Musk a Weidelová – mnoho povyku pro nic

 Jens Berger v NachDenkSeiten popisuje to samé, co si o slavném „rozhovoru století“ dvou čistokrevných libertariánů myslím i já, protože čtu jejich názory vlastně denně. Pokud tedy laskavý čtenář dovolí, předložím mu jeho náhled, pod který se mohu klidně podepsat:

Pokud jste byli vystaveni mediálnímu pokrytí aktuální volební kampaně v posledních týdnech, snadno vás napadne, že není nic důležitějšího než „vměšování“ amerického miliardáře Elona Muska. Opakovaně se na své platformě X vykresloval jako ušlechtilý volební pomocník AfD, v článku pro hosty ve Springer’s WELT a včera večer v živém vysílání rozhovoru s Alicí Weidelovou. Nic z toho není překvapivé. Rozhodně to není podstatné. Nejsou to Muskova prohlášení, ale zpravodajství o nich, co pomáhá AfD, které se – opět – dostává přesně takové mediální pozornosti, po které touží.

Z čistě osobního zájmu bych včerejší rozhovor Elona Muska a Alice Weidel rozhodně nesledoval. Vím, co říká Musk, a vím, co říká Alice Weidelová. Po mediálním humbuku, který se všude šířil, se mě však zmocnilo profesionální nadšení. Koneckonců, o Muskově „vměšování“ do německé volební kampaně již bylo řečeno vše – ale ne od všech. Poslouchal jsem tedy rozhovor pro čtenáře NachDenkSeiten. Ale nemusíte se cítit motivováni následovat můj příklad. Ruku na srdce: Nestojí to za to. Pokud si chcete udělat vlastní názor, doporučuji si poslechnout původní konverzaci v angličtině, protože tam se nejlépe projeví nenápaditost obou účastníků rozhovoru.

O co vlastně šlo?

Obsah rozhovoru je ve skutečnosti rychle vyřízen a pro německé posluchače bude pravděpodobně do značné míry nezajímavý. Smyslem rozhovoru se zdálo být – zejména z Muskovy strany – představit AfD mezinárodnímu, respektive americkému publiku. Přesně to udělal, samozřejmě velmi subjektivně. Musk poskytl šablony, Weidelová reagovala zdvořile a popsala svůj pohled na svět. Bylo to o Merkelové a CDU, což je ve Weidelové světě levicově-zelená strana, trochu o migraci, o svobodě projevu a velmi podrobně o energetické politice. Toto téma vyčnívalo alespoň do té míry, že docela dobře charakterizuje způsob vedení rozhovoru. Zvesela spolu rozprávěli a alespoň Alice Weidelová si toho zřejmě nevšimla a šťastně znovu a znovu souhlasila s Muskem, když kladně komentoval obnovitelné energie. Bylo by vzrušující, kdyby se diskutovalo o tématu e-mobility. Pak by mohla Weidelová vysvětlit šéfovi Tesly, proč si myslí, že elektromobily jsou podle ní „nevyzrálé“ a proč podle ní nikdo nechce mít elektromobil v garáži. Celé to tedy zůstalo jen u přátelského povídání.

V tomto stylu to pokračovalo. Weidelová řekla, že v německých školách se učí pouze o „genderových studiích“, což Muska přimělo odreagovat se ve stylu své známé litanie o „woke viru“. Řeč byla o mainstreamových médiích, která Weidelová ani Musk nemají rádi, o válce na Ukrajině, kterou teď Trump musí zastavit, a o Izraeli, s jehož politikou se oba solidarizovali. Nechápejte mě, prosím, špatně: Témata jsou samozřejmě důležitá a dá se říci mnoho kritických věcí o vzdělávacím systému, kulturní válce, úpadku médií a samozřejmě válce na Ukrajině, takže to neznamená, že se Musk a Weidelová, kteří se shodují ve všech bodech, zcela mýlí. Nediferencovaný, přehnaný a faktický řetězec hesel prezentovaných z pravicově-libertariánského pohledu však debatě nepomáhá. Každý, kdo doufal v – možná i diferencovanou – debatu mezi nejbohatším mužem světa a vrcholnou německou političkou, doufal marně. Pouze závěrečná pasáž, která byla o cestování vesmírem, o Marsu a o Bohu, měla své přednosti, ale to bylo zásluhou Muska, který je v těchto tematických oblastech doma, a ne Weidelové.

