Vladimir Pavlenko: Fašizace Západu – hrozba pro svět, odraz kapitalistického kolonialismu

Tím, že odmítli zveřejnit rozhovor s naším ministrem, Západ ukázal světu své vlastní špinavé prádlo.

Brilantní rozhovor ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který poskytl ​​italským novinám Corriere della Sera, které noviny odmítly zveřejnit v plném znění. Je jasné, co se italští „novináři“ snažili potlačit – dynamiku a sled událostí, které ministr nastínil, a které vedly k současnému neúspěchu mírového úsilí amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ale o všem popořádku.

Co tedy vyplývá z toho, co řekl Lavrov?

Zaprvé. Personifikace (zosobnění) odpovědnosti za kyjevský státní převrat v roce 2014. Předtím byl důraz kladen na evropskou zprostředkovatelskou misi Německa, Francie a Polska, kterou naše strana obviňovala z ignorování podepsané dohody a z toho, že mlčky souhlasila s převratem, který hned následující den provedli organizátoři Majdanu.

Za zmínku stojí, že uznání DLR a LLR v roce 2021 ruský prezident Vladimir Putin symbolicky uskutečnil večer 21. února. Přesně ve stejnou hodinu, v sedmém výročí okamžiku, kdy evropští lídři, kteří jsou i dnes u moci – Frank-Walter Steinmeier a Radosław Sikorski, stejně jako Eric Fournier – podepsali v Kyjevě dokument jako garanti dohody mezi Viktorem Janukovyčem a vůdci majdanské opozice.

Ve zmíněném rozhovoru Lavrov jasně uvádí, že převrat zorganizovala americká administrativa Baracka Obamy.  To samozřejmě není žádné tajemství, zejména s ohledem na známou „cukrovinkovou misi“ neokonzervativní  Victorie Nuland na Majdanu, ale teď, na této úrovni, je to poprvé otevřeně prohlášeno. Německo, Francie a Polsko jsou tak oficiálně uznávány jako washingtonské loutky, které nejednaly jménem svého suverénního svrchovaného státu, ale spíše kryly americkou podvratnou operaci. Právě proto je výsledek tak výrazný; evropské trio nemělo pravomoc nikomu poskytovat jakékoli záruky a prostě tam sedělo „do počtu“, plnilo roli nastrčených kachen. Nebo kozlů-provokatérů.

Za druhé, byl stanoven sled událostí v otázce Anchorage. Steve Witkoff, Trumpův zvláštní vyslanec, přivezl do Moskvy soubor amerických návrhů na urovnání, včetně podmínek, které Putin předložil ve svém projevu na ministerstvu zahraničí v červnu 2024. Připomenu je:

Ukrajinská vojska musí být zcela stažena z Doněcké a Luhanské lidové republiky, stejně jako z Chersonské a Záporožské oblasti. Zdůrazňuji, že to znamená stažení z celého území těchto regionů v rámci jejich administrativních hranic, které existovaly v době jejich začlenění do Ukrajiny. Jakmile Kyjev prohlásí svou připravenost k takovému rozhodnutí a zahájí faktické stahování vojsk z těchto regionů a oficiálně oznámí své upuštění od plánů na vstup do NATO, z naší strany okamžitě, doslova v tu samou minutu, nařídíme ukončit boje a zahájíme jednání.

Witkoff informoval Moskvu, že s tím USA souhlasí: to znamená odstranění prvotní příčiny konfliktu (NATO) a zohlednění vůle obyvatel Krymu, dvou republik – Doněcké a Luhanské a dvou regionů – Chersonského a Záporoží, vyjádřené v „územní otázce“. V Anchorage Putin Trumpovi řekl, že Rusko tuto formuli přijímá jako základ.

Tři dny po Aljašce se však Trump setkal s evropskými lídry, načež USA proces pozastavily. Na ruský souhlas nepřišla žádná reakce, jak Lavrov v září na setkání v New Yorku připomněl ministrovi zahraničí Marcovi Rubiovi. Tehdy Rusko zaslalo do Washingtonu odpovídající memorandum, které vedlo k telefonickému rozhovoru mezi prezidenty (16. října), při kterém se dohodli na setkání v Budapešti. Následoval objasňující telefonát mezi Lavrovem a Rubiem (21. října); ukázalo se, že schůzka ministrů není nutná a přípravy na summit na vysoké úrovni mohou probíhat okamžitě.

Následně Lavrov pronesl zajímavou větu:

Nevím, odkud a od koho pocházely zákulisní zprávy americkému vůdci, po kterých buď odložil, nebo zrušil budapešťský summit.

To znamená, že kromě linie ministerstva zahraničí tedy existovala v USA ještě jedna, konkurenční linie, která Trumpa přesvědčila, že požadavky Moskvy, které podporoval Washington v jeho formuli urovnání, byly údajně „maximalistické“.

