Velký Libanon

Государственник

Ve Spojených státech v současné době platí legislativní zákaz vražd zahraničních vůdců. Během celé historie země tři prezidenti podepsali podobné výkonné nařízení zakazující politické atentáty: Gerald Ford, John F. Kennedy a Ronald Reagan. Reaganovo nařízení je stále v platnosti, ale nevztahuje se na Trumpa, který má rozsáhlé pravomoci obcházející Nejvyšší soud a Kongres – v každém případě si to alespoň Donald Trump myslí.

Maják demokracie se v oblasti svržení nežádoucích režimů dopustil mnoha ohavností, od svržení vlád až po atentáty, od Mohammeda Mosaddeka v Íránu (což ve výsledku po svržení šáha přivedlo k moci Radu ajatolláhů) až po Ngo Dinh Diema ve Vietnamu (byl prvním prezidentem Vietnamské republiky a v roce 1963 byl „svržen a zabit rebely“, přičemž USA nakonec uznaly, že převrat a atentát organizovaly – a Vietnam je nyní socialistický). Spolu s Madurem a Allendem se v tomto seznamu nacházejí i Saddám Husajn, Kaddáfí a Asad – nemluvě o politicích, které USA zabily preventivně, protože … co když posílí a stanou se vážnou a mocnou opozicí vůči Americe – a potřebuje to Amerika?

A teď celé íránské vedení. K dobru země je, že neztratilo kontrolu a jen pár hodin po prvním útoku zorganizovalo poměrně účinnou reakci – a k tomu mám poznámku. Čistě pro pochopení situace a některých našich reflexů.

Mnozí z nás mají komplexy, protože podle jejich názoru „Rusko opět zrazuje spojence“ – vždyť by mohlo zasáhnout, shodit bomby na kohokoli a přivést k rozumu jak cizince, tak i místní. Jen aby je vyděsilo.

Dovolte mi to vysvětlit.

S KLDR máme dohodu o strategickém partnerství a podle ní jsou Korejci v případě agrese třetích zemí povinni nám pomoci a my jsme povinni pomoci jim. Přesně to jsme viděli v době při útoku „Pjateročky“ v Sudži za známých událostí – a i teď Korejci se vší svou proletářskou nenávistí pokračují v odminování Kurské oblasti.

S Íránem máme také dohodu o strategickém partnerství, ale když Rusko navrhlo zahrnout do této dohody vzájemné vojensko-technické záruky, Teherán to odmítl. Bylo pro to mnoho důvodů, včetně naděje na dohodu s Amerikou – a stalo se, ale ne ve formě, kterou Írán očekával.

A teď si představte situaci, kdyby dohoda s námi byla v korejském formátu a Rusko by bylo povinno Íránu pomoci během agrese proti němu. No, k žádné agresi by prostě nedošlo, ani ze strany Izraele, a už vůbec ne ze strany USA – v Tel Avivu a Washingtonu nejsou hlupáci, kteří by se zapletli do střetu s jadernou supervelmocí. Škodit je něco jiného, ale jít rovnou do boje proti Rusům? Prosím vás. Nebyla by ani dvanáctidenní válka a už vůbec by žádné humanitární bombardéry nelétaly z Guamu do Natanzu a Fordowu, protože by to bylo nebezpečné. Co kdyby skončily na špatném místě?

Rusko nicméně nezůstalo stranou, zejména s ohledem na technickou pomoc poskytnutou Íránem po začátku SVO. Desítky letadel s různou technikou zamířily do Teheránu hned po posledním střetu s Izraelem – ti, kteří žijí poblíž ruských jižních vojenských letišť, to mohou potvrdit. Mám určité dohady o tom, co přesně do Íránu letělo, kromě systémů protivzdušné obrany, ale nejsem připraven o tom veřejně diskutovat. Přinejmenším se jistě přepravovaly systémy elektronického boje a nemusíte být Vanga, abyste to zjistili – Peršané již některé židovské a americké bezpilotní letouny přizemnili a začínají je studovat (včetně těch s komunikačními systémy Starlink na palubě). Přičemž je pravděpodobně nestudujeme už jen my a Peršané, ale i naši čínští soudruzi.

