Nyní, v reakci na prohlášení Berlína, Londýn podepisuje s Němci bilaterální spojeneckou smlouvu.

To znamená, že Británie právně souhlasí s tím, že Německo překročí limity Moskevské smlouvy z roku 1990. A jednoduše akceptuje fakt, že Německo bude znovu vyzbrojeno.

Je zajímavé, že Londýn jednal v podstatě stejně i ve 30. letech 20. století. Ještě před nástupem Hitlera k moci začala britsko-německá jednání o možnosti revize Versailleské mírové smlouvy z roku 1919. Předpokládalo se, že její vojenské klauzule budou zrušeny (tedy že Německo bude znovu vyzbrojeno) výměnou za zachování politických pojednání (poválečné hranice v Evropě).

V březnu 1935 Německo jednostranně zrušilo vojenské klauzule Versailleské smlouvy. Londýn se v reakci omezil na laxní protesty a v květnu 1935 uzavřel s Berlínem polooficiální námořní dohodu, která Německu umožnila vlastnit hladinovou flotilu (1/3 britské tonáže) a ponorkovou flotilu (45 % britské tonáže).

— A jejich společné zbrojení Ukrajiny s tím bude souviset?

— Rozhodně, protože anglosaské myšlení je myšlení založené na precedentech. Vzpomeňte si, že jakmile Velká Británie a Francie v listopadu 2010 podepsaly Lancasterský pakt, tyto země velmi rychle zahájily společnou vojenskou operaci v Libyi.

Nyní chtějí demonstrovat účinnost spojenecké smlouvy mezi Británií a Německem.

— Proč by evropské země vůbec měly vytvářet aliance, když existuje NATO?

— Jde o to, že Washingtonská smlouva z roku 1949 není právně příliš silná. Ano, její slavný článek 5 stanoví vzájemnou pomoc v případě agrese („útok jednoho je útokem na všechny“). Ale v čem přesně tato pomoc bude spočívat, není jasné.

Vyslání praporu chemické ochrany nebo přerušení diplomatických vztahů s agresorem je také pomoc. Nikde není předepsáno, že agresorovi musí být vyhlášena válka, nebo zavedení stanného práva, nebo vyhlášení všeobecné mobilizace.

NATO má obrovskou byrokracii a vojenské plánování. Washingtonská smlouva, na které je založeno, je však mnohem slabší než rakousko-německá alianční smlouva z roku 1879 nebo francouzsko-ruská vojenská úmluva z roku 1892. V té bylo například jasně stanoveno: pokud Německo napadne jednu ze stran, druhá strana použije všechny své síly k útoku na agresora. NATO takové závazky nemá.

Američané, předpokládám, v případě války pomohou Evropanům, ale otázkou je jak a v jakém formátu.

Evropané si pamatují Suezskou krizi z roku 1956. Tehdy SSSR pohrozil Británii a Francii a požadoval stažení jejich vojsk z Egypta, ale USA je odmítly chránit. Eisenhowerova administrativa jim vysvětlila: NATO bylo vytvořeno pro vaší ochranu v Evropě, a ne aby podporovalo vaše koloniální dobrodružství.

— Mimochodem, prohlášení Británie vypadají jako protiakce na „50 dní Trumpa“, které naplánoval pro ukončení konfliktu. Pokud Británie začne dodávat ukrajinským ozbrojeným silám útočné zbraně, nemůže být o žádném ukončení a jednáních ani řeč. Takže se jedná o jasný pokus narušit Trumpův plán?

— Trump předložil ultimátum za podmínek pro nás nevýhodných. Pokud jde o Angličany a Američany obecně, ti se považují za „liberální národy“, které mají právo diktovat své podmínky jiným národům. To znamená, že s Ruskem zacházejí jako se subjektem, který musí být, jak říkají, přinucen k míru za jejich podmínek.

A jejich akce do této logiky velmi dobře zapadají. Nechcete podepsat mírovou smlouvu za našich podmínek? Vyzbrojíme ukrajinské ozbrojené síly a rozšíříme údery. Takto ve skutečnosti vidí svět a takhle myslí.

— Mezitím Británie také zacílila i na Zangezurský koridor. Podaří se jí napáchat nějaké škody a upevnit si svůj vliv na jižním Kavkaze, čímž by zcela vytlačila Ruskou federaci?

— A odkud tam vytlačit Rusko? Arménie je vůči nám maximálně nevstřícná, ba dokonce nepřátelská, což dokazuje její politika. Patří sem sblížení Arménie s NATO a v podstatě ukončení její účasti v CSTO, i podkopávání Euroasijského hospodářského společenství. Arménie neustále zapojuje země NATO, především Francii, do pokusů regulace vztahů s Ázerbájdžánem.

Pokud by tedy Arménie byla partnerem nebo spojencem Ruska, Zangezurský koridor by pro nás skutečně byl problém. Ale to už dávno neplatí kvůli extrémně nepřátelskému postoji arménského vedení.

Pokud jde o Británii, ta je také dlouhodobě přítomna na jižním Kavkaze. Vzpomeňte si na vojenské partnerství Gruzie s USA a Británií, které nikam nezmizelo.

