Útoky na Írán, aneb oficiální návrat 500 let staré fašistické říše

Po krátkém flirtování s civilizací – po zdiskreditování bílé nadřazenosti po druhé světové válce – Západ vklouzl zpět do svého nejstaršího obleku: násilí, smrt a zkaženost.

BettBeat Media, Profesor Peter a profesor Karim poskytují pohled na globální dění.

Tenká vrstvička liberálního intervencionismu se roztříštila. Zůstala jen stará, známá tvář západního impéria – zbavená přetvářky, překypující násilím a bezskrupulózní.

Rakety dopadly na Teherán. Dopadly na Isfahán, na Qom, na Kermanšáh, na Karadž. Spojené státy a Izrael zahájily útok na Írán, přičemž exploze byly slyšet a vidět po celém Teheránu. Američtí představitelé potvrdili, že údery byly koordinované, a a že se nejednalo o „malý úder“. 

Dopadly v době, kdy diplomaté v Ženevě stále měli mokrý inkoust na svých dokumentech z posledního kola jednání. Podle izraelského představitele obrany, kterého citovala agentura Reuters, byly útoky plánovány měsíce a o datu zahájení bylo rozhodnuto před týdny, a to i v době, kdy USA a Írán vedly jednání. Jednání byla divadlem. Armáda byla skutečná.

Tohle je tvář, která se nemění. Není to tvář demokracie, svobody ani lidských práv. Je to tvář dobývání.

Je to tvář, kterou viděli Taínové, když se vylodil Kryštof Kolumbus (Taínové byla indiánská etnika, která obývala oblast Velkých a Malých Antil před příchodem Evropanů do této oblasti na počátku 16. století, pozn.red.). Je to tvář, kterou viděli Konžané za Leopolda II.. Je to tvář, kterou viděli Bengálci za Churchilla. Je to tvář, kterou postupně viděli Vietnamci, Iráčané, Libyjci a Afghánci. Je to tvář západní moci, když se rozhodne, že chce něco, co máte, nebo když se rozhodne, že vaše existence, vaše suverenita, vaše odmítnutí pokleknout představuje netolerovatelný přestupek proti přirozenému řádu nadvlády. Tento řád nebyl postaven na osvícenství. Byl postaven na otrokářských lodích a kanónech.

Krátké flirtování Západu s civilizací

Krátká historická vsuvka – na několik desetiletí poté, co holocaust odhalil logický cíl evropské rasové nadřazenosti – se impérium dočasně obléklo do svého nejkrásnějšího obleku. Nazývalo se „mezinárodním společenstvím“. Založilo instituce – Organizaci spojených národů, Světovou banku, NATO – které nebyly navrženy tak, aby omezovaly moc impéria, ale aby ji odívaly do jazyka souhlasu. 

Byla to éra „liberálního intervencionismu“, kdy byly bomby shazovány ve jménu humanitárnosti, kdy byly celé národy restrukturalizovány prostřednictvím programů „strukturálních úprav“, které zničily jejich veřejné instituce, a kdy architekti bídy dostávali Nobelovy ceny míru a profesury na univerzitách Ivy League (Ivy League (Břečťanová liga) je název sdružení osmi elitních soukromých univerzit na severovýchodě USA. Používá se pro označení skupiny nejprestižnějších amerických univerzit, pozn.red.). Násilí nepřestalo. Stalo se úctyhodným.

Bylo úctyhodné bombardovat lidská práva v zemích, které o ně nepožádaly. Bylo módní učit neoliberální ekonomii na Harvardu, zatímco politika, kterou předepisovala, vyprázdnila národy zevnitř. Bezpochyby se přijímalo, že muslimové jsou civilizační barbaři – byly zřízeny celé psychologické katedry, aby se vysvětlilo, proč tito lidé proti nám stále bojují, a odpověď byla vždy stejná: „extremistická mysl“, patologicky Jiný, iracionální fanatik. Nikdy nebyl zmíněn odpor lidí drcených pod desetiletími okupace a ponižování. Nikdy nezmínili extremistické zástupce vyzbrojené, financované a nasazené americko-izraelsko-saúdskou osou, kdykoli destabilizace sloužila imperiálním zájmům. Diagnóza byla vždy namířena na pacienta. Nikdy na nemoc.

