„Osvobodili jsme je a oni nám to nikdy neodpustí“

Kirill Strelnikov

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov včera na slavnostním položení věnců k pamětním deskám v budově ministerstva zahraničí prohlásil, že prakticky celá Evropa vede válku proti Rusku a tyto síly se opět sjednotily pod nacistickými prapory, podporují rasistický režim na Ukrajině a „stejně jako v operaci „Nemyslitelné“ nám vyhrožují strategickou porážkou na bojišti“.

Ve skutečnosti na tom není nic neočekávaného ani překvapivého.

Podle legendy v roce 1945 v Berlíně Georgij Žukov v rozhovoru s Konstantinem Rokossovským prorocky poznamenal: „Osvobodili jsme je a oni nám to nikdy neodpustí“.

Evropa doufala, že se nám pomstí za zmařenou šanci stát se součástí kanibalistické hitlerovské říše, když se po začátku Speciální vojenské operace potomkům nacistických kolaborantů zdálo, že s pomocí sankcí a bezprecedentní vojenské a finanční pomoci Ukrajině může Rusku způsobit nenapravitelné škody.

Tyto naděje se nenaplnily.

Ale setrvačnost sladkých snů a ohromující rusofobie byla tak velká, že i na pozadí amerických plánů na stažení se z ukrajinského konfliktu a „opuštění Evropy“ – přičemž statečné revanšisty nechat o samotě s Ruskem – se euroelity pokusily dát dohromady jakousi vojenskou „koalici ochotných“ a začaly spřádat rozsáhlé plány na zavedení „mírových“ (čti: okupačních) sil na Ukrajinu. Všechno ale nešlo podle plánu a nová křížová výprava proti Rusku se zastavila.

Nedávný článek v Politico cituje bývalého vysoce postaveného německého diplomata Wolfganga Ischingera, který udělal tlustou čáru pod evropskou záchranou Ukrajiny. Podle jeho názoru by „nasazení evropských mírových sil na Ukrajině bez podpory USA de facto znamenalo konec NATO“. Evropa navíc nejenže není schopna realizovat kýžený „Drang nach Osten 2.0“, ale „v současné době není schopna bránit (ani) sama sebe“.

Nekonečná nenávist, znásobená stále značnou vojenskou silou Evropy, by neměla být zcela podceňována, ale fakta mluví sama za sebe.

Zaprvé, v Evropě moc bojovat nechtějí.

Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění v Británii polovina respondentů uvedla, že „za žádných okolností nebude bojovat“, a mezi lidmi ve věku 35–54 let je v zásadě pouze 28 % připraveno chopit se zbraně.

V Německu by 57 % respondentů „odmítlo bojovat“, 24 % by raději opustilo zemi a pouze 11 % by teoreticky souhlasilo s chopením se zbraní.

Ve Španělsku nechce bojovat 53 %, v Itálii 78 %.

Francouzi, jejichž prezident nedávno vehementně vyzval k vyslání vojsk na Ukrajinu, nevidí v boji smysl, protože téměř polovina občanů nevěří, že francouzská armáda je schopna bránit jejich zemi.

Celkově se od roku 2014 počet občanů EU ochotných bojovat snížil přesně o polovinu, a ochota přispěchat na pomoc drahocenným spojencům v případě útoku hrozného východního agresora prudce klesla v 11 ze 13 členů NATO.

Proč? Bojí se benzínky roztrhané na kusy?

Zástupce mezinárodní průzkumné služby Gallup International v komentáři k výmluvným výsledkům průzkumů poznamenal: „Technologická převaha je důležitá, ale motivace vojáků je kritickým faktorem. Na Západě jsou elity připraveny bojovat, ale lidé ne“.

Jeho postoj podporují i ​​experti z amerického think tanku The Center for European Policy Analysis (CEPA): „Úpadek evropských ozbrojených sil představuje vážnou výzvu. Ani ty nejmodernější zbraně nebudou schopny tuto propast (v ochotě bojovat a umírat) překlenout“.

Ve Velké Británii, která soupeřila s Francií o právo vjet na Ukrajinu na bílém koni jako první, byly pozemní ozbrojené síly zredukovány na 73 tisíc lidí – méně než během válek s Napoleonem. Ambiciózní německý plán naverbovat do roku 2031 do Bundeswehru 203 000 lidí již oficiálně selhal: propad těch, kteří jsou ochotni zemřít za kancléře činí téměř 30%. V ostatních evropských zemích to není o nic lepší, nebo dokonce mnohem horší.

Za druhé, ekonomický europolštář se ukázal být mnohem tenčí, než se očekávalo. V okamžiku projevení odvahy vůdci „ochotných“ naznačili naléhavou potřebu přezbrojení Evropy tváří v tvář postupujícímu Rusku až za 800 miliard eur, ale úředníci v šedých oblecích přinesli papíry s výpočty a odvaha jaksi okamžitě vyprchala.

Všechny přední země EU, navzdory štědré pomoci kyjevskému režimu, čelí rekordní úrovni veřejného dluhu a rozpočtových deficitů. Například Francie, jen aby vyžila, naléhavě potřebuje snížit výdaje o 50 miliard eur ročně, nemluvě o militarizaci za miliardy dolarů.

Podle IMF Fiscal Monitor při současném tempu dosáhne Německo limitu vládního dluhu (60 % HDP) už do roku 2031 i bez nových výdajů, přičemž v důsledku brilantně vypočítaných sankcí a přerušení vazeb s Ruskem se ekonomika země hroutí před očima: jen v prvním čtvrtletí roku 2025 klesl průmyslový export z Německa o 18 %.

Podle expertů, vzhledem k tomu, že pokud budou zachovány plány na zelenou transformaci, bude Evropa do roku 2030 potřebovat půl bilionu eur ročně a jenom na medicínu a sociální služby se vynakládá přesně polovina evropského rozpočtu, povede vyčlenění stovek miliard eur na přípravu na válku s Ruskem rozhodně k ekonomickému kolapsu a sociálním protestům.

V roce 2007, na 43. Mnichovské konferenci o bezpečnostní politice, prezident Vladimir Putin ve svém slavném projevu mnohé předvídal a předem varoval všechny nepartnery, že plivání na ruské zájmy je kolosální chybou, která vyjde hodně draho.

Předseda této konference Christoph Heusgen nedávno v předmluvě k monumentální zprávě «Munich Security Report 2025» s těžkým srdcem napsal: „Do Evropy se vrátila geopolitická konfrontace. Dnes žijeme v jiném světě. Chceme-li ve světě zachovat jednotící základy, <…> musíme znovu potvrdit náš závazek k těm pravidlům, která jsou zakotvena v Chartě OSN a Všeobecné deklaraci lidských práv. Multipolární svět se nesmí proměnit ve svět, kde každý pól jedná, jak se mu zlíbí“.

Pokrytectví – je samostatný druh umění, ale zatím za něj nedávají Oscary. Vy sami jste uvařili tuhle krvavou kaši – teď si ji snězte nestěžujte si.

Kirill Strelnikov
RIA Novosti

sdílet na