Řeknete si, že tohle přece nemůže fungovat.

Jaroslav Štefec fb

Internet je plný varování před podvodníky, tu apelujícími na city nemocí fiktivního dítěte a žádostmi o zaslaní peněz na jeho léčbu, tu se snažícími přesvědčit náhodně vybrané oběti, že jsou jedinými dědici miliónů dolarů umírajícího důchodce, který je z Ugandy, USA, Brazílie, … (nehodící se škrtněte). Stačí poslat pár desítek tisíc dolarů, a jsou vaše. Banky nás zase bombardují varováními před šmejdy, vytvářejícími klamný pocit ohrožení našich peněz na účtech a přesvědčující nás, abychom jim sdělili přístupové informace, nebo ještě lépe, abychom peníze vybrali a předali jim je do úschovy. V igelitkách, samozřejmě.

Řeknete si, že tohle přece nemůže fungovat. Že jsme logicky myslící bytosti, zvláště pokud jde o naše peníze. Přesto se téměř denně dočítáme o lidech, kteří podobným způsobem přijdou v lepším případě o desítky, v horším o stovky tisíc korun. Jsou i lidé, kteří do toho „spadnou“ dokonce „za melouny“. Přes všechna varování v médiích, na internetu i prostřednictvím bankovních zpráv. Lidé jsou v tomhle prostě nepoučitelní a jejich důvěřivost je někdy až chorobná. Naprosto stejně ovšem přicházejí o peníze i lidé, kteří podlehnou cíleným propagandistickým akcím, zaměřeným na jejich finance pod hlavičkou pomoci „nebohé, těžce zkoušené Ukrajině“.

Rozhodně nehodlám zpochybňovat utrpení obyvatel Ukrajiny, žijících v oblastech zasažených válkou, nebo ve velkých městech, trpící v důsledku ruských útoků na objekty kritické infrastruktury výpadky dodávek elektřiny, plynu a pitné vody. Zvláště v nadcházející zimě. Ostatně právě ČR vynakládá v oblasti podpory ukrajinských utečenců tolik prostředků, že to začíná viditelně omezovat schopnosti českého sociálního a zdravotního systému zajistit potřeby nás, českých občanů. Už i česká mainstreamová média ale přiznávají, že Ukrajina není tou deklarovanou „čistou baštou demokracie“, připravenou vstoupit do EU a NATO, ale spíše zemí prolezlou korupcí, v níž mizí peníze i věcná pomoc ze zahraničí jako v bezedné černé díře.

Přesto se stále najdou lidé, ochotní skočit bez rozmýšlení na lep šmejdům, organizujícím pod ukrajinskou vlajkou žebrání peněz ne snad na humanitární pomoc, to se teď už nenosí, ale na nákupy smrtících zbraní, tanků, vrtulníků, dronů, nebo dokonce „Plameňáků“, střel s plochou dráhou letu tak tajemných, že je ještě téměř nikdo nikdy neviděl v akci.

Pominu nyní čistě etický aspekt podobných sbírek. Nakupovat soukromě prostředky k vraždění lidí, které nejsou primárně určeny k naší vlastní obraně a jejichž deklarativním příjemcem je země, která není naším spojencem a o jejíž „náklonnosti“ k nám jako Čechům existují z dobrých důvodů závažné pochybnosti, je nonsens už samo o sobě. A vyvážet je do oblastí, v nichž se vedou válečné operace, s pomocí obskurně získaných diplomatických pasů pro příslušníky ozbrojených sil a podobnými nelegálními způsoby, to už je těžce nejen za hranou českých zákonů, ale i mezinárodních závazků ČR.

Přesto se najdou lidé, kterým to nejen nevadí, ale dokonce se v tom vyžívají a volají tu po atomových úderech na ruská města, tu po vypálení Moskvy, nebo zničení ruských jaderných elektráren, aniž by ve svých pomatených mozečcích dokázali byť jen odhadnout možné důsledky podobných kroků pro ČR i je samotné. Téměř šest tisíc aktivních jaderných náloží, kterými disponuje ruská armáda, by mělo být pro rozumné lidi dostatečným varováním, že je třeba přestat přilévat benzín do ohně a začít ho spíše hasit. Jednáním a diplomacií.

