Trh se spekulacemi. Komentář Štěpána Chába

komentář03.09.2025

Foto: Pixabay Popisek: Trochu kýčovitého komínu

Finanční spekulace jako jistina pro náš klíčový sektor.

Emisní povolenky pro dopravu a domácnosti. Zatopit si v zimě, aby člověk neumrzl, zajet si autem do práce, aby měl něco na přilepšenou k tomu našemu chudinskému kvílení v nejperspektivnější zemi na světě. Od poloviny roku 2027 vytápění i doprava spadnou pod novotu. Pod emisní povolenky. Takže se bude udržitelně a plánovitě zdražovat. Počkat, to je nějaká mejlka. Udržitelně a plánovitě?

Ač emisní povolenky na topení a dopravu ještě nejsou uvedené do praxe a těžkotonážní prohýbání se pod jejich náloží nás teprve čeká, už se s povolenkami kšeftuje. Na burze. Spekulanti spekulují a ženou ceny co nejvýš. Logicky, chtějí vydělat. Jsou to spekulanti. Jejich živobytím není vytváření hodnot, ale parazitování na hodnotách. Taková kratochvíle přebujelého ekonomického rozmachu lidstva. A takové spekulování se s lidstvem táhne od nepaměti. Kupříkladu tulipánová bublina v Holandsku kdysi dávno vedla k tomu, že na cibule tulipánů si tamní obyvatelé brali i půjčky. Cibule tulipánu jevila se jako dobrý kšeft. No, proč ne.

Teď tu máme bublinu s emisními povolenkami. I na ni se přilepili ti, kteří chtějí vydělat pohybem peněz, nikoliv hodnotami.

Už teď se „investoři“ předhání v tom, kdo na burze lépe nakoupí a lépe prodá povolenky.

Proces dlouhodobě sleduje český ekonom Lukáš Kovanda.

„Nová daň z pohonných hmot a vytápění, kterou budou brzy Češi platit, včera na burze v Londýně stoupla na nový rekord. Termínový kontrakt na takzvanou emisní povolenku pro domácnosti se totiž vyhoupl na 87,2 eura. Taková cena znamená, že si Češi od roku 2027 připlatí třeba za pohonné hmoty 6,20 Kč/l,“ spočítal Kovanda vývoj naší budoucí nové kratochvíle – hrůzy ze složenek, těch bestií zelených.

Ptám se bezelstně a a zcela prostoduše – je tohle ještě zodpovědná politika? Kdybych byl ozeleněný aktivista a chápal život jako boj za lepší klima, nejspíš bych samotnou existenci povolenek vítal a bránil. Bránil bych ji jako páku na udržitelné a řízené zelenění společnosti. Chápal bych ji jako páku, kterou vždy zvednu, když mi čísla prokážou, že společnost zbohatla natolik, abych ji mohl očesat a ona nezačala nespokojeně hýkat nad příliš velkým nákladem výdajů.

I kdybych byl ozeleněný, nechápal bych ale, proč se emisní povolenky šouply na burzu, aby se jich mohli chopit spekulanti. Jejich smyslem je jediné – drasticky na všem vydělat. Bez ohledu na následky.

Popišme si jeden takový spekulantský závod o nejcyničtější akci v historii lidstva.

V 70. letech si Zambie – tehdy ještě relativně bohatá na měď – vzala půjčku od Rumunska. Jednalo se o dodávky zemědělských strojů a zařízení. Hodnota dluhu postupně narostla na asi 40 milionů dolarů (včetně úroků).

Po pádu komunistického bloku byla Zambie jednou z mnoha afrických zemí v těžké dluhové krizi. Dluh se snažila restrukturalizovat, což znamená, že se věřitelé dohodli na jeho výrazném snížení.

Do hry vstoupila firma Donegal International, registrovaná na Britských Panenských ostrovech. Ta od Rumunska koupila zambijský dluh za směšně nízkou částku – kolem 3 milionů dolarů.

Pak odmítla přistoupit na dohodu o restrukturalizaci a místo toho podala žalobu u britského soudu, kde požadovala plnou částku: 55 milionů dolarů (dluh + sankce + úroky).

Proces proběhl v Londýně. Zambie argumentovala, že jde o vyděračskou taktiku, protože většina věřitelů už souhlasila s odpuštěním dluhů. Ale soud se na věc díval striktně právnicky – dluh je dluh.

Nakonec soud přiznal Donegalu nárok na „pouhých“ 15 milionů. I to však bylo pětkrát víc, než fond zaplatil.

Bonus na konec – Zambie během soudního řízení a později během splácení prožívala extrémní chudobu. Takové ty fotky k smrti vyhladovělých dětí byly i ze Zambie. Na spekulantství postavený Donegal, papírová společnost bez vytváření jakékoliv hodnoty, držela Zambii mnoho let v extrémní chudobě, zatímco ze světa do země putovala humanitární pomoc.

Vím, vím, nebrblat. Je to zcela jiné, než obchodování s povolenkami. Záměrně jsem vybral jeden z nejcyničtějších a nejodpornějších případů dravců v ekonomice.

Ale princip, ten je obdobný. Cucat, nasávat z ekonomiky a nevytvářet žádné hodnoty. Spekulantství, nejnižší forma života lidské rasy. Na takovém morálním podkladu od poloviny roku 2027 bude ležet náš systém emisních povolenek na vytápění a dopravu. Takže až nějaká babička v Horní Dolní nebude mít na uhlí, musíte jí vysvětlit, že trpí pro potěšení a obohacení spekulantů někde v Londýně nebo New Yorku. A že si za její nedostatek peněz na uhlí jeden ze spekulantů někdy v polovině ledna na pokoj objedná luxusní šlapku a trochu se poměje. A to za to přece stojí.

Jsem strašný, zase jsem to přeťápl a vybral ten nejkřiklavější příklad – zmrzlou babičku. Co takhle pomrzlé děti nějaké samoživitelky? Ty by byly fotogenické až hrůza.

Jdeme špatným směrem a navíc po úplně vykloubené cestě. To nevěstí nic jiného, než náraz do betonu. Ale zase uznejme, že to bude velmi hodnotový náraz, když to bude nějaký biobeton z konopných stvolů. Do toho můžeme s nadšením nárážet opakovaně. Jako ty mouchy do okna. Se stejným výsledkem, tedy. 

https://www.krajskelisty.cz/praha/33798-trh-se-spekulacemi-komentar-stepana-chaba.htm

sdílet na