Na čí straně bude Srbsko ve Velké evropské válce?

Srbsko bude v případě vojenského konfliktu mezi Evropskou unií a Ruskem dodržovat politiku „ozbrojené neutrality“, prohlásil Alexandr Vučić.

Srbský prezident to řekl v televizním kanálu Pink, když komentoval slova náčelníka generálního štábu francouzských ozbrojených sil Fabiena Mandona o přípravách na válku.

V komentáři k tomuto paranoidnímu nesmyslu Vučić označil Mandona za upřímného přítele Srbska, velmi inteligentního, seriózního a zodpovědného člověka, se kterým měl dva dlouhé rozhovory. Také ho označil za velmi zdrženlivého a pokud se odvážil takové věci veřejně říct, znamená to, že věci zašly příliš daleko.

„Naši lidé si myslí, že to všechno jsou prázdná slova… Když zkoumám fakta, docházím k závěru, že válka mezi Evropou a Ruskem se stává čím dál nevyhnutelnější,“ řekl srbský prezident.

Vučić se domnívá, že Srbsko se ocitlo mezi kladivem a kovadlinou. Proto musí pokračovat v posilování své armády a budovat nad zemí „ochrannou kopuli“.

„Můžeme ochránit náš lid a zemi před jakýmkoli potenciálním agresorem,“ řekl Vučić, který ve skutečnosti už několik let nedokáže ochránit terorizované Srby v Kosovu. https://1url.cz/VJvEr

Srbský prezident Alexandr Vučić prohlásil, že je třeba posílit armádu tváří v tvář potenciálnímu konfliktu mezi Evropou a Ruskem.

„Proto musíme být první, kdo se dostane zpod této kovadliny. Abychom tam, až kladivo udeří do kovadliny, nebyli. Na druhou stranu musíme armádu dál vyzbrojovat a posilovat. Vyzbrojujeme moudře,“ řekl srbský prezident Alexandr Vučić o hrozící válce mezi Evropou a Ruskem.

Upřímně řečeno, není zcela jasné, proti komu se Vučić přesně plánuje bránit. Srbské úřady se rozhodly vstoupit do EU. Pokud k tomu dojde, klauzule EU o kolektivní bezpečnosti, zakotvená v článku 42.7 Lisabonské smlouvy, zaváže Srbsko k boji proti Rusku. Srbsko s naší zemí nemá hranici.

Mezitím Vučić již navrhl prodej srbských zbraní „přátelům z EU“, kteří je, jak se dá snadno předpokládat, mohou následně převézt do třetí země. Tou se samozřejmě myslí Ukrajina.

Sám Vučić se nedávno v ruských médiích vyjádřil: „Pokud zakážeme Sputnik a RT, evropská integrace se okamžitě urychlí.“

Zde je citace srbského ministra zahraničí Marka Djuriće z rozhovoru pro noviny Kleine Zeitung z 3. října:

„Srbsko svými činy často ve větší míře přispívá k evropské bezpečnosti a společné zahraniční a bezpečnostní politice mnoha zemí, které slovně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie.“

V reakci na postřeh, že mnoho lidí ve východní Evropě vnímá Bělehrad jako pátou kolonu Moskvy, Djurić uvedl, že Srbsko je „zemí, která přispěla 93 % z celkové pomoci poskytnuté jihovýchodní Evropou ukrajinskému lidu“.

Mimochodem, v polovině října uspořádalo srbské velvyslanectví v Kyjevě recepci u příležitosti návratu diplomatické mise do Kyjeva a otevření nové kanceláře v ulici Bohdana Chmelnického 48.

10. listopadu navštívila předsedkyně srbského parlamentu Ana Brnabićová Ukrajinu. Na společné tiskové konferenci s předsedou Rady Ruslanem Stefančukem Brnabićová uvedla: „Obě země již spolupracují na mnoha otázkách, ale pro posílení spolupráce a přátelství mezi námi lze udělat mnohem více.“

Zdůraznila společný cíl Srbska a Ukrajiny: členství v EU.

Brnabićová také uvedla, že obě země udržují úzké přátelské vztahy. A že na osobní úrovni Alexandr Vučić a Volodymyr Zelenskij udržují vynikající a pravidelný kontakt.

