A svět vejpůl praská, kypí rozlom

Historické oříšky

Cíle byly určeny a obchodní bitva mezi oběma Yokozunami (Jap. superstar, zejména vítězové turnajů v sumo, kteří získali prestižní titul – pozn.překl.)  způsobila nedostatek popcornu na trzích. Z Washingtonu se ozývají výkřiky a ministr financí Scott Bessent vyhrožuje, že zvýší tlak na Peking až k úplnému přerušení obchodních a hospodářských vazeb. A světu bylo řečeno: při jednáních o clech dostanou hodní chlapci a děvčata slevu, pokud se zaváží, že nebudou nakupovat čínské zboží. V reakci na to vyslala Nebeská říše svého Imperátora na turné po jihovýchodě pod bojovým praporem „žádné jednostranné šikanování!“.

Myšlenka Yankeeů je tedy jednoduchá a ve světě obchodu známá už od starověku: neobchoduj s mým nepřítelem a rivalem, jinak … Jak informovalo několik západních mediálních žump, která bývala solidními ekonomickými publikacemi, Trumpova administrativa horečně ohýbá přes koleno téměř 70 zemí, aby zakázala dodávky čínského zboží na americké trhy a přestala podvádět s přeregistrací  firem z Podnebeské říše s cílem „vyhnout se americkým clům“. Cíl?

Aby kormidelník Si co nejdřív zavolal Donaldovi, prosil ho o milost a nabízel velké balíčky, „jak si domorodci mohou udobřit nájezdníka a piráta“. Smějete se? Ale seriózní lidé nemohou najít jiné vysvětlení, protože v té šaškárně, která se děje, není ani kapka ekonomie. Jen politika v žánru „rozděl a panuj“. A nechť se 185 zemí světa rozhodne, na čí straně jsou. Kdo si nasadí čepici MAGA (ušitou v Číně, jak se ukázalo), dostane mrkev, ostatním – bičem do stáje.

Není příliš dobré o takových věcech žertovat, protože pokud se naši čínští soudruzi nepodvolí, bude to hlasitá rána, výbušná vlna a střepiny srazí mnohé na hříšnou zem. I ti nejodolnější budou zasaženi nepředvídatelným způsobem. Taková rozhodnutí vedla k ošklivostem studené války, k rozdělení na dva tábory. Kde netrpěly ani tak velmoci, které se dožadovaly „volby“. Byli to ti samotní … kteří se bili o zem čely, zatímco páni přísahali. Protože přísaha na cizí vlajku (ideologii/diktát) rozplétala propletenec až k samému počátku.

Nejprve „dobře, jsme s vámi“, pak degenerace diplomatických vztahů až k úplnému ochlazení, přerušení obchodních vazeb, militarizace, účast v propletencích zpravodajských služeb, regionální konflikty a dále ztráta suverenity ve prospěch spojeneckých vztahů. Pouze v případě současné Číny a současných USA je situace složitější než v případě střetu Sovětského svazu se Světovou Ropuchou. Rozsah vzájemného pronikání je nesrovnatelný, vzájemná závislost na sobě je jiného řádu. Stejně jako přístupy ke vztahům s jednotlivými „partnery“.

Soudruh Si odcestoval do Vietnamu – 45 uzavřených dohod, do Indonésie – 36 vládních dohod. Bangladéš a Srí Lanka náhle dostaly neodolatelnou touhu nastoupit do vlaku na kolejích RCEP (Komplexní regionální hospodářské partnerství zemí ASEAN s obchodním sdružením Čína-Japonsko-Jižní Korea-N. Zéland-Austrálie).

Z hlediska politické ekonomie je to zvláštní obrázek, prudká změna kurzu. Od Indie k Říši středu. Teď se Módí škrábe pod turbanem a přemýšlí, kde udělal chybu. Snaží se vyzkoušet si plesnivou korkovou přilbu „největší demokracie světa“ a zazářit v národním kroji v aristokratických salonech sáhibů.

