Plánuje Berlín útok na Moskvu?

MUDr. Ivan David fb

Tarik Cyril Amar, německý historik působící na Koc univerzitě v Istanbulu, píše na platformě Substack:

Dvojí metr západních politiků a jejich dvojí morálka nabývají stále podivnějších podob: Zatímco ruská obrana proti rozšiřování NATO je podle mezinárodního práva již léta prohlášena za nezákonnou, izraelský útok na Írán se setkává s okamžitým schválením. Immanuel Kant se obrací v hrobě, zatímco Friedrich Merz vymýšlí pekelné maximy*.

Na chvíli odložme stranou mlhu války. I ve válce – a někdy ve válce obzvlášť – jsou některé věci křišťálově jasné. Například v takzvané „válce Hamás-Izrael“ je zřejmé, že se ve skutečnosti vůbec nejedná o válku, ale o genocidu: Je to genocida v pásmu Gazy, kterou Izrael páchá na Palestincích, jejichž odpor se zapíše do legend – a dokonce i do historie.

I v případě současného izraelského útoku na Írán – který byl samozřejmě od samého začátku společným útokem USA a Izraele – není pochyb o tom, že se jedná o zločin a „flagrantní akt agrese“, jak jednomyslně prohlásilo několik expertů na mezinárodní právo. Je to proto, že Izrael v podstatě nejedná ani na základě mandátu OSN – který by neobdržel – ani v sebeobraně.

Právní základ pro toto jednoznačné zjištění není složitý a není zde prostor pro objektivní diskusi: Izraelský útok porušuje článek 2, odstavec 4 Charty OSN, který je obecně uznáván jako jus cogens, tj. závazná norma: Neexistuje zde žádný prostor pro rozvažování.

Úzce definované možné výjimky z komplexního zákazu použití síly obecně uznané v tomto článku, jako je „omylné vpády“, určité námořní operace nebo záchrana státních příslušníků, se zde zjevně nepoužijí. Izraelský útok také nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN a v žádném případě jej nelze považovat za zákonnou sebeobranu podle článku 51.

V tomto ohledu to zní jednoduše. A každý, kdo se pokouší to komplikovat tím, že očividně dezinterpretuje a zneužívá termín „preventivní úder“, se zapojuje do dezinformací a propagandy ze strany Izraele nebo izraelské lobby. Ale to sotva překvapuje.

Ještě překvapivější než výše uvedené je však reakce vlád a často i západních mainstreamových médií na tento zjevně nezákonný izraelský útok. Po letech odvolávání se na mezinárodní právo, aby se proti Rusku zakročilo, se zdá, jako by se ti samí politici a řečníci vystřelili do páté dimenze jen proto, aby si Izrael mohl kdykoli beztrestně dělat, co chce.

Ani to samozřejmě není nic nového: Západní „elity“ v čele s Washingtonem se nechovaly o nic lépe, když se staly spoluviníky izraelské genocidy v pásmu Gazy. Je však pozoruhodné, jak pečlivě někteří důležití západní politici, jejich média a experti z think-tanků útok na Írán zakrývají.

Vezměte si například Německo. Německý kancléř Friedrich Merz hlasitě podpořil útok na Írán. Dokonce ze sebe udělal blázna a vystavil se určité – i když příliš malé – kritice používáním nechutně neslušného jazyka. Tím, že Merz označil izraelské činy za „špinavou práci“, která musela být vykonaná, a za kterou bychom měli být všichni vděční, odhalil svůj dvojitý rasismus: Pro mě, jako Němce a historika, je, mírně řečeno, extrémně hrubé, aby německý předseda vlády chválil Židy za to, že dělají „naši“ špinavou práci. Označovat zločinné vraždění Íránců za tuto „špinavou práci“ dává celé věci velmi nepříjemnou „koloniální“ pachuť, připomínající radost císaře Viléma II. nad masakry Číňanů během tzv. „boxerského povstání“.

