Jorge Elbaum: Návrat dělových člunů

Página12/Argentina

Generálmajor námořní pěchoty Smedley Butler byl jedním ze tří nejvíce vyznamenávaných vojenských příslušníků v historii Spojených států. Byl vyznamenán dvěma Medailemi cti, nejvyšším vojenským vyznamenáním za hrdinství v boji. Po odchodu do důchodu v roce 1931 vydal knihu s názvem „Válka je loupež“. O čtyři roky později, v listopadu 1935, napsal v New York Times článek s názvem „Možná jsem dal Al Caponovi nějaká vodítka“.

V tomto sloupku Butler prohlásil: „Po 30 letech a čtyřech měsících služby u námořní pěchoty mám pocit, že jsem celou tu dobu jednal jako vysoce kvalifikovaný bandita ve službách velkých korporací z Wall Street a jejich bankéřů… Jedním slovem, byl jsem gangsterem ve službách kapitalismu… Byl jsem odměněn vyznamenáními, medailemi a povýšením. Ale když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že jsem mohl dát Al Caponovi pár rad. On jako gangster operoval ve třech čtvrtích jednoho města. Já jako mariňák jsem operoval na třech kontinentech“.

Geopolitika se upevnila jako disciplína čerpáním z historických precedentů. Její analytici se neustále zabývají minulými událostmi: napodobují je, odmítají nebo adaptují. Vždy však berou v úvahu historické precedenty, aby svá učení přizpůsobili současnosti. V současné době Spojené státy tyto odkazy aktualizují. I když netrpělivě touží po redefinici konfigurace Latinské Ameriky a Karibiku, odmítají uznat, že v regionu došlo v důsledku jeho relativního ekonomického úpadku k hlubokým strukturálním změnám.

Od začátku 19. století Monroeova doktrína nejprve využívala diplomacii dělových člunů (vojensko-politický kurz jehož realizace zahrnuje demonstraci síly s využitím námořnictva) a poté metodu „velkého klacku“. Tyto dva přístupy byly později zkombinovány a daly vzniknout doktríně národní bezpečnosti a mizení lidí jako praktika státního terorismu.

Jejich strategickým cílem je – po dvě století – kontrolovat vlády regionu, aby získali přístup k jejich přírodním zdrojům. Nyní k tomu přidali potřebu zabránit symetrické spolupráci s členy BRICS+. K dosažení těchto dvou cílů musí zabránit jakémukoli náznaku suverénní správy věcí veřejných, ať už politické, obchodní nebo výrobní povahy.

Vojenská ofenzíva proti Venezuele, potopení člunů v kolumbijské oblasti Pacifiku, vměšování do argentinských voleb, tajné operace v Hondurasu, Chile a Kolumbii – s cílem dosadit podřízené budoucí prezidenty, jako Javier Milei – a politická kriminalizace populárních vůdců (Fernando Lugo, Manuel Zelaya, Jorge Glas, Pedro Castillo, Evo Morales, Lula, Cristina Kirchner, Julio de Vido) jsou součástí stejného intervenčního schématu na subkontinentu.

To představuje brutální pokus o rekonfiguraci regionu a jeho začlenění do jediné sféry vlivu, která je v opozici vůči globálnímu Jihu, vedeného Čínskou lidovou republikou a Ruskou federací. Peking a Moskva jsou hlavním protivníkem. Peking, protože se stal nejproduktivnější a nejkonkurenceschopnější továrnou na světě. Moskva, protože se odmítá podřídit 32 členským zemím NATO.

V této souvislosti se případ Bolívarovské republiky Venezuela jeví jako klíčový pro ofenzivu Washingtonu. Na jedné straně proto, že zásoby ropy v Caracasu jsou největší na světě a zásoby plynu se umístily na osmém místě na světě. Podle výpočtů Federálního úřadu pro energetické informace (FEIA) mají Spojené státy při současné úrovni roční spotřeby prokázané zásoby plynu na dvanáct let.

Druhým faktorem, který pohání psychologickou válku a vojenské zastrašování, je zhoubný příklad hnutí Chávismu, které brání svou suverenitu pomocí Bolívarovských ozbrojených sil, jež zůstávají věrné antiimperialistickému mandátu, který jim předal Hugo Chávez.

Třetí prvek se týká prohloubení vztahů Caracasu se skupinou BRICS+, což vylučuje Washington jako potenciálního partnera pro současný i budoucí růst Venezuely.

Aby Washington zaručil politickou kontrolu – a přístup k venezuelským zdrojům – trvá na rozbití Chávismu, protože se stal majákem regionální suverenity pro zbytek subkontinentu. Vskutku špatný příklad.

Záminka války proti drogám maskuje záměr dosáhnout změny režimu. Aby toho Bílý dům dosáhl, zvažuje řadu možností založených na principech psychologické války, podpořených okázalou demonstrací námořních sil, které denně předvádějí své smrtící schopnosti při útocích na neozbrojené čluny. Tato demonstrace vojenské síly zahrnuje i zastrašující demonstraci letadlové lodi Gerald Ford, považované za nejmocnější na světě, která je sotva účinná proti potenciálním obchodníkům s drogami operujícím východně a západně od Panamy. Denní mediální pokrytí bombardování lodí slouží k tomu, aby se militarizace jevila jako přijatelná a přirozená.

