Hokejový moralismus

Úterní glosa Ivo Strejčka

Zkusme přesněji porozumět podstatě problému, který se tváří, jako by byl jen o hokeji. I proto v posledních dnech zajímá českou sportovní veřejnost. Ono ale jde v naší zemi (a nejen tam) ve skutečnosti o téma skrz naskrz politické. Měli bychom si tedy hned na začátek vyjasnit kdo je kdo a co je co.

 

K tomu nám nejlépe poslouží originální – ne po česku účelově přebarvené ­– znění tiskového prohlášení Sportovního arbitrážního soudu ze dne 30. října 2026 zveřejněného ve švýcarském Lausanne.

 

To, mimo jiné, sděluje:

 

–  Sportovní arbitrážní soud (CAS) „přezkoumává procedury posuzující způsobilost sportovců a národních sportovních federací soutěžit za podmínek, ve kterých dotčení plní požadovaná pravidla“;

–  V roce 2026 obdržel CAS tři různá odvolání Ruské federace ledního hokeje (RIHF) proti „Mezinárodní hokejové federaci (IIHF) týkající se účasti ruských hokejových týmů, která se rozhodla vyřadit ruské hokejové týmy ze soutěží kvůli bezpečnostním obavám (safety and security concerns)“;

–  Sama Disciplinární rada IIHF v květnu 2026 anulovala rozhodnutí svého IIHF „o bezpečnostních problémech“;

–  Ruská hokejová federace se proto dohodla s IIHF, že „celý problém bude předán k rozhodnutí CAS“. Proto byly na konci letošního října povolány „ke slyšení do Lausanne všechny zúčastněné osoby“;

–  Po tomto slyšení „CAS shledal, že argumenty IIHF odvolávající se na bezpečnost, ochranu a další obavy nebyly podloženy dostatečnými důkazy ke splnění právních požadavků k vyloučení protistrany [Ruské hokejové federace] z účasti v mezinárodních soutěžích… (… arguments citing safety, security and other concerns were not supported by sufficient evidence)“.

 

Vím, je to poněkud dlouhý a právnicky suchý úvod mého dnešního textu. Je ale nesmírně užitečný. Vypovídá o tom, že Sportovní arbitrážní soud hodnotil výhradně skutečnost, zda je účast ruských hokejistů a hokejistek na mezinárodních soutěžích „bezpečnostním rizikem“ a konstatoval, že Mezinárodní hokejová federace pro taková tvrzení nemá žádná fakta spolehlivě podložená prokazatelnými tvrzeními.

 

Nic víc. Rozhodnutí sportovní arbitráže se netýkalo (ani nemohlo) posuzování a určení viny za rozpoutání a vedení války. Aktuálně vzedmutá vlna odporu proti rozhodnutí CAS je proto zbytečná. Vše, co se odehrává dál už jsou jen a pouze politická nebo emotivní stanoviska. Tak je i posuzujme, a všímejme si naší země víc než zemí kolem nás.

 

Za Českou republiku vyjádřil téměř okamžitě svůj nesouhlas s rozhodnutím arbitrážního soudu ministr pro sport a zdraví Boris Šťastný. S jeho postojem prý souhlasí „celá vláda“ (řečeno slovy premiéra Babiše, ač Okamurova SPD tento postoj zřejmě úplně nesdílí). Co k tomu všemu říci?

 

Přestože arbitrážní sportovní soud neřekl nic jiného, než že Mezinárodní hokejová federace nepředložila důkazy dostatečně podloženou stížnost, ve které by doložila nebezpečnost účasti Rusů v mezinárodních hokejových soutěžích pro sezonu 2026-2027, my (ústy ministra Šťastného) víme, že ruští sportovci bez ohledu na svůj věk či pohlaví prostě v mezinárodním sportu nemají co dělat. Šťastného důvody jsou jasné.

 

Jednak ministrovo stanovisko pokračuje v neustálé ústní válce proti Rusku, jednak u českých fanoušků těží z dohrávání letitého protisovětského hokejového odporu.

