Dno a fanatici

7. 11 2025

www.inadhled.live     Ještě nikdy v minulosti, kterou jsme mohli prožít, se nestalo, aby končící vláda a strany, ze které vzešla, předváděly hysterii, které jsme nyní svědky. Pokud je liberalismu to, co tu prezentují ODS, STAN, KDU-ČSL, Top09 a Piráti, pak kdokoliv jiný než liberál je vhodnější k vládnutí. Takovou ukřivděnost ruku v ruce s agresivitou a neochota si přiznat, že si neskutečné míry neschopnosti a lží musel volič všimnout, jsme tu ještě neměli. Při troše sebereflexe by většina předních politiků vládních stran z této éry skončila a už nikdy by se k politice nevrátila.

  Tomio Okamura čelil ve středu ve Sněmovně drsnému teroru, kterého se zúčastnil i jeho bratr. I přes čirou nenávist projevovanou bývalou mocenskou klikou kolem Fialy byl zvolen předsedou a jeho prvním počinem bylo sundání ukrajinské vlajky, která hyzdila budovu Parlamentu svrchované České republiky. Poslancům v ní se shromažďující tak bylo jasně naznačeno, že se v ní schází nikoliv kvůli ukrajinskému diktátorovi a jeho potřebám, ale z důvodu řešení národní české problematiky. Prioritou není blaho ukrajinského lidu, ale rozhodně prosperita našeho státu, spokojenost jeho obyvatel a reprezentace české společnosti. Opětovné vyvěšení z oken opozice už jen podtrhuje jejich zaujetí pro cizí starosti a nezájem o ty naše.

  Končící skvadra se po logické prohře ve volbách chová jako divá zvěř mající podporu ve stejně smýšlející hradní loutce voděné kancléřem Kolářem. Demise vlády musela přijít a je s podivem, že to trvalo tak dlouho a jen z důvodu splnění Ústavou dané povinnosti. Devastace České republiky je obrovská a pozvednout ji na bývalou úroveň zdá se býti dlouhodobě nereálné. Zvláště v prostředí Evropské unie. Fanatismus spojený s eurohujerstvím, Green Dealem, liberalismem a naprostou nenávistí k Rusku a k lidem s jiným názorem je u současných evropských i pětikolkových elit naprosto zjevný. A díky médiím a manipulací s historickými fakty a se současností se daří jej přenášet i na určitou část naší společnosti. Což zabraňuje jakémukoliv náznaku sebereflexe. Díky tomu si bývalé vládní strany vůbec nepřipouští, že mají předat moc, stáhnout se ze svých pozic a uznat svou porážku. Místo toho jsou ještě arogantnější, drzejší a kladou si naprosto neoprávněné podmínky. Ostatně svůj vzor mají v Leyenové proslulé hroší kůží a naprostou ignorací následků svého konání v čele Evropy. Tolik kauz, které přežila ve funkci ona i Pětikoalice, by každého jiného zlikvidovalo.

  Prohru ve volbách si Pětikoalice zavinila sama. Čtyři roky jejího vládnutí poznamenaly celou naši společnost. Nejdražší energie v poměru ke kupní síle v Evropě a možná i na světě, extrémně drahé a nekvalitní potraviny, téměř neexistující český průmysl, úmyslně potlačované zemědělství a školy těsně spolupracující s politickým neziskovým sektorem, zdravotnictví s mnohem horšími službami, než by mohly být. Státní dluh nabobtnal, prestiž poklesla a lidé mezi sebou přestávají hovořit, genderové a Green Dealové nesmysly společně až s fanatickou nenávistí k Rusku a faktickými přípravami na válku, kterou nikdy nemůže Západ vyhrát, se staly prioritou. Je evidentní, že se my i Evropa řítíme do průšvihu. Takže, proč by někdo jen trochu rozumně uvažující volil zpět šílence, pro které je cokoliv mimo rodnou hroudu vzácnější? Jistě, pár takových tu stále je, něco možná dohnal při sčítání hlasů počítač, nicméně ani to na výhru nestačilo.

  Umět uznat porážku, stáhnout se, zkusit nabrat sílu a pokusit se přesvědčit voliče v příštích volbách. Asi tak by měl vypadat postup moderní a uvěřitelné politické síly. Místo toho se z bývalé vládní koalice ozývají nadávky, urážky, vyhrožování a další dehonestace. Tak ono se to huláká, když za nimi stojí média i Hrad. Můžeme být překvapeni? Vždyť je tak nějak podobně naprogramováno celé současné liberální hnutí vládnoucí v Evropě. Vývoj za posledních 35 let není náhodný a byl pečlivě připravovaný. A lidé typu Fialy, Nerudové, Pekarové, Dvořáka, Rakušana, Jakoba a celá pirátská svoloč jsou de facto pouhými produkty této doby. Arogantní hloupí, neschopní, přesto na vrcholu pomyslné pyramidy. Jak dlouho se tam ještě udrží? A kdo za tím vším skutečně stojí?

  Andreje Babiše čeká tvrdý střet s Petrem Pavlem v boji o prosazení kandidátů na vládní posty. Nevěříme, že by skutečně mělo dojít k plynulému předání moci, aniž by se Kolář s radami od Rychetského nesnažil vše nějak zesabotovat. Prosadit všechny ministry bude vyžadovat trpělivost a tvrdohlavost zároveň. Tentokrát nesmí nový premiér couvnout ani mm dozadu. Fialova opozice si na vládnutí stále brousí zuby. Jejich touha nadále likvidovat vše, co ještě zlikvidovat jde, je obrovská. Pojďme požadovat vyšetření všech kauz, v nichž se prokazatelně účastnili a potrestejme je natolik exemplárně, aby si příště každý politik rozmyslel, co a jak bude konat. V Číně na to mají jednoduchý recept. Tady se nám smějí do obličeje.

Jindřich Kulhavý

sdílet na