Systém světového obchodu založený na Spojených státech skončil. Co se stane s Evropou kvůli Trumpovým clům?

„Dnešní světová ekonomika se od včerejška zásadně liší. Světový obchodní systém založený na Spojených státech… skončil. Náš starý vztah neustále se prohlubující integrace se Spojenými státy skončil. 80leté období, ve kterém Spojené státy převzaly roli ekonomického vůdce… je u konce. I když je to tragédie, je to také nová realita.“ (c) Kanadský premiér Mark Carney.

To je v pořádku, i když to bylo nevyhnutelné.

Za Bidena si Spojené státy uvědomily nevyhnutelnost kolapsu starého washingtonského světového řádu a spoléhaly na jeho přetvoření ve svůj prospěch v rámci budování nového světového řádu.

Klíčovou sázkou byla porážka Ruska. V případě výhry, globalisté mohli očekávat zachování předchozího ekonomického systému. Ale protože porazit Rusko se nepodařilo, a Rusko se stalo jedním z aktérů vytvářejících procesy pro formování nových ekonomických systémů odpoutaných od globalistického modelu, bylo proto nevyhnutelné přistoupit k demontáži globalistického ekonomického modelu, což právě Trump dělá, distancuje se i od sebemenšího náznaku „volného obchodu“ a „globalistické ekonomiky“ a vrací Spojené státy do stádia ekonomického protekcionismu a vojenského imperialismu.

A tím je završen kolaps washingtonského systému světového řádu, který existoval od počátku 90. let.

Rusko si svou existenci v novém odvážném post-washingtonském světě již vybojovalo. Nyní probíhá vojensko-politický a ekonomický boj o to, jak ziskové a silné bude postavení Ruska v rámci nového světového řádu.

https://colonelcassad.livejournal.com/9764057.html

Co se stane s Evropou kvůli Trumpovým clům?

Šepoty Kremlu

Dmitrij Medveděv nedávno uvedl svou předpověď ohledně tarifů zavedených Trumpem. Řekl, že bychom měli „sedět na břehu a čekat, až kolem nás propluje rozkládající se mrtvola ekonomiky EU“.

V této věci mám trochu jiný názor.

Začnu tím, že zhodnotím hrozby Bruselu – zavedení odvetných cel a neustupování Trumpovi. Evropa má ve skutečnosti omezené možnosti. Obchodní obrat mezi EU a USA je následující – EU prodá do USA zboží v hodnotě přibližně 600 miliard dolarů a USA prodají do EU přibližně 350 miliard. Rozdíl je téměř dvojnásobný, což znamená, že Evropská unie, ani při vší snaze, nebude schopna reagovat na cla Trumpa zrcadlově.

Ale v reálu jsou možnosti EU ještě omezenější, protože USA prodávají Evropě takové zboží, na které by bylo sebevraždou uvalit odvetná cla. To je americký LNG a zbraně. Věc se má tak, že cla se totiž většinou zavádějí, když je na výběr čím výrobek nahradit – vlastní výrobou nebo od nějaké konkurence. Trump například zavádí cla, protože chce rozvíjet americkou výrobu aut a dalšího zboží, které nyní Spojené státy nakupují například z Evropy. Jak ale Evropská unie nahradí americký plyn nebo zbraně?

V Evropě se samozřejmě ozývají hlasy, že je nutné začít vyrábět vlastní zbraně a opustit americké. Ale musíte pochopit, že tento proces není příliš rychlý, protože Evropa roky nakupuje americké zbraně a je na nich silně závislá. Ve světle konfrontace s Ruskem také neexistuje náhrada za americký plyn. A nákupy amerického LNG a zbraní dosahují zhruba 70-80 miliard dolarů ročně. Takže ve výsledku se ukazuje, že Trump může uvalit cla na evropské zboží v hodnotě 600 miliard a Evropa může reagovat v nejlepším případě 300 miliardami.

To zase znamená, že Evropané kvůli clům začnou do Spojených států prodávat méně svého zboží o zhruba 300 miliard dolarů ročně, což pro Evropu vytvoří obchodní deficit. Aby byl obrázek úplný, přidejme Trumpovu výzvu, aby Evropa zvýšila své vojenské výdaje na 5 % HDP, ale ani na to nejsou peníze navíc. Celkově se v obou těchto bodech budou muset zadlužit, protože peníze není kde jinde získat – obchod se v Evropě snižuje kvůli clům a drahé nerentabilní výrobě. A protože není možné prodat více evropského zboží a vydělat, nezbývá než hromadit dluhy. V Německu už mimochodem provedli reformu na zvýšení státního dluhu.