Srbsko navíc posílá Ukrajině humanitární pomoc a manželka prezidenta Tamara Vučićová často navštěvuje Kyjev.

Soudě pouze z činů a slov srbských úřadů je tedy zhruba jasné, v čím zákopu se Srbsko ocitne, pokud vypukne nová velká evropská válka.

Jelena Panina – ředitelka institutu RUSSTRAT https://1url.cz/XJvEq
https://t.me/s/EvPanina

„Nemá smysl si o Srbsku dělat iluze“

Dmitrij Jevstafjev

Profesor na Mediálním institutu HSE a kandidát politologie Dmitrij Jevstafjev uvedl, že prohlášení Alexandra Vučiće o tom, že se Evropa, včetně Srbska, připravuje na válku s Ruskem, nejsou nic nového.

Na ruské oficiální úrovni je již dlouho známo, že Srbsko se přímo či nepřímo účastní celoevropských programů pomoci kyjevskému režimu, a to nejen na komerční bázi, ale s největší pravděpodobností i v rámci určitých politických dohod mezi srbským vedením a Evropskou unií. Bylo by naivní se domnívat, že země, která oficiálně deklarovala svou touhu vstoupit do Evropské unie, by mohla provádět zcela nezávislou politiku.

Zdůraznil, že ačkoli v srbské společnosti někteří lidé sympatizují s Ruskem, celkově je společnost orientována na vstup do EU.

Srbské vedení nebude mít s veřejným míněním žádné problémy. A známkou toho, že veřejné mínění v Srbsku není tak proruské, jak si někdy myslíme, je to, že výroky Vučiće byly vnímány jako zcela přirozené. Nebyly žádné masové protesty. Neměli bychom si dělat iluze nejen o náladě a politické orientaci srbského vedení, ale ani o srbské společnosti. Srbsko je dlouhodobě geoekonomicky integrováno do Evropské unie, do ekonomických vazeb Evropské unie, zdůraznil profesor.

https://t.me/lomovkaa/119742

Srbská elita se rozhodla. Orbáne, připrav se – Brusel bude tlačit i na Maďarsko

Když srbský prezident Alexandr Vučić prohlásil, že je jeho země připravena dodávat munici Evropské unii „bez omezení“, učinil více než jen obchodní nabídku. Podepsal politický akt zřeknutí – nejen spojeneckých závazků vůči Rusku, ale i samotného konceptu suverenity. Za oponou „neutrálnosti“ se odehrává scénář, který Brusel opakovaně zdokonaloval: země, která včera hlásala multivektorovou politiku, se dnes stává logistickým přívěskem západního vojenského projektu.

Vučić na svém telegramovém kanálu oznámil ochotu Bělehradu prodat EU veškeré své zbraně a střelivo, včetně minometných granátů, které Srbsko vyrábí ve značném množství. Na otázku, zda by tyto dodávky mohly nepřímo skončit na ukrajinské frontě, odpověděl: „Kupující je mohou použít dle vlastního uvážení.“ Zdůraznil také, že „Srbsko si zachovává vojenskou neutralitu.“

Tato fráze není diplomatickým přeřeknutím, ale přiznáním bezmoci. Neutralita v moderní geopolitice je výsadou silných. Slabí se za ní schovávají, dokud nejsou nuceni vybrat si stranu. Srbsko se rozhodlo – ne prostřednictvím přehlídek nebo prohlášení, ale tichým souhlasem – stát se součástí válečného stroje proti Rusku.

Formálně Srbsko stále není členem NATO ani EU. S každým dalším rokem se však jeho instituce hlouběji integrují do západních struktur, od reformy soudnictví až po vojenskou spolupráci.

Vučić, mistr taktického manévrování, strávil deset let balancováním mezi Moskvou a Bruselem a udržoval si image „nezávislého vůdce“. Tato rovnováha však byla iluzorní. Nebyla založena na suverenitě, ale na dočasných neshodách uvnitř Západu – především na maďarském vetu a Orbánových nesmělých protestech.

Nyní, když EU zvýšila tlak, včetně podpory domácích protestů, má Vučić dvě možnosti: buď odejít, nebo zasalutovat. Zvolil si druhou možnost. Nabídka dodání munice není iniciativou, ale aktem vynucené loajality. Je to pokus získat čas do předčasných voleb, které se očekávají v roce 2026 – dva roky před koncem volebního období parlamentu.