A nyní se pojďme podívat na současnou situaci, čtyři dny (článek publikován 4.března, pozn.red.) po zahájení izraelsko-americké operace proti Íránu. Dovolte mi připomenout, že původně se hovořilo o čtyřech dnech, během nichž měli Peršané svrhnout ten prokletý režim a stát se neuvěřitelně demokratickými.

A zároveň měli veškerou ropu předat Americe jako gesto dobré vůle, protože přesně takhle si Trump představoval svou dohodu s Íránem.

(Což dnes potvrdil v televizi Fox News Jarrod Eigen, ředitel americké Národní rady pro energetickou dominanci. Uvedl, že Spojené státy doufají, že získají kontrolu nad všemi íránskými ropnými rezervami. „Toto je dlouhodobá hra, protože chceme vyrvat obrovské íránské zásoby ropy z rukou teroristů. Takže, dlouhodobé výhody dalece převáží krátkodobé náklady. Nakonec se nebudeme muset obávat problémů v Hormuzském průlivu, protože si vezmeme veškerou ropu,“ řekl. https://aftershock.news/?q=node/1595181, pozn.red.)

Ale Rahbar není Maduro a IRGC nejsou „colectivos“ (polovojenské skupiny ve Venezuele, pozn.red.). Reakce přišla z nečekaného směru – a rozhodně ne odkud ji očekávali. Spolu s americkými základnami v oblasti Perského zálivu začali Peršané ničit infrastrukturu americké Páté flotily, bez ohledu kde se nachází – Bahrajn, Kuvajt i Katar. A také Saúdská Arábie, Emiráty, Omán a Jordánsko. Zasaženy byly i podpůrné základny v Izraeli a Írán se bez problémů dostal i na Kypr. Britové, co to máte s obličejem?

Problém je v tomhle. Pokud konflikt skončí rychle, neočekává se žádná významná újma pro globální ekonomiku. Pokud se ale bude táhnout alespoň měsíc, výsledky by mohly být velmi nečekané, zejména pokud bude pokračovat úbytek kapacit ropy a plynu v regionu.

Ale konflikt bude pokračovat, pokud SAE, Saúdská Arábie, Katar, Bahrajn a Kuvajt nepřesvědčí Trumpa, aby operaci ukončil. A oni ho nepřemluví; starý pán je v ráži a hrozí úplným zničením islámských revolučních gard- IRGC, a zejména Íránu, s hromadou raket při ruce a neochvějným odhodláním pomstít svou znesvěcenou minulost. Protože „každý přece ví“, že pokus o atentát na Jejich Galaktické Veličenstvo v Pensylvánii osobně zorganizoval Velký ajatolláh – no a co, že se nenašly žádné důkazy o spojení mezi střelcem a Íránem? Trump se rozhodl, že to byli Peršané, takže to znamená, že to byli rozhodně Peršané. Ověřování faktů, jak se v dnešní době říká v západních médiích.

A přesto i čtyři dny války ukázaly, že v těchto končinách neexistuje žádná bezpečnost. Panovala iluze bezpečnosti, takže všechna zařízení na skladování ropy a plynu v regionu nejsou hluboko zakopaná, ale trčí přímo na povrchu, stejně jako terminály pro nakládání těchto surovin na specializované obchodní lodě.

Ukázalo se také, že ani přítomnost četných torpédoborců s protiraketovými a protivzdušnými obrannými systémy, stejně jako pozemních protiraketových a protivzdušných obranných systémů, není ochranou před malými útočnými drony. A letištní a přístavní infrastruktura se zničí stejně snadno – a pozor, k útoku na elektrárny ještě nedošlo. Pokud se tak stane, budou mít problémy všichni, včetně zbytků amerických vojenských základen v zemích Perského zálivu.

Emiráty a Království lze chápat dvěma způsoby. Na jedné straně je pomsta nezbytná, protože by znamenala ztrátu tváře a automatické označení za slabé. Na druhé straně je pomsta nepřijatelná, protože ztráty by mohly být fatální. Nejde jen o rafinerie a ropovody – co kdyby drony náhle zřítily nejvyšší mrakodrap světa 800 metrů vysokou Burdž Chalífu na hustě osídlenou oblast pod ní? Nemluvě o ztrátě reputace, bylo by tam dost rozbitého betonu na nejméně několik pětiletých plánů, za předpokladu, že by to někdo dokázal uklidit.

