Pål Steigan: USA navrhují Evropě, aby si amputovala ruce i nohy, aby dosáhla „kolapsu ruské ekonomiky“

Steigan | Norsko

USA jsou připraveny zvýšit tlak na Rusko sankcemi, ale pouze společně s Evropou, uvádí Pål Steigan. Cílem je dosáhnout „úplného kolapsu“ ruské ekonomiky, což donutí Moskvu zahájit mírové rozhovory s Ukrajinou. A Amerika z toho nakonec bude mít prospěch.

 Pål Steigan

Americký ministr financí Scott Bessent prohlásil, že přísnější sankce by mohly vést k „úplnému kolapsu“ ruské ekonomiky.

Finansavisen uvádí:

Spojené státy a Evropa diskutují o novém kole sankcí a sekundárních cel proti Rusku v naději, že by ekonomický kolaps mohl donutit Vladimira Putina k mírovým rozhovorům s Ukrajinou, v neděli v rozhovoru pro pořad „Meet the Press“ televize NBC uvedl americký ministr financí Scott Bessent, jak informovala agentura Bloomberg.

„Jsme připraveni zvýšit tlak na Rusko, ale potřebujeme, aby naši partneři v Evropě následovali náš příklad,“ řekl Bessent.

Ministr financí uvedl, že prezident Trump a viceprezident Vance v pátek hovořili s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, která později kontaktovala Bessenta, aby s ním projednala nové sankce.

„Nyní závodíme o to, jak dlouho vydrží ukrajinská armáda a jak dlouho přežije ruská ekonomika,“ řekl Bessent a dodal:

– Pokud USA a EU zavedou další sankce a sekundární celní opatření zaměřená na země, které kupují ruskou ropu, ruská ekonomika se zcela zhroutí. To donutí prezidenta Putina usednout k jednacímu stolu.

Návrh, aby si Evropa amputovala ruce a nohy, aby mohla zasáhnout Rusko

Návrh ministra financí Bessenta ukazuje, že Trumpova administrativa se už dávno vzdala snahy vyhrát válku proti Rusku na Ukrajině. Když prohrajete vojenskou válku, doufáte, že vyhrajete válku ekonomickou.

Ale přímé sankce proti Rusku nebyly účinné. Zasáhly Rusko, to je pravda, ale Rusko prokázalo schopnost se přizpůsobit, zvýšit vlastní produkci a v neposlední řadě najít nové trhy, jako je například nová dohoda s Čínou o projektu Síla Sibiře 2.

Háček se sekundárními sankcemi spočívá v tom, že jsou druhotné. Jejich cílem je zasáhnout Rusko trestáním ruských obchodních partnerů. Je to velmi riskantní hra. Pro Evropu to znamená další poškození její vlastní, již tak krizí zmítané ekonomiky, v naději, že by sankce v určitém okamžiku mohly zasáhnout i Rusko.

Zkoumali jsme možné důsledky takové politiky. Jde o kombinaci informací našich vlastních zdrojů a zdrojů společnosti Grok.

Dopad na evropské společnosti:

Sekundární sankce by mohly potrestat evropské firmy, které budou i nadále obchodovat s Ruskem, a to i nepřímo prostřednictvím třetích zemí (např. Turecka, Spojených arabských emirátů nebo Číny). Například evropské společnosti, které vyvážejí zboží, jako jsou průmyslové komponenty nebo komponenty pro letadla, zprostředkovatelům, kteří je dále prodávají Rusku, by mohly čelit pokutám nebo omezenému přístupu na americké trhy. To by mohlo vést ke snížení zisků a provozním problémům, zejména pro odvětví, jako je automobilový průmysl, energetika a chemický průmysl, které již v roce 2022 v důsledku narušení souvisejících se sankcemi utrpěly ztráty odhadované na 200 miliard eur – jen v samotném Německu.

Asymetrické dopady na menší ekonomiky:

Menší východoevropské země, dříve součást sovětské sféry vlivu, jsou více závislé na obchodu s Ruskem a mohou čelit neúměrným ekonomickým nákladům. Tyto země mohou mít potíže s nalezením alternativních trhů nebo dodavatelů, což povede k větším ekonomickým otřesům ve srovnání s většími západoevropskými ekonomikami.

Zvýšené náklady na energie:

Evropa již snížila svou závislost na ruské energii, když EU zakázala dovoz ropy přepravované po moři a zavedla cenový strop 60 dolarů za barel ruské ropy. Sekundární sankce namířené proti zemím, jako je Indie, Čína nebo Turecko, za nákup ruské ropy by však mohly ještě více vyhrotit situaci na globálních energetických trzích. Pokud by tyto země snížily dovoz ruské ropy, globální omezení dodávek by mohla způsobit prudký nárůst cen energií a zvýšit tak náklady na energii v Evropě. Obzvláště zranitelné by byly východoevropské země, jako je Slovensko, Maďarsko a Rakousko, které jsou stále závislé na ruském plynu, který je dodáván plynovody přes Turecko.