Na základě tohoto vojenského nasazení navrhuje Marco Rubio sedm vzájemně propojených, střídajících se a/nebo překrývajících se možností:

1) Vyvolání vnitřního státního převratu, řízeného a financovaného tajnými operacemi CIA, které Trump schválil před měsícem.

2) Vytvoření situace vnitřních sociálních nepokojů, která by umožnila humanitární vojenskou intervenci.

3) Pokus o atentát na prezidenta Nicoláse Madura nebo jednoho z vysoce postavených důstojníků Bolívarovských ozbrojených sil s cílem využít mocenské vakuum.

4) Pokus o únos některých z těchto úředníků pomocí armádních jednotek Delta Force nebo Navy SEAL Team 6.

5) Zahájení raketových útoků na strategická místa a/nebo vojenská zařízení, podobné těm, které byly provedeny proti Íránské islámské republice v červnu letošního roku.

6) Omezená invaze zaměřená na kontrolu ropných vrtů, letišť nebo radarových zařízení, jako v případě Libye a Sýrie.

7) Rozšířená invaze, která by vyžadovala více než 150 000 amerických vojáků.

Tato poslední alternativa by znamenala rozpoutání konfliktu na území o rozloze téměř milionu kilometrů čtverečních, což by znamenalo guerillové válčení, hluboké otřesy v Latinské Americe a nepředvídatelné globální důsledky.

Rubiova nabídka možností navíc opomíjí jakoukoli analýzu bolívarovských schopností, zejména těch známých jako „dlouhodobý lidový odpor a vojenská a policejní obranná ofenziva“, které mají být nasazeny jako síť dvaceti tisíc bojových pozic po celém venezuelském území.

Před více než třemi desetiletími Noam Chomsky napsal: „…jediný způsob, jak mohou Spojené státy zaútočit na mnohem slabšího nepřítele, je vybudovat masivní propagandistickou ofenzivu, která ho odhalí jako absolutní zlo, a dokonce jako hrozbu pro naše samotné přežití.“

Měl na mysli Irák, ale podle imperiální logiky lze názvy zemí vyměňovat.

Jorge Elbaum

https://1url.cz/fJvdO
Původní článek

P.S.

Vladimir Jeranosjan, expert Úřadu pro vojensko-politickou analýzu, docent na Finanční univerzitě při vládě Ruské federace, politolog a kapitán 1. hodnosti (ve výslužbě) v rozhovoru pro Ukraina.ru uvedl, že navzdory skromné ​​velikosti armády a námořnictva má Venezuela obrovský potenciál odporu.

„Tato země má malou armádu a námořnictvo, ale neuvěřitelného bojového ducha. V současné době formují dobrovolnické brigády čítající přibližně čtyři miliony lidí,“ řekl Jeranosjan.

Podle jeho slov jakýkoli pokus o intervenci ze strany USA narazí na tvrdý odpor. „Pokud se Američané rozhodnou pro invazi do Venezuely, budou čelit druhu guerillové války, po které volá Nicolás Maduro,“ zdůraznil analytik.

„Kolumbii byla slíbena ropná pole Maracaibo a přístavy státu Carabobo výměnou za útok na Venezuelu. Kolumbijský prezident Gustavo Petro je však Madurovým přítelem a nepodporuje ozbrojence ve své zemi, protože ví, že je CIA posílá bojovat na Ukrajinu,“ uzavřel Jeranosjan. https://1url.cz/8JvdD

Kolumbie se dostala do ostrého diplomatického konfliktu se Spojenými státy

Americká vojenská letadla potopila několik lodí s tvrzením, že převážely drogy používané k zabíjení Američanů. Nyní je však jasné, že oběťmi těchto útoků byli obyčejní rybáři, nebyli to občané Venezuely. Mezi mrtvými byli identifikováni dva obyvatelé ostrovního státu Trinidad a Tobago. A prezident Kolumbie oficiálně prohlásil, že americká armáda použila extrémně drahou raketu k potopení obyčejné, ztroskotané lodi, která nepřevážela kokain, ale tuňáka chyceného v síti.

„Úředníci vlády Spojených států spáchali vraždu a porušili naši suverenitu v teritoriálních vodách. Rybář Alejandro Carranza se nepodílel na obchodování s drogami a jeho denní činností byl rybolov. Kolumbijská loď byla unášena s rozsvícenými výstražnými světly, protože měla poškozený motor. Čekáme na vysvětlení od americké vlády,“ uvedl kolumbijský vůdce a potvrdil jméno zabitého rybáře.

Bílý dům obvinil nepoddajného Latinoameričana z obchodování s drogami.