 

Šťastný spoléhá na citlivost českých hokejových fanoušků, kteří vzpomínají (nebo od svých otců či dědů znají) na legendárního Jozefa Golonku, jak po porážce Sovětského svazu na olympiádě v Grenoblu v roce 1968 si před sovětskou střídačkou provokativně lehl na led, aby poslouchal, zda „mašina stále funguje“. Šťastný se účelově vozí na vzpomínkách na „hokejový týden“ ve Stockholmu v roce 1969, kdy Holíkové, Nedomanský, Golonka, Černý, Suchý a další v nezapomenutelných utkáních porazili Sověty – a Češi a Slováci v těchto našich vítězstvích viděli odvetu za invazi Varšavského paktu do Československa.

 

To je ovšem minulost a pouze naše národní bolest. Její zneužívání by snad nemělo určovat racionální postoje ministrů dnešní české vlády.

 

Hodně si touto téměř už šedesátiletou zlobou komplikujeme (možná leckdy pochopitelně) náš výklad rusko-ukrajinské války a jejích příčin. Stále bojujeme se Sovětským svazem, přestože ten již neexistuje, neexistují ani sovětští komunisté. Nadále cítíme stále neodbytné nutkání se za onen osudný rok 1968 Rusům mstít a postoji, jakým aktuálně jsou i vyjádření ministra sportu, si své téměř šedesát let staré trauma neustále zbytečně obnovujeme a rozdíráme.

 

Sport vždy a pro všechna společenská uspořádání byl a je výkladní skříní jejich politického i společenského uspořádání. Bylo tomu tak v antickém Řecku, bylo tomu tak od renesance sportu v 19. století, je tomu tak i dnes. Je marné snažit se převracet dějiny. Možná by nás tedy mělo vybídnout k přemýšlení něco jiného: zda drobné, krok za krokem postupné „upouštění“ tlaku ze současného mezinárodního napětí není rozumnější a schůdnější cesta vpřed. Směrem od hrozící války k míru.

 

Jít „přes sport“ přece není tak nemožná cesta, pokud si ji nebudeme – například přehnaným hokejovým moralismem – zarputile bojkotovat, ne?

Ivo Strejček, 3. 11. 2026, Institut Václava Klause

---

A k tomu část článku VK na AeroNet na toto téma:

Bojkot hokejových zápasů s Ruskem může evropské reprezentace připravit o celý šampionát.

Bojkot hokejových zápasů s Ruskem může evropské reprezentace připravit o celý šampionát. A zdroje IIHF varují, že podle stanov a pravidel hokejové federace může odstoupení týmu z celého turnaje MS kvůli bojkotu jiného týmu znamenat i sestup do nižší soutěže!

V posledních dnech se v Evropě začala politika a bezbřehá rusofobie přenášet i do jednoho z nejoblíbenějších sportů v Česku, na Slovensku a v řadě dalších evropských zemí — do ledního hokeje. Celé to začalo minulý týden, když Mezinárodní sportovní arbitrážní soud CAS rozhodl o návratu ruských reprezentací do soutěží IIHF. Federace ve svém stanovisku z 30. října potvrdila, že rozhodnutí zahrnuje také mužské mistrovství světa v roce 2027, a oznámila, že se jím bude řídit.

Současně však vyjádřila nesouhlas a upozornila na organizační a bezpečnostní komplikace. [1] Podstatou rozhodnutí bylo, že IIHF dostatečně nedoložila bezpečnostní důvody, kterými pokračující vyloučení ruských týmů zdůvodňovala. Rozhodčí senát jednomyslně vyhověl ruskému odvolání. Samotné podmínky návratu, například případný režim neutrality, však nebyly předmětem tohoto rozhodnutí. [2]

Arbitrážní soud uznal argument žalující strany, tedy Federace ruského ledního hokeje, že ruská “sborná” čelí selektivní diskriminaci na mezinárodních soutěžích z politických důvodů tzv. dormantní rusfobie v západních zemích a federace předložila důkazy. Arbitráži bylo doloženo, že když USA bez mandátu Rady bezpečnosti OSN vtrhly do Afghánistánu v roce 2001 a krátce poté v roce 2003 do Iráku, americký reprezentační tým ledního hokeje nečelil ze strany IIHF zákazu účasti na mezinárodních turnajích pořádaných IIHF.

