Ivan Marković: Když silnější drží všechny karty

Když silnější drží všechny karty: Odstoupí tentokrát od jednání Moskva, a ne Kyjev a Brusel?

Ivan Marković

Jednání o Ukrajině opět vstoupila do vyhrocené fáze. Washington tiše „dolaďuje“ svůj plán, Steve Witkoff cestuje do Moskvy a Vladimir Putin říká, že americké návrhy „se v zásadě mohou stát základem budoucích dohod“. Zároveň v Bruselu a některých hlavních městech EU panuje panika, protože se najednou jasně projevuje to, co bylo léta potlačováno: klíčová rozhodnutí se v Evropě již nedělají.

V tomto novém rozestavení sil opět vyvstává nepříjemná otázka – kdo se zvedne od jednacího stolu? Kyjev a evropští spojenci, kteří tři roky odmítali jakoukoli vážnou variantu kompromisu, nebo tentokrát možná Moskva, která je na frontě stále sebevědomější?

Abychom pochopili dnešní situaci, musíme si připomenout vzorec z předchozích fází války. Pokaždé, když se jednání přiblížila k něčemu, co by připomínalo konkrétní text – od Istanbulu 2022 dále – byl to Kyjev a jeho západní patroni, kdo ustoupil. Ideologické heslo „žádné územní ústupky“ se proměnilo v politiku a všichni, kdo varovali, že války obvykle končí kompromisem, nikoli „strategickou porážkou Ruska“, byli prohlášeni za „putinisty“.

EU v této tvrdé linii sehrála klíčovou roli: místo aby využila svou váhu k prosazování míru, zvolila nejmilitantnější variantu a proměnila se v logistickou základnu pro neustálé ozbrojování chudé země.

Výsledek této politiky je nyní velmi jasně viditelný v samotných jednáních.

Putin otevřeně říká, že zatím neexistuje žádný formální mírový plán, pouze soubor projednávaných témat, ale vzápětí přidává zásadní podmínku: ruská suverenita nad Krymem a Donbasem není zpochybňována. Jinými slovy, Moskva je ochotna sedět u jednacího stolu, ale ne jako poražená strana, ale jako někdo, kdo od začátku stanovuje rámec – územní zisky musí být uznány, Ukrajina se musí vzdát svých ambicí v NATO a její armáda musí být omezena, aby země už nikdy nemohla sloužit jako frontová linie proti Rusku. Nejde o „drobné úpravy“, jde o požadavek na potvrzení strategického vítězství.

Washington v tomto procesu hraje novou roli. Donald Trump chladnokrevně odmítl Zelenského pokus o zajištění okamžité schůzky „k podpisu dohody“ a prohlásil, že se s ukrajinským prezidentem setká až v závěrečné fázi smlouvy. Tedy až budou s Putinem dohodnuty klíčové body. Kyjev tak dostal kategorický signál, že už neudává tón, ale pouze se jím řídí. Trumpův zvláštní zástupce Steve Witkoff již s Putinem vedl „produktivní rozhovory“ a nyní cestuje do Moskvy na nové kolo jednání.

Zároveň USA uvalují nové sankce na velké ruské energetické společnosti. Tuto paradoxní kombinaci tlaku a ochoty vyjednávat Moskva vnímá jako důkaz, že Washington již nevěří vlastnímu narativu o ruské vojenské porážce.

A pokud se americko-ruské kanály otevírají, Evropa vypadá jako nevítaný host, který se snaží vplížit na večírek, který už dávno probíhá. Jakmile existence amerického plánu vešla ve známost, evropské úřady zahájily mediální kampaň propagující „zásadovost“. Trvaly: žádné územní ústupky, žádné uznání co Rusko již vybojovalo, žádná neutrální Ukrajina. Prezidenti a ministři, kteří léta udržovali agresivní rétoriku, náhle zjistili, že jejich maximalismus je bezvýsledný, a že pouze hlasitě komentují proces, který se odehrává bez nich. Moskva proto stále otevřeněji hovoří o tom, jak EU již jednou zmařila mírovou smlouvu (vzpomeňte si na Minsk) a nyní se snaží sabotovat nový americký plán.

Příznaky evropské bezmocnosti jsou patrné i v debatě o zmrazených ruských aktivech. Zatímco Brusel vymýšlí, jak zabavit ruské finanční prostředky a proměnit je v nové půjčky pro Ukrajinu, šéfka evropské diplomacie kritizuje ty, kteří se obávají právních rizik. Vladimir Putin chladně reaguje, že konfiskace by zničila reputaci Evropské unie jako právního prostoru, a oznamuje balíček protiopatření. A v tom se skrývá podstata evropského militarismu v této krizi: na papíře brání „mezinárodní řád“, ale ve skutečnosti vnucují svá vlastní pravidla a to vše se děje bez jakékoli jasné strategie, která by byla zaměřená na mír.

