Simplicius: Je multipolarita „klamem“ tváří v tvář Trumpovu novému imperialismu?

Simplicius / 21. 2. 2026

Měl jsem v úmyslu publikovat odlišný článek o vývoji taktiky v ukrajinské válce, jak jsem slíbil minule, ale vzhledem k eskalaci íránského válčení se mi zdálo relevantnější prozatím  raději psát o tomhle – takže ukrajinský článek bude o něco odsunut.

Důležitým odrazovým bodem je tento týden nový článek v časopise Foreign Affairs, který vydává Rada pro zahraniční vztahy:

Hlavní teze článku je zajímavá a má zvláštní význam ve vztahu k Íránu. V podstatě tvrdí, že velkolepé nastolení „multipolárního světa“, léta oslavovaného jako jakési konečné vyvrcholení a konec Fukujamova cyklu „Konec dějin“, není tím, čím se zdá. Naopak vedlo k uvolnění dřívějších omezení USA, která byla dána myšlenkou, že USA jako jediná globální supervelmoc by měly vládnout spravedlivým způsobem, jako nějaký klidný a benevolentní král pánující svým poddaným.

Zánik této myšlenky ve prospěch bezohlednější multipolarity ironicky umožnil osobnosti, jako je Trump, zbavit se těchto zděděných zámink a převést USA do režimu „svobodných“ operací zaměřených výhradně na vlastní zájem, bez principiálních úvah o širších důsledcích, které mohly dříve takové činy brzdit, vzhledem k očekáváním spojeným s rolí světového lídra a globálního „vzoru“.

Autor píše:

Tato zdánlivá shoda zakrývá rozdíl v tom, jak různí aktéři definují „multipolaritu“. Pro Trumpovu administrativu uznání multipolarity neznamená akceptování omezení americké moci. Místo toho slouží jako ospravedlnění pro opuštění tradiční americké koncepce globálního vůdcovství a s ním spojených povinností.

Další:

Myšlenka multipolarity umožňuje Washingtonu prosazovat užší, transakční zahraniční politiku – politiku zaměřenou na získávání výhod spíše než na udržování pořádku, bez ohledu na udržování institucí nebo norem, které neslouží bezprostředním americkým zájmům.

Autor výstižně poznamenává, že rozdíl v definici globálního Jihu je významný:

Pro Čínu, Rusko a mnoho rozvojových zemí naopak multipolarita není jen popisná, ale spíše aspirační. Je to politický projekt zaměřený na omezení americké dominance, narušení západních institucí a budování alternativních modelů správy věcí veřejných, rozvoje a bezpečnosti, v nichž Spojené státy nejsou jedinou zemí, která má vše pod kontrolou.

V mnoha ohledech můžeme tvrdit, že tato myšlenka je hrou se sémantikou: USA jako globální „unipolární“ hegemon jednaly zhruba se stejným vlastním zájmem, jako nyní v rámci „multipolární“ koncepce. Jiný způsob, jak se na to podívat, je, že Trump vnímá příchod „multipolární“ koncepce jako jakousi úlevu – podle jeho názoru zbavuje USA zatěžujících povinností a umožňuje jim jednat neomezeně směrem k dříve nepřístupným zájmům.

Rozpor spočívá v tom, že původním účelem multipolarity bylo vytvořit protiváhu k dříve neomezenému způsobu fungování USA. Stojíme tedy před jakýmsi paradoxem, kdy myšlenka multipolárního světa jednoduše definuje více téhož, ale dává USA jakousi ideologickou výhodu v bezvýhradném prosazování svých zájmů s minimem studu nebo výčitek svědomí. Je to, jako by Trump říkal: „Chtěli jste multipolární svět se slabými USA? To je v pořádku, teď budou tyto slabé USA nuceny udělat cokoli, co je nezbytné, aby si udržely svůj kus koláče.“ Bohužel pro zbytek světa je tento „kousek“ obecně celým koláčem, pokud jde o nenasytný apetit Impéria.

Důvod, proč byl tento přechod nezbytný, je pravděpodobně způsoben břemenem, které byly USA nuceny nést jako unipolární globální hegemon. Hegemonní moc USA pramenila do značné míry z „mýtu“ či iluze globálního „řádu založeného na pravidlech“ a mlhavého „právního státu“, který je jeho základem. Příliš nespoutané jednání USA by znamenalo podkopání této křehké koncepce: bylo nutné udržovat zdání, předstírání „legálních“ akcí, i kdyby to znamenalo vymýšlet si pochybná ospravedlnění pro vojenské intervence, jak jsme byli svědky v Iráku a jinde.

