Sankce USA a EU od roku 1970 zabily 38 milionů lidí

Tato opatření zdaleka nejsou mírovým nástrojem, ale naopak zneužívají hlad a strádání k prosazení západní dominance.

Al Jazeera, Jason Hickel, Dylan Sullivan a Omer Tayyab

Spojené státy a Evropa již dlouho používají jednostranné sankce jako nástroj imperiální moci k ukázňování a dokonce ničení vlád globálního Jihu, které se snaží setřást západní nadvládu, vydat se na nezávislou cestu a nastolit jakoukoli smysluplnou suverenitu.

Během 70. let 20. století podléhalo jednostranným západním sankcím každoročně v průměru 15 zemí. V mnoha případech se tyto sankce snažily omezit přístup k financím a mezinárodnímu obchodu, destabilizovat průmyslová odvětví a rozdmýchat krize s cílem vyvolat kolaps států.

Například když byl v roce 1970 v Chile zvolen populární socialista Salvador Allende, americká vláda uvalila na zemi brutální sankce. Na schůzce v Bílém domě v září 1970 americký prezident Richard Nixon vysvětlil, že cílem bylo „donutit [chilskou] ekonomiku křičet“. Historik Peter Kornbluh popisuje sankce jako „neviditelnou blokádu“, která odřízla Chile od mezinárodních financí, vyvolala sociální nepokoje a vydláždila cestu pro převrat podporovaný USA, který nastolil brutální pravicovou diktaturu Augusta Pinocheta.

Od té doby USA a Evropa dramaticky zvýšily používání sankcí. V letech 1990-2000 se v průměru v každém roce nacházelo 30 zemí pod jednostrannými západními sankcemi. A nyní, ve 20. letech 21. století, je to více než 60 zemí – nápadně vysoký podíl zemí globálního Jihu.

Sankce si často vybírají obrovskou lidskou daň. Vědci to prokázali v několika známých případech, jako například při amerických sankcích proti Iráku v 90. letech, které vedly k rozsáhlé podvýživě, nedostatku čisté vody a nedostatku léků a elektřiny. V poslední době americká ekonomická válka proti Venezuele vyústila ve vážnou hospodářskou krizi, přičemž jedna studie odhaduje, že sankce za pouhý jeden rok, od roku 2017 do roku 2018, způsobily 40 000 úmrtí.

Až doposud se vědci snažili vyhodnotit lidské oběti sankcí případ od případu. Je to obtížná práce a může nám poskytnout jen částečný obraz. To se ale změnilo s novým výzkumem publikovaným letos v časopise The Lancet Global Health, který nám poprvé nabízí globální pohled. Studie, vedená ekonomem Franciscem Rodriguezem z Denverské univerzity, vypočítává celkový počet nadměrných úmrtí spojených s mezinárodními sankcemi v letech 1970 až 2021.

Výsledky jsou ohromující.

Autoři ve své studii zjistili, že jednostranné sankce uvalené USA a EU od roku 1970 jsou spojeny s 38 miliony úmrtí. V některých letech, například v 90. letech 20. století, bylo zabito více než milion lidí. V roce 2021, za který jsou data k dispozici, sankce způsobily více než 800 000 úmrtí.

Podle těchto výsledků je každoročně v důsledku sankcí zabito několikanásobně více lidí než je přímých obětí války (v průměru asi 100 000 lidí ročně). Více než polovinu obětí tvoří děti a starší osoby, tedy osoby nejvíce ohrožené podvýživou. Studie zjistila, že jen od roku 2012 sankce zabily více než milion dětí.

Hlad a strádání nejsou náhodným vedlejším produktem západních sankcí; jsou klíčovým cílem.

To jasně vyplývá z memoranda ministerstva zahraničí z dubna 1960, které vysvětluje účel amerických sankcí proti Kubě. V memorandu se uvádí, že Fidel Castro – a revoluce obecně – se na Kubě těší široké oblibě. Tvrdí se v něm, že „by měly být neprodleně podniknuty všechny možné kroky k oslabení ekonomického života Kuby odepřením peněz a dodávek Kubě pro snížení reálných mezd, vyvolání hladu, zoufalství a svržení vlády“.

Síla jejich sankcí závisí na západní kontrole nad světovými rezervními měnami (americkým dolarem a eurem), kontrole nad mezinárodními platebními systémy (SWIFT) a monopolu na základní technologie (např. satelity, cloudové výpočty, software). Pokud si země globálního Jihu přejí najít nezávislejší cestu k multipolárnímu světu, budou muset podniknout kroky k omezení své závislosti v těchto oblastech a tím se izolovat před odvetnými opatřeními. Nedávná zkušenost Ruska ukazuje, že takový přístup může uspět.

Vlády mohou dosáhnout větší nezávislosti budováním obchodních a swapových linek Jih-Jih mimo klíčové měny, využíváním regionálního plánování k rozvoji nezbytných technologií a zaváděním nových platebních systémů mimo západní kontrolu. Několik zemí již podniká kroky tímto směrem. Důležité je, že nové systémy, které byly vyvinuty v Číně (např. CIPS pro mezinárodní platby, BeiDou pro satelity, Huawei pro telekomunikace), nyní poskytují dalším zemím globálního Jihu alternativní možnosti, které se mohou stát cestou ven ze závislosti na Západě a sankční sítě.

Tyto kroky jsou nezbytné pro země, které chtějí dosáhnout suverénního rozvoje, ale jsou také morálním imperativem. Nemůžeme akceptovat svět, kde je každý rok zabito půl milionu lidí na podporu západní hegemonie. Mezinárodní řád, který se opírá o tento druh násilí, musí být rozebrán a nahrazen.

https://inosmi.ru/20250905/sanktsii-274533500.html
Původní článek

sdílet na