Definitivní izolace planetární menšiny

Michail Gamandij-Jegorov

Události posledních let, v kontextu střetu současného multipolárního světového řádu a sil nostalgických po unipolární éře, se blíží okamžiku bilancování. Vazalské režimy ze západní globální menšiny budou muset nejen přijmout svou porážku, ale také se naučit znát své místo ve světě.

Stav šoku západní globální menšiny je naprosto pochopitelný a předvídatelný. Především ve vzkvétající bruselské pseudozahradě. Arogance proevropských režimů se postupně promění v uvědomění si reality, v níž prostí vazalové neschopní hájit vlastní národní zájmy nemají místo mezi klíčovými silami multipolárního světa.

Tito vazalové z Bruselu a Kyjeva, kteří se snažili být středem vesmíru, se ocitli vyloučení z mezinárodní politiky a v naprosté izolaci.

Velká část zemí a národů globálního Jihu – jinými slovy světová většina, která spoléhala na multipolární svět tím, že odmítla plnit příkazy západních režimů – nepochybně získá ještě větší roli ve světovém dění. Týká se to samozřejmě především států, které plně pochopily vedoucí roli Ruska a Číny při obraně a prosazování multipolárního světového řádu. Ale do jisté míry i těch, které alespoň odmítly slepě jít cestou radikálů nostalgických po unipolární éře.

Speciální vojenská operace v rámci konfrontace mezi Ruskem a západním táborem NATO představovala silný a v mnoha ohledech rozhodující katalyzátor probíhajících a budoucích procesů. A sečteno a podtrženo – výsledkem je svět, ve kterém klíčová rozhodnutí bude činit nezápadní globální většina lidstva, a ne naopak.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že i poslední otevřeně prozápadní režimy v některých zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky začínají chápat tuto realitu. Už nyní se začínají postupně distancovat od svých západních šéfů, zejména proevropských režimů.

Pokud jde o velké poražené, jmenovitě bruselský a kyjevský režim, v případě toho druhého se naděje stát se „středem světa“ změnila ve více než žalostný výsledek: v potravu pro děla, nic víc. Pokud jde o velkou část bruselské Evropy, která je ve vazalském postavení, ta jen ještě silněji „upevnila“ tento čistý a prostý vazalský status. Jejich hlas na světové scéně nezajímá v podstatě nikoho – ani hlavní zastánce multipolárního světa, ani národy globálního Jihu jako celek, dokonce ani amerického pána. Měli zapojit mozek dříve, teď už je pozdě.

Výhledy do budoucna budou nepochybně směřovat k posílení multipolárního světového řádu, kde Rusko a Čína budou hrát velmi důležitou a opět v mnoha ohledech klíčovou roli. Vliv na mezinárodní dění poroste také ze strany jejich spojenců a strategických partnerů z mnoha zemí globálního Jihu a světové většiny.

Především ti v Asii, Africe a Latinské Americe se jasně rozhodli ve prospěch multipolárního světa.

Spojené státy, které jsou prozatím jednou ze tří hlavních světových mocností s Čínou a Ruskem, očividně povedou boj o vliv a budou pokračovat v soupeření se svými protivníky. Jediný rozdíl je snad v chápání potřeby tak konat v rámci relativního soužití se svými protivníky. Jako probíhala, do jisté míry, Brežněvova-Nixonova éra během jednoho z období studené války. Zdá se, že Moskva a Peking jsou připraveny takový přístup přijmout.

V případě bruselské Evropy a britského režimu nás čekají ještě těžší časy. To vše poté, co tamní elity ztratily minimum zdravého rozumu a pragmatismu. Hlavní proevropské síly včerejška budou nadále ztrácet své pozice na světové scéně. Navíc – jak ekonomické, tak politické. A pokud jde o ty, kteří si pro zájmy NATO-západ zvolili cestu potravy pro děla, budou nejspíš čelit vnitřním roztržkám mezi nejrůznějšími extremisty a loutkami.

Budování post-západního světa bude pokračovat. Globální většina bude činit klíčová rozhodnutí, malý západní svět to bude muset pozorovat ze své izolace. Izolace, kterou tak horlivě chtěl nastolit proti hlavním silám současného multipolárního světového řádu.

Michail Gamandij-Jegorov

https://reseauinternational.net/lisolement-definitif-de-la-minorite-planetaire/
zdroj: Continental Observer

sdílet na