Dalším předloženým důkazem byla agrese NATO v Libyi v roce 2011, kdy Velká Británie, Francie, Itálie a posléze i USA začaly letecky bombardovat Libyi a zejména hlavní město Tripolis. Ani tehdy IIHF nepřistoupila k sankcím proti reprezentačním týmům těchto zemí na hokejových zápasech pod hlavičkou IIHF. Reprezentace USA nečelila zákazu účasti na turnajích IIHF ani po zahájení války USA a Izraele proti Íránu letos počátkem roku, kdy došlo k pozabíjení představitelů Íránu, prakticky celé rodiny duchovního vůdce, a dokonce i zabití 120 školaček v internátní škole ve městě Minab.

Tyto údery byly provedeny rovněž jako akt bezprecedentní mezinárodní agrese, ale americké reprezentační týmy na mezinárodních soutěžích ledního hokeje sankcím nečelí. Na základě čeho tedy IIHF uvalilo bezprecedentní zákaz pro ruské hokejisty na akcích IIHF? A protistrana obhajoby nedokázala na tuto argumentaci před arbitry CAS odpovědět a hlavně argumentačně vysvětlit rozdíl, v čem je ruská invaze na Ukrajinu jiná, že na ruské sportovce IIHF uvaluje zákaz účasti na turnajích, zatímco američtí hokejisté nečelí sankcím za žádnou válku, kterou rozpoutaly jejich vlády ve Washingtonu.

Arbitrážní soud CAS se proto jednohlasně usnesl na rozsudku okamžitého navrácení ruské sborné do mezinárodních soutěží ledního hokeje, a to nejen pod hlavičkou IIHF, ale veškerých mezinárodních hokejových akcí, tedy např. i hokejového turnaje na olympijských hrách. Právě žaloba ruské strany u arbitrážního soudu s poukazem na podobné válečné konflikty odhalila, že v mezinárodním hokeji se jede úplně stejná politická rusofobie jako v běžné západní politice.

Peskov Německu vzkázal: Zemí, které mohou turnaj uspořádat, je spousta

Do sporu o návrat ruských hokejistů už vstoupil také Kreml. Jeho mluvčí Dmitrij Peskov dostal otázku, jak Moskva reaguje na zprávy, že Německo zvažuje vzdát se pořadatelství příštího světového šampionátu. Odpověděl stručně: pokud bude IIHF chtít, může turnaj uspořádat v jiné zemi. Stejný smysl jeho vyjádření zachycují také ruské agenturní zprávy. [3]

Dmitrij Peskov: „No, jak na to reagovat? No, to znamená, že pokud to Federace (IIHF) bude chtít, uspořádá to v jiné zemi. Zemí je přece spousta.“

Peskov tím připomněl slabé místo pořadatelského nátlaku. Odmítnutí uspořádat šampionát ještě nemusí znamenat, že se šampionát neuskuteční. Může znamenat, že pořadatelská práva, návštěvníci, televizní pozornost a příjmy připadnou někomu jinému. Zda existuje konkrétní náhradní pořadatel schopný převzít celý turnaj, je ovšem další otázka.

Přesun navíc neřeší všechno. Země, které odmítají nastoupit proti Rusku, mohou stejný postoj zachovat bez ohledu na místo konání. IIHF tak čelí dvěma různým překážkám: kde turnaj uspořádat a kdo na něm bude ochoten hrát podle společného rozpisu. Změnou adresy stadionů by odstranila pouze první z nich.

Kde končí bezpečnost a začíná politický výběr soupeřů?

Celý spor znovu otevírá otázku, podle jakého metru se v mezinárodním sportu rozhoduje. Reprezentace Spojených států běžně nastupovaly na hokejových turnajích v době válek vedených Washingtonem. Ruský tým naopak dostal zákaz účasti. Právě tento rozdíl vyvolal u arbitrů CAS podezření, zda se pod sportovními a bezpečnostními argumenty neskrývá politický výběr zemí, kterým je dovoleno soutěžit. A proto CAS rozhodl tak, jak rozhodl.

Srovnávání válek a jejich mezinárodních důsledků je politickou otázkou, která nezmizí tím, že se přesune do hokejové haly. Jestliže se některé federace rozhodnou, že s určitým soupeřem hrát nebudou, vstupují ovšem také do střetu s pravidly soutěže, do které své týmy přihlásily. A právě tam začíná problém, o kterém se v bojkotujících prohlášeních příliš nemluví.