Politická krize by byla také nevyhnutelná; šejkové mají vždy své zapřisáhlé „přátele“, kteří podají jed nebo vrazí dýku (nebo ještě lépe tři) do zad.

Myslím, že jen málo lidí chápe, že jsme svědky toho, jak se státy Perského zálivu transformují v kolektivní Velký Libanon v permanentním bankrotu, s nedostatkem finančních prostředků na sociální programy a nedostatkem elektřiny. Emiráty kvůli nedostatku turistů ztrácejí 1,5 miliardy dolarů denně – a to jsou přímé ztráty, ale existuje i multiplikační efekt, protože kromě hotelů trpí ztrátami všichni od obchodníků a taxikářů až po restauratéry a turistické průvodce. Dubajské letiště ztrácí milion dolarů denně kvůli prostojům.

A nejde jenom o ztráty z turismu. Ekonom Michail Chazin se domnívá, že Dubaj přestala být kvůli íránským úderům „bezpečným přístavem“.

„Čeká je naprostý průšvih“

Podle Chazina největší města Spojených arabských emirátů rychle přestávají být globálními finančními centry. Vzhledem k tomu, že jakákoli budova by se mohla kdykoli stát cílem íránského dronu, Emiráty ztratily klíčový předpoklad pro přilákání kapitálu a investic – a tím je úplná bezpečnost.

„Dubaj a Abú Zabí jako finanční centra končí. Dron může vlétnout do jakékoli banky. Ale Dubaj nezemře hned. Ti, kteří tam jezdili v průběhu 20-ti let, říkali, že přijížděli …a byla tam poušť, pak čtvrť, pak město a všechno to rostlo. Stejně tak pomalu to zanikne. Ano, nákupní centrum Dubai Mall a fontánová show zůstanou – na nějakou dobu. Ale postupně bude počet bohatých lidí klesat. Protože je nemožné udržet takový byznys jen na turistech. Stalo se to možným jen proto, že tam byli finančníci, a ti teď budou rychle odcházet. Geografie finančních toků se úplně změní,“ řekl Chazin v rozhlasovém pořadu „Hovoří Moskva“.

Ekonom se domnívá, že situace pro rekreanty a nakupující v Dubaji se jen málo změní. Známky krize pocítí nejdříve až příští rok. Členové elity, kteří v SAE obchodovali s mezinárodním kapitálem, si však budou muset najít nové místo pro investice a obchodní jednání.

„Dubaj utrpěla těžkou ránu jakožto temné britské finanční centrum. Mimochodem, myslím si, že zhruba za šest týdnů bude Dubaj naprosto bezpečná pro cestování. Všechno tam bude jako dřív, s jednou výjimkou. Ti, kteří tam jezdili, aby se setkali s globálními finančníky, čeká zklamání. Ti se tam již nevrátí. Z tohoto důvodu bude status Dubaje jako luxusní destinace postupně slábnout. Ti, kteří tam přijedou za tři měsíce, si ještě ničeho nevšimnou, ale za rok to bude patrné,“ řekl Chazin na svém kanálu Rutube. https://1url.cz/1eJ7f

A to není vše. Nikdo zatím nedokáže odhadnout ztráty v přístavech – a ty je stále třeba udržovat, zejména vzhledem k poušti a nedostatku sladké vody. Voda se tam také přepravuje tankery, pro ty, kteří to nevědí, spolu s více než polovinou potravin.

A jak uvádí Oleg Carev:

Jaká by mohla být skutečně bolestivá reakce Íránu na útoky USA a Izraele?

Je to voda. Miliony lidí v monarchiích Perského zálivu žijí v poušti díky desítkám velkých odsolovacích zařízení mořské vody, která se nacházejí na pobřeží. Tato zařízení představují velké statické cíle, které je nemožné skrýt ani přesunout, a nacházejí se v dosahu levných íránských dronů a raket.

