Stejně jako král Midas, i naši vládci chtějí zpeněžit vše, čeho se dotknou – a zabít to

Král Midas: frýžský panovník, který si od boha Dionýsa přál, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato.

Jonathan Cook

Válka a zisk jsou úzce spjaty. Miliardáři si nemohou zajistit zisky bez války nebo její hrozby – ať už proti pracujícím doma nebo proti jiným národům v zahraničí.

Jsem dost starý na to, abych si pamatoval pád Berlínské zdi a vlnu vzrušení, kterou to vyvolalo. Jakmile by Sovětský svaz zmizel na smetiště dějin, svět se měl stát lepším a bezpečnějším místem.

Liberálové se radovali, že zvítězily nadřazené, demokratické hodnoty Západu. Intelektuálové jako Francis Fukuyama psali o „konci dějin“: triumfu kapitalismu volného trhu a vyřešení ideologického boje.

Téměř po půlstoletí se oslavná nálada té doby jeví nejen nemístná, ale dokonce i pomýlená.

Konec studené války nepřinesl mírové dividendy. Spíše rozpoutal nadbytek chamtivosti a arogance.

S obavami ze vzájemně zaručeného zničení Spojené státy odhalily novou doktrínu: „plnospektrální globální dominanci“, a to vojenskou i ekonomickou.

Fukuyamova vize světa sjednocujícího se na straně kapitalismu ignorovala skutečnost, že kapitalismus není jen neutrální, nezaujatá myšlenka, kterou může každý přijmout za stejných podmínek.

Má i fyzickou podobu. Obří korporace, které usilují o monopolní kontrolu nad zdroji jiných zemí. A gigantický válečný stroj se sídlem v USA, ale s 800 základnami po celém světě, který je připraven rozdrtit ty, kdo stojí v cestě stále většímu hromadění bohatství nepatrné elity miliardářů.

Dějiny nemohou mít konec, protože miliardářští správci kapitalismu nikdy nebudou mít dost. Jsou hnáni k neustálému upevňování a rozšiřování své kontroly, hromadění většího bohatství, kupování většího vlivu v našich předstíraných demokraciích a k nemilosrdnějšímu přístupu ke komukoli nebo čemukoli, co ohrožuje jejich dominanci.

Fukuyama zapomněl, že kapitalismus není socialismus. Neusiluje o to nejlepší pro všechny. Nechce se dělit o bohatství. Neupřednostňuje důstojnost před ziskem. Jeho životní silou je vykořisťování – jednotlivců i celých národů.

Fukuyama zapomněl, že nespoutaný kapitalismus vyvolá odpor.

Válka a zisk

Válka a zisk jsou úzce spjaty. Miliardáři si nemohou zajistit zisky bez války nebo její hrozby – ať už je vedena proti pracujícím doma nebo proti jiným národům v zahraničí.

„Konec dějin“ nepřinesl jednotu zájmů a konec bojů, ale stále větší polarizaci mezi bohatými a nemajetnými, mezi silnými a slabými národy.

Válečné bubny zní po celém světě stále hlasitěji. Zeptejte se Venezuelanů, Kubánců, Gróňanů, Ukrajinců, Rusů, Palestinců, Libanonců, Íránců, jak pro ně vypadá „konec dějin“.

Zeptejte se také Evropanů a Američanů, kteří jsou nyní trvale uvízlí v politice úsporných opatření. Stále více pracovníků je nuceno do gig ekonomiky (zakázková ekonomika, trh práce, ve kterém převažují krátkodobé úvazky a práce na volné noze namísto klasických pracovních poměrů na plný úvazek, pozn.red.) s nulovými pracovními smlouvami. A to ještě předtím, než „revoluce“ umělé inteligence způsobí zrušení řady pracovních míst.

Stále rostoucí arogance Epsteinovy ​​třídy se však začíná obracet proti ní. Začíná se ozývat nálada neklidu, která dává na vědomí, že jsme již hluboko uprostřed třídní války.

Mezitím Írán – tím, že se odmítl podřídit agresi USA a Izraele a uvědomil si svou moc omezit globální dodávky ropy – ukázal, že jejich dominance v celém spektru nikdy nebyla tak úplná, jak si „páni vesmíru“ mysleli. Koneckonců mají i Achillovu patu.

Pravdou je, že bychom se všichni měli děsit představy, že by naši vůdci mohli předpokládat a chovat se, jako by dějiny skončily.

V praxi by to mohlo znamenat pouze konec omezení kapitalismu – konec jakýchkoli humanizujících limitů jeho dosahu, jeho ambicí, jeho krutosti.

Stejně jako král Midas, i Epsteinova třída očekávala, že zpeněží vše, čeho se dotkne. A stejně jako u krále Midase, arogance bude jejím pádem.

Meze moci

Existují omezení, okamžitá i dlouhodobá, která nemohou překonat ani miliardáři.

Omezená planeta s omezenými zdroji nemůže být donekonečna drancována. Jemně vyvážená biosféra, která se vyvíjela po miliardy let až do bodu, kdy se stala kompatibilní s vyššími formami života, nemůže být zneužívána a zaplňována naším toxickým odpadem donekonečna.

Stejně tak země a národy nemohou být ponižovány, proměňovány v objekty zralé k vykořisťování a ponižování, rok co rok, desetiletí za desetiletím, bez konečného zúčtování.

„Konec dějin“, jak měl Fukuyama předvídat, mohl vést pouze k jednomu cíli: zotročení. Konec boje, konec svobody. Jen koloniální arogance Západu si dokázala představit, že by se ostatní podřídili takovému osudu.

V Gaze, v Libanonu, v Íránu vidíme, jak se lidé odmítají – byť nedokonale, jakkoli násilně – podřídit svému zotročení. Na Západě, s naší koloniální arogancí, tomu říkáme „terorismus“. Jakoukoli solidaritu nazýváme „nenávistí“. Ty z nás, kdo mluví pravdu, posíláme do vězení jako zločince.

Genocidní zneužívání lidí v Gaze a Libanonu – hlavních obětí „konce dějin“ – slouží jako připomínka západní veřejnosti, o co ve skutečnosti jde systému, který zvítězil před téměř půl stoletím. Co vyžaduje. Kam směřuje.

Ale pro miliardáře je nebezpečnější to, že odpor vůči tomuto zneužívání, boj proti podmanění, proti zmizení, připomíná západní veřejnosti, že zotročení není nevyhnutelné, že důstojnost by stále mohla být možná, že si lze alespoň představit jinou cestu.

Boj musí pokračovat, protože podrobení se znamená smrt.

To je poselství z Gazy a Libanonu. To je důvod, proč se naši vládci tak zoufale snaží rozdrtit jakoukoli naději. Potřebují, abychom věřili, že historie skončila v roce 1991. Protože jinak jsou jejich dny sečteny.

https://reseauinternational.net/lhistoire-na-pas-de-fin/
Zdroj: Jonathan Cook 

sdílet na