Evropa prošla třemi fázemi přijetí smrti za jeden den

USA chtějí, aby se události kolem Ukrajiny vyvíjely rychle. Reakce nejvyšších představitelů EU je šok a hrůza. Jsou ohromeni tím, jak se k nim USA chovaly, a podle německého prezidenta připomínají „stádo jelenů chycené ve světlech aut“. Zda si uvědomí svou chybu, není tak důležité, protože tak jako tak v každém případě budou platit.

Zhruba před půl stoletím americká psycholožka Elizabeth Küblerová-Rossová představila koncept pěti fází přijetí smrti pro nevyléčitelně nemocné pacienty: popírání, hněv, vyjednávání, deprese a přijetí.

Tato „pětka“ se stala chytlavou frází, která je známá mnohem více než jméno Kübler-Ross. Zapomnělo se i na to, že mluvíme o smrti: nyní se v pěti fázích popisuje rezignace na vše nepříjemné a nevyhnutelné.

Na popud amerického prezidenta Donalda Trumpa vedení Evropské unie přeskočilo během jednoho dne tři fáze přijímání nevyhnutelného. Teď jsou ve čtvrté – v depresi.

„Ukrajinu poslali do háje. Evropu mimochodem také“. Tato slova, která řekl ukrajinský představitel v komentáři pro The Economist, nyní cituje mnoho světových médií. Jméno úředníka není známé, ale situaci formuloval přesně.

Stejně výmluvný byl i litevský premiér Gintautas Paluckas, který řekl, že Trump dal Evropě „kopanec do zadku“.

„Názor je to samozřejmě barbarský, ale pravdivý,“ říkával Vladimir Lenin při úplně jiné příležitosti.

Ukrajinci byli o jednáních mezi prezidenty Ruska a USA informováni dodatečně, ale Evropané nebyli informováni vůbec – o všem se dozvěděli z novin. Stejné noviny následně popsaly překvapení evropských elit, ačkoli americký prezident dělá přesně to, co slíbil, a Volodymyr Zelenskij od něj dostává to, o co žádal.

Noviny VZGLJAD opakovaně předpověděly, že Evropa bude z jednání o Ukrajině vyloučena. Vzhledem k do očí bijící neprofesionalitě, úzkoprsosti a arogantní tvrdohlavosti jejích elit jí zbude jen platit účty, které Washington vystaví. Trump to dal jasně najevo a o elitě EU je známo, že dříve USA vzdorovat nechtěla, ale nyní toho není schopna.

Evropa navíc se vším předem souhlasila a zahájila proces vstupu Ukrajiny do EU. Zda ji skutečně plánovali přijmout do EU, je jiná otázka, ale v USA je to nyní vnímáno jako způsob, jak dát Ukrajině záruky na obnovu. Evropa bude přinucena to akceptovat a bude tahat za ukrajinský popruh až do rozpadu Evropské unie, zatímco Trump plánuje rychle stáhnout Washington z ukrajinského projektu se ziskem ze smlouvy na těžbu nerostů.

Evropa, stejně jako Ukrajina, v tomto konfliktu pouze ztrácí, aniž by vůbec něco získala, a nakonec dokonce ztratila i právo uplatnit svůj hlas v budoucích jednáních. Jak úspěšná mohou být tato jednání vzhledem k nahromaděným rozporům (především mezi Ruskem a Spojenými státy), je jiná otázka, ale nikdo v nich nebude hájit evropské zájmy. Trump to nepotřebuje, Rusko to nepotřebuje stokrát.

Evropa je však poměrně rozmanitý prostor. A reakce na Trumpův krok, který náhle přeškrtl tříletou strategii Západu, se ukázaly být velmi různorodé. Společné měly to, že všichni, kromě maďarského premiéra Viktora Orbána, požadovali pro EU místo u vyjednávacího stolu (Orbán se domnívá, že EU si toto místo nezaslouží).

