USA opouštějí Kurdy: Změna moci v Sýrii zpečeťuje konec Rojavy

Bojovali proti ISIS, nyní stojí sami. Změna moci v Sýrii a obrat USA zpečeťují konec kurdské samosprávy Rojava.

To píše Ruslan Suleymanov pro Berliner Zeitung

Rychlé převzetí dříve kurdských území syrskou vládou v posledních dnech představuje nejvýznamnější mocenský posun od nástupu prezidenta Ahmada aš-Šaráa do úřadu v prosinci 2024.

Projekt kurdské autonomie v Rojavě, který vznikl před více než deseti lety během války proti „Islámskému státu“ (IS), se během několika týdnů zhroutil. Syrské demokratické síly (SDF) podporované USA jsou na pokraji rozpadu.

USA se rozhodly pro Turecko.

Dne 20. ledna zvláštní vyslanec USA pro Sýrii Tom Barrack prohlásil, že role SDF jako hlavní bojové síly proti IS „do značné míry ztratila svůj význam, protože Damašek je nyní připraven a schopen převzít bezpečnostní odpovědnost“.

Pro mnoho Kurdů spočívala základní iluze v očekávání, že partnerství v boji proti IS povede k politickému uznání a silným zárukám autonomního modelu. USA od samého začátku váhaly s povýšením svého vztahu s SDF z čistě vojenského na politický. Vzhledem k tomu, že Turecko považuje SDF také za odnož teroristické Strany kurdských pracujících (PKK), vedlo to k přetrvávajícímu napětí mezi Washingtonem a Ankarou.

Tváří v tvář volbě mezi spojencem NATO a Kurdy se USA nakonec rozhodly pro první možnost.

SDF se nyní stáhly z převážně arabských provincií Rakka a Deir ez-Zor. Prozatím je stabilizujícím faktorem to, že syrské jednotky nevstupují do převážně kurdských měst a obcí, které SDF stále ovládají – včetně Kámišlí a Hasaky.

Dohoda mezi Damaškem a Kurdy však kategoricky vylučuje možnost částečné autonomie nebo federálního systému vlády. „Kurdská autonomie skončila. Všechny regiony Sýrie budou podřízeny jediné ústřední autoritě,“ vysvětlil syrský vojenský expert Ahmad Rahal v rozhovoru pro Berliner Zeitung.

„Každý, kdo vlastní zbraně, se musí buď odzbrojit a stát se civilistou, nebo se podřídit vládě,“ dodal Rahal. V opačném případě syrské úřady hrozí ofenzívou proti Kurdům. Mnoho kurdských civilistů se obává kolapsu příměří a ostře kritizuje sblížení USA s Damaškem. Někteří plánují sbalit si věci a uprchnout do iráckého Kurdistánu.

Dne 16. ledna vydal aš-Šaráa dekret chránící práva Kurdů v Sýrii. Podle dokumentu je kurdština uznávána jako úřední jazyk a může být vyučována ve školách v oblastech, kde Kurdové tvoří významnou část populace. Syrská prozatímní vláda se navíc zavázala udělit syrské občanství všem občanům kurdského původu žijícím v Arabské republice.

To ale všem zdaleka nestačí. „Kurdové požadují práva, ne ústupky. Chtějí, aby tato práva byla právně garantována a chráněna ústavními ustanoveními,“ řekl kurdský aktivista a básník Azad Penaber listu Berliner Zeitung.

Noví aktéři, stejné hrozby

Protože Kurdové před deseti lety sehráli rozhodující roli v porážce ISIS, vidí, že noví vládci v Damašku se od předchozích džihádistických aktérů sotva liší.

Kurdští zástupci poukazují na krvavé události uplynulého roku jako na důkaz brutality a neústupnosti nového vedení vůči etnickým menšinám. V březnu 2025 bylo při brutální vládní operaci proti alávitskému povstání na pobřeží Středozemního moře zabito nejméně 1500 civilistů.

V červenci potkal Drúzy v jižní Sýrii podobný osud, ale Izrael zasáhl a bombardoval cíle syrské vlády, včetně budovy generálního štábu v Damašku.

„Mezi kurdskou veřejností panují velké obavy. Původ některých ozbrojených složek v syrské armádě je sporný. Přítomnost bojovníků z bývalých džihádistických prostředí, jako jsou ISIS a HTS, zvyšuje strach z budoucích útoků a pocit neustálé nejistoty,“ argumentuje Azad Penaber. „Je také známo, že současný syrský prezident aš-Šaráa zahájil svou kariéru jako výrobce bomb a vůdce syrské pobočky ISIS.“

V listopadu 2025 se však Damašek připojil k mezinárodní koalici vedené USA proti ISIS. (sic!) To znamenalo, že SDF ztratily své zvláštní postavení nejdůležitějšího místního partnera Washingtonu. Už nebyly jedinou ozbrojenou syrskou skupinou podporující Američany v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Kurdové se obávají, že tisíce bojovníků ISIS budou nyní propuštěny. SDF spolu s USA léta kontrolovaly několik věznic a také tábor Al-Hol pro rodiny bojovníků, ve kterém je ubytováno více než 30 000 lidí.