Řekla „Hitler“

Právě ve chvíli, kdy se konverzace propadla do bezvýznamnosti a zadrhávala se, uvědomila si Alice Weidelová, že potřebuje něco vzrušujícího, aby naplnila titulky příštího dne. A co lépe zapadá do mediálního schématu vzrušení než Hitler? Takže Weidelová začala…

Weidelová: Národní socialisté byli socialisté. Adolf Hitler byl socialista.

Musk: Jo, znárodňoval průmysl jako blázen.

Weidelová: Ano absolutně! Byl to komunista a považoval se za socialistu. Hm. Co udělali. Hm. Ano. Hm. Jako stát finančně podporovali soukromé společnosti a pak po nich žádali daně, obrovské daně. A pak také… počkejte chvíli, hledám vhodné slovo … Verstaatlichen … jo znárodnili celý průmysl. Ano. To jste říkal předtím. A největším úspěchem, největším úspěchem po té hrozné éře v našich dějinách bylo označení Adolfa Hitlera za pravicového a konzervativního. Byl pravý opak. Nebyl konzervativní. Nebyl libertarián. Byl to komunista, socialista!

Elon Musk: Ano!

Weidelová: Tak tečka. Bez komentáře.

Nečekejte prosím, že budu brát tento nesmysl vážně. Tvrzení, že nacisté byli ve skutečnosti levičáci, již dlouho vznášejí reakční a v poslední době i libertariánské kruhy a toto tvrzení postrádá jakýkoli historický základ. Ale o to nejde. Musk i Weidelová jsou, pokud to někdo chce vyjádřit klasickými politickými termíny, pravicově liberální. Toto politické hnutí bylo dosud v Německu takřka neznámé a na okraji. Pro pravicové libertariány je stát – stručně řečeno – nepřítel. Více státu = komunismus nebo alespoň socialismus, tak zní teze. Podle této „logiky“ byli nacisté samozřejmě „komunisté“. Někteří miliardáři, o kterých je známo, že nesdílejí myšlenku, že by měli financovat veřejnost prostřednictvím daní, to vidí stejně, a tak se Musk a Weidelová rychle dohodli.

Zažili jsme tedy „zcela normální“ debatu, stejně jako tisíce jiných debat v rámci pravicově liberální bubliny. Pro naše média a ty, kteří se nikdy vážně nezabývali ideologickým pozadím AfD nebo dokonce pravicově-libertariánskou scénou v USA, to může být překvapením a pro titulky „všechno s Hitlerem“ to má samozřejmě cenu zlata. A o to šlo Alici Weidelové, zejména když rozhovor do té doby rozhodně neprobíhal podle jejího očekávání.

Milá paní Weidelová

To bylo způsobeno především oběma partnery. Elon Musk působil naprosto nepřipraveně, a i když mu lze samozřejmě přisuzovat kompetence v určitých oblastech, jako je energetická politika, vesmírné lety a mediální diskurz, je zcela jasné, že o Německu nemá ani ponětí. Rozhovor rychle nabral formu vysvětlovacího sezení. Alice vysvětluje Elonovi, co se děje v Německu – kromě toho, že to, co Alice musela říct, byly samozřejmě hlavně ozvuky volební kampaně. Nemůžete jí to mít za zlé, každý politik by tuto platformu využil k předvolební kampani.