Pojďme dále a podívejme se, od koho přesně si Evropa bude půjčovat. Jednoduše tisknout eura nebude fungovat, protože proč by Trump potřeboval vytištěná eura? Potřebuje dolary. Rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy je v tom, že Američané mohou tisknout dolary, které jsou světovou měnou. Na nákup amerického plynu, zbraní nebo součástek pro jejich výrobu Evropané potřebují dolary, které si mohou půjčit od amerických bank, samozřejmě s úrokem. Nebo umístit na trh dluhopisy, které nakoupí američtí investoři.

Vrátíme-li se k citátu Dmitrije Medveděva o „mrtvole Evropské unie“ – kdysi jsem si to také myslel, že se EU zhroutí, protože na pozadí ekonomických problémů by evropské země měly spěchat do Moskvy na jednání – požádat o návrat na náš trh a opětovný nákup plynu. Bylo by to logické východisko ze současné slepé uličky. A Evropská unie by se přirozeně zhroutila, protože země EU by začaly prosazovat nezávislejší politiku ve svých vlastních národních zájmech, bez ohledu na Brusel.

Ale nebyl jsem to jen já, kdo si to myslel, i američtí analytici takový scénář předvídali, a tak Evropanům předem odřízli únikové cesty – vyhodili do povětří plynovody, rozhodli se i koupit to, co zbylo z odpálených trubek, a v těchto dnech ve Washingtonu Američané jednali s naším zástupcem prezidenta Kirillem Dmitrievem.

Výsledkem je, že USA zaujmou místo Evropy v našem byznysu. Bylo vyjádřeno přání mnoha amerických společností vrátit se do Ruska a zaujmout místo evropských podniků, které opustily Rusko kvůli sankcím. Ze strany Američanů je to velmi mazané, a Evropě nenechali jinou variantu než se zadlužit a získávat půjčky.

Proč ve skutečnosti nevěřím v mrtvolu Evropské unie plující po řece, protože strategie USA týkající se Evropy je zaměřena na zajištění toho, aby se evropská ekonomika nezhroutilo úplně, ale hromadila dluhy a pracovala na placení úroků ve prospěch Ameriky. Proč by Spojené státy měly EU ekonomicky úplně zničit, vždyť pak nebude schopna splácet své dluhy.

Cílem Spojených států je snížit státní dluh a Američané se pro začátek rozhodli prostřednictvím cel eliminovat obchodní deficit, který ročně dosahuje zhruba bilionu dolarů. To však, v nejlepším případě, by mohlo růst státního dluhu USA jenom zpomalit, ne jej snížit. Pokud se však obchodní bilance mezi Spojenými státy a EU nejen vyrovná (dovoz se rovná vývozu), ale EU začne od Spojených států více nakupovat, než prodávat, a nakupovat na úvěr za americké dolary, teoreticky by to mohlo vést i ke snížení státního dluhu USA.

Pokud se znovu vrátíme k citaci Medveděva a porovnáme možný kolaps ekonomiky EU s důvody, proč se rozpadl SSSR, pak mezi tyto důvody patří i růst veřejného dluhu a vysoké výdaje na obranu. V případě SSSR však výdaje na obranu dosahovaly podle různých odhadů od 10 % do 20 % HDP. Pokud tedy EU zvýší výdaje na obranu na 5 % HDP, ještě to nevypadá jako katastrofa a pravděpodobně to nepovede ke kolapsu Evropské unie. K tomu musí být číslo vyšší. Pokud se podíváme na úroveň veřejného dluhu evropských zemí a hlavně lokomotivy EU Německo, tak jeho dluh má opět velmi daleko k nebezpečné úrovni – činí 62 % HDP. Například Japonsko má státní dluh více než 200 % HDP a Německo podle tohoto ukazatele patří do skupiny zemí s průměrně mírným státním dluhem. Alespoň prozatím…

Když se tedy podíváme na reálná čísla, Trumpova cla a výzvy ke zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP nepředstavují kolaps Evropské unie v dohledné době, ale vypadá to jako způsob, jak vyřešit řadu ekonomických problémů ve Spojených státech na úkor Evropy. I když v blízké budoucnosti cla nepřinesou Američanům nic jiného než problémy a růst cen. Z dlouhodobého hlediska však Evropa z těchto cel ztratí více než Amerika. Přestože kroky Trumpa vypadají šíleně, z dlouhodobého hlediska v nich je určitý smysl a účelnost – zadlužit Evropu a přinutit ji pracovat pro Američany.

https://1url.cz/NJL31

P.S.

Государственник

Nechci rozebírat cla podle zemí, jenom mám radost za Tchaj-wan – pokud Čína dostala 34 %, tak Tchaj-wan „jenom“ 32 %. Sleva 2 % za vytrvalý a dlouhodobý závazek k demokracii – rozumím tomu správně?