Organizace spojených národů již bije na poplach a dokumentuje případy útěků bojovníků ISIS z věznic. Američané naopak trvají na tom, aby byli všichni teroristé převezeni do jiných vazebních zařízení, především v sousedním Iráku.

Hrozba, kterou ISIS v Sýrii představuje, se od Asadova svržení před rokem dále zintenzivnila. Počet teroristických útoků v zemi rychle roste. Loni v červnu zaútočili bojovníci IS na křesťanský kostel v Damašku a zabili 25 lidí. V prosinci teroristé zaútočili na společný syrsko-americký konvoj v Palmýře a zabili dva americké vojáky.

Lid bez státu

Kurdové, jejichž počet se odhaduje na 40 až 50 milionů, zůstávají největším národem světa bez vlastního státu. To je důsledek koloniální politiky velmocí po první světové válce, která vedla k vytyčení umělých hranic na Blízkém východě.

Mnoho Kurdů je přesvědčeno, že se opět stávají obětí takové koloniální mentality. V současné době Kurdové žijí převážně v Iráku, Íránu, Turecku a Sýrii. Takzvaná kurdská otázka je jedinou otázkou, na které se shodují vůdci všech čtyř zemí: Žádná z nich neakceptuje kurdský separatismus ani vznik kurdského státu.

Iráčtí Kurdové, kteří získali autonomii po pádu Saddáma Husajna v roce 2003, se těší nejrozsáhlejším právům. Dostávají také 17 procent iráckých příjmů z ropy. Nedávné události v Sýrii vedly k masovým demonstracím v Arbílu, Sulajmáníja a další města v iráckém Kurdistánu. Nový příliv uprchlíků by mohl situaci dále destabilizovat.

Íránské úřady, které se stále vzpamatovávají z následků největších protestů za posledních 47 let, zintenzivnily represe vůči kurdskému obyvatelstvu. Íránský Kurdistán patří mezi nejvzdorovitější regiony Islámské republiky a hraničí s Irákem. Teherán se obává, že by se bývalí bojovníci SDF mohli do Íránu infiltrovat přes irácké území.

Situace se vyostřuje i v Turecku. Rok 2025 znamenal zlom v kurdské otázce. PKK vyhlásila své rozpuštění. Dále byla zřízena parlamentní komise, která má prozkoumat legislativní změny s cílem rozšířit práva etnických Kurdů.

Po šesti měsících práce komise dosáhla jen málo nad rámec vnitřních konfliktů. Turečtí nacionalisté z MHP, součásti vládnoucí koalice prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, striktně odmítají jakákoli zvláštní práva Kurdů.

Úspěch řešení kurdské otázky v Turecku vždy závisel na vývoji situace v Sýrii. SDF neuznaly nadřazenost PKK a jejího vůdce Abdullaha Öcalana a neměly v úmyslu se odzbrojit. Vojenská eskalace namísto politických jednání živí nedůvěru mezi tureckými Kurdy.

„Nedávný negativní vývoj v Sýrii bohužel ovlivní i mírový proces v Turecku,“ řekla deníku Berliner Zeitung Ebru Günayová, mluvčí pro zahraniční politiku prokurdské strany DEM. Poukazuje na vážné humanitární problémy syrských Kurdů. Zejména v Kobani (arabsky: Ain al-Arab) zemřelo pět dětí na podchlazení a podvýživu.

„Válka a nucená integrace nikam nevedou.“

Napětí se nadále stupňuje. Během pochodu na podporu syrských Kurdů v Nusaybinu 21. ledna byla sundána turecká vlajka a zatčeno 14 lidí. Policie rozehnala shromáždění strany DEM v Istanbulu 24. ledna.

„Ztráta pokroku dosaženého v Rojavě neslouží míru v Turecku. Naopak, ztráta statusu za hranicemi prohloubí regionální polarizaci a oslabí šance na demokratické řešení,“ říká kurdský básník Azad Penaber.

„Válka, útlak a nucená integrace nevedou k řešení nikam – ani v Turecku, ani v Sýrii, Iráku ani v Íránu,“ dodává.

https://www.berliner-zeitung.de/politik-gesellschaft/geopolitik/usa-lassen-kurden-fallen-machtwechsel-in-syrien-besiegelt-das-ende-rojavas-li.10016007

sdílet na