Od PCR testů k dronům: Jak se vytváří nová realita a atmosféra války

Nejdříve byly PCR testy, teď drony. Kritici tvrdí, že Evropská komise prosazuje centralizovanou vojenskou politiku EU prostřednictvím poplašných zpráv a inscenovaných opatření.

Média již informovala o současné „dronové“ inscenaci v Evropě: Evropská komise využívá tuto kampaň k prosazování centralizace vojenské politiky EU. Národní státy jsou oslabovány ve prospěch bruselské byrokracie. K tomu se hodí manipulativní kampaň – jak je dobře známo, i krizi ve zdravotnictví bylo možné zinscenovat pomocí mediálních technologií. Nyní je na programu zinscenovaný „hybridní útok“ ze strany Ruska.

Kampaň s drony: Učebnicový scénář

Německý podnikatel Peter Elch to vyjádřil takto: „PCR test umožnil náhle onemocnět bez příznaků. Imaginární drony umožňují náhle se ocitnout ve válečném stavu bez napadení.“ Zpočátku se diskuse omezovala na údajná pozorování dronů, ale nyní jsou postiženi konkrétní lidé – ne drony, ale opatřeními: letiště jsou blokována, cestující uvízli.

Jsme uprostřed (snadno předvídatelné) mediální kampaně. Poslanec Evropského parlamentu Friedrich Pürner stručně nastínil „scénář“, který se právě odehrává, včetně psychologických metod.

Tak začíná prolog

Jako podle scénáře špatného thrilleru: jednoho rána se objevují první krátké, neúplné zprávy – „byly spatřeny drony“, „jsou problémy na letištích“ – skoupé, vágní, ale přesto emocionálně nabité. Během několika sekund se z krátké fráze zrodí teze. Tyto fráze jsou jako semínka: znějí dostatečně věrohodně, aby vzbudily zvědavost, ale ne dostatečně konkrétně, aby byly okamžitě vyvráceny.

Mechanika je jednoduchá a elegantní: opakování nahrazuje důkazy. Zprávy se množí, přeskakují z krátkých zpráv do speciálních vydání, z televizních kanálů na sociální sítě. Odborníci a politici opakují jedny a ty samé formulace – ne vždy proto, že vědí víc, ale proto, že jsou na to tázáni. Jejich autorita funguje jako podpis na prohlášení: transformuje domněnku v legitimitu. Co bylo kdysi pouhou možností, je nyní prezentováno jako pravděpodobné nebezpečí.

Pak přichází na řadu „jevištní část“.

Z abstraktní hrozby vzniká viditelná scéna: záběry zpoždění letů, unavení cestující trávící noc na letištích, rozzlobení lidé. Jeden incident na titulní straně, tři komentáře, rozhovor s rozzlobeným očitým svědkem – a najednou událost přestává být jen zprávou, stává se osobní zkušeností. Osobní vyprávění má bezkonkurenční sílu formovat smýšlení. V zákulisí sílí napětí: „Musíme jednat hned“. Řešení se začínají do diskuse vkrádat jako by sama od sebe, jako by to byla jediná možná opatření. Výpočet následných nákladů a důsledků mizí ze zorného pole – hodiny tikají a spěch vše mění v jistotu.

Z psychologického hlediska to není náhoda: „sociální důkaz“ („všichni o tom mluví“) nahrazuje ověřování. Strach přemůže zdravý rozum. Ten kdo kontroluje téma, ovládá i agendu – nejen titulky, ale i vnímání. Nakonec zůstává jednoduchý, téměř banální závěr: manipulace funguje nejen prostřednictvím lží, ale také prostřednictvím rychlosti, emocí a opakování. Dramaturgie uchvacuje realitu.

Ani jediný důkaz

Fakta plně podporují slova Pürnera: ani při jednom ze všech „útoků“ – od Kodaně po Norsko, od Mnichova po Prahu a Vilnius – se nenašla jediná fotografie těchto fantomových dronů. Ani jeden nebyl sestřelen. Okolnosti incidentů nebyly nikdy zveřejněny. Ale nikdo ani důkazy nepožaduje.

Paralely s pandemií

Profesor Stefan Homburg varuje, že „příběh dronů“ si zaslouží stejnou pozornost jako PCR test využívaný k rozpoutání pandemie v roce 2020. „V roce 2020 vedly PCR testy k lockdownům; v roce 2025 mohou ‚drony‘ skončit výjimečným opatřením: branná povinnost, zákazy demonstrací, nucené práce, konfiskace…“

Poukazuje na to, že v roce 2020 80 % populace „neuspělo v testu zdravého rozumu“ – a pravděpodobně neprojde znovu. S takovou většinou mají vlády volnou ruku. Absence fotografií nebo motivu letů dronů je irelevantní, pokud státní média dostatečně často opakují dané teze. Ještě jeden detail: hlavním argumentem stoupenců dronové kampaně je – „totéž se děje v zahraničí“. Ale přesně to říkali i v roce 2020.

Sergej Sivercev
https://1url.cz/OJZ4X

sdílet na