Rok se s rokem sešel, a opět tu máme výročí jednoho z největších zločinů v dějinách lidstva.

Jaroslav Štefec fb

Rok se s rokem sešel, a opět tu máme výročí jednoho z největších zločinů v dějinách lidstva. Tentokrát pěkně kulaté. 6. srpna 2025, v 8 hodin 15 minut tamnějšího času, uplynulo přesně osmdesát let od svržení první atomové pumy, uranového „Chlapečka“, na japonské město Hirošima. A opět, stejně jako minulý rok, se jak japonský premiér Šigeru Isiba, tak starosta Hirošimy Kazumi Macui zapomněli zmínit, které že to zemi patřila jak bomba, tak letadlo, z jehož paluby byla svržena. Na ceremonii u příležitosti osmdesátého výročí atomového bombardování Hirošimy Isiba zaobaleně řekl, že „v Hirošimě vybuchla atomová bomba, která si vyžádala více než 100 tisíc životů“, a vyjádřil nad jejich smrtí zármutek. Ale kdo a proč tuto bombu shodil, to v žádném oficiálním projevu nezaznělo.

Atomové bombardování Hirošimy si vyžádalo přibližně 166 tisíc lidských životů. Stejně jako svržení plutoniového „Tlouštíka“ na město Nagasaki o pouhé tři dny později , které stálo život 74 tisíce lidí, mělo jediný cíl. Ukázat tehdejšímu sovětskému vůdci Stalinovi, čím hodlají USA v nejbližší budoucnosti držet pod krkem SSSR, svého nedávného válečného spojence Tento hrůzný čin, jehož skutečná vojenská hodnota je již od konce 40. let zpochybňována jak historiky, tak vojenskými stratégy, je dnes podáván jako „nezbytný krok pro vítězství USA nad Japonskem a záchrana desítek tisíc životů amerických vojáků“. Americké vedení v té době ale již vědělo, že SSSR hodlá 8. srpna vyhlásit Japonsku válku a jeho zpravodajské služby byly informovány, že Japonsko bude v tom případě ochotno kapitulovat. I proto s útokem pospíchalo, aby ještě stihlo obě pumy vyzkoušet na „válečných“ cílech.

Jaderné bombardování obou měst mělo strašlivé následky. Připomínat si hrůzy, které přineslo jejich obyvatelům, je stále důležitější zvláště dnes, kdy politici v celé Evropě stále lehkomyslněji mluví o jaderné válce, o tom, jak je „neškodná“ a jak to natřeme Rusku díky naší „muniční iniciativě“, na níž zatím jenom proděláváme. Jak to natřeme Rusku, vlastnícímu nejen více než 5500 jaderných náloží různé síly, ale i dostatek nosičů, schopných je dopravit na libovolné cíle nejen v Evropě, ale po celém světě.

Bohužel, politické elity, které se snaží ovládat náš svět a rozpoutat válečné hrůzy, proti nimž by bylo jaderné bombardování Hirošimy a Nagasaki jen dětským ohníčkem proti výbuchu sopky, dělají vše pro to, abychom zapomněli. Abychom ztratili ostražitost vůči jejich plánům a otupěli vůči válce a jaderné hrozbě. Abychom nemysleli a bylo nám to jedno. A daří se jim to. Nezapomínáme totiž jen my. Podle loňského průzkumu znalostí o druhé světové válce mezi japonskými studenty se více než 1/3 z nich domnívá, že atomovou pumu na Hirošimu svrhlo na jejím konci Rusko. I to o něčem svědčí.

Šigeru Isiba velmi dobře věděl, proč se vyhnout sebemenšímu náznaku, že to byly právě Spojené státy, které v roce 1945 svrhly jadernou pumu na Hirošimu. Je mu jasné, že si svou pozici udrží jen a pouze za podmínky absolutní konformity vůči USA. Stejně tak si je naprostá většina evropských politiků, včetně těch českých, plně vědoma závislosti svých prebend na konformitě vůči administrativám USA a Velké Británie, ochotně papouškuje jejich válečnou rétoriku a snaží se nás přesvědčit, že vlastně o nic nejde a zajistit, abychom přijaali jako normální fakt, že nás vytrvale postrkují blíž a blíž k hraně jaderné katastrofy, za níž už nebude návratu.

I přes jejich stále tvrdší tlak věřím, že nakonec přece jen převáží zdravý rozum a jaderné zbraně nikdy nebudou použity. Bude to vyžadovat ohromné úsilí všech lidí, kteří si pamatují a rozumí, ale musíme to zkusit. Musíme všem propagátorům války, počínaje premiérem Fialou, přes ministryni války Černochovou, generála Řehku a strategického koktátora plukovníka Foltýna až po imitaci TGM na Hradě, vrchního velitele rudimentální české armádičky generála Pavla, jasně a zřetelně sdělit jediné. Vážení, STAČILO!

sdílet na