Sedm reprezentací odmítá zápasy s Ruskem

Odmítnutí utkání proti Rusku oznámily Česko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Norsko, Lotyšsko a Rakousko. Jde tedy o významnou část evropského hokeje, jejíž společný postup může zásadně zasáhnout podobu příštího šampionátu. [4] Za Český hokej tento postoj oznámil prezident svazu Alois Hadamczik.

Generální sekretář Jan Černý současně popsal jednání o dopadech ruského návratu na lednové mistrovství světa žen do 18 let v Ostravě, včetně otázky vstupních víz. Odmítání zápasů a omezování vstupu na území pořadatelské země jsou tak dvě souběžné cesty odporu proti návratu Ruska. [5]

...

... Článek 10.3 počítá při nedostavení se k utkání s kontumací, standardně 5:0 pro soupeře. Současně stanoví diskvalifikaci provinilého týmu, pokud příčina nebyla mimo jeho kontrolu. Proti kontumaci lze podat odvolání k direktoriátu. Samotné prohlášení svazu, že ostatní zápasy odehraje, mu tedy pokračování na turnaji nezaručuje. [6]

...

A pozor, ani bojkot celého šampionátu nepředstavuje cestu bez následků. Článek 16.2.2 stanoví, že tým, který odstoupí z již přiděleného mistrovství z jiného důvodu než vyšší moci, automaticky sestupuje do nejbližší nižší skupiny či divize. Pro mužskou elitní reprezentaci to znamená divizi I skupiny A. Poslední tým, který by jinak sestupoval, podle tohoto ustanovení zůstává. [7] K tomu článek 8.2.1 přidává pokutu za odřeknutí účasti na mužském MS: 50 000 švýcarských franků, po stanovené lhůtě dvojnásobek.

Rozhoduje dřívější z termínů 1. září a šest měsíců před turnajem. Při listopadovém odhlášení z MS 2027 by tak šlo o 100 000 franků, pokud by nebyla uznána vyšší moc. Tím nezanikají případné nároky na náhradu škody. [8] Soutěžní předpis pro MS 2027 navíc v článku 248 umožňuje další disciplinární opatření, včetně pozastavení účasti na šampionátech IIHF. Sankce lze kombinovat. Výsledek případného řízení proto nelze zúžit na jednoduchou představu, že svaz zaplatí jednu pokutu a všechno bude vyřízeno. [9]

Nátlak na IIHF sílí také přes sponzory

Samozřejmě, že kdyby se odmítání zápasů skutečně proměnilo v sérii diskvalifikací, šampionát by utrpěl zásadní ránu. Právě v tom lze vidět možný smysl společného postupu federací: vytvořit tak silný tlak, aby IIHF spor vyřešila ještě před zahájením turnaje. Jde o interpretaci jejich strategie, nikoli o veřejně doloženou dohodu. Ekonomické i sportovní důsledky rozsáhlého bojkotu jsou však zřejmou součástí této hry.

Tlak přichází i od obchodních partnerů. Škoda Auto oznámila, že pokud se ruský tým turnaje zúčastní, přehodnotí své zapojení. Podobně se proti návratu Ruska vymezili další sponzoři, například AJ Products a Nokian Tyres. Spor tak zasahuje také financování a obchodní hodnotu šampionátu. [10] Fanoušci přitom potřebují slyšet, jakou cenu jsou jejich svazy připraveny za oznámený postoj zaplatit.

Znamená „proti Rusku nenastoupíme“ ochotu přijmout konec na turnaji? Znamená případné odstoupení ochotu hrát příště v nižší divizi? Anebo svazy předpokládají, že společný tlak donutí IIHF najít jiné řešení? To jsou otázky, které se nedají odbýt jedinou větou o hodnotách.

Víza mohou změnit spor o účast ve spor o pořadatelství

Samostatnou kapitolou jsou vstupní víza. Sportovní rozhodnutí samo o sobě nezaručuje vstup na území státu. Současně ale nelze předpokládat, že případné odmítnutí vstupu některé reprezentaci zůstane bez následků pro uspořádání soutěže. V Německu se již podle zveřejněných zpráv diskutuje také o neochotě šampionát za změněných podmínek pořádat.

...

...

-VK-

Zbylou polovinu článku si můžete přečíst na AeroNet , zde to jako reprezentativní vysvětlení problému asi stačí...

sdílet na