M. K. Bhadrakumar: Blízký východ v krizi – 4

By

Nezařazené

Putin v zamyšlené náladě uvažuje o konfrontaci mezi USA a Íránem

Americký prezident Donald Trump, který před dvěma týdny požádal prezidenta Vladimira Putina o aktivní pomoc při zprostředkování jednání o íránské jaderné otázce, náhle změnil názor. Při zpětném pohledu Putin pravděpodobně projevil nepřiměřené nadšení, jakmile ho Trump požádal o pomoc, a dokonce navrhl brzkou cestu do Íránu, aby se setkal s nejvyšším íránským vůdcem ajatolláhem Alím Chameneím, ale jen o několik dní později si uvědomil, že Trump po setkání se svými spolupracovníky a poradci v Camp Davidu změnil názor a od té doby se zabývá podivnými myšlenkami, včetně tak tragických představ, jako je poprava íránského vůdce. (zde a zde)

Putinovy stručné poznámky skupině zahraničních novinářů ve středu v Petrohradu byly proneseny v pochmurné náladě. Putin neodpověděl na přímou otázku agentury Reuters, co si myslí o Trumpově šokujícím náznaku z předchozího dne v příspěvku na Truth Social, že by mohl nařídit vraždu Chameneího.

Možná bylo z Putinovy strany pošetilé vrhnout se do role Trumpova pomocníka v vysoce komplikované otázce íránského jaderného programu a bezstarostně ignorovat, že se jedná v podstatě také o geopolitický problém, v němž se zájmy USA a Ruska nutně neshodují.

Ve skutečnosti nejsou rusko-íránské vztahy o nic méně složité než tango mezi USA a Ruskem. Obě země mají za sebou velmi pohnutou společnou historii. Během druhé světové války sovětské síly dokonce ve spolupráci s Británií obsadily Teherán; dříve carské Rusko vymezilo rozsáhlá území Perské říše a připojilo je k sobě. Jak by na to mohli Íránci zapomenout?

V článku z ledna, kdy Putin a íránský prezident Masoud Pezeshkian podepsali smlouvu o strategickém partnerství, jsem napsal, že událost v Moskvě znamenala v nejlepším případě průlom ve vztazích, ale cesta vpřed bude dlouhá a klikatá. Odhadoval jsem, že smlouva je „pokusem vybudovat ochranné bariéry, které umožní novou trajektorii vztahů ve vzájemném zájmu“. (Viz Smlouva mezi Ruskem a Íránem znamená „průlom“ ve vztazích, Indian Punchline, 24. ledna 2025)

Zajímavé je, že článek 3 smlouvy pečlivě vymezuje škodlivé aktivity, kterých by se obě strany měly vyvarovat, a dále zavazuje obě strany, aby v konfliktní situaci nepomáhaly protivníkovi druhé strany! Jaké strategické partnerství může být smlouva s takovými výhradami a vzájemnou nedůvěrou?

Na středeční tiskové konferenci v Petrohradu Putin prozradil, že to byl Írán, kdo nechtěl, aby byla do smlouvy zahrnuta klauzule o vzájemné obraně (jakou má Rusko s Severní Koreou) – a navíc, že v naléhavých situacích při boji proti americko-izraelské mašinérii Teherán dosud nepožádal Moskvu o žádnou pomoc!

I pro Trumpa je to ponaučení. Írán je velmi nezávislá země, která má nepochybně zájem o produktivní vztahy s USA, ale z pohledu USA je otázkou, jak toho dosáhnout. Určitě to nemůže být způsobem Johna Wayna.

USA opakovaně selhaly i v tomto ohledu – v neschopnosti nebo odmítnutí usilovat o rovnocenné vztahy s Íránem založené na vzájemném respektu. Pokud Trump provede popravu íránského vůdce, může na normalizaci vztahů mezi USA a Íránem na příštích několik desetiletí zapomenout. A jeho oslabujícím důsledkem bude, že i zbytkový vliv USA v západní Asii během Trumpova prezidentství vyprchá. Ve skutečnosti může jakýkoli takový neuvěřitelně hloupý čin vést dokonce k vzniku ultranacionalistického jaderného státu.

Íránská otázka musí být řešena s citem a sofistikovaností. Velmi úspěšný podnikatel jako Trump by měl mít smysl pro realismus (a pragmatismus), aby poznal umění možného.

Putin ve středu řekl: „Vidíme, že dnes v Íránu, se vší složitostí vnitřních politických procesů, které se tam odehrávají – víme o tom a myslím, že nemá smysl se tím zabývat do hloubky –, stále dochází ke konsolidaci společnosti kolem politického vedení země. To se děje téměř vždy a všude a Írán není výjimkou.“ Stručně řečeno, Putin poznamenal, že změna režimu v Íránu k uspokojení Washingtonu zůstane pouhým snem.

Zadruhé Putin s odkazem na íránská zařízení na obohacování uranu a zbrojní průmysl vyrábějící rakety řekl: „Zopakuji jen to, co víme a slyšíme ze všech stran, že tyto podzemní továrny existují a nic se jim nestalo – a v této souvislosti se mi zdá, že by bylo správné, abychom všichni společně hledali způsoby, jak ukončit nepřátelství… Je to citlivá otázka a samozřejmě je třeba být zde velmi opatrný. Ale podle mého názoru lze takové řešení obecně najít.“

To je nejlepší rada, kterou Trump dnes může dostat od kohokoli ze svého okolí nebo od zahraničních partnerů. Úroveň důvěry a spolupráce v jaderné oblasti mezi Ruskem a Íránem je velmi vysoká a Trump by neměl mít žádné potíže ji využít.

Putin prozradil, že Moskva vyslala „určité signály našim íránským přátelům. Obecně je možné zajistit zájmy Íránu v oblasti mírové jaderné energie a zároveň uklidnit obavy Izraele ohledně jeho bezpečnosti.

„Takové možnosti podle mého názoru existují. Zopakuji, že jsme je nastínili všem našim partnerům: Spojeným státům, Izraeli a dokonce i Íránu. Nikomu nic nevnucujeme – pouze hovoříme o tom, jak vidíme možné východisko z této situace. Řešení však samozřejmě leží v rukou politických představitelů všech těchto zemí, především Íránu a Izraele.“

Upřímně řečeno, Írán není zemí, se kterou se snadno vyjednává. Může být tvrdohlavý jako mezek, když brání své národní zájmy a zachovává strategickou autonomii. Je třeba počítat s kolektivním vědomím civilizačního státu, jehož počátky sahají až do roku 700 př. n. l. Putin poukázal na to, že Rusko kdysi nabídlo Íránu společný vývoj integrovaného systému protivzdušné obrany, ale „[íránští] partneři neprojevili velký zájem, a tím to skončilo“. Podívejte se na ironii dnešní situace!

Putin pravděpodobně tuší, že intervence USA v Íránu je na spadnutí. Samozřejmě je znepokojený. Putinova rada Netanjahuovi i Trumpovi je zdánlivě jednoduchá: „Při zahájení něčeho nového byste se vždy měli zamyslet nad tím, zda je daný cíl dosažitelný.“

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na