Kdo tě platí, trolle?

Přiznám se, že mě po zhruba 12 letech psaní rozesmála poznámka a reakce na můj jako obvykle podrobný, zdokumentovaný a pečlivě vypiplaný článek.

„𝘒𝘥𝘰 𝘵𝘦̌ 𝘱𝘭𝘢𝘵𝘪́ 𝘵𝘳𝘰𝘭𝘭𝘦?“ … Ptá se rozdurděný názorový oponent.

Ještě i po 12 letech. Tvl.

Tak, pojďme si to probrat. Napsal jsem doteď asi přes sto různých textů, které si odhadem přečetlo až 2 miliony čtenářů. Možná víc. Jádrem mých textů je obvykle velmi zevrubná analýza reálií dnešního světa. Psát jsem začal dávno, ale až teprve jeden z mých tehdejších článků o Miloši Zemanovi nastartoval všeobecnou pozornost. Vzbudil totiž pozdvižení. V době honu na Miloše Zemana jsem si dovolit oponovat stálicím mediálního nebe a říct, že nemají pravdu. Že Zeman symbolizuje naději pošlapávaných majorit a že nadřazená pozice politiků, novinářů, veřejných mluvčích, opovrhujících lidmi, kteří si Zemana zvolili za prezidenta je špatná věc.

Otiskly to Parlamentky a od té doby už to jelo. Věnoval jsem se poté obrovskému množství témat. Provázaných, v komplikovaných a komplexních výkladech. Které pomíjí praxi trivializace obsahu, nutícího ke krátkým agresivním výkřikům, namísto věcné reflexe.

Jsem ten, kdo psal o politických kartelech polistopadových stran. Jsem ten, kdo pojmenoval problém neexistence skutečné politické konkurence. Ten, kdo začal psát mezi prvními o vytěžování lidí formou nízkých platů a levné práce. Jsem ten, kdo ve snaze zavést skutečnou politickou konkurenci podpořil opozici od jejích komplikovaných počátků. Ano, jsem ten, kdo sestřelil prodej lithiových nalezišť australské firmě. Kdo uprostřed jekotu a okázalých demonstrací Milionu chvilek pro výběrovou demokracii klidně napsal, že jde o spolek idiotů, promovaných neziskovkami. Kdo uprostřed hysterie kolem Vrbětic položil otázky, na které BellingCat nemohl dát korektní odpověď. Ten, kdo odmítl mediální a proválečnou mašinerii podpory Ukrajiny, s poukazem na to, že ukrajinský konflikt má dlouhodobé příčiny, které vedly k vraždění a dnešní válce. Jsem ten, kdo uprostřed nenávistného rykotu šel klidně položit na 9.5. kvítka k ruskému pomníku. Jsem ten, kdo „rozdělil“ společnost.

A především jsem ten, kdo říká, že přijde změna systému.

Dělal jsem to zdarma.

Proč?

Celá ta práce má smysl ve faktu, že je potřeba nastartovat obrodný proces, podobný, jako se odehrál během národního obrození. A také po vzniku první republiky. A také v šedesátých letech, která tak, bohužel, neblaze dopadla. Kdy se inteligentním lidem, mluvčím své generace podařilo nastartovat proces, který nakonec vedl k nemyslitelným věcem. Ke vzniku vlastního státu. Kultury. Jazyka. Demokracie. Právního systému. Vlastní vládě ve vlastní zemi.

Dnes před námi stojí těžší výzvy.

Svět se rychle mění. Cestou k přežití není následování špatných směrů. Objektivita, soudnost, pravda, často velmi nekompromisně řečená, zamezuje možnosti, že špatné informace povedou ke špatným rozhodnutím a koncům. Naopak, přesné informace dávají lidem možnost se správně rozhodovat. O tohle jde.

Kdo mě po celou dobu platil?

S výjimkou tří velmi skromných honorářů od Parlamentek jsem od nikoho nikdy nic nedostal. A ani nechtěl. Nežádal, nežádám a nikoho žádat ani nebudu. Pravdou je, že mi občas pomohli přátelé. Celá řada lidí, kterým bych rád poděkoval i veřejně. Ale raději to pořešíme, jednou, nějakou společnou veselicí. Ale na své psaní jsem si musel vydělat sám. Často způsobem, že udělám svou poměrně náročnou práci a teprve až najdu moral, čas a energii, dám se do článku. Který mi obvykle trvá celé dny. Než si to v hlavě urovnám. Někdy nad věcmi přemýšlím celé měsíce. Než to začnu psát. Než si opatřím zdroje. Než najdu nosnou linku.

Co cítím?