Ačkoli Merz neobratně zabalil své ohavné myšlenky do stejně ohavných formulací, nebyl zdaleka sám. Četné renomované německé publikace, jako například renomovaný Frankfurter Zeitung a stejně důležitý Münchner Merkur, spěchaly buď jednoduše souhlasit s Merzem nebo alespoň přispěly k ospravedlnění a relativizaci jeho odporných výroků. Navíc „přepracovaní“ univerzální rusofobní „experti“,využívali své neustálé přítomnosti v přísně regulovaných německých diskusních pořadech k cynickému zlehčování mezinárodního práva a k vykreslování nejnovějšího činu Izraele jako tak nezbytného, že je stejně nad jakýmkoli zákonem.

Dokonce zcela otevřeně argumentovali, že některé země (čti: Izrael) si nemohou dovolit „luxus“ akceptování „normativních omezení“ a že mezinárodní právo stejně „chrání nesprávné lidi“ (čti: Írán). To nejen zní dechberoucím způsobem odvážně a intelektuálně primitivně, ale je to také, historicky vzato, velmi „německy“ v nejhorším slova smyslu: Pokud se my nebo naši přátelé (čti: Izrael) cítíme omezeni mezinárodním právem, pak to není náš problém ani problém našich přátel, ale problém mezinárodního práva.

Udělejme krok zpět a vzpomeňme si na Němce, který nepatří do třídy konformních intelektuálních průměrů: Immanuela Kanta, obra osvícenského myšlení. Kant učil ty, kteří mají uši k slyšení a mozek k zpracování informací, že rozum a etika se snaží zobecnit ospravedlnění našich činů s čistým svědomím. Stručně řečeno, když jednáme, měli bychom být schopni prokázat, že jednáme podle spravedlivého a rozumného pravidla.

Zobecněme si tedy, co právě řekl německý premiér Merz a co mnozí v německém mainstreamu podporují: Země (zde: Izrael), která se (podle vlastního hodnocení) cítí dostatečně ohrožena jinou zemí (zde: Íránem), má právo (které stojí nad mezinárodním právem) zaútočit na tuto jinou zemi bez provokace, a dokonce i během probíhajících jednání.

Zajímavé… V tomto bodě je dobré si připomenout, že německé elity se neúnavně věnují válečnému štvaní. Sotva uplyne den, aby nějaký německý generál, důstojník zpravodajské služby nebo politik nevaroval své spoluobčany, že Rusko s vysokou pravděpodobností, ba téměř jistě, zaútočí v příštích pěti letech. Důkazy pro to jsou nulové.

Takže když se všichni v Německu tak bojíme Ruska, znamená to, že bychom podle Merzovy logiky mohli jednoho dne zahájit preventivní úder proti Moskvě? Koneckonců bychom pak mohli říct, že se cítíme ohroženi a že nám naše armáda a zpravodajské služby řekly, že Rusové přicházejí. A navíc bychom pravděpodobně tvrdili, že my – Němci – jsme hrdě dělali „špinavou práci“ pro celé NATO (s možnou výjimkou USA). Protože není „špinavá práce“ v Německu nyní oficiálně zase dobrá věc?

Absurdní, řekli byste? Ano, naprosto. Stejně absurdní jako izraelské záminky pro útok na Írán. A přesto je německý kancléř oficiálně schválil – a to i prostřednictvím svých mnoho prozrazujících silných výrazů. Doufejme, že Moskva nebude brát to, co Merz říká, vážně. Protože kdyby to Moskva brala vážně, pak by se podle Merzovy logiky musela cítit velmi ohrožena Berlínem. A opět, podle Merzovy logiky – člověk nikdy neví, kam by to mohlo vést.

Pozn.* Maxima (z lat. maxima regula, nejvyšší pravidlo) je krátká obecná zásada, ponaučení, kterým by se člověk měl řídit, pozn. překl.

sdílet na