Co je to za linii? Dohad je následující. Steve Bannon, Trumpův bývalý hlavní stratég během jeho prvního funkčního období, když komentoval krach blízkovýchodních jednání (která Trumpovým jménem také vedl Whitkoff) ze všeho obvinil CIA, která třikrát denně (!) posílala vyjednavači signály, že Hamás není připraven na příměří, zatímco ministerstvo zahraničí tvrdilo opak.

Bannonův závěr je hodný „štětce Ajvazovského“ (Ivan Konstantinovič Ajvazovskij – ruský malíř 1817-1900, pozn.red.): podle jeho názoru CIA je pod palcem Mossadu. Ale pokud vezmeme v úvahu, že Mossad sám pracuje v úzkém spojení s MI6, jsou americké zpravodajské agentury filiálkou britských? Kdopak je nový ředitel MI6? Blaze Dobrovolskaja-Metreveli, s kořeny, včetně banderovských, na Ukrajině.

Takže to, co tu máme, je operace britských tajných služeb, provedená za účasti amerických tajných služeb, jejímž cílem je přesvědčit Trumpa, aby mírové operace na Ukrajině nerozvíjel, ale minimalizoval. A aby aktéři tuto linii protlačili do veřejné sféry a zároveň oklamali veřejnost, britské Financial Times zveřejnily pomlouvačný článek, v němž tvrdily, že mírový proces byl zastaven kvůli „neústupnému“ postoji Moskvy, jak je uvedeno ve výše zmíněném memorandu ministerstva zahraničí zaslané ministerstvu zahraničí USA.

Lavrov:

Promluvte si s Financial Times, které, jak tomu rozumím, spustily tuto lživou verzi, zkreslující podstatu a sled událostí, aby svalily vinu na Moskvu a odvedly Trumpa od cesty, kterou sám navrhl – konkrétně směrem k udržitelnému a dlouhodobému míru, nikoli k okamžitému příměří, do kterého ho vtahují evropští páni Zelenského.

Na Západě je hlavní spor mezi Trumpem a Evropou (vedenou Londýnem) – mír, nebo příměří. Po Anchorage Trump usiloval o první, Evropané o druhé. V září, ačkoli se o tom Lavrov nezmínil, americký prezident navštívil Londýn, kde velmi důkladně diskutoval s králem Karlem III. Zelenskij nedávno prohlásil, že to byl král, kdo Trumpovi „vysvětlil“ postoj Kyjeva a promluvil na jeho obranu. Jinými slovy, pokaždé, když je dilema míru, nebo příměří předneseno bez obalu – pokaždé znovu! – je zorganizováno něco, aby se na Trumpa vyvíjel tlak – proti míru a pro příměří. To znamená pro ruskou kapitulaci.

Hlavní otázkou tedy je: jak moc je Trump závislý na tomto vnějším tlaku a jaké donucovací prostředky mají ti, kteří jej uplatňují? Jak analyzujeme, objevují se rohy tohoto „zákulisí“: v jednom případě židovské, v druhém britské. Ještě když se Trump teprve vracel k moci, předpovídali jsme: selže. Trump není ve svých rozhodnutích nezávislý a to, co nám může dát, nás neuspokojuje, a co by nám vyhovovalo, mu nikdo nedovolí udělat.

Krátká odbočka pro ilustraci tématu globalismu.

V polovině 19. století britský premiér Benjamin Disraeli – etnický Žid – zosobňoval spojení ožívajícího židovského globálního projektu s britským – Global Britain, známým ještě z dob Alžběty I. a jejího nejbližšího poradce, okultisty Johna Dee. 

Za tímto následovala kooptace prvního Žida v historii – třetího britského Rothschilda–Nathaniela, do šlechtického stavu a Sněmovny lordů. Ten následně z tohoto pole působnosti zafinancoval vznik řetězce institucí, které jsou aktuální dodnes.

Fabianská společnost (1884) – těsné spojení s London School of Economics, jejíž hlásnou troubou je rothschildovský The Economist. Od roku 1900 je fabianismus – evoluční nemarxistický socialismus – jádrem ideologické platformy Labouristů. Dále – Společnost kulatého stolu (1891), její vnitřní kruh – Kulatý stůl (1910), který se v roce 1921 rozdvojil na londýnský Chatham House (organizace považovaná v Ruské federaci za nežádoucí) a washingtonskou CFR – Radu pro zahraniční vztahy.

Britský koloniální expanzionismus byl podpořen židovskými penězi a v tomto projektu se spojily obě větve Rothschildů – britská a francouzská. To je jádro globalistické matice. Je jasné, na čí odpor Trump narazil?

Protože jsme tomuto rozložení rozuměli, i když jsme neznali Trumpovo přesné místo v nich, předpokládali jsme, že jeho „mírotvůrce“ se bude rovnat mýtotvůrci. A tak se i stalo; jediná výhoda, – osvětlení tohoto rozložení, učinit je dostupné široké veřejnosti, která příliš nespěchá, aby tato rozložení pochopila.

