Když systém vyrábí „neexistenci“: Od berlínské cenzury BSW po budějovickou mediální karanténu

Žijeme v době, kdy se politický a mediální establishment už ani nesnaží předstírat objektivitu. Pokud nezpíváte sborovou píseň o zbrojení, protože Rus je za dveřmi, bezhlavě nepodporujete válku a neochvějné transatlatické spojenectví na věčné časy, systém vás jednoduše vypne. Použije k tomu osvědčenou metodu: vyrobí vaši neexistenci.

Krásným a naprosto bezprecedentním příkladem je aktuální dění v Německu. Strana **Aliance Sahra Wagenknecht (BSW)** se musela obrátit na soud a podat předběžné opatření proti veřejnoprávní televizi **rbb**. Důvod? Televize je odmítá pustit do hlavní předvolební debaty před blížícími se berlínskými volbami. Rbb se alibisticky schovává za průzkumy veřejného mínění, které BSW v Berlíně přisuzují „jen“ 3 až 4 procenta.
 

Tento argument je přitom naprostý výsměch. Všichni máme v živé paměti spolkové volby z února 2025, kde průzkumy BSW systematicky podhodnocovaly na stejná 3 procenta, aby strana nakonec získala historicky nejtěsnějších 4,981 %. Tehdy chybělo pouhých 9 529 hlasů a zavedené strany v čele s politickým výborem Bundestagu raději zablokovaly jakýkoliv přepočet hlasů, přestože byly prokazatelně zdokumentovány záměny hlasovacích lístků. Mocní měli strach, že by Wagenknechtová se svými 35 poslanci rozmetala jejich koaliční plány. V Berlíně tak rbb dnes aplikuje stejnou strategii – vytlačit jedinou skutečně protiválečnou sílu na okraj, aby její názory nezazněly v hlavním vysílacím čase. Protože všechny ostatní strany – včetně městskými liberály ovládané Die Linke – poslušně jedou proválečný narativ.

Jihočeská paralela: Když pro média „neexistujete“

Nemusíme ale chodit jen do Berlína. Úplně stejný mechanismus cenzury a ignorování nepohodlných proudů vidíme v lokálním měřítku u nás doma, konkrétně v Českých Budějovicích. V tamních komunálních volbách kandiduje široká levicová a protestní koalice pod názvem **PRO BUDĚJCE** (sdružující Stačilo!, KSČM, SOCDEM a další).

Reprezentují přesně to samé, co BSW v Německu: tvrdou sociální rétoriku, kritiku arogance moci a odpor k současnému ožebračování lidí. Do čela navíc nasadili mladou tvář – jednadvacetiletého studenta Richarda Štěpána. Pomohlo to? Ani omylem. Pro velká mainstreamová média tato koalice prakticky neexistuje. V předvolebních debatách dostávají prostor jen zavedené systémové značky nebo hnutí **Naše Česko**, které vede jihočeský hejtman Martin Kuba a které ztělesňuje absolutní regionální dominanci a aroganci moci současné pravice. Tak jsou si jistí vládnutím na věčné časy, že neváhají ničit historické památky – viz Slavia, likvidovat Jihočeské divadlo pomocí spřátelené ředitelky a kácet stromy všude, kde překážejí betonu.

Funguje tu klasická sebenaplňující se předpověď. Když vás médiaa průzkumy ignorují s tím, že nemáte šanci, voliči se o vás nedozvědí a váš hlas zdánlivě propadne. Systém si tak sám vyrábí výsledky, které potřebuje.

Davová psychóza a budějovický ekonomický polštář

Proč to v Budějovicích prochází tak snadno? Město žije v jakési optické iluzi věčného blahobytu. Nízká nezaměstnanost, koncentrace služeb a univerzitní zázemí vytvořily specifický „ekonomický polštář“. Místní obyvatelé netrpí krizí tak drtivě jako lidé v pohraničí nebo strukturálně postižených regionech. V ulicích sice trpí šílenou dopravní situací, ale to při volbách zapomenou.

Vznikla zde silná davová psychóza: volit doprava je symbolem úspěchu, inteligence a vysokého statusu. Pokud se v Budějovicích přihlásíte k levici nebo protestnímu proudu, okolí vás okamžitě onálepkuje jako „lůzra“, který závidí úspěšným. Tento obrovský sociální tlak nutí lidi jít s davem a volit pokračování systému, i když pod povrchem s vládní politikou nesouhlasí. Richard Štěpán má nepochybně politickou budoucnost před sebou a dříve nebo později se prosadí, ale v tomto prostředí čelí betonové zdi městské mentality.

Čekání na „pád na čumák“

Tato městská bublina blahobytných se však začíná povážlivě otřásat. Strukturální krize už je tady, i když ji kavárenští liberálové zatím odmítají vidět. Situace na trhu s ropou a energiemi po odříznutí levných zdrojů z Východu evropský průmysl pomalu ale jistě likviduje. Dokonce i samotná Ursula von der Leyenová musela nedávno kápnout božskou a připustit, že Evropská unie má gigantický problém: nemá suroviny, ztratila klíčový čínský trh a v technologiích fatálně zaostává za USA i Asií. Koncern Volkswagen a jeho subdodavatelé už bijí na poplach.Marně.

Ekonomická realita má ale svou setrvačnost. Zatímco průmyslové periferie už počítají ztráty, v krajských městech se stále plní restaurace z finančních polštářů střední třídy. Tento polštář ale není bezedný.

Nezbývá než si počkat, až tito „předbohatí“ padnou na čumák. Jakmile globální krize plnou silou prorazí stěny jejich městských bublin a zasáhne jejich vlastní cash flow, davová psychóza o úspěšné pravici se přes noc zhroutí. Teprve pak lidé procitnou a zjistí, že ti, které média tak dlouho a usilovně ignorovala – ať už je to BSW v Berlíně nebo opoziční alternativy v Budějovicích – měli celou dobu pravdu.

sdílet na