O morálním kolapsu Západu

Andrea Zhoková, L’AntiDiplomatico

Západ je zvláštní, nedávný a falešný koncept. 

„Západem“ ve skutečnosti myslíme kulturní uspořádání, které vzniklo globálním sjednocením politické Evropy a toho, co od roku 1931 přijalo název „Commonwealth“ (součást Britského impéria). 

Tato konfigurace dosahuje své jednoty pod hlavičkou finančního kapitalismu, počínaje jeho hegemonním nástupem v posledních desetiletích 20. století.  

Západ nemá nic společného s kulturní Evropou, jejíž kořeny jsou řecko-latinské a křesťanské. 

Západ je realizací politiky ekonomicko-vojenské síly, která se zrodila ve věku impérií, vyvrcholila dvěma světovými válkami a obnovila světovou vládu v polovině 70. let 20. století. 

Bohužel i v Evropě se myšlenka, že „my jsme Západ“, stala součástí zdravého rozumu. 

Historická Evropa například vždy měla základní strukturální vazby s Východem, blízkým i vzdáleným (Eurasie), zatímco Západ je vůči Východu ze své podstaty nepřátelský. Kulturní Evropa je tedy v zjevné kontinuitě s Ruskem, zatímco pro Západ je Rusko zcela odlišné.

Tato premisa ilustruje vážný, dlouhodobý problém, který je příčinou mých obav. 

Tato obava souvisí se skutečností, že Západ, formovaný kolem mentálního i praktického rámce finančního kapitalismu, vykořenil duši evropských národů. 

Evropská kultura a spiritualita, ten mimořádný rozkvět, který sahá od Sofokla k Beethovenovi, od Danta k Marxovi, od Tacita k Monteverdimu, od Michelangela k Bachovi, atd. atd., je první obětí západní kultury – utilitární, instrumentální, propastně malicherné kultury, která chápe krásu umění, území, tradic pouze tehdy, je-li to „aktivum“, které lze proměnit na „peníze“. 

Naučili jsme se to akceptovat a přiřadit každé hodnotě cenu a každou cenu vnímat jako stupínek k ziskové marži. 

Naše společnost, naše vzdělávání, naše komunity byly nuceny akceptovat tyto duše ničící ekvivalence. A dělo se tak proto, že to umožnilo zachování mocenského statusu Západu, jeho převahy a materiální hegemonie nad zbytkem světa.

Ačkoli se mnoho lidí s určitým úspěchem pokoušelo postavit se této degradaci, přesto se ujala institucí, akademií a škol. Ti, kdo chtějí tomuto trendu vzdorovat, tak musí činit tajně, formou individuálního odporu, platit osobní náklady, zatímco všechno ostatní – financování, programy, výhody – jde opačným směrem.

Ale dnes jsme dosáhli konce, bodu zlomu. 

To znetvoření duše, které Západ vytvořil, utvářelo a dalo vzniknout jedné z morálně nejostudnějších vládnoucích tříd v zaznamenané historii. Před vznikem západní mentality, asi před stoletím a půl, jistě existovali tyrani krvežíznivější než dnešní západní vůdci, ale žádná forma života nebyla tak cynická. 

Západ nezabíjí a nevyhlazuje z nenávisti, ani z přesvědčení, ani proto, aby šel příkladem, ba dokonce ani z opravdového pocitu nadřazenosti. 

Ne, Západ zabíjí, protože je pro něj stále více obtížnější vnímat a akceptovat důležitost hodnotového rozdílu mezi životem a smrtí. Protože je ve své podstatě kulturou smrti v tom základním smyslu, že nedokáže rozpoznat zásadní rozdíl v hodnotě mezi živostí bankovního účtu a živostí dítěte, mezi živostí algoritmu a živostí štěněte. 

Současný Západ, ten, jehož paradigmaticky dnes ztělesňuje americká a izraelská vládnoucí třída, ale stejně dobře reprezentovaný servilním odpadem, který mluví jménem Evropské unie, může vyvolat jen nejvyšší míru znechucení.

Už se nejedná o otázku „dvojího metru“.

Je to každodenní závazek k neomezenému lhaní, k upřímnému přijetí toho, že každé prohlášení, každé slovo, každá myšlenka se počítá pouze do té míry, do jaké může vyprodukovat peněžní sílu.

Můžete říct cokoli a pak pravý opak čehokoli. 

Můžete popřít důkazy a pak popřít, že jste je popřeli. 

Sliby a smlouvy lze porušit. 

Můžete vést vyjednávání a mezitím se pokusit zabít osobu, se kterou jste vyjednávali, a pak s vážnou tváří protestovat, protože dotyčná osoba už nechce pokračovat ve vyjednávání. 

Oficiální informace lze manipulovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a poté požadovat exemplární tresty, aby se čelilo manipulativní moci kadeřnice Piny na sociálních sítích.  

V Miláně, stejně jako v Londýně, lze vybudovat tu nejvíce klasikou, gentrifikovanou, oligarchickou a exkluzivní společnost a zároveň sladce kázat o otevřenosti a inkluzivitě.

Můžete dva roky sledovat genocidu živě a vysvětlovat ji jako sebeobranu. Atd. atd.

No, mým problémem, kromě znechucení ze všeho, co se děje, je vědomí, že se historickému odsouzení této duchovní obscénnosti nevyhneme. 

Budeme do toho zapojení, i když jsme osobně nic neschválili, i když jsme to všemi dostupnými způsoby napadli. 

Budeme do toho zapojení, protože touto zkažeností je Západ a my jsme tuto nálepku přijali, naučili jsme se považovat za Západ a svět nás tak vnímá.

Až nás 7/8 planety vyzve k zaplacení účtu – a ať si nikdo nedělá iluze, že se tak nestane – bude neuvěřitelně obtížné, možná nemožné, vysvětlit, že velká, tisíciletá evropská kultura nemá nic společného s nihilistickou pouští současného Západu. 

Stejně jako v bezprostředním poválečném období mnoho lidí nemohlo slyšet němčinu – jazyk Goetha a Mozarta – bez pocitu znechucení (někteří si to jistě pamatují), stejně tak se to může stát i mnohem radikálnějším způsobem se vším, co ať už právem či neprávem zavání Západem. 

„Koneckonců, pokud vás studium Danta, Cervantese nebo Shakespeara dovedlo ke dvěma světovým válkám a poté k totálnímu nihilismu, jaké ponaučení by si měl svět z této tradice vzít?“ 

– Toto zdůvodnění se nám ve své hrubosti může zdát nepřiměřené jen proto, že jsme zvyklí být vždy těmi, kdo soudí, a nikdy těmi, kdo jsou souzeni.

Ztráta světové hegemonie je nyní fatální a zdaleka to nebude problém, ale spíše požehnání.

Ale ke ztrátě respektu a porozumění pro vše, co definovalo dlouhou historii Evropy – k tomu již částečně došlo v důsledku vnitřního úpadku, a rána z milosti by mohla být zasazena brzy.

Ztráta duše je mnohem vážnější než ztráta moci.

Andrea Zhoková, Profesorka morální filozofie na Milánské univerzitě

https://1url.cz/eJl8f
Původní článek

sdílet na