Kulisou diplomatických her je samozřejmě frontová linie.

Vladimir Putin ve svém posledním projevu uvedl, že ruské jednotky prorazily ukrajinskou obranu v severní Záporožské oblasti, a že postup se zrychluje podél celé frontové linie. Zdůraznil, že hlavním problémem Ukrajiny je rozdíl mezi ztrátami a nově mobilizovanými vojáky. Podle ruských informací Ukrajina ztratila během pouhého jednoho měsíce desítky tisíc mužů a nová mobilizace vynahradila jen malou část těchto ztrát, včetně návratu zraněných vojáků na frontu. Navíc roste dezerce. Dokonce i západní analytici podle Putina stále častěji naléhají na Kyjev, aby zvážil ústupky, než se obranná linie prostě zhroutí.

Jinými slovy, Ukrajina vstupuje do těchto jednání v mnohem horší pozici, než v roce 2022 nebo dokonce 2023, kdy měl Kyjev větší manévrovací prostor jak na frontě, tak i diplomaticky. Každý další měsíc ozbrojeného konfliktu devastuje demografii, ekonomiku i morálku, zatímco země se spoléhá na stále nejistější západní pomoc.

To je přímý důsledek evropské politiky „více zbraní, více sankcí, více tlaku“ bez jasné základní strategie. Místo toho, aby EU v roce 2022 akceptovala, že mír vyžaduje určitou míru kompromisu, zvolila válku a dnes vidí, jak je Kyjev tlačen do jednání za mnohem nevýhodnějších podmínek, se ztrátou území a neschopností cokoli sám rozhodnout.

V této situaci Moskva dále posiluje své politické a právní argumenty.

Vladimir Putin otevřeně prohlašuje, že podepisovat jakékoli dokumenty se současným ukrajinským vedením je „zbytečné“, protože zrušení voleb způsobilo, že ztratilo svou demokratickou legitimitu.

Podle ruského prezidenta bylo rozhodnutí nekonat volby „strategickou chybou“, která z Volodymyra Zelenského udělala prezidenta bez mandátu. To dává Rusku dvojí páku. Na jedné straně tvrdí, že oficiální mír uzavřený s touto vládou je právně sporný, na druhé straně jasně dává najevo, že boje budou pokračovat, dokud se v Kyjevě neobjeví vláda ochotná podepsat realistickou dohodu, nebo dokud mezinárodní společenství nepřevezme větší podíl odpovědnosti za záruky.

Proto je těžké dát definitivní odpověď na otázku, kdo bude první, kdo opustí jednání.

Moskva formálně vyjadřuje svou připravenost k jednáním, ale zároveň klade podmínky, které Kyjev a jeho evropští spojenci pravděpodobně nepřijmou, neboť by museli uznat vlastní porážku. Pokud se americký plán pod tlakem EU a části washingtonského establishmentu výrazně odchýlí od ruských „červených linií“, bude mít Kreml příležitost prohlásit, že neexistuje žádný vážný základ pro pokračování v jednáních, a vrátit se k logice války s vědomím, že události na frontě se vyvíjejí pro něj příznivě. Stejně tak je velká pravděpodobnost, že Kyjev a Brusel nebudou schopny „prodat“ – jeden svému obyvatelstvu a druhý svým voličům – mír, který zahrnuje ztrátu území a věčnou neutralitu.

To vše vede k neuspokojivému závěru pro evropské elity. Tři roky ujišťovaly veřejnost, že militarizace je jediný jazyk, kterému Moskva rozumí, že sankce zničí ruskou ekonomiku, a že je jen otázkou času, než Kreml požádá o příměří. Dnes vidí opak: Rusko, ačkoli je zatíženo konfliktem a náklady, jedná z pozice vojenské a politické síly.

Spojené státy hrají svou hru a požadují smlouvu, která uzavře ukrajinskou frontu a uvolní zdroje pro další fronty po celém světě. Evropské unii tak zbývá role toho kdo platí účty a vydává hlasité komentáře, bez jakéhokoli vlivu.

Otázka položená v názvu – zda ​​Rusko bude tentokrát tím, kdo od jednání odstoupí – je tedy ve skutečnosti testem pro Západ. Pokud Moskva odmítne vyjednávat, učiní tak proto, že věří, že na bojišti může získat ještě více. Pokud Kyjev odmítne vyjednávat, učiní tak proto, že stále žije narativem o „vrácení všech území“, který mu evropské elity doslova „všily“ do politické DNA. A pokud Evropská unie vykolejí jednání, bude to pouze logické pokračování téže militaristické politiky, která jednou už prodloužila válku, zničila vyjednávací pozici Ukrajiny a dovedla kontinent do bodu, kdy rozhodnutí o míru přijímají jiní.

https://1url.cz/FJ5iE
Původní článek

sdílet na