Bohužel pro ně nejsou dostatečným varováním ani již zmíněné stále častěji se objevující informace o Ukrajině jako zemi prolezlé korupcí, ani o podivných korupčních sítích v samotné ČR, o jejichž vazbách na ty ukrajinské dnes už není nejmenších pochyb. Případ peněz na nákup DANA 1 a DANA 2 toho budiž jasným důkazem. (Poznámka pro neznalé: nejde o pesary, jak by se mohli domnívat znalci historie antikoncepce, ale jedná se o dvě již zmíněné tajuplné střely Flamingo (Plameňák), určené podle představ lehce pomatených analytiků a lidí, kteří na ně přispěli dvanácti milióny korun, ke zničení snad dokonce samotného Kremlu, pojmenované z nějakého podivného důvodu po nedávno zesnulé státní úřednici Drábové).

Právě dnes se totiž na serveru Novinky objevila informace o obřím korupčním skandálu, do něhož je namočeno bezprostřední okolí Vladimíra Zelenského. Operace Midas, organizovaná NABU, Národním protikorupčním úřadem Ukrajiny, zřízeném (a řízeném) pod tlakem USA a EU s cílem omezit nezvladatelnou korupci v ukrajinských státních institucích, zasáhla velkou skupinu lidí, spojených s energetikou, obranným průmyslem a dokonce i s ministerstvem spravedlnosti. Podle informací, uniklých z NABU, měla jejich činnost charakter zločinného spiknutí a oni sami byli označeni za zločineckou skupinu.

V čele této zločinecké skupiny stál Tymur Mindič, uprchnuvší z Ukrajiny před několika dny pravděpodobně na základě varování „z nejvyšších míst“. Blízký spolupracovník a přítel Vladimíra Zelenského, majitel televizního studia Kvartal-95, které ho pomáhalo proslavit a jeden z hlavních strůjců jeho volebního vítězství. A také člověk, který vlastní firmu Fire Point, údajně vyrábějící drony dlouhého doletu a „tajemné“ střely Flamingo. Ano, přesně ty střely, na které mu čeští „střádalové“ přeochotně poslali své peníze, aniž se sebeméně zajímali nejen o legálnost a etiku svého konání, ale i o to, kde jejich peníze vlastně skončí. Mnohé jim může napovědět jak nedávný korupční skandál firmy Fire Point, obviněné z inkasování peněz za nerealizované dodávky dronů, který proběhl i našimi médii, tak fakt, že při prohlídce Mindičova sídla detektivové NABU mimo jiné našli v jeho koupelně záchodovou mísu a bidet z ryzího zlata.

Čili abych to shrnul. Lidé, kteří nadšeně posílají soukromým subjektům peníze na „zbraně pro Ukrajinu“, se pohybují nejen za hranou etiky a zákonnosti, ale i za hranou zdravého rozumu. Jejich peníze s velkou pravděpodobností neslouží v první řadě jako pomoc Ukrajině a její armádě v boji s ruskou armádou. Díky nim si šéfové korupčních sítí vybavili zlatými záchody nejen své skromné příbytky, ale i jachty a některé české firmy se zase za jejich peníze ochotně a rády zbavily starého neprodejného šrotu, hnijícího ve skladech. Na ten namalovali příhodná jména, třeba „Tomáš“, nebo „Čestmír“ a slavnostně ho vyvezly za hranice ČR. Zaplacená mainstreamová média pak s velkou pompou psala, že díky němu už Ukrajinci zasazují Rusům zničující údery.

Jak bylo psáno v erbu Perchty z Borštejna, postavy z české mytologie a filmové bílé paní Komonické ze známé satirické komedie režiséra Zdeňka Podskalského z roku 1965: „Věř, ale komu věříš, měř“. U kšeftů se zbraněmi to platí dvojnásob, u těch organizovaných podivnými neziskovkami a soukromými subjekty pochybné identity zvlášť. Zvažte, komu a na co skutečně dáváte své peníze. Mohou také skončit s odpuštěním v hajzlu. Byť zlatém.

sdílet na