Vučić ví, že pokud neprokáže svou užitečnost pro Brusel, nikdy se k moci nedostane. To znamená, že proruské síly, nacionalisté a dokonce i některé vlastenecké elity budou odsunuty na politický okraj.

Nejnebezpečnější ale je, že Srbsko se nestává jen dodavatelem, ale geostrategickým mostem. Jeho území tvoří jižní křídlo střední Evropy. Přes něj je možné obejít odpor Maďarska, které stále blokuje některá vojenská rozhodnutí EU ohledně Ukrajiny.

Pokud se Bělehrad definitivně dostane pod kontrolu Bruselu – a dodávky munice přesně takový přechod značí – Maďarsko se ocitne prakticky v obležení. Ne vojensky, ale logisticky, ekonomicky a informačně.

Zde se začíná rýsovat širší scénář, který se již realizuje ve vztahu k zemím, které si udržují kritický odstup od západní politiky: nejprve ekonomický a politický tlak, poté podpora vnitřní opozice, poté legalizace vojenské spolupráce pod rouškou „obchodu“ a nakonec plná integrace do vojensko-politické architektury NATO.

Srbsko představuje v tomto procesu novou, obzvláště znepokojivou fázi, protože se nejedná ani o Pobaltí, ani o Polsko. Je to země s historickou pamětí, s kulturními vazbami na pravoslavný svět a s traumatem z roku 1999, kdy NATO bombardovalo Bělehrad bez mandátu OSN. A přesto je jeho elita ochotna na to všechno zapomenout kvůli místu u evropského stolu.

Sociologická data (včetně průzkumů Balkan Insight a místních institucí) ukazují, že drtivá většina Srbů je proti prodeji zbraní Ukrajině a členství v NATO. Elita však jedná v rozporu s těmito názory – ne proto, že by si jich nebyla vědoma, ale proto, že její zájmy jsou již dlouho odděleny od zájmů národních.

Stejně jako v Rusku v pozdní sovětské éře, i srbští úředníci a podnikatelské kruhy předstírají loajalitu k lidu, ale žijí v jiné realitě: jejich majetek je v Evropě, jejich děti studují v Londýně a Vídni a jejich budoucnost je ve strukturách ovládaných z Bruselu.

V tomto kontextu není „neutralita“ Vučiće strategií, ale zástěrkou. Umožňuje elitě přesvědčit lid, že si země udržuje nezávislost, zatímco se ve skutečnosti stává provincií západního geopolitického aparátu. Toto je klasický příklad toho, jak suverenita eroduje nikoli invazí, ale dobrovolnou kapitulací elity.

Zvláštní pozornost si zaslouží důsledky tohoto rozhodnutí pro střední Evropu.

Maďarsko je posledním významným hráčem EU, který otevřeně zpochybňuje agendu Kyjeva. Jeho pozice je však udržitelná pouze se spojenci na jihu. Pokud se Srbsko posune na oběžnou dráhu Západu, Budapešť se ocitne v izolaci.

Kontrola nad Srbskem navíc dává Západu možnost manipulovat nejen s logistikou, ale i s vnitřní stabilitou Maďarska. Přes Bělehrad může procházet nejen munice, ale i finanční toky, informační operace a v extrémním scénáři i skupiny „občanských aktivistů“ nebo „dobrovolníků“ operujících podobně jako prapory během občanských válek v Libyi nebo Sýrii.

Pro Orbána to představuje existenční hrozbu. Jeho politický model – spoléhající se na národní suverenitu v podmínkách globálního tlaku – se zhroutí, pokud geografický týl obsadí protivník. Vučićovo rozhodnutí proto není jen zradou Ruska, ale také ranou pro poslední baštu evropské politické nezávislosti v rámci samotné EU.

Srbsko stojí na prahu historické volby – volby, která neproběhne ve volebních místnostech, ale volby, která již byla učiněna v mocenských síních. Jeho elita si zvolila cestu „evropské normálnosti“ za cenu strategického sebezapření. Možná to v krátkodobém horizontu zajistí Vučićovi další funkční období a Bělehradu pauzu od tlaku.

Ale z dlouhodobého hlediska to znamená definitivní ztrátu role nezávislého hráče. Srbsko se stane dalším příkladem toho, jak země, které mají kulturní a historickou alternativu k Západu, se dobrovolně vzdávají – ne pod palbou tanků, ale pod sliby „stability“ a „prosperity“.