Přijímání gratulací k vytvoření protičínské Velké zdi v regionu, blokování jakýchkoli iniciativ BRICS+ podle metodiky Londýna, zatímco v zemi s kastovní společností se dvěma třetinami žebrajících poddaných vládne divoký středověk. Něco se nelíbí z multivektorismu soudruha Módího, a to ani u přímo závislých sousedů. A to je jistě děsivě slibný bod napětí. Jedním slovem, cla fungují. Pokud si špatně vyberete stranu.

Čínskou strategii dobře ilustruje návštěva Kormidelníka Si u velmi nejednoduchých vietnamských soudruhů. Ti začátkem dubna zpanikařili po uvalení koňských cel na Hanoj a slíbili drancovníkovi Donnymu „nápravu obchodní nerovnováhy“. Nyní obě strany podepisují 45 dohod o vybudování infrastrukturních projektů One Belt One Road (dříve pilně zametaných pod stůl), zjednodušení celních předpisů a rostlinolékařské kontroly a sjednocení standardů v agrobyznysu na společného jmenovatele. Rozvoj spolupráce v nerostných surovinách, společné podniky v oblasti mikroelektroniky, sportu, kultury a digitalizace.

To znamená, že přesně chápající sílu a moc lidé Východu, velmi rychle pochopili situaci a oddělili obchod od nové koloniální politiky. Nutně by musela skončit čítankovým způsobem. Válkami. Nejprve obchodní války, pak sankční války a pak, jak už to tak bývá. Proto Vietnamci si trošku pročetli své černé stránky dějin, udělali první krok k tomu, aby si vybrali správnou stranu. Ne tu čínskou, jak se mnohým zdá, tu svou z přísloví o jeřábu na nebi, ptáku v hrsti. Být spojencem autokrata bez zásad, který se chová jako opuštěná žena v již prohrané válce proti obchodnímu a průmyslovému gigantu planety, to rozhodně není přesně ta správná volba.

Každý týden proběhne mnoho zajímavých „voleb“. Vládních i firemních. Airbus to dokázal a oznámil dvojnásobné rozšíření svých výrobních montážních závodů v čínském Tianjinu. Žádná politika, jen čistý zisk pro budoucnost. Pokud se hlavní konkurent „Boeing“ dostal do prohibitivních cel díky svému moudrému kapitalistovi-prezidentovi, proč se (po desetiletích tvrdé konkurence) neodpoutat od konkurence. A nechat hroutícího se konkurenta … ať v Argentině hledá svůj ztracený trh. Nebo v Pobaltí.

Pro objektivitu je třeba poznamenat: nikdo to nebude mít jednoduché. A i ten stejný Airbus bude mít brzy problémy s leteckými motory pro nejoblíbenější modely komerčních řad, protože je vyrábí americký General Electric ve spolupráci s nadnárodními Galy. A tak je to všude, kam se podíváte. Světová spolupráce, dělba práce, globální výrobní řetězce. Právě sem Trump nasměroval svou kypící destruktivní energii v naději, že z trosek starého světového řádu vybuduje krásné, nádherné „Emeriken Grejt egejn“. Je to protistrategie.

Bude to fungovat? První pozorování ekonomických patologů ukazují, že … Kamenný kvítek mistra Donalda se příliš nedaří. Důvod zbytečnosti takové činnosti velmi přesně nastínil Tim Cook, generální ředitel společnosti Apple, v nedávném rozhovoru:

„V Číně nepracujeme kvůli nízkým nákladům na pracovní sílu. Když máme schůzku vysoce kvalifikovaných inženýrů v USA, zasedací místnost je poloprázdná. A v Číně by taková setkání vyžadovala pronájem několika fotbalových hřišť.“

Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na tchajwanské porodní bolesti. S jakou pompou administrativa prohnilého pařezu Joea vykřikovala o přesunu výroby nejmodernějších mikročipů ze vzpurného ostrova do Arizony v roce 2022, jak to budou Amíci za dva roky ovládat!