Ale oblek už nesedí a impérium přestalo předstírat.

Dne 3. ledna 2026 provedly USA proti Venezuele to, co nazvaly „rozsáhlým úderem“, a prezident Nicolás Maduro a jeho manželka byli zajati a letecky převezeni do New Yorku. Zatímco zástupci amerických maršálů odváděli Madura ze soudní síně, sesazený vůdce se díval přímo do kamer a španělsky odpověděl: „Jsem unesený prezident. Jsem válečný zajatec.“ Svět sledoval, jak je suverénní hlava státu dovlečena před americký soud – což ruský velvyslanec při OSN popsal jako „chování národa, který se prohlašuje za jakéhosi nejvyššího soudce“. 

Madurův syn varoval: „Pokud normalizujeme únos hlavy státu, žádná země nebude v bezpečí. Dnes je to Venezuela. Zítra to může být jakýkoli národ, který se odmítne podřídit“. 

Tisk, jak je jeho zvykem, debatoval o legalitě, precedentech a drobném písmu doktríny Ker-Frisbie (Doktrína Ker-Frisbie je právní zásada používaná v soudním systému Spojených států amerických, která říká, že soud má jurisdikci (pravomoc) soudit obžalovaného bez ohledu na to, jakým způsobem byl do USA dopraven, pozn.red.). Zcela nepochopil pointu. Jde o moc. Poselství bylo jasné – a nebylo určeno jen Venezuele, ale každému národu na planetě, který se drží iluze, že jeho suverenita něco znamená tváří v tvář americkému apetitu.

„Toto je psychopatie, která se šíří skrz naskrz: brutalita západní moci prosakuje do světa prolezlém nenávistí a násilím, zatímco bohatství slibované jejich ekonomikám se nikdy nedostaví.“

A teď Írán…

Prezident Trump nemá ani povolení Kongresu, ani žádný základ v mezinárodním právu k útoku na Írán. Jednostranná vojenská akce proti Íránu je v rozporu s ústavou USA, která dává Kongresu pravomoc vyhlásit válku. Neexistuje žádné trvalé povolení k použití vojenské síly proti Íránu, jak to vyžaduje zákon o válečných pravomocích. Navíc odůvodnění jakékoli vojenské akce USA proti Íránu nebylo Radou bezpečnosti OSN projednáno, natož schváleno. Nedávný průzkum veřejného mínění společnosti Quinnipiac ukazuje, že 70 procent Američanů je proti vojenské akci proti Íránu, pouze 18 procent ji podporuje a 70 procent si myslí, že prezident by měl nejprve získat souhlas Kongresu.

Na ničem z toho nezáleží. Na ničem z toho nikdy nezáleželo, ne doopravdy, ne tehdy, když se mašinérie Impéria rozhodne dát do pohybu. Kongres, jak správně poznamenalo Brennanovo centrum, tvrdě spí. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson nazval opatření o válečných pravomocích „čistou politikou“. Bez poslušného Kongresu bychom nemohli mít imperiální prezidentství. Zákonodárci jsou zvyklí vyhýbat se odpovědnosti, vyjadřovat výhrady a pronášet hezké projevy, ale tajně se jim ulevuje, když někdo jiný podnikne kroky a snese na sebe kritiku. Ústava je jen kus pergamenu. OSN je jen břichomluvecká figurína s americkou rukou na zádech. „Mezinárodní řád založený na pravidlech“ je fráze, která znamená: my vytváříme pravidla a my vám přikazujeme, abyste je dodržovali.

Sledujte trajektorii. Podívejte se pozorně a neucukněte před tím, co odhalí. Sýrie – rozřezaná, její infrastruktura zničená, miliony lidí rozptýlené po celé zemi jako uprchlíci, její území rozdělené mezi americké, turecké, ruské a izraelské okupanty. Libye – transformovaná z nejvíce prosperujícího státu Afriky na trh s otroky pod širým nebem, kde se lidské bytosti draží pod zářivkami. Irák – civilizace zničená sankcemi, které zabily půl milionu dětí před první bombou v roce 2003,  invazí postavenou na vykonstruovaných důkazech je degradovaná na sektářskou kostnici. Afghánistán – dvacet let okupovaný, vyčerpaný a pak přes noc opuštěný s bezcitností pronajímatele, který vystěhuje nájemníka. Jemen – hladovějící, bombardovaný, blokovaný, národ, kde děti neumírají na zbraně, ale na úmyslné vyvolávání hladomoru. Libanon – znovu bičovaný, jehož obyvatelé neustále platí za geopolitické ambice druhých.

