Není to ani týden..

Není to ani týden, kdy se česká mainstreamová média nadšeně rozplývala nad novou „zázračnou“ zbraní ukrajinské provenience, zbrusu novou střelou Flamingo (anglicky Plameňák). Vyráběna tempem sedm střel týdně, měla podle nadšeného hýkání pisálků i-tabloidů Novinky a Aktuálně, i rádobyodborných i-plátků Armádní noviny a Security magazín obrátit svou více než tunovou náloží trhaviny v prach a popel vojenské základny a sklady, ruská města včetně Moskvy a zničit všechny ruské ropné rafinerie, přístavy či elektrárny. Očekávatelné „kolaterální ztráty“ v podobě tisíců zabitých civilních obyvatel Ruska, včetně žen a dětí, k nimž by při popisovaném způsobu nasazení těchto střel prakticky jistě došlo, autoři zveřejňovaných článečků zřejmě považovali za zanedbatelné.

Zázračnou zbraň, jejíž vlastnosti podle tabloidu Security magazín v mnohém předstihují i legendární americkou střelu Tomahawk, měla za pouhých devět měsíců vyvinout do stádia operačního nasazení ukrajinská společnost Fire Point pod vedením geniální ředitelky Iryny Těrechovové. A to takzvaně „z gruntu“, od prvotního nápadu a náčrtků doslova „na ubrousek“, až po údajné starty prvních operačně použitelných střel na cíle na ruském území. Podle již zmíněných médií má „ženskou ruku“ potvrzovat i údajně růžová (ve skutečnosti červená) barva hlavice na jednom ze záběrů na odpaly těchto střel z neidentifikovaných míst „kdesi v Evropě“. Inspirací ji snad měl být zmenšený model střely FP-5, vystavovaný na veletrhu IDEX-2025 v SAE začátkem února 2025 společností Milanion Group jako výsledek spolupráce SAE a GB, ačkoliv samotná společnost střelu na svých www stránkách vůbec neprezentuje.

Pravdivost tvrzení v médiích měly dokládat záběry z jakési podivné a na rozměry v ní uložených střel příliš malé montážní haly „kdesi na Ukrajině“, která rozhodně neumožňovala smysluplnou manipulaci s touto údajně až šestitunovou střelou, dlouhou 12 metrů a s křídly o rozpětí 6 metrů. Polovzdělaní pisálci s nulovými znalostmi peripetií vývoje a výroby podobných systémů, vytváření logistických řetězců, systémů vyhledávání cílů a začlenění do bojových struktur příslušné armády se mohli přetrhnout v popisování škod, které nasazení této střely přinese Rusku a jak změní průběh války. Psali přesně ve stylu dobových článků v tisku nacistického Německa, nadšeně popisujících na konci čtyřiačtyřicátého roku, kdy Hitlerova tisíciletá říše už měla na kahánku, jak nové „Wunderwaffe“ V-1 (které Plameňák jako by „z oka“ vypadl) a V-2 přinesou zázračný zlom ve válce a Německu definitivní vítězství.

Týden se s týdnem sešel a všechno je jinak. Oslavné články zmizely a nadšení vystřídalo mlčení, v lepším případě opatrná kritika. Zářným příkladem jsou dva texty jisté Jitky Zdražilové, zveřejněné na i-tabloidu Novinky. V prvním, z třiadvacátého srpna, popisuje nadšeně vlastnosti střely a vyzdvihuje ženský element v jejím vývoji, zatímco v druhém, sesmoleném viditelně na něčí zakázku o sedm dnů později, už píše zcela jinak. Jí uváděné informace navíc vedou čtenáře k jedinému závěru: „zázračný“ Plameňák je vlastně pouhá fikce, vygenerovaná s cílem vytvořit zdánlivě legální rámec obřího rozkrádání peněz ze zahraničními donátory bohatě dotovaného vojenského rozpočtu MO Ukrajiny a jejich směrování „do správných rukou“ lidí, blízkých ukrajinskému vůdci Vladimíru Zelenskému.

Dokonce i britský The Economist, obvykle nekriticky nakloněný ukrajinské vládě, vyjádřil v článku, zveřejněném sedmadvacátého srpna, směrem k Plameňáku a firmě Fire Point neobvykle otevřenou skepsi. Podle něj nová ukrajinská střela vypadá „až příliš dobře na to, aby to byla pravda“. Poukazuje i na informace o blízkosti společnosti Fire Point k Zelenského kanceláři, o neprůhledném financování a pochybnostech, zda jde skutečně o ukrajinský vývoj. Cituje také odborníky, uvádějící, že střela je příliš velká, snadno zachytitelná radary a její dosah dává ruským stíhačkám dostatek času k sestřelení. Vyjadřuje skepsi i vůči managerům projektu, de facto s nulovými zkušenostmi v oblasti vojenské techniky. Včetně ředitelky Těrechovové, takto umělecké sochařky, vytvářející ještě nedávno na zakázku betonové skulptury.

Jak je vidět, nekritické přejímání informací z ukrajinských médií může být velmi ošidné. Vývoj kauzy „wunderwaffe Plameňák“ navíc naznačuje, že se česká mainstreamová média, až za hrob věrná odcházející politické věrchušce, vlastní tupostí a podlézavou servilitou k převládajícímu narativu mimoděk stala komparsem v rozsáhlé zpravodajské hře „velkých kluků“. Jejím cílem není nic menšího, než diskreditace a definitivní odstranění již téměř všem hlavním aktérům nepohodlného Vladimíra Zelenského a jeho nahrazení černým koněm Britů, bývalým velitelem ukrajinských ozbrojených sil Valerijem Zalužným.

Čeští tzv. „novináři“ by si měli vzít z této kauzy k srdci jedno základní poučení. Přestaňte lhát a nekriticky uveřejňovat jednostranné, jinými zdroji nepotvrzené informace o bezbřehých ukrajinských úspěších na straně jedné a věčně opilých ruských vojácích, bojujících už jen polními lopatkami a vykrádajících pračky a mikrovlnné trouby s cílem získat mikročipy pro své rakety a střely s plochou dráhou letu, na straně druhé. Skončete konečně s hyenisticky radostným vytím nad mrtvými ruskými vojáky. Uvědomte si, že jsou to také lidé, a že stejní lidé umírají i na druhé straně fronty. Ověřujte si data i z jiných zdrojů, včetně amerických, indických, arabských a pákistánských, když jsou pro vás ty ruské nepřijatelné. Možná se pak jak vám, tak nám bude lépe dýchat a rizika, kterým budeme brzy nuceni společně čelit, se nám budou jevit v úplně jiných barvách, než jak jste je až dosud „lakovali“.

sdílet na