Ukázalo se, že termín se nejprve posunul o dva roky dále a druhý výrobní závod v Texasu zamrzl ve fázi výkopu, ačkoli slavnostní přestřižení pásky bylo naplánováno na rok 2026. Po šťourání v troskách americké infrastruktury a prázdných pracovních trzích TSMC oznámila, že místní zaměstnanci nejsou vhodní ani na instalaci pomocných zařízení, natož na ty jemnější věci. Odhad se proto zvýšil z 12 miliard dolarů na 40 miliard dolarů a musely být dovezeny stovky Tchajwanců, aby přeškolili místní burany s titulem kouče a další burzovní konzultanty.

Bída však nikdy nepřichází samotná, po objevení se zuřivého tarifního nosorožce visel projekt na vlásku. Došlo k odhalení, na Tchaj-wanu bylo mimořádně citlivé ekologické prostředí pro výrobu mikročipů, stovky důvěryhodných dodavatelů (většinou čínských, kdyby něco) surovin a součástek. Jednak 90 procent specifické hmoty takového kooperačního uskupení v USA prostě neexistuje a zbylých deset procent je horší kvality nebo se také dováží.

Přihoďte k tomu přirozenou užvaněnost Amíků a ztracenou kulturu práce, ekologické poplatky, infrastrukturu z poloviny 20. století, méně kvalifikovaný personál za monstrózní mzdy pro Tchajwance – to je děda Doni a „Grejt egejn“. Je hezké sedět za krásným, čarovným oceánem na patentech, licencích, 70% ekonomice služeb a softwaru od domácích IT gigantů. Je hezké poučovat všechny o životě tím, že ukážete nosem na kapitalizaci Applu. Něco jiného je však pracovat rukama a řešit stovky inženýrských a výrobních úkolů denně.

Proto stovky posměšných videí s mnoha miliony zhlédnutí zaplavily TikTok, který je ve Spojených státech stále nezakázaný a kde Číňané, kteří mluví perfektně anglicky, sdělují nechápavým Amíkům palčivou pravdu. Kolik stojí výroba spotřebního zboží „předních světových značek“ v továrnách v Asii. A kolik dobří Američané přeplácejí za značku připnutou někde v Kalifornii, Francii, Itálii, Německu, Švýcarsku. 70-90 % tvoří Čína. Sto a více procent přirážky za ozdoby, obaly, design.

Kupte si tašku a auto k ní! 

Stav šoku v komentářích. S probouzejícím se uvědoměním: dlouhým jazykem upovídaného Donalda lze honit virtuální biliony z jedné kapsy do druhé na spekulativních trzích, ale přesunout reálnou produkci „na čistě americké krásné pole“ … běda.

I ti nejpatriotičtější vlastenci v kalhotách v barvě hvězdné matrace čtou materiály krásně organizované informační a propagandistické kampaně Pekingu. Jsou smutní, naštvaní, rozhořčení, přemýšlejí. Protože jejich manažeři z desítek odvětví denně varují své oblíbené zákazníky: kupujte s předstihem to a to, poslední (dobrá) cena.

Autistický inseminátor, Marťan Ilon se také jednoho dne probudil a naříkal nad katastrofálním nedostatkem kovů vzácných zemin pro „Grejt egejn“. Je třeba urychleně zabavit ložiska po celém světě a vykoupit je! To je správné myšlení naprostého ignoranta, až na to, že těch vzácných zemin je spousta přímo v USA. Na skládkách. Kovy vzácných zemin se ve více či méně komerčním množství nezískávají v kusech ze zlatonosných žil nebo kimberlitových trubic, ale nacházejí se v běžných rudách v jemném písečku.

Je to otázka organizace průmyslového procesu. V blízkosti obřího povrchového dolu nebo dokonce celého povrchového dolu musí být postaven velký závod, aby se hornina nemusela převážet stovky kilometrů daleko. Pak je třeba do milionového města dodávat elektřinu, drtit, postupně obohacovat a postupně koncentrovat drahý kov. Na tunu surovin připadá zlomek gramu. A pak se snažit dosáhnout požadované čistoty pro každé jednotlivé odvětví. Pro speciální superpevné slitiny některé pro lékařskou výrobu, jiné pro výrobu skla, další pro potřeby leteckého průmyslu, pro mikroelektroniku – páté, desáté, a jděte abecedně dolů po seznamu tisíců komodit.

