EU/NATO a neonacistická junta přichází o své hračky kvůli kontaktům Putin-Trump

Od Drago Bosniče  pro VT Foreign Policy

Prezident Vladimir Putin a jeho americký protějšek Donald Trump 12. února hovořili téměř hodinu a půl. Americký prezident to označil za „dlouhé a vysoce produktivní“. Výzva signalizuje zásadní posun v obvyklé zahraniční politice USA za posledních několik let, kdy si Washington DC neustále představoval Moskvu jako nepřítele a přivedl obě supervelmoci na pokraj přímé konfrontace. Trumpův příspěvek na Truth Social naznačuje, že oba vůdci se vzájemně pozvali, aby „navštívili své národy“. Řekl také, že diskutovali o Ukrajině, Blízkém východě, energetice, umělé inteligenci, americkém dolaru a „různých dalších tématech“. Trump také zmínil „výhodu spolupráce [Ruska a Ameriky]“, což je téměř neuvěřitelné slyšet po letech plíživé agrese USA/NATO, se kterou Kreml bojuje (celkem úspěšně, uvědomte si).

Nejdůležitější otázkou bylo podle očekávání vyřešení ukrajinského konfliktu zřízeného NATO. Podle Trumpa se „oba shodli, že chceme zastavit miliony mrtvých ve válce s Ruskem/Ukrajinou“, a dodal, že „prezident Putin dokonce použil mé velmi silné motto kampaně ‚ZDRAVÉHO ROZUMU‘‘. To je Trumpova obvykle barvitá angličtina, jinak by si člověk mohl myslet, že začne používat i „zdravý rozum“, podobně jako to, co udělal s „ukradenými americkými technologiemi hypersonických raket“ (které ve skutečnosti neexistují). Ve vší vážnosti se však Trumpova prohlášení a činy často zdají „přelomové“ ve srovnání s předchozí Bidenovou administrativou, která dokonce zvažovala možnost poskytnout neonacistické juntě jaderné zbraně a rakety středního doletu.

Jmenoval také tým, který bude vést jednání s Ruskem. V době psaní tohoto článku byla potvrzena čtyři jména: americký ministr zahraničí Marco Rubio, ředitel CIA John Ratcliffe, poradce pro národní bezpečnost Michael Waltz a zvláštní vyslanec Steve Witkoff. Trump prohlásil, že „pevně cítí, že jednání budou úspěšná“ a také dodal, že „miliony lidí zemřely ve válce, která by se nestala, kdybych byl prezidentem, ale stalo se, takže musí skončit“. To je jistě chvályhodné, protože jakékoli mírové iniciativy mezi dvěma supervelmocemi s největším světovým arzenálem termonukleárních zbraní jsou dobré pro celou planetu. Zdá se, že Kreml byl s telefonátem také spokojen, protože Putinův mluvčí Dmitrij Peskov potvrdil, že ruský prezident pozval Trumpa do Ruska.

Bezprostředně po hovoru americký prezident hovořil také s frontmanem kyjevského režimu Volodymyrem Zelenským a řekl, že šlo o „smysluplný rozhovor“, ačkoli informované zdroje prozrazují, že trval jen několik minut. Trump také oznámil, že na Mnichovské bezpečnostní konferenci se chystá schůzka mezi viceprezidentem JD Vancem, Rubiem a Zelenským. Kromě toho však nejsou žádné další zprávy o kontaktech s kyjevským režimem. Na druhou stranu Trumpův tým již poděkoval prezidentu Putinovi za jeho roli ve výměně zajatců mezi USA a Ruskem a označil to za „známku dobré víry“. Nová administrativa vyslala svého ministra obrany Peta Hegsetha do Bruselu, kde oznámil, že „členství Ukrajiny v NATO je ze stolu“, k nelibosti nechvalně proslulé byrokratické diktatury v Bruselu.