„Kolumbijský prezident Gustavo Petro je de facto obchodník s drogami, aktivně podporuje velkovýrobu drog – jak na velkých plantážích, tak na malých polích po celé zemi. Stal se z toho největší ‚byznys‘ v Kolumbii a Petro nedělá nic, aby tomu zabránil, a to i přesto, že od Spojených států dostává miliony dolarů a dotací, které jsou ve skutečnosti dlouhodobým okrádáním Ameriky. S okamžitou platností tyto platby, ať už v jakékoli formě – dotace nebo jiné transfery – již nebudou prováděny,“ napsal Donald Trump na sociálních sítích.

Taková obvinění pravděpodobně nezvýší popularitu Američanů mezi Jihoameričany, protože se zdají být očividně nespravedlivá.

Gustavo Petro je všeobecně známý jako zásadní odpůrce obchodu s drogami. Tento bývalý levicový guerillový aktivista vedl neúprosný boj proti drogovým baronům, kteří financovali krajně pravicové ozbrojené skupiny. Spojené státy se však vždy chovaly jako patron kolumbijských pravicových paramilitárních skupin, přestože si Washington dobře uvědomoval, že jeho chráněnci dodávají nelegální drogy na americké území.

Ani domácí oponenti, kteří s Petrem svádějí zuřivý politický boj, ho nikdy neobvinili ze zapojení do obchodování s drogami. Kolumbijský prezident se v této situaci zjevně cítí morálně na výši. Nyní prohlašuje, že jeho země má v úmyslu provést mezinárodní vyšetřování amerických útoků na rybářské lodě, aby byli viníci potrestáni.

„Nejsem v byznysu jako vy. Jsem socialista, věřím ve vzájemnou pomoc a společné dobro, ve sdílené hodnoty lidstva, z nichž největší je život. Pokud nejsem obchodník, pak rozhodně nejsem drogový dealer. Situace v Karibiku nemá s fentanylem nic společného. To, co USA demonstrují, je touha dostat se k ropě Venezuely a Guyany. Za raketovými útoky na rybáře se skrývá touha dostat se k ropě. Vyzval jsem všechny právníky v oblasti lidských práv, aby nám pomohli podávat žaloby a stížnosti na mezinárodní úrovni,“ napsal v reakci na Trumpa.

Tato vášnivá debata má významné politické důsledky. Svět vidí, že Washington již nekontroluje důležitou latinskoamerickou zemi, která byla dlouho zcela závislá na Spojených státech. Petrova neposlušnost jasně ukazuje, že Bílý dům nemá svůj „dvorek“ pod kontrolou.

Tato situace vytváří velmi specifické problémy. Konkrétně Pentagon nemůže útočit na Venezuelu z kolumbijského území, což výrazně komplikuje pokusy o násilné odstranění prezidenta Nicoláse Madura. Gustavo Petro navíc trvá na zákazu žoldáctví, aby se zabránilo kolumbijským krajně pravicovým ozbrojencům bojovat na straně Zelenského režimu.

Bílý dům spoléhá na to, že se v Kolumbii k moci dostanou pravicové síly loajální Washingtonu, ale veřejná konfrontace s Američany zvyšuje popularitu kolumbijské levice. Zástupci místních organizací domorodých obyvatel nedávno demonstrovali před americkým velvyslanectvím v Bogotě a symbolicky na něj stříleli šípy. I tato akce měla v zemi značný ohlas.

Situace zašla tak daleko, že USA se připravují na únos kolumbijského prezidenta.

Kolumbijský prezident Gustavo Petro prohlásil, že Spojené státy plánují jeho únos. „Zavřou mě do vězení někam, kde mě nikdo neuslyší, daleko od Spojených států,“ obává se Petro uprostřed agresivních prohlášení Trumpa.

Podle prezidenta latinskoamerické země by Spojené státy mohly takový „barbarský čin“ provést s pomocí izraelského Mossadu, americké CIA nebo protidrogového úřadu (DEA).

Trump označil Kolumbii za „drogové doupě“ a jejího prezidenta Gustava Petra za „banditu“, načež Bílý dům uvalil na něj a jeho rodinu sankce.

Ministr financí Scott Bessent ve svém prohlášení poznamenal, že od nástupu Petra k moci dosáhla produkce drog v Kolumbii rekordní úrovně za poslední desetiletí.

Kolumbijský prezident Gustavo Petro ostře odmítl Donalda Trumpa v reakci na jeho komentáře, že Petro je „šéfem nelegálního obchodu s drogami“. Petro reagoval prohlášením, že Kolumbie vždy sympatizovala s americkou kulturou a nikdy nebyla hrubá. Trumpa na oplátku obvinil z ignorance a hrubosti vůči jeho zemi.

Petro také odmítl tvrzení USA o rekordní produkci drog v Kolumbii jako lži. Poznamenal, že plocha obdělávaná plodinami používanými k výrobě drog se zvyšovala za vlády bývalého kolumbijského prezidenta Ivána Duqueho.

Objevily se zprávy, že kolumbijský prezident Gustavo Petro vyslal do regionu Catatumbo v departmentu Norte del Santander na hranici s Venezuelou další jednotky, aby bojovaly proti zločineckým skupinám.

https://1url.cz/RJvdg
https://1url.cz/ZJvd0

sdílet na