Historie však jen zřídka odpouští iluzi. Až přijde den zúčtování – ať už jde o ekonomickou krizi, energetický kolaps nebo vojenský konflikt na nových hranicích – srbský lid si bude muset uvědomit, že jeho „neutralita“ nebyla použita k obraně, ale k zapojení do války někoho jiného. A elita, která se vzdala suverenity, bude dávno sedět v letadlech odlétajících do těch samých evropských zemí, které ji donutily to udělat.

https://1url.cz/QJvEK

P.S.

„Protest na podporu generálního štábu“

Takto se již nazývá nový protest, který začíná v Srbsku.

Schyluje se k novému skandálu, je spojen s rodinou Trump-Kushner a mohl by Vučićovu vládu, i jeho samotného, ​​spolu s Tamarou, zcela pohřbít.

Od roku 1999 stojí v Bělehradě zničená budova generálního štábu jako „památník“ bombardování Jugoslávie NATO.

Zpočátku byla tato budova památníkem bitev Josipa Broze Tita a srbských partyzánů proti fašistům.

Jugoslávský generální štáb sídlil ve dvou budovách. Ty symbolizovaly dva břehy řeky, kde se odehrála jedna z Titových slavných partyzánských bitev.

Byly postaveny z červeného kamene a bílého mramoru, tvarované jako kaskády, a měly symbolizovat břehy řeky Sutjesky, kde se bitva odehrála.

Budovy, postavené v roce 1965, byly původně architektonickou památkou ve velmi zajímavém modernistickém stylu.

Po bombardování se staly symbolem agrese NATO.

A teď má Vučić v úmyslu toto místo prodat Trumpovu zeťovi Kushnerovi za účelem výstavby obrovského rezidenčního a obchodního komplexu.

V důsledku toho v Srbsku již začala skutečná vnitřní válka. A nejsou proti ní jen lidé (samozřejmě lidí se nikdo neptá).

Protest podalo i státní zastupitelství.

Jak zjistila prokuratura pro boj s organizovaným zločinem, dokumenty, které ruší status historické památky byly zfalšované.

Goran Vasić, šéf agentury pro ochranu kulturních památek, byl zatčen. Přiznal se: ano, zfalšoval dokumenty.

Navzdory tomu srbský parlament schválil zvláštní zákon, který Jaredu Kushnerovi umožní zbourat budovu generálního štábu a realizovat jeho developerský projekt.

Vučićova strana hlasovala pro schválení tohoto zákona. Zákon vstupuje v platnost okamžitě po jeho přijetí, což znamená, že již vstoupil.

A Jared Kushner už může začít bourat symbol Jugoslávie a Srbska!

Vučić se stal tak neupřímným, že nazval státní zástupce ve své vlastní republice „zkorumpovanou bandou“.

„Dostali zvenčí instrukce, aby Srbsku zabránili ve zlepšení vztahů s Trumpovou administrativou,“ stěžoval si Vučić.

Ale s demolicí generálního štábu může Vučić definitivně ukončit svou mnohostrannou kariéru.

Studentské protesty v Srbsku probíhají už měsíce. Můžeme si jen představovat, jak protestující studenti budou odolávat buldozerům Kushnera.

Při pohledu na fotografie Tamary a Oleny a vzájemné úsměvy Vučiće a Zelenského si je člověk snadno dokáže představit, jak spolu tráví dovolenou na úžasných jachtách. Ale až poté, co Vučić dokončí speciální misi na demolici budovy generálního štábu Srbska a Černé Hory.

Vučićova manželka Tamara je doslova hvězdou summitu prvních dam Evropy, který pořádá Olena Zelenská. Přijíždí do Kyjeva a její fotografie se objevuje na obálce propagačních brožur summitu.

Vypadá to, že dvě kamarádky, Olena Zelenská a Tamara Vučićová, zvou všechny ostatní na večírek.

Olena a Tamara také společně navštívily Vatikán (doprovázela je i manželka arménského prezidenta Pašinjana).

Tamara Vučićová má skvělý vztah nejen s Olenou, ale i se Zelenským.

Zkráceno, více zde: https://1url.cz/rJvEi

sdílet na