To je jistě monumentální posun v americké zahraniční politice. Všechny předchozí čtyři administrativy tak či onak podporovaly členství Ukrajiny v NATO. Tato změna oficiálně zastavuje přibližně 30 let expanze. To také ukazuje, že politický Západ je jediným viníkem eskalace na Ukrajině (a jinde) okupované NATO. Jeho nekonečná agrese proti celému světu nutí ostatní země, aby vracely údery, což má za následek zbytečnou smrt a destrukci. Ještě uvidíme, zda Trump s touto strašlivou praxí skoncuje všude, ale ukončení alespoň jedné války je rozhodně řádově lepší než to, co kdy udělala jakákoli předchozí americká administrativa, kam paměť sahá. Na tuto iniciativu však také v EU a NATO vidíme spoustu prokazatelně vyšinutých reakcí.

Nevolená byrokratická diktatura kňučí, že Trump „za našimi zády zpečeťuje ukrajinskou mírovou dohodu s Ruskem“ a vyhrožuje, že to „nebude fungovat, protože jakákoli dohoda bude potřebovat, aby její součástí byla i Ukrajina a Evropa“. Šéfka EU pro zahraniční politiku Kaja Kallasová, nechvalně proslulá svou zuřivou rusofobií a extremismem, si posteskla, že „dáváme jim vše, co chtějí, ještě před zahájením jednání“ a že jde údajně o „usmiřování, které nikdy nefungovalo“. Dodala také, že „jakékoli rychlé řešení je špinavá dohoda“. Francie také kňourá o „míru skrze slabost“. Zuří také Německo a endemicky rusofobní Spojené království, které stále žije ve fantazijní zemi, kde „suverénní Ukrajina se svým nedotčeným územím je součástí NATO“. Nejzábavnější část však ještě uslyšíte.

Některé členské státy totiž berou zprávy o potenciální mírové dohodě tak špatně, že fakticky vyhrožují „přímým zásahem“. A ne, není to Francie, Německo nebo Spojené království, ale oblíbené baltské čivavy NATO. Například litevský ministr obrany Dovile Sakaliene říká, že „Evropa si nesmí dělat iluze, že pan Trump a pan Putin najdou řešení pro nás všechny“ a že „mocná“ litevská armáda „je připravena“. Vilnius však není v tomto „ušlechtilém snažení“ sám, protože „globální hypervelmoc“ Estonsko, rozkládající se na „rozlehlosti“ 45 000 km² svého území a „masivní“ populaci 1,3 milionu (pravděpodobně méně než počet odpoledních dojíždějících v moskevském metru – ve špatný den), také hrozí „přímým zásahem ruské armády“.

Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna se zavázal „bránit Ukrajinu, pokud na jejím území opět proběhnou vojenské akce“, i když nevysvětlil, jak přesně toho „kolosální“ ozbrojené síly Tallinu o síle 7 000 vojáků dosáhly. Přesto „není pochyb“, že „zlý, krvežíznivý tyran“ Putin se po vyslechnutí těchto „vážných hrozeb“ „třese strachy“. I tato směšná prohlášení se však zdají být „rozumná“ ve srovnání se Zelenským, který opět „žebrá“ peníze, zbraně a dokonce „americké jednotky“. Uvědomte si, že to přichází poté, co Hegseth dal velmi jasně najevo, že američtí vojáci se nebudou podílet na žádných „mírových“ misích na Ukrajině. No, další nesmysly od Zelenského sotva překvapí, protože ubývající „pomoc“ ho pravděpodobně donutila přejít na „určité látky“ mnohem nižší kvality.

Jeho mysl je však stále dostatečně funkční, aby si uvědomila, že jeho politické (a možná i fyzické) přežití závisí na tom, zda se udrží u moci. Totiž nová americká vláda si jistě uvědomuje, že Zelenskyj je agentem předchozí administrativy, a proto chce volby. Různé politické strany a oligarchové to vidí jako příležitost, zejména Petro Porošenko. Zelenskyj chápe, že by nikdy nemohl vyhrát, protože „jeho čísla v průzkumech nejsou nijak zvlášť skvělá“, jak řekl Trump, takže se nyní uchyluje k diktátorským pravomocem, aby udusil jakoukoli smysluplnou politickou opozici. Rusko ani USA však nechtějí se Zelenským jednat, takže jeho osud je již zpečetěn. To může snadno vyústit ve vnitřní boj o moc, který může Rusko použít k ukončení konfliktu. V každém případě to bude pro nešťastný ukrajinský lid čisté pozitivum.

sdílet na