AfD na mnichovské konferenci – expert na obranu Lucassen brojí proti vlastní straně

Od Vladislava Sankina a Astrid Sigeny pro RT Deutsch:

Rüdiger Lucassen nešetří slovy. Své bojové pokřiky proti svým vnitrostranickým oponentům ochotně vysílá do mainstreamového tisku, což AfD jinak tak vehementně odmítá. Nedávno mohla šéfredaktorka webu Funke Melanie Ammannová prohlásit, že Lucassenovi už nebude záležet na tom, zda proruské, pseudopacifistické křídlo strany po jeho prohlášení vyje (jako by Lucassenovi na tom někdy záleželo!). Lucassen: „Pro mě je účast na této bezpečnostní konferenci (MSC)  také dalším krokem k mému vlastnímu osvobození. Odteď si to budu dělat po svém.“

Pro pseudopacifistický tábor necítí Lucassen nic jiného než opovržení a výsměch. Po čtyřech letech války se „tábor ruských fanoušků a mírových aktivistů“ v současné době hroutí. Lucassenovou vojenskou terminologií: „Bojují s taktikou zdržování“, což znamená, že jsou již na ústupu. Lucassen vyzařuje sebevědomí.

Není divu, že se účastníci mnichovksé konference dožadovali setkání s plukovníkem německé armády ve výslužbě. Nejen mezinárodní média, ale i politici z etablovaných stran, jako je státní ministr CSU Florian Hahn z ministerstva zahraničí. Komunikační linky s NATO a vojenským personálem německé armády nebyly nikdy přerušeny, i když Lucassen zůstává ohledně svých partnerů diskrétní. Tisku však sdělil, že měl možnost hovořit s vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě SACEUR Alexusem G. Grynkewichem.

Zda byl projednáván i jeho poziční dokument „Bezpečnost Evropy. Náš kontinent. Vedení Německa“, který Lucasssen vypracoval pro Mnichovskou bezpečnostní konferenci, zůstává nejasné. V tajném dokumentu, který nebyl koordinován s vedením strany a parlamentu, mluvčí AfD pro obrannou politiku v Bundestagu vyzývá k masivnímu přezbrojení Bundeswehru a označuje Německo za „vedoucí národ v Evropě“. Mluvčí AfD pro zahraniční politiku Markus Frohnmaier musel v rozhovoru pro RT DE přiznat, že o tomto dokumentu nevěděl.

Lucassen prozatím nemusí očekávat žádný odpor vůči svým jednostranným krokům. Frohnmaier nebyl na Mnichovskou bezpečnostní konferenci pozván. Zdá se, že USA, které údajně prosadily účast AfD na Mnichovské bezpečnostní konferenci, nepřikládaly žádnou hodnotu přítomnosti Frohnmaiera, který mluví o německých zájmech a usmíření s Ruskem.

Parlamentní skupina a vedení strany zjevně dávají Lucassenovi volnou ruku v jeho tirádě proti oficiální obranné politice AfD, která prozatím nezahrnuje brannou povinnost. Nedávné napomenutí, které výkonný výbor parlamentní skupiny vydal zástupci za Severní Porýní-Vestfálsko, bylo nejmírnějším možným opatřením. Vedení strany pouze vyjádřilo svou nelibost nad tím, že Lucassen zneužil projev v Bundestagu k vyrovnání účtů se svým největším odpůrcem Björnem Höckem (mluvčí strany v Durynsku, pozn. překl.). Oba jsou v současné době zastánci protichůdných názorů, a to nejen v otázce branné povinnosti. Vedení parlamentní skupiny se zdrželo formálního disciplinárního opatření. Nedokázalo se ani přimět k udělení napomenutí.

Lucassen to však dělá opakovaně. I když v diskusní show veřejné televize obvinil kolegy ze „zrady“ za jejich kontakty s Ruskem, nenásledovaly žádné vážné důsledky. Nyní, po Lucassenově protiruském vojenském plánování, by mělo následovat vyloučení. Jinak si AfD musí položit otázku, zda skutečně prosazuje politiku míru.