„Míru lze dosáhnout pouze společně. A to znamená – s Ukrajinou a s Evropany,“ řekla například německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.

Přísně vzato, něco si nalhává: Baerbocková je jednou z těch, kteří nejagresivněji vzdorovali jakémukoli diplomatickému úsilí o dosažení míru, a nyní prostě chce, aby vše zůstalo „při starém“, kdy Západ dává Zelenskému peníze a očekává zázrak. Je překvapivé, že více než tři roky v tak vysoké funkci ji nepřiměly k tomu, aby minimálně reflektovala svou politickou taktiku. Taktika selhala a Baerbocková stále nechápe proč.

Hlavní diplomatka Evropské unie Kaja Kallasová byla hlasitým odpůrcem jakéhokoli vyjednávání a zpočátku zcela odmítala přijmout realitu, okamžitě vstoupila do fáze popírání. Její první prohlášení bylo v tom duchu, že „jakákoli dohoda za našimi zády nebude fungovat“, protože „realizovat ji musí Evropané“. Co tak kriticky závisí na Evropanech, kromě Zelenského, neobjasnila.

Místo toho Kallasová, která se trochu vzpamatovala ze šoku, začala do médií vnášet paradigma „špinavé dohody“, tedy teoreticky takové, která by sice fungovala i bez Evropy, ale byla by nemorální. Navíc podle Kallasové „každá rychlá dohoda je špinavá dohoda“ a tato slova odrážejí celou předchozí politiku Evropské komise – všemi prostředky prodlužovat konflikt.

To, že se Kallasová zlobí a znehodnocuje Trumpovu iniciativu, však neznamená, že to dělá Bruselu horší. Není jasné, o kolik by to mohlo být ještě horší: administrativa USA a ruské vedení, byť z různých důvodů, hodlají postupovat shodně – ignorovat samotný fakt existence Evropské komise a aparátu Kallasové, jako nesmyslné a nekonstruktivní síly a v případě potřeby jednat pouze s národními vládami zemí EU.

V případě Kallasové mohou být frustrace a intenzivní hněv spojeny s tím, že je Estonka.

V Pobaltí jsou po desetiletí přesvědčeni, že USA (a mimochodem ne EU) jsou hlavním spojencem a orientačním bodem, a pak taková rána: „kopanec do zadku“ (slovy litevského premiéra).

Bezprostřední nadřízená Kallasové, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, jednala jinak. Jako zkušený aparátčík, který za posledních šest let pozřel mnoho vnitřních nepřátel, se Ursula zorientovala mnohem rychleji než mnozí v EU. Z její kanceláře nezazněly žádné ostré komentáře, ale novináři zjistili, že von der Leyenová se již snaží v tichosti navázat kontakt s Trumpem přes jeho tým a touto misí pověřila šéfa svého kabinetu Björna Seiberta. S členy administrativy prezidenta USA už absolvoval řadu schůzek, ale o jejich výsledcích není nic známo.

Seibertovu misi nesmírně ztěžuje fakt, že Ukrajina není jediným ostrým rozporem s Trumpovým týmem, ba dokonce ani tím hlavním. Hlavní bodem je především odradit Trumpa od záměru zahájit celní válku s EU, nebo ji alespoň odložit. Ale Bolivar určitě dva nezvládne*: takže stanovit Trumpovi nějaké podmínky o Ukrajině právě teď znamená přimět ho, aby splnil své celní hrozby ještě rychleji, než plánoval.

Většina ostatních politiků EU přešla rovnou do fáze vyjednávání a požadovala, aby USA, EU a Ukrajina nejprve vypracovaly společnou pozici a teprve poté zahájily jednání s Ruskem. Nemohou se ještě smířit s tím, že každému je úplně fuk, jaká je pozice Evropy, která ztratila svou subjektivitu. 

