„Ponížení žebráka Zelenského.“ Štefec si nebral servítky

22.10.2025 21:40 | Monitoring

Bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec v komentáři k setkání Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského kritizoval evropské i české politiky za jejich přístup k válce na Ukrajině. Podle něj by se Evropa měla inspirovat postojem Trumpa, který odmítá „nekonečné žebrání Kyjeva“. V závěru Štefec otevřeně volá po změně a vyzývá prezidenta Petra Pavla, aby už „pustil k moci novou vládu“.

Jaroslav Štefec komentoval průběh setkání prezidenta USA Donalda Trumpa s jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. Podle něj Trump ukrajinského prezidenta ponížil a dal mu jasně najevo, že o jeho požadavky nestojí. „Donald Trump poslal Zelenského s jeho věčným žebráním o podporu a hlavně s vymáháním dodávek systémů BGM-109 Tomahawk tam, kam si opice strkají pecky od třešní,“ píše Štefec s narážkou na podle něj zbytečné snahy Kyjeva. Dodává, že Zelenskyj po jednání nedostal ani prostor k tradiční tiskové konferenci a musel vystoupit jen „u plotu Trumpova sídla“.

Postoj Trumpa hodnotí jako logický a promyšlený krok vůči lídrům Ukrajiny i Evropy. Podle něj dal Trump jasně najevo jak Zelenskému, tak Evropské unii a Velké Británii, že s ním nebudou „orat“ a že konflikt na Ukrajině považuje jen za přítěž. „Otevřeně dal najevo, že Ukrajina, válčící s podporou evropských politiků proti Rusku, je pro něho v současné době jen otravnou epizodou, která ho obtěžuje jako ona pověstná osina v zadku,“ dodává Štefec.

A že Trump nemá zájem riskovat rozpad vztahů s Ruskem, a „Ukrajinu už považuje za ztracenou investici“. Ví, že Ukrajina končí a „nemá zájem do ní už investovat ani zbraně, ani peníze, ani politickou podporu. Nehodlá také riskovat rozpad slibně se rozvíjejících vztahů s Ruskem,“ glosuje bezpečnostní expert kroky šéfa Bílého domu.

Po chladném přijetí od Trumpa hledal Zelenskyj podporu u německého kancléře Friedricha Merze. Ten podle Štefce nereagoval realisticky. „Merz, místo co by mu řekl ‚Voloďo, hele, už těch klukovin nech, ty milióny mrtvých tě budou strašit ve snech!’, ho poklepal po rameni a ujistil bezvýhradnou podporou od něho, Británie, Francie i celé koalice ochotných blbů,“ podotkl ironicky Štefec.

Analytik zároveň přirovnává dnešní politiku Německa k historickým chybám, kdy německé vedení opakovaně podcenilo střet s Ruskem.

„Pokud budeme jako Evropa pokračovat ve stejném kursu, skončí to nejspíš zase stejně. Útok, pláně, zima, potupný útěk,“ pokračuje Štefec. A že „Trump to velmi dobře ví a myje si ruce“. „Z vedení EU i z evropských politiků si otevřeně dělá legraci, a ti se mu i přesto snaží neustále podlézat. Zelenskyj se vůči němu chová jako žebrák, a přestože Trump do něho už vyloženě kope, stále a stále přilézá s dalšími a dalšími nerealizovatelnými fantaziemi a žebrá o americkou podporu jako pes o kost,“ konstatuje Štefec, ale že, na rozdíl od Trumpa, političtí představitelé některých evropských zemí Zelenského poslouchají a plní dál jeho požadavky.

V závěru svého komentáře Štefec odsuzuje české vládní politiky, kteří podle něj z pokračování války na Ukrajině profitují, zatímco běžní občané chudnou. „Naše politická vrchnost, které pokračující válka přináší tučné prebendy, ať už formou ‚vratek‘ za zbraně pro Ukrajinu, přes různé ‚kampeličky‘, v bitcoinech nebo ‚dozimetrovským dělením‘ 50–30–20‘, zatímco my, řadoví občané, máme stále hlouběji do žlabu,“ píše Štefec.

A proto vyzývá: „Pane generále, kdy už konečně tu novou vládu pustíte k moci?“ dodává Štefec s jasnou narážkou na prezidenta Petra Pavla, v němž vidí klíč k politické změně.