Nekonzistentní postoj AfD k této otázce nezůstal bez povšimnutí u jejích politických oponentů: Bavorská organizace Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW Bayern) na svém X profilu označila AfD za „Schrödingerovu mírovou stranu“ (narážka na Schrödingerovu kočku, pozn. překl.). A Frederick Broßart ze zemské rady BSW Dolního Saska dokonce odsoudil vystoupení politika AfD Rainera Rothfuße na demonstraci proti bezpečnostní konferenci v Mnichově jako „pokrytecké“ vzhledem k Lucassenovu zjevnému militarismu.

Na demonstraci v Mnichově se Rothfuß distancoval od Lucassenova úsilí o zajištění vedoucí vojenské role Německa v Evropě při obraně východního křídla NATO. Ve svém projevu oznámil, že si s Lucassenem „vážně promluví“. Řekl, že byl šokován, když jeho stranický kolega „řádil“ v médiích. Mluvčí AfD pro obrannou politiku se svými plány na znovuvyzbrojování prý nereprezentuje hlavní proud strany. Stranická linie, jak uvedl, spočívá ve snížení zátěže občanů a v „nevybíravém“ znovuvyzbrojování. Jinak však byly reakce uvnitř AfD slabé. Pouze člen Spolkového sněmu AfD a Höckeho důvěrník Torben Braga a europoslanec Petr Bystroň vyjádřili otevřený odpor k Lucassenovu postoji.

Kritika uvnitř strany se navíc omezovala na Lucassenovy méně než kolegiální veřejné útoky proti jeho durynskému stranickému kolegovi. Lucassenova oddanost jeho „kastě“ může být výjimečná, ale většina politiků AfD nakonec podporuje přezbrojení Bundeswehru (německých ozbrojených sil). V tomto bodě se s Lucassenem do značné míry shodují.

Benevolentní přístup vedení strany vůči Lucassenovi ale jen částečně odráží přání voličské základny. Zatímco většina respondentů v interním stranickém průzkumu hlasovala pro obnovení branné povinnosti a voliči AfD také pravidelně vyjadřují její podporu v průzkumech veřejného mínění, Rusko není považováno za potenciálního protivníka, na rozdíl od názoru, který zjevně zastává Lucassen. Také do značné míry odmítají zvýšené vojenské výdaje spolkové vlády. Podle průzkumu 74 procent příznivců AfD neočekává, že by ruská armáda mohla zaútočit na pobaltské státy nebo na východního partnera NATO, jako je Polsko. Podle jiného průzkumu pouze 12 procent voličů AfD věří v možný ruský útok.

I voliči AfD však do značné míry sdílejí skepticismus ostatních Němců vůči americkému prezidentovi Trumpovi, i když v poněkud menší míře. Celých 51 procent z nich již nepovažuje USA pod Donaldem Trumpem za spolehlivého partnera, ale spíše za protivníka. Mezi běžnou populací je toto číslo 70 procent. Chvála, kterou vedení AfD chrlí, kdykoli se setká se zástupci americké vlády, se sotva shoduje s tímto skeptickým postojem jejich vlastních příznivců.

Vedení AfD zřejmě raději poslouchá invektivy, jako je ta od novináře Alexandra Graua, který pro časopis „Cicero“ odsoudil Björna Höcka jako „blahobytného maloměšťáka v přestrojení za vlastence“. Höckova touha po změně zahraniční politiky a jeho odmítnutí zavedení branné povinnosti pro Spolkovou republiku Německo byly označeny za „dětinské“ a „sentimentální snění“ národního romantika.

Grau kritizuje prostředí AfD, z něhož třetina staví proti branné povinnosti, jako „pohodlné, zbabělé a sobecké“. Nazývá je „tlusté a líné, bázlivé a buržoazní“. Grau uzavírá: „Země, která má takové vlastence, nepotřebuje další zrádce.“ V Lucassenových sólových akcích však vidí znamení naděje: Lucassenova účast na bezpečnostní konferenci je krokem správným směrem. Vedení kolem Alice Weidelové si problém zřejmě uvědomilo. Podle publicisty Graua má expert AfD na obrannou politiku požehnání Alice Weidelové.