A teď hoří Teherán.

Apologeti (obhájci určité nauky, názoru nebo víry, pozn.red.) budou hovořit o šíření jaderných zbraní, o hrozbě teokratického režimu, o „bezprostředním nebezpečí“, které hrozí již třicet let. Trumpova vlastní ředitelka národní zpravodajské služby nedávno vypověděla, že zpravodajská komunita „nadále odhaduje, že Írán jaderné zbraně nevyrábí“. 

Na tom nezáleží. Záminka se mění – zbraně hromadného ničení, humanitární intervence, boj proti terorismu, nešíření jaderných zbraní – ale mechanismus je vždy stejný. Mechanismus spočívá v násilí používaném mocnými proti slabým, vždy maskovaném jazykem, jehož cílem je vykreslit agresora jako oběť a zloděje jako osvoboditele. Pokud by Írán ustoupil a podvolil se požadavkům USA, Trump – který těží z domnělé slabosti – by jednoduše posunul hranici. Požadavky by se přesunuly z dnešního íránského jaderného programu na jeho balistické rakety zítra a změnu režimu pozítří.

Pravá tvář 500 let evropského kolonialismu

Takhle vlastně vypadalo pět set let evropského kolonialismu. Ne ta „dezinfikovaná“ verze vyučovaná na západních univerzitách, kde je impérium koncipováno jako politováníhodné, ale komplexní civilizační poslání, ale ta verze, kterou zažívali kolonizovaní – únosy celých generací dětí, internátní školy určené k „zabití Indiána, aby se zachránil člověk“ (a k sexuálnímu uspokojení zneuživatele), dětské pracovníky na belgických kaučukových plantážích, „domácí služebnictvo“, které bylo majetkem se vším všudy kromě právní fikce, která je odlišovala od plantážních otroků. Obchodování s dětmi nebylo pro impérium náhodné. Bylo konstitutivní. Impérium vyžadovalo zničení rodiny, přerušení generační paměti, přeměnu lidských bytostí v surovinu. To byla logika transatlantického obchodu s otroky, logika internátní školy, logika ukradené generace.

Řád po roce 1945 tuto logiku neukončil. Sublimoval ji. Krutost přesunul na klientské státy a zástupné síly, zatímco metropole si udržovala zdání civilizace. Mučení se odehrávalo v Bagramu, v Abú Ghrajbu, na černých místech roztroušených po celém světě, jejichž umístění pravděpodobně nikdy plně nezjistíme. Extremisté byli ozbrojeni v Afghánistánu, aby vykrváceli Sověty, poté znovu ozbrojeni v Sýrii, aby svrhli Asada, a pak znovu ozbrojeni všude, kde další operace změny režimu vyžadovala věrohodné popírání. 

Tento vzorec se opakuje ne proto, že by politici byli neschopní, ale proto, že chaos je sám o sobě cílem, nikoli vedlejším produktem. Destabilizovaný národ je národ, který se nedokáže bránit extrakci.

„Je to fašismus. Není to „flirtování s fašismem“. Není to „směřování k fašismu“. Není to odchylka od západní civilizace. Je to její nejstarší a nejtrvalejší projev.“

Psychopatie Epsteinovy ​​kasty

To, co jsem jinde nazval psychopatií Impéria, není metafora. Je to diagnóza. Toto je Epsteinova kasta – síť miliardářů, zpravodajských agentů a politických manipulátorů, kteří obchodovali s dětmi po celých Spojených státech, zatímco seděli v prvních řadách na charitativních galavečerech a politických summitech. Nebyly to výjimky. Byl to systém fungující tak, jak byl navržen. Tatáž kasta, která se živila dětmi doma, proměnila Afghánistán, Sýrii a Libyi v pekelné díry řízené americkými vojáky a extremisty podporovanými USA, kteří dělali totéž dětem a menšinám v zahraničí – stejně jako to sionistická kolonie dělá dnes svým (dětským) vězňům. Krutost se šíří. Stéká dolů.