Přechod k alternativním dodavatelům:

Sekundární sankce by mohly donutit Evropu k další diverzifikaci energetických zdrojů, což by zvýšilo její závislost na americkém zkapalněném zemním plynu (LNG) nebo jiných dodavatelích. Přestože se vývoz amerického LNG do Evropy od roku 2021 zdvojnásobil, vysoké ceny zatěžují evropské ekonomiky, přičemž německé úřady uvádějí „astronomické“ náklady od dodavatelů mimo Rusko. To by mohlo zhoršit ekonomické problémy, zejména pro energeticky náročná odvětví.

Zvýšené náklady v důsledku obcházení sankcí:

Sekundární sankce mají za cíl zdražit Rusku obcházení primárních sankcí zaměřením na zprostředkovatele. To by však mohlo zvýšit náklady evropských vývozců obchodujících se třetími zeměmi, protože musí zavádět přísnější postupy pro dodržování předpisů, nebo čelit zpožděním v obchodních dohodách. Tyto náklady by mohly přispět k inflaci v Evropě a snížit ekonomickou efektivitu, zejména v odvětvích, která se spoléhají na složité dodavatelské řetězce.

Narušení zemědělství a výroby:

Východoevropské země, jako je Polsko, Maďarsko a Bulharsko, již zažily narušení zemědělství v důsledku sankcí ovlivňujících vývoz obilí přes Černé moře. Sekundární sankce by mohly tyto problémy zhoršit omezením obchodu se třetími zeměmi zapojenými do ruských dodavatelských řetězců, což by dále zvyšovalo ceny pro místní zemědělce a producenty.

Tlak na jednotu EU:

Sekundární sankce by mohly prohloubit rozpory v EU, jelikož země jako Kypr, Řecko, Maďarsko a Itálie byly historicky méně nadšené ze sankcí proti Rusku. Pokud by tyto země čelily ekonomickým sankcím ze strany USA, mohlo by to oslabit soudržnost EU a zkomplikovat politiku kolektivních sankcí.

Sankce proti Rusku dosud stály Itálii 171 miliard eur, píše il Giornale. Uvrhly Itálii do recese a přispěly k prudkému růstu cen.

Pro Německo už byly sankce katastrofální:

Přispěly k poklesu německé průmyslové produkce, zejména v energeticky náročných odvětvích, jako je chemický průmysl, automobilový průmysl a hutnictví. V roce 2023 zaznamenal německý chemický sektor 25% pokles po poklesu o 8,5 % v roce 2022. V roce 2022 evropské společnosti, včetně těch německých, ztratily v důsledku snížených zisků v těchto odvětvích nejméně 200 miliard eur.

Obchodní deficit: V roce 2022 zaznamenalo Německo obchodní deficit s Ruskem ve výši 20,7 miliardy eur, který byl způsoben vysokými cenami energií nehledě na 41,5% pokles dovozu z Ruska.

Hospodářský růst: Zpráva vědeckého úřadu německého Spolkového sněmu z roku 2023 odhaduje, že německá ekonomika by mohla do roku 2030 ztratit více než 260 miliard eur kvůli sankcím a zvýšeným cenám energií a komodit (+80 %). Německo v roce 2023 vstoupilo do recese, částečně v důsledku těchto tlaků.

Jedinou evropskou zemí, která by mohla izolovaně profitovat ze sekundárních sankcí, je ve skutečnosti Norsko. Náš export plynu by se s největší pravděpodobností zvýšil a za vyšší ceny. Ale samozřejmě bychom z evropské recese utrpěli, protože by to poškodilo další norský export a vedlo by to k ještě vyšší inflaci.

USA teď svým partnerům ublíží ještě více – a kdo vyhraje?

No jistě! USA mohou ze sekundárních sankcí hodně získat:

• Zvýšená poptávka po zboží ze Spojených států.

• Posílení hegemonie dolaru.

• Zvýšení poptávky po americkém vojenském a technologickém průmyslu.

• Zvýšení tržního podílu amerických firem na světovém trhu.

• Zvýšené zahraniční investice ve Spojených státech.

Stručně řečeno: USA navrhují svým evropským partnerům, aby i nadále ničili svou vlastní ekonomiku, aby údajně poškodili Rusko. Z toho mají zjevně prospěch samotné USA.

A evropští „lídři“ jsou tak submisivní, hloupí a neschopní, že by se do toho mohli zapojit.

Zabrání to Rusku vyhrát válku? Sotva! Spíše to může Rusko povzbudit k rychlejšímu dosažení svých cílů.

https://1url.cz/LJsns
Původní článek

sdílet na