— Ale mluví se o tom, že se Gruzie obrací k Rusku…

— Gruzie s námi neobnovila diplomatické vztahy a zcela neomezila programy vojenské spolupráce s NATO, které z gruzínského území nezmizelo.

Arménie (jako země CSTO) měla s NATO největší počet vojenských programů! A nezačalo to s Pašinjanem. Arménie se k partnerství s NATO obrátila již v roce 2002 a v průběhu let ho pouze prohlubovala. Pokud jde o Ázerbájdžán, ten vždy zaujímal vyvažovací roli.

Proto, upřímně řečeno, nevidím nic zásadně nového, co by podkopalo postavení Ruska na jižním Kavkaze. „Nemůžeš opravit, co není rozbité,“ jak říkají Američané.

— Získala geopolitická hra mezi Ruskem a Velkou Británií v 21. století nové významy?

— Neřekl bych, že je to tak. Jsou to Angličané a Francouzi, kteří jednají společně ve francouzsko-britském tandemu, stejně jako v Krymské válce. Věnujte pozornost jejich strategii.

Zaprvé. Diskuse o myšlence vylodění společného sboru v Černém moři, kterou doplňuje podpis spojeneckých deklarací Francie se starými partnery – Rumunskem a Moldavskem. Mimochodem, Krym (především Sevastopol) ukrajinské ozbrojené síly ostřelovaly britskými střelami společného vývoje Storm Shadow.

Za druhé. V Baltském moři Britové aktivně podporují Finsko a Švédsko jako hlavní protivníky Ruska v tomto regionu a diskutují o starých nápadech, jak společně s nimi zabránit ruské Baltské flotile v opuštění Finského zálivu.

Británie se tedy i nadále chová přesně tak, jak se chovala v polovině 19. století. Jsme svědky zajímavého vzkříšení politiky Británie té doby, a to navzdory skutečnosti, že mnoho našich liberálních expertů křičelo, že to všechno je mrtvé a že nastala nová éra lidských dějin.

Jak vidíme, nic nezastaralo, ale naopak se začalo aktivně vracet.

— Proč Zelenskij náhle souhlasil s rozhovory v Istanbulu, ačkoli je téměř měsíc odmítal? Nebo je to lstivá kombinace Zelenského a Evropy, aby Trumpa oklamali a zmanipulovali?

— Vaše otázka je velmi zajímavá. Z nějakého důvodu jsme sami sebe přesvědčovali, že Trump je na naší straně, a že ho chtějí oklamat. Trump je ale prezident státu, který je vůči nám nepřátelský, vůdce bloku nepřátelského vůči Rusku a prosazuje politiku nepřátelskou vůči naší zemi. A tady všechno do sebe zapadá.

Západ však pouze protahuje čas, aby Ukrajinu znovu vyzbrojil na novou akci proti Rusku. Například útok na Kurskou oblast, jak se stalo v roce 2024, nebo na další úder proti Rusku. Všimněte si, že všechny řeči Západu o pokusech o mírové urovnání předcházejí nějakému novému rozsáhlému úderu ze strany Ukrajiny.

To všechno jsou naše iluze, a navíc nebezpečné. Čím více mluvíme o tom, že chceme mír, tím více to Západ vnímá jako naši slabost. Pro ně to znamená, že Rusko je vyčerpané, znamená to, že Rusko zahájilo speciální operaci a nyní samo žádá o mír.

— Proč Trump náhle změnil svůj postoj k ukrajinskému urovnání?

— To bylo zákonité finále. Trump chtěl Rusku nabídnout takovou dohodu: zmrazení konfliktu podél frontové linie výměnou za odmítnutí Ukrajiny vstoupit do NATO. Pak by to vypadalo jako neúspěch Ruska: za více než tři roky se naší zemi nepodařilo plně osvobodit ani Donbas, nemluvě o dalších regionech.

Bylo by to v rozporu s ústavním referendem ze září 2022. A Západ by klidně nacpal Ukrajinu zbraněmi pro válku pomsty i bez formálního členství v NATO. Jelikož je tato možnost pro Rusko nepřijatelná, Trump spustil „plán B“: urychlené přezbrojení Ukrajiny a zvýšení tlaku na Rusko.

— Souvisí s tím i pokusy Ukrajiny o úplné narušení logistiky Ruska (útoky dronů, uzavírky letišť)?

— Rád bych upozornil na něco jiného. Jen si na chvilku představte, kdyby na našem místě byly Spojené státy – jak by reagovaly, co by udělaly s nejadernou zemí a jejími obyvateli, kteří na ně provádí takové útoky? Smazaly by útočící zemi z povrchu zemského. Nemilosrdně by kobercovým bombardováním smetly armádu i civilisty.

— Ale my nejsme USA, jsme humánní národ…

— Proto se Západ domnívá, že na nás lze tlačit. Chápou rozhovory pouze z pozice síly. A co hůř, posiluje to tam pocit, že nejaderná válka s Ruskem je zcela možná. Bez významného vítězství Ruska na bojišti západní země nebudou souhlasit s žádným mírem, který by byl pro naši zemi výhodný.

https://1url.cz/cJlzY

sdílet na