Nic už se nedá vrátit zpět: závod o atomovou bombu začal.

Petr Akopov

Svět balancuje na pokraji výbuchu a čeká, jak se rozhodne Donald Trump. Udeří na Írán, nebo ne? Přestože americký prezident s největší pravděpodobností upustí od katastrofálního rozhodnutí začít bombardovat íránská jaderná zařízení a svět si bude moci oddechnout, úleva bude velmi relativní. Protože 13. červen už ve skutečnosti proběhl – a jeho dopad na změnu světového řádu nelze zrušit ani změnit. Formálně je za to třeba „blahořečit“ Netanjahu a Trumpa (spíše ty, co se snaží odstranit Trumpa – pozn.překl.), ale západní svět k tomuto „úspěchu“ směřuje už dlouho a důsledně. Zahájení úderů proti Íránu bylo logickým vyústěním éry atlantické nadvlády: Akela se nejen promáchl – stal se maximálně nebezpečným pro celý svět.

Co se ukázalo 13. června? Že stát vlastnící jaderné zbraně může zaútočit na jiný stát, který tyto zbraně nevlastní, a odůvodnit to tím, že oběť je údajně blízko získání atomové bomby, kterou by v žádném případě neměla mít, protože tam vládne „nový Hitler“. Postavte na místo Íránu jakoukoli zemi globálního Jihu (kromě Pákistánu, Indie a Severní Koreje, které disponují jadernými zbraněmi) a na místo Izraele Spojené státy, Británii, Francii nebo kolektivní NATO a pochopíte, co viděl zbytek světa. Viděl, že agresor už ani nepotřebuje hledat žádný důvod k útoku: prostě si vymyslí hrozby, které údajně pocházejí od potenciální oběti, a označí ji za „Hitlera“. A vybraná oběť se přitom může chovat, jak chce: snažit se vyjednávat, dělat ústupky nebo být tvrdohlavá a budoucího agresora otevřeně odsoudit – na tom vůbec nezáleží. Země vybraná jako oběť může být na desítky let pod západními sankcemi, tj. vyloučena z klubu „správných států“, ale ani to agresorovi stačit nebude. Zaútočí na ni a pokusí se ji zničit, pokud nemá to jediné, co by mohlo agresi zabránit. Tou jedinou věcí jsou jaderné zbraně.

To znamená, že Izrael a Spojené státy svým lhaním o strachu z íránského jaderného programu (zakrývajícími jejich touhu odstranit hlavní překážku dominance Tel Avivu v regionu) udělaly vše pro to, aby i ti nejhloupější z hloupých konečně pochopili: jedinou zárukou vaší suverenity je přítomnost jaderných zbraní. Cenu „nejchytřejšího a nejprozíravějšího“ získává Pchjongjang, kde dynastie Kimů nešetřila na budování odstrašující zbraně. A celosvětový závod o vlastnictví jaderného arzenálu začíná 13. června 2025. Díky Trumpovi a Netanjahuovi.

Poznámka: A i díky naprosté neschopnosti „kolektivního“ Západu dodržet jakékoliv dohody, neschopnosti komunikovat, obchodovat, či se jen prostě „obyčejně“ a poctivě stýkat se „zbytkem světa“. Tyto pojmy spolu s pojmem čest se neslučují se skutečnými hodnotami civilizace zaměřené jen na hodnocení podle stavu bankovního konta a které žádné peníze nikdy nesmrděly …

Ale jsou přece spojenci, aliance, systémy zaržování a udržování rovnováhy, ne? A v tom to i je: starý, atlantický světový řád již nefunguje a nový, multipolární, vícepolární světový řád se teprve formuje. A aby tento přechod přežily, musí všechny velké nezápadní země samostatně přežít až do definitivního konce západního hegemonismu. A přestože ten se blíží, bude se ještě dlouho snažit běh dějin zastavit a zvrátit. Řídí se mimo jiné zásadou: „Dnes zemřeš ty, ale já zemřu (možná) až zítra“.

Před 13. červnem se USA stále snažily prezentovat jako garant světové bezpečnosti – nejen v Evropě a v Indopacifiku, ale také na Blízkém východě. Máte problémy se svými sousedy, regionálními mocnostmi nebo globálními hráči? Amerika vám pomůže: rozmístí své základny, označí vás za spojence, podepíše obrannou smlouvu. Těžko si lze představit větší ránu této koncepci než události z 13. června, kdy si jeden americký spojenec, Izrael, zahrává s bezpečností jiných amerických spojenců, států Perského zálivu. Netanjahu provokuje velkou válku v regionu, do níž se zapojí i Spojené státy, což by pro ropné monarchie znamenalo katastrofu. Izrael je doslova podstavuje pod íránský úder – a jak se potom mají králové a sultáni chovat k Washingtonu? Nemají USA svého mladšího partnera pod kontrolou, vrtí on ocasem, nebo Amerika záměrně využívá Izrael k rozdmýchávání ohně? Obě možnosti jsou pro pověst Spojených států v regionu mimořádně špatné – a nedá se s tím nic dělat. Trump se podle všeho přece jen zdrží úderu na Írán, ale státy Perského zálivu z toho vyvodí závěry o americké „spolehlivosti“. Dalekosáhlé závěry, potvrzující správnost kurzu snižování závislosti na Západu jako takovém a budování nové rovnováhy sil v regionu. Teprve nyní se tento dosud polovičatý kurz stane prakticky bezalternativním.

A sám Západ svou reakcí na 13. červen definitivně zrušil celou morální a hodnotovou složku své geopolitiky. V očích globálního Jihu byla samozřejmě zdiskreditována již dříve: po Gaze tam bylo odsouzení „ruských zvěrstev na Ukrajině“ vnímáno jako naprosto cynické. Ale poté, co Berlín a Paříž označily izraelskou agresi za „právo na sebeobranu“ a pochválily Netanjahua za to, že „dělá špinavou práci za nás všechny“, pak už k Evropě, USA a vůbec k Západu jako celku prostě nezůstaly žádné otázky. Nejen dvoumiliardový islámský svět, Rusko, Čína, latinskoamerické a africké státy – i většina obyvatel Západu musí začít otevírat oči vlastním elitám. Ne z lítosti nebo lásky k Íráncům, ale proto, aby pochopili, jak snadno a cynicky atlantisté přivádějí svět na pokraj katastrofy. A to doslova a do písmene jaderné – ospravedlňují bombardování jaderných zařízení a vyvolávají závody v jaderném zbrojení.

Události již není možné vrátit zpět. A i když se nyní lidstvo bude moci možná vyhnout nejhoršímu scénáři, 13. červen zůstane v dějinách jako jeden z těch dnů, kdy byl učiněn obrovský krok vpřed – na cestě ke katastrofě.

https://ria.ru/20250621/bomba-2024349096.html

Peter 008

sdílet na