Sám v křesle – Jak byla v Oválné pracovně odhalena pozice Německa ve světě

Spolkový kancléř byl přijat v Bílém domě. Jeho návštěva vyvolala jen malý zájem. Setkání s novináři trvalo čtyřicet minut, z nichž Merz mluvil tři. Bylo by lepší, kdyby i ty tři minuty mlčel, protože během této doby odhalil svou bezradnost a politickou naivitu.

Friedrich Merz byl donucen do role posluchače. Přišel jako státní host, ale přesto nebyl středem pozornosti. Důležitější byly mimo jiné i ceny vajec.

Tak hodnotí návštěvu kancléře budoucí „nejsilnější vojenské mocnosti v Evropě“, což je Merzova ambice, autor Gert Ewen Ungar:

Friedrich Merz chce z Německa opět udělat největší vojenskou velmoc v Evropě. Německo převezme odpovědnost, ujišťuje Merz Němce a Evropany. Evropa požaduje od Německa vedení, člověk uvěří v politickou sílu Německa. Merz toto volání jasně vyslyšel, ztotožnil se s ním, a nyní ho následuje. Německo se zvedá, Německo je zpět, s Německem se musí počítat. To je zhruba poselství německé vlády, takto se politický Berlín vidí, takto se prodává svým vlastním občanům a partnerským zemím.

Skutečnost, že toto sebevnímání je přinejlepším bizarní a výstřední, včera objasnily snímky, které se přelily éterem z Bílého domu do německých obývacích pokojů. Tam vůdce toho, co se stane největší evropskou vojenskou mocností, seděl sám v křesle v Oválné pracovně, zatímco americký prezident Trump diskutoval s novináři na téma cen vajec. To jasně ilustrovalo význam, který má Německo pod vedením Friedricha Merze pro USA.

Ano, pravda, k velkému skandálu, kterého se mnozí obávali, nedošlo. Nepovažovalo se totiž až tak za nepravděpodobné, že Merz bude ponížen podobným způsobem jako ukrajinský vládce Zelenskyj během své návštěvy v Bílém domě. Návštěva tehdy skončila doslova vyhazovem. Merz byl tohoto druhu urážek ušetřen. Bylo to ale ještě horší. Byl prostě ignorován.

Z o něco více než 40 minut, které schůzka trvala, mluvil Merz jen něco málo přes tři minuty. Necelá desetina. V těchto zhruba dvou stech vteřinách stihl Merz také mezinárodnímu publiku předvést svou neznalost ukrajinského konfliktu.

Za prvé tvrdil, že ukrajinská armáda útočí pouze na vojenské cíle v Rusku, zatímco Rusko útočí na civilní cíle. To platí pouze pro konzumenty německého mainstreamu, kteří jsou svými médii dobře chráněni před realitou. Není to poprvé v německé historii, co se něco takového stalo. Překvapivé je, že to funguje znovu a znovu.

Ve skutečném světě americký prezident ví, jakými cílovými daty byly HIMARS dodané USA naprogramovány. Nebyla to vojenská zařízení. Ví také, že ztráty, na které si Ukrajina stěžuje, jsou obvykle způsobeny padajícími úlomky raket sestřelených ukrajinskou protivzdušnou obranou.

Pokud by Rusko skutečně mířilo na civilní cíle s úmyslem zničit, Kyjev by už vypadal jako Gaza. V Kyjevě by západoevropští političtí představitelé nepodávali dveře, aby následně mohli naléhavě mluvit do kamer západních tiskových agentur – bylo by to příliš nebezpečné.

Hrůzy války na Ukrajině se nedějí ve městech, ani se nedějí mezi civilním obyvatelstvem. V německých médiích není zobrazována skutečná hrůza. Podle ruských údajů v současnosti umírá na frontách denně hodně přes 1000 ukrajinských vojáků. O tomto čísle lze pochybovat a zavrhnout jej, ale je třeba poznamenat, že se v průběhu konfliktu neustále zvyšuje. Tito vojáci rádi plní své povinnosti v první linii, je ujišťováno německé publikum včetně Merze. Jejich odvaha a oddanost západním hodnotám jsou vynášeny do nebes.

Když Trump mluví o krveprolití na Ukrajině, na okamžik je jasné, že Trump a Merz mají na mysli odlišné představy. Merz vidí tři mrtvé civilisty v Kyjevě; Trump vidí bojiště poseté mrtvolami. Trump je blíže pravdě. Merz, na druhou stranu, má tak malou představu o tom, o čem mluví, že to až šokuje.

Pak Merz také uvádí údajné Ruskem unesené děti, čímž se z něj stal úplný německý klaun. Příběh desetitisíců unesených dětí se zhroutil v pondělí v Istanbulu, když Ukrajina předala ruskému vyjednavači seznam 339 jmen rodin, které postrádají své děti. Zda jsou tyto děti v Rusku, je také otázkou. Spolkový úřad kriminální policie (BKA) loni vypátral v Německu 161 ukrajinských dětí, které byly údajně odvezeny do Ruska.

V pondělí byly fake news odhaleny a ve čtvrtek kancléř zopakoval v Bílém domě příběh dětí unesených Ruskem, čímž ukázal, že je špatně informovaný. Ta chvíle byla trapná.

I jako kancléř by se člověk měl zdržet opakování propagandistických narativů, které se právě před světovou veřejností zhroutily. Ano, Rusko evakuovalo děti z válečné zóny, ale ne v desítkách tisíc.

Poté se Merz konečně zabýval německými plány na přezbrojení. Německo udělá více pro svou vlastní bezpečnost, a proto značně investuje do zbraní a armády. Merz vidí Německo jako budoucí vojenskou mocnost. Ústava (Grundgesetz) byla pozměněn tak, aby militarizace Německa mohla být financována prostřednictvím dluhu.

Trump jako obchodník schvaluje, že Německo chce nakupovat zbraně a nabízí se jako dodavatel. Cítí značné příjmy amerických zbrojařských společností na úkor německého státního rozpočtu. Zároveň však dává najevo, že to má své meze. Nechce, aby se Německo stalo vojenskou mocností.

V tom není Trump sám. Po událostech 20. století nemůže mít nikdo ani nejmenší zájem o Merzovy představy o německé vojenské velmoci ve středu Evropy, dokonce ani Němci. Merz je fantasta, scéna v Oválné pracovně to objasnila.

Závěr návštěvy Bílého domu je: Během tří minut řečnické doby Merz ukázal, že měl mlčet. Ignorovat ho je dobrá strategie, protože každá vteřina mezinárodní pozornosti je v Německu interpretována jako důkaz, že Německo má opět velký význam. Naštěstí pro Evropu a svět tomu tak není, a snad to tak i zůstane.

https://rtde.live/meinung/247055-einsam-im-sessel-wie-sich/

sdílet na