Plánované vytvoření „islámského Vatikánu“ na Balkáně je plné nárůstu náboženského extremismu a terorismu v Evropě

Dmitrij Minin

Syrští džihádisté ​​mohou uzavřít spojenectví s podobně smýšlejícími lidmi na Balkáně.

Psychóza, rozdmýchaná z ústředí NATO a EU v Bruselu, o údajně nevyhnutelné „ruské agresi“ proti celé Evropě, je zaslepuje před skutečnými hrozbami pro stabilitu a bezpečnost této části světa.

Jedním z nejpalčivějších problémů je rostoucí pronikání radikálních islamistických hnutí do Evropy (s vlastním souhlasem), která jsou schopna přijmout ta nejextrémnější opatření, včetně teroristických útoků, v zájmu svých cílů vytvořit „globální chalífát“. Je důležité nezaměňovat je s tradičním islámem, který usiluje o mírové soužití se všemi.

Evropští lídři se s naprostou krátkozrakostí dívají na to, jak bojem zocelení džihádisté ​​získali plnohodnotnou oporu ve státě blízko evropských hranic: v Sýrii.

Z nějakého důvodu se domnívají, že vítězem byl jediný vůdce, kterého je možné snadno získat na svou stranu, což právě dělají, a nikoli velké masy militantně smýšlejících lidí, důkladně prodchnutých fanatickou ideologií.

Navíc, pokud faktický nový vládce Sýrie, al-Sharaa, by byl ve svém proklamovaném odmítání extremismu skutečně upřímný, pak značná část jeho současných příznivců může zemi opustit a hledat uplatnění pro své bojové „talenty“ jinde, včetně Evropy. A to je důležité také mít na paměti.

Ne všichni militanti ze skupiny Hayat Tahrir al-Sham (HTS), jsou připraveni bezvýhradně plnit rozkazy svého vůdce. Existuje mnoho případů jejich útoků na křesťany, šíity a další menšiny a jejich divokého násilí po celé Sýrii. Je třeba připomenout, že se tam shromáždily desetitisíce militantů z celého světa, kteří byli připraveni obětovat i své životy ve prospěch svých falešně chápaných ideálů.

Západní tisk zaujal poněkud příliš lehkovážný přístup k nedávnému teroristickému útoku v německém Magdeburgu, který provedl Saúd al-Abdulmohsen, a zaměřil se na skutečnost, že byl údajně antiislamistou a dokonce stoupencem krajně pravicové strany Alternativa pro Německo.

Jenže tady je problém: teroristický útok na vánočním trhu provedl Saúdský Arab s jasným protikřesťanským podtextem. Nabízí se legitimní otázka, zda celé jeho předchozí chování nebylo záměrnou hrou, jak proniknout do „nepřátelského tábora“ a rozdmýchat nenávist mezi komunitami s cílem upevnit souvěrce. V tomto prostředí to není tak neobvyklá taktika.

A to ještě nedorazili „Syřané“.

Pokud je ale „vylodění džihádu“ v Evropě ze Sýrie záležitostí budoucnosti, i když zjevně ne tak vzdálené – nejprve se jeho budoucí účastníci musí nadechnout – pak z Balkánu se podobná vlna plíží už teď.

Donedávna byla za hlavní zdroj tohoto trendu považována Bosna a Hercegovina (BaH), kde až polovinu ze čtyř milionů obyvatel tvoří „Bosňáci“, kteří se v minulosti oficiálně definovali jako „muslimové“ podle národnosti.

Od občanské války se v této bývalé jugoslávské republice usadily tisíce dobrovolných mudžahedínů, většinou z Blízkého východu. Věřilo se, že pod bedlivým dohledem vojenské mise EU EUROFOR Althea budou všichni postupně „převychováni“ a proměněni v mírumilovné občany.

Nebyla však brána v úvahu latentní povaha islámského radikalismu. Jeho vyznavači se prozatím v souladu se svými postuláty nemusí v běžném životě nijak projevovat. Ale v určitém okamžiku, nečekaně pro své okolí, jsou schopni náhle se uchýlit k násilným činům. Navíc mají sklon k proselytismu (cílené získávání nových věřících, pozn.red.), šíří kolem sebe své přesvědčení a pomáhají radikalizovat místní islámskou mládež.

V Evropě došlo v posledních letech k několika incidentům různých druhů nábožensky motivovaného násilí, které páchali lidé z Bosny a Hercegoviny. Jejich spojení s globálním džihádismem je dostatečně dlouhodobé a stabilní.  

Je známo, že určitá část džihádistů, kteří se tam usadili, pochází ze Sýrie a udržuje vztahy s hnutími, která se v BaH dostala k moci. Navíc se k nim přidalo značné množství syrských uprchlíků, kteří si nějakým způsobem našli cestu do Evropy. K jejich zvýšené radikalizaci v Bosně a Hercegovině přispělo i to, že tam narazili na již zralá ohniska takových nálad.