A nejzábavnější na této divoce plýtvavé výrobě je, že … trh s čistými vzácnými zeminami je finančně jen dvě nebo tři desítky miliard. To znamená, že nejde o „zisk“, ale o „závod o technologický pokrok“ se stovkami procent přidané hodnoty každého stupně. Od lomové dlažby po lékařské jehly nebo speciální optiku na vojenské družici. A teď, bez čínských vzácných zemin (90 % světové produkce), Trumpovi opričníci panikaří, protože jim volají velcí strýčkové a láskyplnými hlasy se jich ptají na jejich duševní zdraví.

Pokud jde o osobní pozorování manévrů obou supervelmocí planetární ekonomiky, tak nebojsa „Chan“ zatím provádí smysluplné evoluce. Nejprve zahájil mohutnou informační kampaň s cílem zdiskreditovat spekulativní (čti – zlodějskou) ekonomiku služeb svého protivníka. Jasně ukázala, že … jak jsou yankeeští spotřebitelé „ztroskotanci a cucáci“, kteří v honbě za módními značkami přeplácejí o stovky procent. Jde o pověstnou kapitalizaci amerických trhů, která je založena na úsloví „čínské je špatné, falešné“.

Říše Siho zasazuje dvojitý úder. Přímo – na pověst povalečů a spekulantů, kteří okrádají své spoluobčany, a za druhé – na peněženky samotných spotřebitelů, kteří si brzy začnou kupovat potřebné zboží poštou (teď už vědí kde) nebo za vysokou cenu. Od dětských hraček po nové chytré telefony, herní konzole, televizory a tisíce a tisíce drobností pro domácnost.

Yankees a jejich akcie budou na klesajících trzích tratit, protože jejich ziskovost přímo závisí na stavu obchodního obratu mezi zeměmi. A kolik dotací a subvencí bude muset zuřivý Donny vypsat svým farmářům – tady odborníci jen divoce klopí oči a neodvažují se vyslovit strašná konečná čísla v naději, že „to snad přejde, mstitele to opustí“. Sója a hovězí maso jsou jen špičkou gigantické katastrofy, její malou částí.

Dále se řady poražených bez strategických materiálů/kovů budou jen rozšiřovat a zatím není známo, kdo kam uteče. Čínský průmyslník do Ameriky nebo (spíše) naopak. Peking už dávno Trumpa svými činy varoval, jak bleskurychle dokáže vést „vyšetřování“ proti bezohledným americkým korporacím, nastavovat drakonické exportní bariéry a rozplétat meziodvětvová schémata. Čína se na tom sama vyřádila a bude zajímavé sledovat, jak přesně mají děti z mateřské školky oklamat dozrávající profesory černého trhu.

Narážky státních médií Nebeské říše o nutnosti prodat bezcenné papíry „Grejt egejn“ dluhu, devalvace jüanu, zákaz nákupu produktů Hollywoodu a celých odvětví amerického strojírenství a dokonce i letecké konstrukce jsou rovněž železnými obušky v rukou císaře Han, vytaženými ze skladů. Zatím byly přineseny jen přes rudé vlasy blafáka, který hodlal sebrat naráz celý bank.

Nevidím smysl v takovémto rozvláčném a neuspořádaném článku dělat závěry, protože když se člověk ponoří do nepořádku, který chtěně či nechtěně vytvořil narcis, kterého Všemohoucí přitáhl za ucho do kulaté úřadovny, jde mu hlava kolem. Je těžké si představit, co může vzejít ze zmatku „rozdělení světa na jehňata a kůzlátka“. S výhrůžkami-ultimáty. Doba změn …

Poznámka: A teď si uvědomte, že celá EU je v podobném stavu, někdy dokonce v horším a přidejte „vlhké sny“ o obrovské zbrojní výrobě … dále bez komentáře. Je naprosto zbytečný.

https://dzen.ru/a/aACK2WjKrW5_jb6E

Překlad Peter 008

sdílet na