Jinak se Alice Weidelová, která obvykle působí drsně, chovala překvapivě submisivně. A to bylo to pravé překvapení. Alice Weidelová je totiž známá někdy až drsnou rétorikou ve svých projevech. Včera tomutak nebylo. Každý vtip, který Musk udělal, bez ohledu na to, jak kulhal, byl odměněn dívčím chichotáním. Po dlouhé úseky rozhovoru to vypadalo, jako by naproti sobě neseděli dva lidé na stejné úrovni, ale jako by velký Elon Musk mluvil s fanouškem, který ho obdivuje. Když se Weidelová nehihňala, souhlasila se svým protějškem buď „Ja“, „Ano“ nebo „Máte naprostou pravdu“, i když Musk Weidelové v obsahu odporoval. Ano, nelze se ubránit dojmu, že Weidelová byla nervózní a že tento rozhovor byl na ni příliš.

Jistě, pokud chcete být přátelští, můžete to nazvat pozitivní atmosférou pro konverzaci. Když si však uvědomíte, že přední kandidátka strany, která se ráda prodává jako antielitářka a která – právem – kritizuje zbabělost svých politických rivalů tváří v tvář vlivným miliardářům, se pak sama chová při první veřejné příležitosti velmi přizpůsobivě, přinejmenším, to vyvolává otázky.

Zasahování do předvolební kampaně? Zůstaňme při zemi

Je otázkou, jaký vhled tato akce poskytne primárně americkému publiku. To nebyl rozhovor, ale volební kampaň. A protože volební kampaně jsou přirozeně zaměřeny na vlastní voliče, a ne na mezinárodní publikum, nebyl (příliš) rozsáhlý rámec zrovna účinný. Pojďme tedy k otázce, co celá akce znamená pro předvolební kampaň. A tady se věci komplikují. V kruzích AfD byla konverzace již předem medializována jako „událost století“. Zřejmě se čekalo hodně, ale vzešlo z toho překvapivě málo. Ani zarytí fanoušci AfD jistě nebudou mít radost ze své chichotající se vrcholné kandidátky.

Ale to je vedlejší. Je vysoce nepravděpodobné, že by jakýkoli zarytý fanoušek AfD nyní volil jinou stranu kvůli Weidelové neoptimálnímu výkonu. AfD je strana, která jako žádná jiná prosperuje z toho, že se o ní mluví. Straně prospívá i negativní zpravodajství. A AfD má od minulého týdne zajištěno velké pokrytí díky Muskově volební reklamě, nejprve na X, pak ve světě a nyní společně s Weidelovou na X. Lidé se „pohoršovali“ kvůli tomu, že americký miliardář zasahuje do německé volební kampaně. Oskar Lafontaine již na NachDenkSeiten upozornil, že je to vysoce nečestné, protože německá média nemají sebemenší problém s tím, že do volební kampaně jiným stranám zasahují další američtí miliardáři.

Není to Muskovo vměšování, ale prolhaná kritika, která pravděpodobně opět přinesla AfD četné hlasy. Rozhovor mezi Muskem a Weidelovou je podobný. Nedovedu si představit, že by byť jeden nerozhodnutý volič po poslechu tohoto rozhovoru řekl: „To bylo skvělé, teď volím AfD!“ Veškerý mediální humbuk kolem tohoto rozhovoru však opět představil AfD nespokojené veřejnosti jako „skutečnou opozici“ vůči centristickým stranám. Takže každý, kdo je nějak „proti“ nyní ví, pro co má hlasovat. AfD může poděkovat médiím – a ne Elonu Muskovi.

Here's the full conversation from earlier today between Elon Musk and Alice Weidel, co-chairwoman of Germany's AfD party.

Use the timestamps below to easily navigate the different topics.

1:09 General presentation of the AfD
2:14 Germany's destructive energy policy
12:21… pic.twitter.com/dGEPn2Xw1T

— ELON CLIPS (@ElonClipsX) January 9, 2025

sdílet na