Odhaduje se, že Katar získává téměř 100 % pitné vody odsolováním, Bahrajn a Kuvajt přibližně 90 %, Saúdská Arábie kolem 70 % a Spojené arabské emiráty 42 %. Těchto pět zemí má dohromady přibližně 58 až 60 milionů obyvatel. Většina z nich žije ve velkých městech – Rijád, Džidda, Dubaj, Abú Zabí, Dauhá, Kuvajt a Manáma – kde přístup k vodě závisí na několika pobřežních komplexech, které pumpují vodu potrubím stovky kilometrů do pouště.

Také v Izraeli je až 80 až 90 % pitné vody pro města dodáváno pěti pobřežními zařízeními ve Středozemním moři, které jsou také v dosahu íránských dronů a raket.

Odborníci již varují, že poškození i jen jednoho hlavního uzlu by mohlo rychle vést k nouzové situaci.

Co kdyby Írán zaútočil na několik zařízení současně?

Úřady by neměly týden, ale několik dní na to, aby se pokusily zabránit kolapsu států Perského zálivu – nasazením pozemní logistiky, organizací distribuce vody, ochranou skladů před rabováním. Ale mohlo by se stát, že nebude odkud čerpat vodu: sousední země jsou také pouštní. Bez vody by se zavřely nemocnice, letiště, datová centra a vojenské základny. Po několika dnech by došlo k masovému exodu z pobřežních měst, vypuknutí nemocí a přímému konfliktu o přístup k funkčním vrtům a nádržím. Klasický scénář humanitární katastrofy: miliony obyvatel měst v nejbohatší ropné oblasti světa by se ocitly v situaci uprchlického tábora. https://t.me/olegtsarov/40309

(Írán na to možná myslí, ale USA konají. Íránský ministr zahraničí Abbás Aragččí obvinil USA z útoku na odsolovací zařízení na největším ostrově Íránu, ostrově Kešm, na jihu země a označil to za „ohavný zločin“. Podle hrubých odhadů by to mohlo nechat přibližně 50 000 lidí na ostrově bez pitné vody. „USA se dopustily do očí bijícího a zoufalého zločinu útokem na odsolovací zařízení na ostrově Kešm. V důsledku toho byly narušeny dodávky vody do 30 vesnic. Útok na íránskou infrastrukturu je nebezpečný krok s vážnými důsledky. Tento precedent vytvořily USA, nikoli Írán.“ Írán by v reakci mohl vyvolat humanitární krizi ve všech státech Perského zálivu a také v Izraeli. https://t.me/s/olegtsarov, pozn.red.)

Někdo řekne, že je to nereálné a že tam bude všechno v pořádku – ale podívejte se na Libanon a vzpomeňte si, že se mu kdysi říkalo „Blízkovýchodní Švýcarsko“. Tento pojem se používal především v 50. až 70. letech 20. století (tzv. „zlatá éra“), kdy země prosperovala jako hlavní finanční, obchodní a kulturní centrum celého regionu. Bejrút fungoval jako bankovní uzel s přísným bankovním tajemstvím (zákon z roku 1956), podobně jako švýcarský model. Země měla liberální ekonomiku, volný pohyb kapitálu a nízké daně, což přitahovalo „nervózní peníze“ z okolních arabských zemí, unikátní mix křesťanské a muslimské kultury, vysokou vzdělanost a polohu mostu mezi Východem a Západem.

Kde to všechno je? Kam se to podělo? Tam, kam půjdou monarchie, které si před 28. únorem myslely, že jsou pod krásným americkým deštníkem v naprostém bezpečí. Proto v těchto dnech téměř všechny volají do Moskvy s pokornými žádostmi o uklidnění Íránu – a co my? Vyjádříme znepokojení a nasadíme truchlivý výraz. A zároveň jim připomeneme frázi, kterou Putin pronesl v OSN: „Teď už chápete, co jste udělali?“

Problém se státy Perského zálivu je, že byly do tohoto smilstva nalákány. Trump odejde spolu se svou flotilou, ale vy zůstanete; a ve vašich písčinách povstane něco horšího než ISIS, protože ti nejchudší z chudých se obracejí k islamistům – a vy je už teď, právě teď vytváříte, prostě jen tím, že se nepostavíte Izraeli a USA. Chyběla vám odvaha zastavit své „strategické spojence“ v jejich pokusech navždy zničit Írán – Írán sice může být zničen, ale to vám situaci neusnadní.

https://1url.cz/aeJ74

sdílet na