Cítím, že je čas postoupit dál. Další level. S radostí vnímám, že vzniklo obrovské množství velmi schopných psavců. V podstatě už existuje opravdu silná alternativní scéna lidí, kteří přemýšlí, píší, tvoří, baví. Je to proud, z něhož vzejde nová myšlenková síla pro tuto zemi. Mám z toho velkou radost. Ale taky cítím, že bude potřeba založit platformy. Spolky. Občanské instituce. Funkční mediální projekty. Projekty veřejné kontroly chodu státu. A taky bych rád natočil dokumenty o téhle době.

Na to všechno budou potřeba peníze. A já je nemám. Nejsem bohatý a ani o to nestojím.

Mám několik možností.

Bohatý strýček podnikatel je jedna možnost. Problém je, že se odmítám hrbit před kýmkoliv. Nemám bohatým strýčkům podnikatelům co nabídnout protihodnotou.

Politické partaje a politici, o nichž píšu? Jednoduše nelze. Pokud mi jde o čistotu politického a mediálního prostředí, ani na vteřinu by mě nenapadlo žádat o granty, dotace, subvence.. u politiků. Politiky mají novináři kontrolovat. A jakákoliv spojitost s politiky, jejich instituty, nadacemi a think-tanky jednoduše zavazuje.

Pak, alternativní média.

Dělaná obvykle na koleně, v počtu nula mínus jedna lidí. Těm můžete pouze poskytnout co nejkvalitnější materiály, aby se jejich obsah alespoň přibližně přiblížil formě, produkované profesionálními médii. A musíte přitom zastat práci autora, korektora, editora a vedoucího vydání. Zdarma. Jak jinak.

Psát platícím médiím? Jako třeba Seznamu, Novinkám, Refluxu nebo Forum 24? Nausea. Fakt, tohle po mě nechtějte.

Nakonec zbývají přátelé. Ti mi pomohli v době, kdy mě psaní zcela pohltilo a tak trochu jsem zapomněl, že existují věci jako jídlo, nájem, vztahy, ženy, nebo rodina. Mám rád své přátele. Ale také chci, abychom přáteli zůstali a tím pádem platím svým časem a energií a psaním po nocích.

Bude potřeba peníze na projekty.

Rozhodl jsem se, že zveřejním číslo nějakého účtu. S bolavým břichem, protože nejradši bych se na to vyprdl. A psal si dál, tak jak to dělám doteď. Protože se nechci v žádném případě zapojit mezi natažené ruce, které si z vlastenčení udělaly byznys. Nezajímá mě dosah, clicbait, počty shlédnutí, je mi to fakt úplně u brusele. Vím, jak se to dělá, ale nezajímá mě to. Lidé, kteří si mě přidali a čtou mě pravidelně, přišli sami a postupně. Sami mě objevili a já jsem jim to rozhodně neusnadňoval. Ale jsem jim samozřejmě vděčný, protože autor bez odezvy není ničím.

Jsem vděčný za Vaše reakce a podporu. Vážně. Posilovalo mě to a posiluje v psaní. V tom neustále se zlepšovat. Mít toho v plánu ještě hodně.

Takže. Zveřejním nějaké číslo účtu.

Je možné, že časem, po malých krůčcích se mi podaří dát dohromady prostředky na analytický server se skvělými autory, o kterých vím. A nabídnu jim alespoň poloprofesionální podmínky pro práci. Je možné, že se mi podaří napsat knihu, kterou nosím v hlavě už několik let. Souvislý text, namířený do budoucnosti. Jaký napsal Fukuyama, Huntington nebo Eric Hobsbawm. A možná někdy v budoucnu dám dohromady prostředky na dokumenty o téhle době. Ale v to moc nedoufám. Poslední dokument jsem připravoval rok. Hrabal jsem se v archivech pěti států, natáčel s historiky, chystal rešerše a nazpaměť se učil rozsáhlé historické souvislosti pro studiovou práci. Stálo to půl milionu a nezbylo nám nic. Film je drahý koníček. I dokument.

Když jdete s proudem, nemáte problém s penězi. Ale pak natáčíte sračky jako Svobodová, nebo Kvapil. Tohle dělat nikdy nebudu.

Mé psaní bude zdarma.

Napořád. Žádné paywally, přístupy, předplatné a podobné věci. Nechci to.

Jediné, co jsem ochotný, tak zveřejnit číslo nějakého účtu. Kdo mě chce podpořit, odteď může.

https://revolut.me/dmartinek70

Dík za support.

A dejte si prosím můj nejnovější text. Doufám, že bude stát za to.

Děkuji, ahoj. David

sdílet na