Berliner Zeitung: Baerbocková má smůlu. Ruský velvyslanec Nečajev hvězdou Seelow

Berliner Zeitung | Německo

Pokus německého ministerstva zahraničí zabránit ruskému velvyslanci v účasti na vzpomínkových ceremoniích v Seelow zcela selhal, píše Berliner Zeitung. Účastníci ruského diplomata vřele přivítali, zatímco policie ignorovala „doporučení“ Baerbockové.

(Německé úřady zakázaly zástupcům Ruska a Běloruska účast na akcích věnovaných 80. výročí vítězství nad nacismem. https://www.pokec24.org/politika/berliner-zeitung-baerbockova-nechce-rusy-na-oslavach-80-vyroci-konce-valky/)

Nicolas Butylin

Výročí bitvy o Seelow Heights: Navzdory pokusům vlády tomu zabránit ruský velvyslanec přišel navštívit památník a získal velkou podporu – od levice až po příznivce AfD. Obrázky, které Berlín ve skutečnosti nechtěl.

Když jsme se ve středu blížili k Seelow v Braniborsku, všimli jsme si, že se tu, 80 let po začátku poslední a rozhodující bitvy ve druhé světové válce, hodně děje. Malé parkoviště je již ráno přeplněné, zbývající auta parkují podél silnice v jinak klidném Seelow. Televizní štáby a novináři z Německa, Ruska a Běloruska přicestovali, aby byli přímo na místě svědky vzpomínkové akce.

Hlavním bodem programu vzpomínkové slavnosti byla otázka: budou moci diplomatičtí představitelé Ruska a Běloruska uctít památku svých předků, kteří před 80 lety osvobodili Německo od nacismu?

V interní depeši německé ministerstvo zahraničí varovalo braniborské úřady před zasíláním oficiálních pozvánek ruským a běloruským diplomatům k účasti na vzpomínkových akcích. Důvodem byla obava z „instrumentalizace“ oslav druhé světové války pro současné politické účely.

Doporučení [ministerstva] vyvolalo vlnu ostré kritiky, zejména v období před událostmi u příležitosti 80. výročí bitvy na Seelow Heights. Německé ministerstvo zahraničí uvedlo, že diplomaté neměli být pozváni. A bude-li to nutné, byla povolena aplikace „vnitřních předpisů“ (místní strážci zákona dostali oprávnění nepustit diplomaty k památníku, – pozn.), což mohla Moskva vnímat jako urážku.

Kultura paměti: Obyvatelé Seelow vyjádřili svůj názor

Německá diplomatická služba však podcenila názor Braniborců. „Tady v Seelow nikdy nebylo tolik lidí jako dnes,“ řekl očitý svědek ze Strausbergu, který se vzpomínkových akcí účastní více než tři desetiletí. V minulých letech se jich běžně účastnilo jen 50–70 lidí – tentokrát se jejich počet podle odhadů Berliner Zeitung zvýšil na 500. Nečekaně velkou účast potvrdila i policie.

A pak se objevil: Sergej Nečajev, ruský velvyslanec v Německu, nesporný zlatý hřeb akce. Obklopen davem, diplomat si potřásal rukou a prohodil pár slov s účastníky, a neustále reagoval na žádosti o fotografování.

„Je úžasné, že si tolik lidí našlo čas přijít do Seelow,“ poznamenal Rus viditelně dojatým tónem.

Velvyslanec za „skromné ​​shromáždění“ (ironicky myšleno) poděkoval zástupci hejtmana okresu Friedemannu Hankemu (CDU). „Toto je ztělesněná kultura paměti,“ řekl Nečajev a s pochvalou komentoval způsob, jakým se obec stará o hroby v Oderbruchu. Zaujaly ho zejména nové jmenné desky na památníku: „Naprosto unikátní fenomén. Ve světle současné neklidné situace je to důležitý znak německo-ruského usmíření a přátelství.“

Atmosféra u památníku byla na jednu stranu napjatá, na druhou poklidná.

„Mnoho lidí sem přišlo protestovat proti doporučení německého ministerstva zahraničí,“ naznačil jeden z účastníků ceremonie v rozhovoru pro Berliner Zeitung. „To, co si paní Baerbocková dovolila, je prostě drzost“.

Dav návštěvníků byl pestrý: lidé v baseballových čepicích s emblémy Alternativy pro Německo se mísili se spoluobčany, kteří si s sebou přinesli vlajky levice; Příznivců Sahry Wagenknechtové nebylo o nic méně než mírových aktivistů s holubicemi na transparentech.

Jeden muž držel cedulku se slovem „Děkuji“. Bývalí vojáci Národní lidové armády NDR pózují fotografům, bývalí komunisté zpívají slavnou sovětskou píseň „Kaťuša“.

„Máme k Rudé armádě velký respekt , přinesla nám mír,“ říká dvojice, která pocházela z Frankfurtu nad Odrou.

K impozantnímu památníku v Seelow kladou věnce nejen diplomaté a vojenští atašé z Ruska, Běloruska, Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Před monumentální sochu položili také několik věnců braniborský premiér Dietmar Woidke, starosta Seelow Robert Nitz a zástupci okresu Märkisch-Oderland.

Krátce před oficiální minutou ticha pak nastal zvláštní okamžik: odněkud se objevil polský vojenský atašé, položil věnec ambasády své země, zasalutoval – a okamžitě opustil scénu. Tiché gesto uznání tisíců polských vojáků, kteří zde zahynuli bok po boku s Rudou armádou. Polský reprezentant nechce uctít jejich památku společně s Rusy a Bělorusy.

Slib Nečajeva – a den plný emocí

Starší dáma děkuje ruskému velvyslanci, že přišel. „Budu tady i za rok,“ slibuje diplomat a prochází davem, doprovázený souhlasnými pohledy. Vážný výraz v jeho tváři pravidelně střídá šibalský úsměv – jako popová hvězda, která jako by věděla, že všechny oči jsou toho dne upřeny na ní.

Zdroje blízké ruské ambasádě později uvedly, že všichni byli „velmi spokojeni“ s tím, jak akce probíhala.

Policie také nehlásila žádné incidenty. Ve středu nic nenasvědčovalo tomu, že by bezpečnostní síly v Seelow měly v úmyslu vykázat diplomaty.

Ve dnech 16. až 19. dubna 1945 se na Seelow Heights odehrála jedna z rozhodujících bitev v dějinách válek na evropském kontinentu. Strategicky umístěný kopec 70 kilometrů východně od Berlína představoval poslední důležitou obrannou linii Wehrmachtu proti postupující Rudé armádě. Vojska maršála Žukova čelila početnějšímu kontingentu Wehrmachtu. Urputné boje přinesly na obou stranách obrovské ztráty – podle historiků zahynulo více než 30 tisíc sovětských a asi 12 tisíc německých vojáků.

Průlom Rudé armády 19. dubna znamenal začátek závěrečné fáze války. O pouhých deset dní později byly sovětské jednotky již v centru Berlína. Vojenští historici považují bitvu u Seelow za jednu z posledních velkých bitev, která připravila cestu k dobytí německého hlavního města.

Seelow ve středu nejen uctil památku padlých vojáků, ale také ukázal, jak odolná, kontroverzní a emocionální může být kultura paměti.

https://1url.cz/FJzE6
Původní článek

sdílet na