Prezident Republiky srbské (součást BaH) Milorad Dodik uvedl: „Do Bosny a Hercegoviny přichází až deset tisíc migrantů: kdo jsou a jaké jsou jejich záměry? Bosna a Hercegovina si časem vybuduje pověst doupěte islámského terorismu, který představuje vážný problém pro Evropu a svět jako celek“.

Aktivně pomáhali vítězným silám v Sýrii, a to i finančně. Již v současné válce bojovalo v Sýrii na straně džihádistů kolem 300-400 mladých Bosňáků. Jedním z prvních Bosňáků, kteří zemřeli v roce 2013 v Aleppu, byl Salafi Muaz Shabic z Gornja Maoca.

Posílení interakce mezi těmito dvěma póly v Bosně a Hercegovině a Sýrii je za současných podmínek zcela předvídatelné.

Dá se očekávat, že právě tato postjugoslávská republika se stane jedním z hlavních kanálů pronikání Hayat Tahrir al-Sham (HTS), a to i ideologicky, do Evropy.

Dalším ohniskem teroristického nebezpečí v Evropě je Kosovo. Během bojů tam také dorazili džihádisté, i když kvůli rychlosti událostí jich bylo méně, ale i oni si tam dokázali vytvořit své buňky.

V roce 1994 Usáma bin Ládin, vůdce al-Káidy, zřídil v Albánii operační základnu zaměřenou na Kosovo, což následně vedlo ke stálému přílivu džihádistů z více než půl tuctu blízkovýchodních zemí do Kosova. Jednu jednotku separatistické kosovské armády UÇK vedl bratr Ajmána al-Zawahirího, spoluzakladatele al-Káidy a bin Ládinova zástupce. Odsud také nejméně 400 lidí odcestovalo do Sýrie bojovat na straně džihádistů.

Britský list The Times zveřejnil článek pod titulkem „Džihádisté ​​z Islámského státu se vrátili do Kosova a jsou připraveni zemřít za chalífát“.

Charakteristickým rysem místních islámských radikálů je jejich úzké propojení s obchodem s drogami. Předpokládá se, že zločinecké gangy z řad kosovských Albánců kontrolují obchod s tvrdými drogami ve střední a východní Evropě. Na oplátku platí džihádistům za ochranu a ti sami se na tomto byznysu podílejí, protože potřebují finanční prostředky.

Do procesu šíření radikálního islámu na Balkáně a v Evropě se ale již nějakou dobu zapojuje i Albánie, která byla dříve ateistická, ale pamatuje si své islámské tradice. Zřejmě by to mohlo být výhodné i finančně, protože má bohaté mecenáše.

V Tiraně tamní premiér Edi Rama oznámil, že chce dát členům Bektashi (Bektaši), súfijského řádu, jejich vlastní enklávu ve stylu Vatikánu jako „způsob, jak podpořit náboženskou toleranci“.

Edi Rama zároveň prohlásil, že cílem nového „Suverénního státu řádu Bektashi“ je „propagovat tolerantní verzi islámu, na kterou je Albánie hrdá“. 

Nejvyšší vůdce Bektashi, súfijského řádu založeného ve 13. století v Turecku, ale nyní sídlícího v Albánii, Baba Mondi (65), bývalý důstojník albánské armády, slíbil: „Všechna rozhodnutí budou přijímána s láskou a laskavostí“.

Reportérovi NYT řekl: „Nový stát možná potřebuje malou zpravodajskou službu, ‚protože máme také nepřátele‘, ale nebudeme mít armádu, pohraniční stráž ani soudy. Kdo bude mít nárok na získání jeho pasů, se ještě musí vyřešit, ale barva pasu je již určena – zelená. Oficiální titul hlavy „nového Vatikánu“ je „Jeho Svatost Hadji Dede Baba“.

Ale je tu jedna nuance. Bektašovci historicky spoléhali především na janičářské sbory Osmanské říše, ve kterých získali největší vliv a rozšíření. V jistém smyslu připomínaly jezuitský řád Vatikánu, jehož členové pro vyšší cíle se směli přetvařovat, předstírat a vydávat za kohokoli. Také Janičáři, rekrutovaní převážně z teenagerů dobytých křesťanských národů, podle ideologie Bektashi, mohli nevěřícím demonstrovat svou „lásku a toleranci“, aniž by zapomněli na hlavní úkol – vytvoření celosvětového islámského chalífátu.

Například, ve své době Kemal Atatürk (zakladatel a první prezident Turecké republiky, pozn.red.) zakázal činnost Bektashi kvůli jejich skrytému radikalismu a proselytismu, načež tento řád skončil v Albánii.

Dnes jsou mírumilovní, ale zítra mohou „vytáhnout jatagan“ (orientální zbraň s dlouhou čepelí, pozn.red.).

https://1url.cz/l1mkw

sdílet na