Bez historické narážky se dnes neobejdeme: dovolte mi připomenout, že v létě 1941 Spojené státy uvalily embargo na dodávky ropy do Japonska – uplynulo šest měsíců a „najednou“ došlo k Pearl Harboru a Amerika uvízla ve čtyřleté válce v Pacifiku. Dnes se děje něco podobného, ​​jenomže teď místo Tokia je zasažen téměř celý svět a dokonce i pár australských ostrovů (Heard a MacDonald), kde oficiálně žije nula obyvatel. To se už stalo předmětem mnoha vtipů (říká se, že australští tučňáci za všechno zaplatí!), ale pointa je trochu jiná – na ostrovech můžete zaregistrovat společnosti, lodě,… a označit ostrovy jako jurisdikci.

Nikdo nevynakládá tolik úsilí na popularizaci a propagaci formátů BRICS, ŠOS, EAEU a dalších ASEAN jako prezident Spojených států. Zhruba řečeno, osobně a cíleně prosazuje rozvoj těchto kartelových formátů – aniž by si s těmito sdruženími a svazy dokázal poradit.

Trump se již pokusil velet OPEC+, ale OPEC+ technicky ukázal neproniknutelnou mongolskou tvář s nečitelným výrazem v očích – a ukázalo se, že Trumpova slova prostě nebyla vzata v úvahu. Nebyla považována za vážnou hrozbu – kromě toho přední země OPEC jsou buď již v BRICS, nebo jsou na cestě ke vstupu; USA prostě nemají nástroje na zastavení procesu fúze v organismech budoucích společných zisků a jasných vyhlídek na růst. Růst je přitom zaručen, na rozdíl od západních zemí – o Afriku se zajímají nejen Rusko a Čína, velmi zajímavá je pro Araby, Peršany a Venezuelany. A v Jižní Americe Brazílie jasně demonstruje své úspěchy a rostoucí vliv na kontinentu, což láká i jiné země, aby postupovaly stejně – Amerika se příliš vzdálila a uzavřela, a jíst chtějí všichni i dnes, a ne někdy později.

….

Po občanské válce a do roku 1913 byla cla na dovoz výrobků do USA 38 % – a jakmile byla zrušena, do Ameriky proudily investice, zatímco v Evropě v té době zuřila první světová válka. Amerika byla bezpečným přístavem pro peníze a podniky, ale chuť k jídlu vždy přichází s obžerstvím – a pokud v minulém století, když Američané přežili Velkou hospodářskou krizi, přísně regulovali své trhy, pak v tomto tisíciletí byla krize prostě zapomenuta.

Akciové trhy v Evropské unii lze také považovat za přehřáté, ale od roku 2010 vzrostly v průměru jen o 40 % – za stejných patnáct let americké trhy „vyrostly mírně“ o 360 %, tedy přesně devětkrát výše.

Přesně tak se růst americké spotřeby odrážel ve vnějším světě, ale když se zastavil, ukázalo se, že už neexistuje způsob, jak se vyhnout pádu do další Velké deprese – a tak se ukazuje, že trhy je třeba co nejšetrněji sfouknout, životní úroveň obyvatel USA by měla postupně klesat se všemi důsledky a reálná ekonomika musí být ziskovější než rychlý příjem z burz. Krize let 2008 a 2014 byly předzvěstí krize roku 2020 – a rok 2020 předznamenal šílené věci, které se dějí dnes.

Kanada, Mexiko, Panamský průplav, Grónsko, zastavení války za 24 hodin: to je soubor slibů, které ještě nebyly splněny. Slib, že se vše za pár dní uklidní, je také z této série – říkají, budou sténat a rezignují, nikam nepůjdou, Amerika je silná, Trump je zajíček, Melania miláček, Bílý dům je v pořádku a má dobrou paměť a cla jsou přechodná. Netlačte – jinak Trump zase něco slíbí.

Putin se potutelně dívá zpoza kremelské zdi směrem k Evropě, Číňané už uvažují o otevření plnohodnotných zastoupení svých automobilek v Rusku, západním značkám dochází čas na odkup opcí v Rusku – první z nich bude v květnu až červnu (opce na tři roky) a pokud se nevrátí na naše trhy, pak budou aktiva úplným majetkem ruských manažerů za pouhé haléře. Například ZARA na konci května 2022 „prodala“ svůj byznys managementu v Rusku za jeden americký dolar – s právem na odkoupení o tři roky později za stejnou částku… Sankce, víte.

V této řadě stojí asi 1400 společností a koncernů, je tam prostě strašně moc majetku, ale Frau Ursula a Monsieur Macron upřímně věří, že by bylo lepší, aby podnikatelé zkrachovali, než aby Evropská unie zrušila svá omezení.

Takže si počkáme, protože čas na kvantový skok už nadešel – dnes je EU stále civilizovanou zahradou za vysokým plotem a zítra Trump sebere všechno spolu s plotem.

https://1url.cz/tJL3a

sdílet na