Není divu, že slavní influenceři nyní otevřeně flirtují s pedofilií.

Války, které ničí společnosti v zahraničí, produkují zničené veterány a policejní stát doma. Dehumanizace cizího Jiného připravuje půdu pro dehumanizaci domácího Jiného – imigranta, chudého, disidenta. To je psychopatie typu „prosakování dolů“: Brutalita západní a sionistické moci prosakuje do světa prostoupeným nenávistí a násilím, zatímco bohatství slibované jejich ekonomikám se nikdy nedostaví. Zneužívání prosakuje. Prosperita se nikdy nedostaví.

Liberální intervencionismus je mrtvý

A zde je strašlivá pravda, kterou potvrzují dnešní rakety nad Teheránem: liberální intervencionismus je mrtvý. Neumírá. Není v krizi. Je mrtvý. Předstírání, že Západ zasahuje, aby chránil civilisty, dodržoval mezinárodní právo, bránil demokracii – toto předstírání bylo opuštěno se stejnou nonšalantní lhostejností, s jakou se odkládá opotřebovaný nástroj. 

Dne 13. února 2026 Trump prohlásil, že změna režimu v Íránu by byla „to nejlepší, co se může stát“. Íránskému lidu řekl: „Vaše hodina svobody je na dosah… až skončíme s převzetím vaší vlády, bude vaše.“ Tato rétorika je jazykem dobyvatele rozdělujícího kořist. Neexistuje žádný humanitární rámec. Neexistuje žádná multilaterální koalice. Neexistuje žádná právní autorita. Existuje pouze síla, vůle ji použít a očekávání, že ji nikdo nezastaví.

Koalice, která toto podporuje, je jednoznačná: sionističtí ultranacionalisté, kteří z Gazy udělali největší vězení pod širým nebem a vyhlazovací tábor v dějinách lidstva, krajně pravicoví agitátoři v Evropě a Americe, kteří přejmenovali bílou nadřazenost na „západní civilizaci“, váleční spekulanti, jejichž akciová portfolia se s každou detonací rozrůstají, a obrovský aparát uměle vytvořeného souhlasu – think tanky, zpravodajské sítě, poddajní zákonodárci, univerzity Ivy League – které existují proto, aby nemyslitelné vypadalo nevyhnutelně. CNN uvádí, že načasování útoků má v judaismu symbolický význam, jelikož se odehrály před nadcházejícím židovským svátkem Purim. Jednoznačná symbolika.

Ale mimo tuto koalici svět vidí jasně. Globální Jih vidí jasně. Miliardy lidí, kteří žijí ve stínu západní moci – v Latinské Americe, v Africe, v Asii, v arabském světě – vidí, co se děje. Pamatují si, co se dělo. Chápou, že jazyk svobody je jazykem krádeže, když vychází z úst zloděje. A stále častěji to vidí i občané samotného Západu.  Sedmdesát procent Američanů tuto válku nechtělo. Stejně ji dostali. Demokracie, stejně jako mezinárodní právo, je vágní návrh, kterým se impérium řídí, pouze když se mu to hodí.

Otázkou není, zda maska ​​spadla. Maska spadla. Otázkou je, co bude dál – zda ​​národy světa, včetně těch v imperiálním jádru, které si stále zachovávají svědomí, budou mít odvahu pojmenovat to, co vidí.

Je to fašismus.

Není to „flirtování s fašismem“. Není to „směřování k fašismu“. Není to odchylka od západní civilizace. Je to její nejstarší a nejtrvalejší projev. Osvícenství bylo vsuvkou. Násilí je hlavní role. Fašismus je podstata.

Rakety dopadají na Teherán a impérium nás žádá, abychom to nazývali svobodou.

Musíme odmítnout.

– Karim

https://reseauinternational.net/les-frappes-sur-liran-ou-le-retour-officiel-de-500-ans-dempire-fasciste/

zdroj: BettBeat Media

sdílet na