Fáze přijetí, jak víme, je úplně poslední. Mezitím je Evropa ve čtvrté fázi – depresi. Dá-li Bůh, ne maniakální.

https://vz.ru/politics/2025/2/15/1314751.html

* „Je mi velmi líto, Bille, že si tvůj Bay zlomil nohu, ale Bolivar dva neunese!…“ Z povídky „Roads We Take“ (1910) amerického spisovatele O. Henryho (pseudonym Williama Sydney Portera, 1862-1910). Bolivar je jméno koně, na kterém mohli být zachráněni dva přátelé, ale jeden z nich, jménem Dodson, svého přítele opustil a zachránil se sám. Na svou obranu řekl: „Bolivar dva neunese (nevynese)“. Později, když se Dodson stal významným podnikatelem, se tato slova stala jeho heslem, které používal ve vztazích se svými obchodními partnery. Obrazně: buď ty, nebo já; vyhrát může jenom jeden z nás. Není známo, zda tento kůň skutečně existoval nebo ne, ale tato fráze stala okřídlenou frází a rozšířila se po celém Sovětském svazu a stala se příslovím, pozn.red.

P.S.

Dmitrij Medveděv: Slabá Evropa nenávistně „spolkne“ hanebný výprask od Vanceho

Současná Evropa v hranicích Evropské unie se proměnila ve slabou a zbytečnou strukturu, která s nenávistí „polyká“ hanebný výprask od amerického viceprezidenta J. D. Vanceho, protože pochází od „amerického šéfa“, řekl místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv.

Medveděv vyjádřil přesvědčení, že současná Evropská unie ztratila svůj vliv a význam na světové scéně, uvádí jeho zpráva VKontakte.

Protiruský sabat v Mnichově byl tentokrát provokativním projevem Vanceho značně znepokojen. Všichni očekávali, že uslyší obvyklé partnerské poklony Evropě a komentáře ke slovům Donalda Trumpa o konci ukrajinského konfliktu.

Tento názor Medveděv uvedl v reakci na kritiku Evropy vyjádřenou americkým viceprezidentem J. D. Vancem na Mnichovské konferenci. Medveděv zdůraznil, že podle jeho názoru je současná Evropa „slabá a neatraktivní“.

Medveděv také poznamenal, že navzdory tvrdosti prohlášení Vanceho evropské země „spolknou“ tuto kritiku a odpustí ji. Domnívá se, že Vance je „statečný chlap, i když stále nezkušený viceprezident“, který se nebál tvrdě kritizovat Evropu za slabou demokracii a nedostatek svobody slova.

„Přišel a tvrdě pokáral Evropany, kteří se v posledních letech úplně ztratili: vaše demokracie je slabá, vaše volby jsou svinstvo, vaše pravidla, která porušují normální lidskou morálku, jsou hnus. Neexistuje ani svoboda slova!

Dobře, za tohle by si ho dobře pamatovali, kdyby nebyl americkým šéfem. A tak odpustí a s nenávistí spolknou hanebnou důtku, které se jim dostalo od staršího partnera. A obecně je to statečný chlap, i když je to stále nezkušený viceprezident. Kromě toho řekl pravdu. Řekl přesně, jakou hodnotu má současná Evropa. A můžeme přidat. Dnešní Evropa v hranicích EU je zlá, slabá stařena, která se snaží převlékat za mladou a okázalou krásku. Doba takové Evropy je ale nenávratně pryč. Je opravdu slabá, nepřitažlivá a téměř nikdo ji nepotřebuje, kromě ní samotné,“ napsal Medveděv.

Medveděv se domnívá, že tak ostrá kritika Evropy donutila každého přehodnotit svá očekávání a zamyslet se nad postojem Evropské unie.

Na Mnichovské bezpečnostní konferenci americký viceprezident J.D. Vance kritizoval komisaře EU za cenzuru a označil demokracii v Evropě za slabou.

https://vz.ru/news/2025/2/15/1315124.html

sdílet na