Dnes trochu atypicky

26. 04 2026

www.inadhled.live    Včera jsem byl se svým psem na procházce. Bydlím na kraji velkoměsta, za plotem mám pole, blízko louku. Ještě před pár lety bylo polí a luk více, ale developeři se činí. Nicméně zatím ještě sousedím skutečně s volným prostorem. Můj švýcarský ovčák, kterému bude 12 let, prožil svůj život na velké zahradě a venčit se chodí mimo ni už pár let sám. Což pomalu díky výskytu novousedlíků s jejich čubami končí a jsem rád, že se nedožije konce možnosti jít se proběhnout.

  K procházce. I pes má svou potřebu a pole i louka mi přijdou jako přírodní prostředí, ve kterém mimo mého psa žijí králíci, zajíci, bažanti, kuny, kočky a donedávna i nutrie a další „havěť“. Až dosud mne opravdu nenapadlo při venčení v této lokalitě řešit úklid exkrementu a jeho vyhledávání s pytlíkem v ruce uprostřed polnosti. Navíc toto rozlehlé místo navštěvuje více majitelů psů se stejným přístupem. Včera nás z dálky sledoval pár mladých přistěhovalců do nedalekých domků majících svého naleštěného boxera na kšandách a když viděli mého bílého vlčáka provádět tělesnou očistu a zjistili, že se mnou tento úkon nic nedělá, začali na mne pokřikovat, nechť po něm uklidím. Upozorňuji, že si na místo nechodí hrát děti, cestičku si vyšlapali pejskaři a pověstných hovínek je tam mnohem více a pravidelně je likvidují hovniválové a podobní přírodní sběrači. Je to prostě příroda.

  Když jsem ho poslal do háje, začal si mne natáčet na mobil, a nakonec volal na městskou policii. Páreček mne začal sledovat do doby, kdy se asi dovolali a policisté jim řekli cosi podobného jako já. Nechtěl jsem konflikt hrotit, kvůli pitomcovi nepřijdu o zbrojní průkaz, byť by asi v tu chvíli bylo lidsky obhajitelné ho intenzivněji odpálkovat, a protože to v jednom týdnu byl druhý člověk řešící kolem mne problém bonzováním a natáčením (ten předešlý se týkal manipulace s eternitem v zaměstnání na stavbě a úprk zástupce stavebního úřadu majícího zakázku na starost  pro zaměstnance hygienické stanice a jeho zklamaný obličej po ujištění, že je vše v pořádku a pokuta za to nebude, se nedá zapomenout), přišlo mi, že se vracíme do dob STB a udávání. Mobily navíc svými možnostmi natáčet kdykoliv tuto činnost doslova podporují.

  Předesílám, že psí hovínko na cestě, ve městě nebo na botě také nesnáším, nicméně že bych se z toho skládal, to asi ne. Osobně bych si psa v městské lokalitě ani nikdy nepořizoval, ale chápu lidi, že jim blízkost psího přítele mnohé přináší i tam. A pytlíky v obci považuji za běžný doplněk. V přírodě jde ale prostě o volný prostor pro všechny. A spíše si všimnete papírového ubrousku, který použil člověk v podobné situaci a při stejné akci, kdy prostě veřejné WC nebylo v dosahu.

  To vše bych přešel nebýt hysterie mladého páru (no něco pod 35 let)  a jeho iniciativní snahy řešit problém. Předpokládám, že progresivismus z nich čišící a dovolávání se pomoci strážníků je předurčuje být spokojeni v direktivním systému Evropské unie. Nevím proč, ale úplně jsem viděl jejich elektroauto napíchlé na kabely z fotovoltaiky, Green Deal je pro ně možná mantrou a pokud nevolili Pavla a Pětikoalici, přeběhnu nahý náměstí. Trochu jsem jim i přál tu romantiku s pytlíkem v ruce a jejich psovi žaludeční potíže a slušný průjem. Pravdou je, že když se jejich černý naleštěný boxer přiblížil k mému rozcuchanému Švýcarovi, ten si vzpomněl na mladá léta, olíznul se, zlověstně zavrčel a asi by ho sešrotoval. Jen se mu nechtělo se špinit a v klidu se na pokyn otočil a odešel. I přes půlkilometrové pronásledování dvojicí při přechodu do lesa.

  Přemýšlím, kde se v lidech bere neustálá nenávist, potřeba všímat si jiných, obracet se na policii i s naprostými nesmysly. Odpovědí je celospolečenská atmosféra. Média jdou po části politické scény s nebývalou agresivitou, zatímco jinde tolerují vše. Kdybych se k pánovi vyjádřil ukrajinsky, možná by mi nabídl, že to uklidí sám. Přišel odněkud, nastěhoval se do domu v místě, kde donedávna byla příroda, přitáhnul městské manýry, místo dětí si s osobou vedle něj se vyskytující pořídili psa a uvědoměle rozdávají rozumy. A já nakonec musím souhlasit s Turkem. Bohužel některý politik musí vážit slova a opatrně se vyjadřovat tam, kde opozice a novináři mohou adorovat například nacismus či rozpad České republiky, urážet, vyzývat k likvidaci, zatímco dotyčný sdělující potřebu vyčistit úřady a svět od parazitů a aktivistů je nucen se omluvit.

  Žijeme ve zvrácené době s nemocnými lidmi a s absencí zdravého rozumu. Vnímám to všude. Na silnicích, chodnících v obchodech, v zaměstnání a venku v přírodě. Těch parazitů nic neprodukujících a neznalých je stále nějak více. Vyrostl jsem v jiném prostředí. Ne, socialismus mi opravdu nechybí. Ale to, co se z lidí stalo nyní, ani tenkrát nebylo. Vracíme se obloukem k totalitě, buzeraci, nesvobodě. A k bonzování, které je technologicky mnohem dokonalejší. Už na tomto světě nejsem šťastný.

Jindřich Kulhavý

sdílet na