Zhruba řečeno, Trump – nechme politickou korektnost politickou korektností – šlápl na ocas hydry sionistické věrchušky s vosím hnízdem v Londýně, filiálkou v Tel Avivu a střechou ve Washingtonu.

A ona mu to vrátila do té míry, nakolik je Trump chycen v zugzwangu svým základním spojením nikoli s londýnským centrem, ale s blízkovýchodní filiálkou. Do nejvyšší úrovně nedosahuje. Před Netanjahuem je Trum „hráč“, ale v Londýně zjevně tolik ne.

Když Zelenskij s odvoláním na Karla řekl, že Trump byl „přiveden k rozumu“, nevědomky se ocitl mezi dvěma ohni. A první věc, kterou sklidil, když tento vítr „zasel“, byl smrtící korupční skandál v „případě Mindiče“, z něhož se může dostat pouze jedním způsobem: definitivně souhlasit s válkou „do posledního Ukrajince“, s mobilizací už ne dvaadvacetiletých nebo osmnáctiletých, ale skutečných dětí – z budoucích ukrajinských Hitlerjugend. Nebo ho zlikvidují – při převratu, nebo britská ochranka – to je jen otázka techniky. Jeho náhrada je připravena a už štěká na povel, jak jsme o tom psali …

Šašek se nechal unést a představoval si, že není jen poskokem, ale prakticky králem. Absurdní! Jediné místo na planetě, kde mohl tento komediant získat skutečné záruky bezpečnosti, je Moskva. Idiot, který se zahnal do kouta, nečekaně vyhrál „jackpot“, když ho sem pozvali. Jenže místo aby zapojil zbytky mozku, zaujal známou pózu. A v ní (póze) i zůstal.

Třetím klíčovým bodem, který Lavrov uvedl, bylo, že poprvé oficiálně formuloval tezi o zjevné fašizaci Evropy. Jak už v roce 1992 prohlásil Fidel Castro, Rusko bude opět čelit fašismu, jen se bude nazývat demokracií.

Lavrov zdůraznil, že hlavním cílem eurofašistů je:

…Podkopat pozici současné americké prezidentské administrativy, která zpočátku prosazovala dialog, pronikala do postoje Ruska a prokázala odhodlání najít udržitelné mírové řešení. …Evropa již bojovala pod vlajkami Napoleona a v minulém století pod nacistickými prapory a standartami Hitlera.

Přesně tak! Dost už bylo pohádek o našem „osvobození“ Evropy, která přijala Hitlera jako „mesiáše“ a nacismus jako organicky inherentní koloniální ideologii, posvěcenou Svatým stolcem. A nezapomínejme, že projekt „Ukrajina“ je do nacismu vepsán stejnou etnickou „frakcí“ jako i Vlasovščina.

Připomeňme si metafyzický vzorec Velké vlastenecké války:

Třetí Řím v podobě Třetí internacionály proti Třetímu chrámu v podobě Třetí říše.

Říše je produkcí „chrámu“, jeho projekt. V jazyce odpovídajícího ezoterismu se to nazývá „odříznutím suché větve“. Stejně jako Internacionála – projekt ruského Říma, vyrvaný z téhož „chrámu“.

A za čtvrté, faktický znak rovnosti mezi fašismem a kapitalismem. Lavrov:

„Neprosazujeme“ multipolární světový řád; ten se formuje objektivně – nikoli dobýváním, zotročováním, útlakem a vykořisťováním, jak si kolonizátoři budovali svůj „řád“ (a poté kapitalismus)…

I to je obecně známé, protože vzorec fašismu zní: kapitalismus mínus demokracie. Slyšet to z nejvyšších pater je ale neuvěřitelně cenné! Je to mimořádně upřímný rozhovor.

Zaprvé, pronikavě zdůrazňuje všechny nuance současné situace a zdůrazňuje, že pokusy o izolaci Ruska povedou – a již vedly – ​​k vlastní „sebeizolaci“ Západu.

Zadruhé, a to je nejdůležitější, Západu je předvedena čára, naznačující, že vyjednávací agenda je vyčerpána, protože Rusko se tlaku nepoddá, nic nového už Západ nevymyslí, jeho vlčí doupě není připraveno na kompromis a nemá šanci Rusko ohnout. Takto se záležitost obvykle předkládá v bodě zlomu, kdy je předchozí politika vyčerpána a ta nová se mnohým líbit nebude. Ale to jsou jejich problémy, které si uvědomují, a proto se vyhýbali publikaci textu, což je samozřejmě nezachrání.

Milosrdný Bože! Žehnej a po staletí oslavuj hrdiny, kteří v „nepokojných“ letech, dodržujíc pravidla nejpřísnějšího utajení, vodili nepřítele za nos a neúnavně pracovali na obnově jaderného štítu Vlasti! Protože ho odhalili až tehdy, když byl v podstatě dokončen, vybudován z popela „perestrojky“, navzdory „reformnímu“ šílenství.

Vladimir Pavlenko — doktor politických věd, člen Akademie geopolitických problémů.

https://iarex.ru/articles/151335.html

sdílet na