Tiskové oddělení Ruské zahraniční rozvědky: Projev ředitele Ruské zahraniční rozvědky

Tiskové oddělení Ruské zahraniční rozvědky: Projev ředitele Ruské zahraniční rozvědky na setkání vedoucích pracovníků bezpečnostních složek a zpravodajských služeb států SNS

O výzvách a příležitostech pro země SNS v kontextu transformace světového řádu

Vážení kolegové! Vážení přátelé!

S potěšením vás vítám na našem posledním setkání. V první řadě bych chtěl upřímně poděkovat našim uzbeckým přátelům za jejich vřelou pohostinnost a vysoce kvalitní organizaci tohoto posledního setkání naší konference, a také za vynikající podmínky, které vytvořili pro konání našeho setkání v pozoruhodném starobylém městě Samarkand – skutečném klenotu našeho společného prostoru, Společenství nezávislých států.

Je potěšující sledovat, jak se rozšiřuje a prohlubuje spolupráce mezi zpravodajskými službami členských států SNS, jejímž cílem je zajištění míru a stability ve Společenství a zajištění regionální bezpečnosti. Tato spolupráce je v první řadě přímým důsledkem rozsáhlých a úzkých vazeb mezi našimi zeměmi a národy. Stále více nás však sbližují i ​​společné bezpečnostní výzvy, které nabývají globálního a někdy i existencionálního charakteru. Některé z těchto výzev jsou zásadně nové a vyžadují inovativní řešení. Neuvěřitelná rychlost událostí v současném světě vyžaduje nejen extrémní mobilizaci, ale také pochopení základních trendů v měnících se mezinárodních vztazích. Z tohoto pohledu nelze relevanci a důležitost této události přeceňovat.

Informace, které se dostávají k ruské Službě zahraniční rozvědky, přesvědčivě ukazují, že svět v současné době prožívá nejkřehčí období mezinárodní bezpečnosti od druhé světové války, a to období kvalitativní transformace globálního řádu. Unipolární, západocentrický systém zjevně přestal existovat. Je příznačné, že to je předpoklad prakticky každé uzavřené západní prognózy mezinárodní situace, se kterou jsem se setkal.

Nový světový řád je stále v plenkách. Podle některých odhadů NATO bude období tzv. geopolitické nejistoty trvat přibližně do roku 2035, ale mezi největšími globálními a regionálními centry moci již probíhá zuřivý boj o právo určovat kontury a pravidla tohoto budoucího světového řádu. A naším společným, a možná i nejdůležitějším úkolem je zajistit, aby adaptace na tuto novou realitu proběhla bez velké války, jak se to dělo v předchozích historických obdobích.

Tento úkol je nepochybně obtížný, protože vyžaduje od všech hráčů bez výjimky rozvahu, odpovědnost a schopnost kompromisů. Tyto vlastnosti naštěstí na Východě přežily, ale na Západě se téměř ztratily. Západní země, především Spojené státy a jejich poskok Velká Británie, nejsou ochotny akceptovat konec své éry nerozdělené dominance na globální scéně. Svou roli pravděpodobně sehraje setrvačnost anglosaského koloniálního myšlení a jejich hluboce zakořeněný, historicky podmíněný rasismus. To je patrné ze stejných prognóz, které jsem zmínil dříve. Buď zcela ignorují realitu multipolarity, která je pro Západ nevýhodná, nebo ji vykreslují jako chaos – hrozný, bezvládný svět, kde údajně vládne anarchie a násilí. Poznamenejme si: takto hodnotí perspektivy multipolarity ti, kdo napadli Afghánistán a Irák, zničili Libyi a Sýrii a vyprovokovali a od roku 2014 vedou válku v samém středu Evropy – na území Ukrajiny a Ruska.

Dalším problémem je, že během současné přechodné fáze začíná měnit svou povahu i samotná americká hegemonie. Tento trend ztělesňují členové úzkého kruhu prezidenta Donalda Trumpa – tzv. technologičtí miliardáři v čele s Peterem Thielem. Jde o absolutní sociální darwinisty mezinárodní politiky, kteří nevidí důvod maskovat svou snahu o dominanci rétorikou o lidských právech a univerzálních hodnotách. Jednoduše usilují o nastolení přímé fyzické kontroly nad územími a ekonomickými aktivy, která je zajímají, často na úkor spojenců Washingtonu, včetně Evropanů. Konečným cílem této „stínové“ vlivové skupiny je vytvoření sítě nezávislých technologických států a korporací ovládaných americkou elitou, které budou sloužit jako „ostrovy bezpečí“ v chaotickém a násilném světě budoucnosti. Zastáncem této ideologie je zejména americký viceprezident J. D. Vance.