Lucassenovým cílem je koalice s… CDU/CSU. To se mu podaří pouze tehdy, pokud stranu sladí se zahraniční a bezpečnostní politikou CDU/CSU. Jak to vyjádřil jeho stranický a parlamentní kolega Rainer Kraft na X: „Cesta ke kancléřskému postu nevede přes ruské nesmysly.“ Lucassen je dokonce připraven se střetnout se svými stranickými kolegy a přerušit vazby s Ruskem, aby tohoto cíle dosáhl. Zjevně akceptuje riziko další konfrontace s Ruskem prostřednictvím militarizace Německa výměnou za místo ve vládě.

A jak by mohla vypadat reakce vítězné mocnosti ve druhé světové válce, Ruska, na úspěšnou politickou kariéru takových militaristických osobností, jako byl Lucassen, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost?

V Rusku se situace hodnotí s naprostou jasností: Po poslední vyhlazovací válce vedené německou Třetí říší a jejími evropskými poskoky se Rusko nyní potýká se stále zuřivějším recidivistou v podobě současného Německa.

Stojí za připomenutí, že to nebyl nikdo jiný než Lucassen, kdo 20. května 2025 způsobil rozruch prolomením tabu. Na sociálních sítích vzdal hold svému otci Hansu Lucassenovi, parašutistovi Wehrmachtu, velmi nadšeným tónem za jeho účast v operaci Merkur, německé výsadkové operaci na Krétě a později na východní frontě.

Použil přitom zkomolený Churchillův citát, v němž Churchill chválí německé parašutisty za jejich vojenské úspěchy. Opomenul však, že Churchill je ve stejné větě označil za loajální nacisty. Lucassen se také nezmínil o masakrech civilistů spáchaných parašutisty během dobývání Kréty. (Což ví každý, kdo četl Mandolínu kapitána Corelliho, pozn. překl. Strašná zvěrstva to byla.)

Ani slovo o zločinné útočné válce nacistického Německa! Místo toho se mluvilo o kamarádství a vojenství, jehož osudy byly popsány jako „dojemné k slzám“. Lucassen z tohoto skandálu vyvázl bez úhony; dnes si ani německý mainstream, ani AfD nepamatují jeho bezprecedentní oslavu Wehrmachtu. Pilot vrtulníku Lucassen, který sní o vojenském vedení Německa, proto ztělesňuje kontinuitu mezi Wehrmachtem a Bundeswehrem jako nikdo jiný.

V Rusku už nezáleží na tom, ke které straně kdo v Německu patří, protože všichni dělají totéž. Skutečnost, že ministr obrany, který se lstivým úšklebkem představuje německo-ukrajinské vražedné drony po boku Zelenského, je členem SPD, že Merz, který sní o tom, že Rusko vykrvácí (!), patří k CDU a že Lucassen, který troubí o „hrdinských činech“ svého otce, který bojoval za nacisty, patří k AfD, už není relevantní. Nyní je to jen jediná, agresivně štěkající politická třída, zakuklená ve své megalomanii – nic víc.

Německo je nyní v Rusku vnímáno jako rusofobní, revizionistická a ambiciózní vojenská mocnost a ruské nabídky usmíření a sovětská pomoc při znovusjednocení jsou považovány za katastrofální historické chyby. Tento posun ve vnímání Německa je také zásluhou Rüdigera Lucassena. Jeho kariéra v AfD a ve spolkové politice bude zároveň měřítkem i ukazatelem toho, zda je Německo stále schopné se samo vymanit z této vysoce nebezpečné spirály eskalace.

Obr.: Politik AfD Rüdiger Lucassen v Litvě/výsadkář Hans Lucassen seskakuje na Krétu (obrázky z X-Account @MdB_Lucassen)

sdílet na