Autor píše:

Realita je taková, že svět je stále unipolární. Iluze multipolarity nevytvořily vyváženější mezinárodní uspořádání. Místo toho udělaly pravý opak: umožnily Spojeným státům zbavit se dřívějších omezení a ještě agresivněji projevovat svou moc. Žádná jiná mocnost ani blok nebyly schopny věrohodně čelit moci USA ani kolektivně spolupracovat. Na rozdíl od předchozího období unipolarity, které se objevilo na konci studené války, však Spojené státy nyní uplatňují jednostrannou moc zbavenou odpovědnosti.

Přečtěte si to znovu: „Ale na rozdíl od předchozího období unipolarity, které se objevilo na konci studené války, Spojené státy nyní uplatňují jednostrannou moc zbavenou odpovědnosti.“

Nicméně nesouhlasím s další autorovou tezí: že multipolarita je v současnosti iluzí, protože svět si i nadále uchovává pouze jeden pól, který autor považuje za USA, jako jedinou hypervelmoc schopnou naplnit jeho seznam atributů. Jediným kritériem, které Číně ve srovnání s ní chybí, je schopnost vojensky se promítat po celém světě. Čína to však vynahrazuje mnohem robustnější schopností promítat svou ekonomickou měkkou sílu a vliv ve srovnání s USA, což činí tyto dvě země asymetricky rovnocennými, a tedy definičně srovnatelnými s bipolaritou spíše než unipolaritou.

Jedním z důvodů, proč autor mylně připisuje sólové prvenství USA, je jeho mylné přesvědčení, že čínská ekonomika je pouze ze dvou třetin menší než ekonomika USA. Je zřejmé, že autor je stoupencem falešného výpočtu nominálního HDP a buď neví – nebo je úmyslně slepý – o správnějším a použitelnějším standardu parity kupní síly, kde Čína zastíní svůj protějšek. Dokonce připouští, že Čína dokázala USA neutralizovat v obchodní válce s cly, ale tvrdí, že USA mají nad svým nepřítelem stále další ekonomické výhody.

Zbytek autorových vyzdvižení amerického primátu se však zdá být spíše nepřímou zásluhou evropské podpory jednostranných vojenských akcí USA, jako jsou akce proti Íránu nebo Venezuele. Tvrdí se, že USA se těší statusu výhradní hypervelmoci, protože proti těmto aktům agrese nedošlo k žádnému protestu – ale jak již bylo řečeno, jde spíše o zásluhu na konformitě západního řádu jako celku a jeho následování západní imperiální linie, než o zásluhu na jedinečné síle USA. USA se pouze drží desetiletí staré solidarity západních elit a nějakým způsobem je sbor jejich společných akcí připisován individuální síle USA.

AMERIKA SE PROBOUZÍ

První rok Trumpova druhého funkčního období vyvrátil tvrzení o úpadku Ameriky a vzestupu multipolarity. Trumpovo asertivní využívání ekonomické, diplomatické a vojenské moci k prosazování zájmů USA podtrhuje mimořádnou svobodu jednání, kterou Spojené státy využívají. Slabá mezinárodní reakce na agresivní obchodní politiku Washingtonu, jeho intervence v Latinské Americe a na Blízkém východě a jeho hrozby zabrat nové území odhalily, jak obtížné je pro jakoukoli koalici vyvinout účinný odpor proti Spojeným státům. Moc je v mezinárodním systému rozložena šířeji než na konci studené války, ale tato rozptýlenost znesnadňuje koordinovat kolektivní akci proti Washingtonu.

Všimněte si následujícího nuancovaného bodu: prosazování zájmů USA je používáno jako důkaz jejich nezastavitelného statusu hypervelmoci – ale zda je toto prosazování úspěšné, nebo ne, je zcela ignorováno, přestože tato skutečnost je klíčová pro správnou analýzu rozsahu domnělé moci USA.

V Íránu jsme viděli neomezenou schopnost USA útočit, ale přehlédli jsme schopnost těchto útoků skutečně dosáhnout nějakého rozumně rozhodujícího výsledku, kromě přechodných PR zisků pro Trumpa. Ve Venezuele jsme viděli totéž: okázalou vojenskou operaci, která vedla k vysoce spornému a nejednoznačnému výsledku, kde nebylo možné vnímat žádný skutečný kvantifikovatelný zisk, kromě některých nedokumentovaných „zvěstí“, že Čína možná dostává méně venezuelské ropy, nebo něco podobného. Trumpovo házení náhodnými čísly o velkých ziscích je stejně záhadné a neověřitelné jako jeho chvástání se cly, s pravidelným tvrzením o ziscích v řádu stovek miliard, o jejichž existenci nikdo neví. Ve skutečnosti právě dnes Nejvyšší soud zřejmě rozhodl, že cla jsou nelegální, což by mohlo Trumpa donutit k vrácení desítek, ne-li stovek miliard dolarů dovozcům.

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na