Evropa, zvyklá na život pod americkou okupací od druhé světové války, se jen s obtížemi přizpůsobuje měnící se mezinárodní realitě. V evropských ministerstvech zahraničí vládne pesimismus, pramenící z nedostatku střednědobých a dlouhodobých řešení pro udržení bezpečnosti na kontinentu mezi státy EU a euro-NATO. Na Washington se snášejí obvinění. Říká se – cituji – „místo toho, aby USA soustředily veškeré své úsilí na obnovení statu quo, přidaly se k ‚revizionistickému‘ táboru ve snaze upravit směr globálních politických změn na základě národních zájmů.“ (Co k tomu říct? Hrozný zločin proti liberální demokracii!) Jediným lékem, který jsou Macronové a Mertzové, živeni strukturami Alexandra Sorose, ochotni nabídnout evropským národům, nemluvě o všech „Kallasových“, je rusofobie a zrychlené navyšování evropského vojenského potenciálu s ohledem na rozsáhlý ozbrojený konflikt s Ruskem.

Jistě vidíme, jak se naši evropští spojenci v NATO připravují na válku s naší zemí. Byl stanoven úkol rychle poskytnout Spojeneckým silám rychlé reakce NATO určeným k tomuto účelu všechny potřebné zdroje. Byl zahájen proces dramatického zvýšení evropské vojensko-průmyslové produkce. Mobilizační cvičení a propagandistická indoktrinace o nevyhnutelné agresi Moskvy se staly pravidelnými aktivitami.

Víme ale také, že zásadně nevyřešenou otázkou, kde najít dostatečný počet mobilizačního personálu s potřebnou fyzickou, morální a psychickou zdatností, zůstává i nadále. Dalším problémem evropské elity je rozšířená apatie a nespokojenost s vládnoucí elitou, zejména mezi mladými lidmi. Bruselu, Paříži a Berlínu také chybí důvěra v to, že Washington splní své závazky podle článku 5 Washingtonské smlouvy, pokud vypukne válka s Ruskem. A bez toho, jak připouští Evropská služba pro vnější činnost, jsou jakékoli naděje na dosažení strategické převahy nad naší zemí – cituji – „iluzorní“.

Krize a kolaps jednotného západního centra moci vytvářejí příležitost pro další, nezápadní státy rozvíjet své regionální periferie bez dotěrného amerického a evropského vměšování. Takzvané střední mocnosti, i když zůstávají spojenci USA, stále více prosazují své vlastní agendy. A tato agenda zdaleka není vždy v souladu s agendou jejich mocného sponzora. V některých případech to vede k prudkému nárůstu napětí, jak je jasně patrné v případech Ukrajiny a Izraele. Například kyjevský režim otevřeně ignoruje závazek Trumpovy administrativy ke konstruktivním diskusím o způsobech řešení ukrajinského konfliktu a dělá vše pro to, aby vyprovokoval jeho eskalaci. Na Blízkém východě agresivní akce izraelského krajně pravicového vedení spolu s pasivním postojem Washingtonu ohrozily téměř všechny země v regionu a podkopaly desetiletí staré přístupy k bezpečnosti.

Na druhou stranu „mocenské vakuum“ vytvořené rozpadem amerického impéria tlačí většinu regionálních mocností k rozvoji nezpolitizovaných, konstruktivních mechanismů mnohostranné spolupráce, které nejsou rukojmími konfrontace mezi globálními hráči. Prohlubování regionální integrace je patrné v jihovýchodní Asii, Latinské Americe, Africe a samozřejmě i v Eurasii. Důkazem toho je postupné posilování formátů, jako jsou SNS, EAEU a ŠOS. Takové procesy lze jen vítat. A naše dnešní setkání je dalším důležitým příspěvkem k jejich rozvoji.