Jaroslav Štefec   

Takže si to shrňme. Donald Trump poslal Zelenského s jeho věčným žebráním o podporu a hlavně s vymáháním dodávek systému BGM-109 Tomahawk tam, kam si opice strkají pecky od třešní (děkuji Terrymu Pratchettovi za perfektní přirovnání). Dokonce mu nepovolil po ukončení jednání ani obvyklou tiskovou konferenci na trávníku před Bílým domem. Ponížený a viditelně zaražený Zelenský se nakonec vypovídal před novináři aspoň v parku za plotem Trumpova sídla. Což už vlastně byla jen taková třešnička na dortu po samotném jednání a předcházejícím „přivítání“ na letišti, kde suitu „vítajících“ pro media tvořili ukrajinský velvyslanec v USA s asistentkou a narychlo vyhnaná posádka letadla.

Donald Trump postupoval naprosto logicky a promyšleně. Jedním rázem nepokrytě sdělil Zelenskému, Evropské unii i Velké Británii, že s ním nikdo orat nebude. Otevřeně dal najevo, že Ukrajina, válčící s podporou evropských politiků s Ruskem, je pro něho v současné době jen otravnou epizodou, která ho obtěžuje jako ona pověstná osina v zadku, protože má svých problémů víc než dost. Evropské země, z jeho pohledu nesmyslně trvající na pokračování války, ho už přestaly zajímat jinak, než jako zdroj peněz pro oslabenou americkou ekonomiku. Ví, že Ukrajina končí a nemá zájem do ní už investovat ani zbraně, ani peníze, ani politickou podporu. Nehodlá také riskovat rozpad slibně se rozvíjejících vztahů s Ruskem.

Zelenský se vzápětí po podivné tiskové konferenci aspoň vyplakal na rameni strejdovi Merzovi, s nímž má dobré vztahy obdobně, jako měli dobré vztahy jejich předchůdci ve 40. letech minulého století. Merz, místo co by mu řekl „Voloďo, hele, už těch klukovin nech, ty milióny mrtvých tě budou strašit ve snech!“, ho poklepal po rameni a ujistil bezvýhradnou podporou jeho, Británie, Francie i celé koalice ochotných blbů. A ještě zintenzivnil přípravu Německa na válku. Což je zajímavé, protože Němci by měli mít výsledky minulých vojenských srážek s Ruskem hluboce vryty v národní paměti.

Příslušníci druhdy germánských kmenů, žijících dnes pospolu na území současné SRN a tehdy sdružených v tzv. Rýnském spolku, tvořili výraznou většinou Napoleonovy Grande Armée. Téměř do jednoho zmrzli při neslavném Napoleonově útěku na širokých ruských pláních a jejich „výlet“ s francouzskými kamarády skončil přehlídkou ruských vojsk v Paříži. A když na tehdejší SSSR vyrazil strejda Adolf, skončilo to v podstatě stejně. Obrovská armáda, prakticky na den přesně 129 let po Napoleonovi, znovu vyrazila na Rusa. Tehdy vlastně na SSSR, obra na hliněných nohách, jak říkali. Opět tam sehrála svou roli ruská zima, širé pláně, ústup a samozřejmě závěrečná slavnostní přehlídka. Tentokrát pro změnu v Berlíně.

Pokud budeme jako Evropa pokračovat ve stejném kursu, skončí to nejspíš zase stejně. Útok, pláně, zima, potupný útěk. Jen se bojím, že po tomhle konfliktu by Rusko nemuselo mít vítěznou přehlídku kde konat. Slavnostní pochod v plynových maskách a „atombordelech“ uprostřed radioaktivních ruin Bruselu by asi nebylo to pravé ořechové. Trump to velmi dobře ví a myje si ruce.

Z vedení EU i evropských politiků si otevřeně dělá legraci, a ti se mu i přesto snaží neustále podlézat. Zelenský se vůči němu chová jako žebrák, a přestože Trump do něho už vyloženě kope, stále a stále přilézá s dalšími a dalšími nerealizovatelnými fantaziemi a žebrá o americkou podporu jako pes o kost. Stále otevřenější odmítání ze strany USA si ovšem vynahrazuje na evropských zemích, jejichž politikům otevřeně nařizuje, kolik a čeho mu mají dodat, nebo kolik peněz potřebuje. A oni ho poslouchají, klaní se mu stejně, jako on sám se klaní před Trumpem, a samozřejmě dávají a platí.

Jenže na rozdíl od naší politické vrchnosti, které pokračující válka přináší tučné prebendy, ať už formou „vratek“ za zbraně pro Ukrajinu přes různé „kampeličky“, v Bitcoinech, nebo „dozimetrovským dělením“ 50-30-20, my, řadoví občané, máme stále hlouběji do žlabu. A brzy nejspíš bude o dost hůř, takže je nejvyšší čas to zarazit. Pane generále, kdy už konečně tu novou vládu „pustíte“ k moci?

sdílet na