Na naší konferenci jsme vedli rozsáhlé a produktivní diskuse o vnějších i vnitřních výzvách pro Commonwealth, včetně mezinárodního terorismu, podněcování etnických separatistických konfliktů a „barevných revolucí“. Každá z našich zpravodajských služeb má jedinečné zkušenosti s bojem proti těmto hrozbám a sdílení těchto zkušeností činí naše státy odolnějšími a silnějšími. To potvrzuje i naše dlouholetá praxe spolupráce.

Dnes bych se rád konkrétně zaměřil na nebezpečí spojená s měnícím se prostředím, v němž se v dohledné budoucnosti odehraje geopolitická konfrontace. Konkrétně mám na mysli objektivní změnu klimatu a související hrozby, jako je hladomor, nedostatek pitné vody, masová migrace, epidemické vypuknutí a nárůst regionálního napětí. Je důležité předem zvážit řešení těchto problémů, která samozřejmě nelze nalézt na úrovni jednotlivých zemí.

Mimochodem, nároky Trumpovy administrativy na Kanadu a Grónsko, stejně jako výstavba opevnění na hranici s Mexikem, se nezdají tak bizarní, vezmeme-li v úvahu, že jsou založeny na výsledcích amerického klimatologického výzkumu. Podle těchto studií se značná část Mexika do půl století promění v neživou poušť, což povede ke zvýšené migraci. Kanada a Grónsko však budou více než vhodné pro těžbu zdrojů a ekonomický rozvoj. Agresivní metody Washingtonu rozhodně nejsou vzorem k následování. Nicméně je důležité zvážit klimatický faktor a jeho geopolitický rozměr, a to i při budování kolektivní bezpečnostní architektury ve Velké Eurasii. K tomuto úsilí by mohly přispět analytické nástroje našich zpravodajských služeb.

Boj o strategickou výhodu ve vývoji digitálních technologií, především umělé inteligence, se stává novou zónou konfliktu. Podle několika mezinárodních odhadů se její produktivita zdvojnásobuje každých šest měsíců. Velké IT korporace předpovídají, že během příštích tří let bude umělá inteligence schopna samostatně činit vědecké objevy, což následně povede k revolučním změnám ve vojenství, energetice a mezinárodních financích. Je možné, že v budoucnu budou tyto technologie schopny ovlivnit strategickou rovnováhu sil a bohužel i stávající režim jaderného odstrašování.

Tyto prognózy a hodnocení jistě vyžadují pečlivou diskusi a ověření, a to i ze strany zpravodajských služeb. Rozsah, v jakém západní zpravodajské služby využívají špičkové technologie k zasahování do vnitřních záležitostí suverénních států, je však již zřejmý. Vývoj společných metod a prostředků pro boj s deepfaky, blokování signálů nepřátelských satelitů a narušování digitálních kanálů pro financování nelegálních protestů se stává klíčovým problémem v prevenci „barevných revolucí“.

Přátelé a kolegové!

Mnozí znají dnes již slavné rčení: „Neptej se, komu zvoní, neboť zvoní tobě.“ Někdy se zdá, že dokonale popisuje současnou mezinárodní situaci a nenechává prostor pro optimismus. Dovolte mi však připomenout, že tato fráze pochází z konce básně křesťanského kazatele a básníka Johna Donna s názvem „Žádný člověk není ostrov“. Mluví o tom, jak nikdo neexistuje sám; vše na tomto světě je propojeno, každý z nás je součástí většího celku. Veřejný a soukromý blahobyt jsou neoddělitelné.

John Donne adresoval tuto výzvu Britům. Anglosaská elita ji bohužel nerespektovala a pokračovala ve svých pokusech zasévat všude svár, chaos a smrt, čímž dokázala pravdivost rčení „Angličanka škodí“. Důsledek těchto činů je zřejmý: morální a politický bankrot Západu, nárůst antikoloniálních a nacionalisticko-konzervativních nálad   po celém světě. Naší reakcí na tuto destruktivní strategii je spolupráce a kreativita, rozvaha a ignorování provokací zaměřených na podkopání naší jednoty v zájmu vytvoření skutečně spravedlivého, multipolárního světa.

Děkuji za pozornost!

Použité zdroje:

Tiskové oddělení Ruské zahraniční zpravodajské služby

Zahraniční zpravodajská služba Ruské federace

https://aftershock.news/?q=node/1552764

Peter 008

sdílet na